Zkroťte svou e-mailovou schránku
12. 9. 2018
Zkroťte svou e-mailovou schránku

Chaos s sebou přináší další chaos a je nutné mu zamezit, než převládne. Tak například New York byl v 70. a 80. letech známý svou rozsáhlou pouliční kriminalitou. Jedním z hlavních faktorů, kterému je připisováno úspěšné zatočení s vlnou zločinu, bylo praktické využití tzv. teorie rozbitých oken. Zjednodušeně řečeno, tam kde lidé vidí stopy zločinu (rozbitá okna, graffiti, odhozené odpadky), tam budou mít větší tendenci zločin páchat. A proto se vedení města rozhodlo zatočit nejen s kriminálním živlem, ale i s nepořádkem v ulicích. Pomohlo to a schopnost se vypořádat se zločinem tehdejšímu starostovi Rudy Giulianimu zajistila velkou popularitu u obyvatel.

Byly doby, kdy pohled na moji e-mailovou schránku, připomínal temnou uličku v New Yorku 80. let. Důležité zprávy musely sdílet prostor s horou nepotřebného balastu, který se neustále kupil a jeho velikost mě odrazovala od snahy s tím bordelem něco dělat. Nakonec se mi ale podařilo uvést schránku do použitelného a přehledného stavu. Jak k tomu došlo?

Jeden e-mail jim všem vládne

První důležitou zásadou pro efektivní používání e-mailu, je naučit se konsolidovat. Patřím mezi e-mailové závisláky, kteří si svůj inbox kontrolují často, až obsesivně. Po dlouhou dobu jsem ale nekontroloval jednu, ale dvě, tři až čtyři různé e-mailové schránky. Většina z nás si za pár let projde několika schránkami, a tak jak to bývá u normální pošty, existují lidé či služby, které nepřejdou na novou adresu. Místo toho vám zprávy od univerzity chodí na jeden e-mail, pracovní záležitosti na jiný, osobní věci na další atd. Oddělení práce a osobního života je důležité pro vaši duševní pohodu, takže není problém mít specificky pracovní e-mail (tedy, pokud umíte vypnout a nekontrolujete ho ve volném čase). Všechno ostatní ale patří do jedné schránky. Neměl by být problém si nastavit přeposílání zpráv ze starších e-mailů do nového a díky ušetřeným minutám denně možná získáte navíc den života.

Vyřešte zprávy, než přijdou

Většina moderních e-mailových klientů dnes nabízí poměrně dobré možnosti, jak roztřídit poštu ještě předtím, než se k vám dostane. Nemusíte proto vytvářet složitý systém složek, ve kterém se stejně po nějaké době začnete ztrácet. Všechny zprávy od rodinných příslušníků si můžete označit třeba “Naši a ségra”, zprávy od služeb, které platíte měsíčně pak “Účtenky” a nastavit si, že se do schránky pro nové maily ani nedostanou, rovnou se budou archivovat. Nejenom, že to sníží nápor na váš inbox, ale také vám to usnadní hledání e-mailů, které zrovna potřebujete.

Přeplněné schránce lze také odlehčit tím, že zamezíte tomu, aby vám některé zprávy vůbec přicházely. Zamyslete se nad tím, kolik newsletterů vám každý měsíc přistane v e-mailu a vy je bez rozmyšlení hned vymažete? I když se vám v jednu chvíli zdály užitečné nebo zajímavé, odhlaste se z odběru všeho, co doopravdy nechcete. Možná vás pak překvapí o kolik míň zpráv najednou budete dostávat.

Pravidlo jednoho kliku a pěti vět

V neposlední řadě se také vyplatí lépe zacházet s e-maily, které jsou pro vás důležité, nezabírají místo, ale možná vězí ve schránce až proklatě dlouho. Zapamatujte si pravidlo jednoho kliku a pěti vět. Klikněte pouze na ty e-maily, na které máte opravdu v úmyslu odpovědět a slibte si, že vaše odpověď nepřesáhne pět vět. Může se to zdát krátké, či strohé, ale ve skutečnosti je mnohem běžnější nacpat do jedné zprávy příliš mnoho zbytečných informací než nedostatek užitečných.

Ještě chvíli...

Skvělým, i když lehce nebezpečným výdobytkem moderních e-mailových služeb je i “snoozing”. Termín je odvozen od funkce budíků, které vám po stisknutí tlačítka povolí spát o pár minut déle, než začnou opětovně zvonit. Snoozing v e-mailu vám také dá čas navíc, tím, že vám stejný e-mail pošlou znova, o několik hodin či dní později. V ideálním případě by vám snoozing měl pomoci vypořádat se s těmi nejdůležitějšími e-maily a méně důležité odsunout na později, bez toho, aby zůstávaly ve schránce, jako součást nevyřízené hromady. Užitečné, ale podobně jako nevinné tlačítko na budíku někdy způsobí, že zaspíme do práce, může e-mailový snoozing vést k tomu, že e-maily nakonec nevyřídíte nikdy nebo velmi pozdě.

Závislost na kontrolování e-mailu se mi zatím vyléčit nepodařilo, a tak nemůžu radit ani vám, jak se jí zbavit. Díky výše zmíněným zásadám se ale jedná o mnohem méně bolestivé a časově náročné postižení. Doufám, že vám moje rady pomůžou aspoň trošku nastolit řád ve vaší schránce.

Lukáš Horák

 

 

Jak se pozná skvělá tužkahttps://www.create-it.cz/Blog/Stranky/tuzky.aspxJak se pozná skvělá tužka<p>Díky masivnímu rozšíření dotekových obrazovek začíná pomalu zastarávat ťukání do klasické klávesnice. A co teprve tužka, nástroj, který má za sebou historii dlouhou několik století, ta pro mnoho lidí představuje jenom matnou vzpomínku na školní léta. Psaní tužkou ale nevymizí, dokud budou existovat lidé, kteří po sobě ve světě chtějí zanechat stopu. Nejen černou stopu tuhy na papíře, ale i dobré nápady, které tužka na papíře zaznamenává. Přestože - nebo možná právě proto, že tužka už není každodenní nutností, oblíbili si její využití kreativní jedinci. Tužkový fajnšmekr se ale nespokojí s jakýmkoliv kusem dřívka z papírnictví. Co tedy musí splňovat opravdu kvalitní tužka?<br></p><h2> Schopnost povzbudit mysl </h2><p> Ještě než se ponoříme do světa tuh a dřívek naplno, měli bychom si ujasnit, kde vězí výhoda tužky oproti jiným, moderním metodám záznamu. Klasické psaní na papír bylo dříve vyučováno ve školách z praktických důvodů. I v době počítačů a tabletů však ve třídách stále zůstává - a to nejenom díky tradici či nemoderním osnovám. Je dokázáno, že ruční psaní pomáhá vytvářet a upevňovat hned několik našich kognitivních schopností najednou. Častější psaní bez berličky automatických oprav zesiluje naše povědomí o pravopisu a tvaru písmen, což napomáhá lepší funkci paměti, kterou tím mentálně “protahujeme”. </p><p>Především ale může tužka pomoci naší kreativitě. Jedním z nejdůležitějších aspektů kreativního myšlení je schopnost se na problémy dívat z širokého, holistického pohledu. Z výzkumů za pomoci funkční magnetické rezonance víme, že pouhé ťukání do klávesnice aktivuje relativně malou oblast našeho mozku. Oproti tomu psaní tužkou zapojuje místa řídící jazyk, zpracování vizuálních informací a komplexní motorické funkce. I obyčejná tužka postačí k tomu, abychom plně nastartovali naše mozkové závity na vyšší obrátky než při jiných typech psaní. </p><h2> Příběh </h2><p> Nejen tužka jako taková, ale i konkrétní výrobci a modely mají za sebou často bohaté dějiny, které se dodnes odrážejí na jejich specifických kvalitách. Víte například, proč je velká většina kancelářských tužek žlutá? Jedná se o barvu, kterou si pro svůj zářivý finiš na tužce zvolila českobudějovická firma <a href="https://www.youtube.com/watch?v=_aEZMoqobKo" target="_blank">Hardtmuth</a> a nazvala ji podle největšího diamantu na světě - Koh-i-noor. Ta si následně získala světový věhlas, jehož důsledkem pak bylo i kopírování jejího stylu. Vývoj fantastických tužek se u Hardmuthu nezastavil a mezi vyhledáváné špičky tužkařského řemesla z Čech dnes patří například legenda Toison D’Or 1900, jejíž kvalitní design zůstal nezměněný už 50 let. </p><p> Zcela nejdelší historii má řemeslná výroba tužek v Německu, kde již v roce 1662 najdeme v Norimberských kronikách záznamy o jistém Friedrichu Staedtlerovi. Ten se ve městě proslavil jako tvůrce tužek. Jeho um a řemeslo se v rodině Staedtlerových předávalo dál a v 19. století již firma <a href="https://www.youtube.com/watch?v=eBhl_ZP_xYs" target="_blank">Staedtler</a> představovala nejvyšší standard v produkci tužek. Jedním z modelů, který rozšířil povědomí o tužkách Staedtler mimo německé i evropské hranice, byl <a href="https://www.staedtler.com/premium/Quality-And-History" target="_blank">Mars</a>. První pobočky v zahraničí pak Staedtler otevřel v USA a Japonsku, což odráží místa s největším zájmem o skvělé tužky i koncentrací lidí schopných je vyrobit. </p><p> Japonci se ve 20. století předháněli a dodnes předhánějí v inovacích i kvalitě zpracování svých tužek. Typickým znakem japonských tužek je vysoká kvalita jejich povrchové úpravy, ať už jde o zářivé prvky zlatavé barvy nebo fakt, že se běžně používá až 14 vrstev povrchového nátěru. Dvěma hlavními rivaly v Japonsku jsou firmy Mitsubishi a Tombow - možná nejznámější japonskou tužkou je právě Tombow Mono 100, další z řady legendárních psacích nástrojů. </p><p> Kdyby se vám zachtělo psát stejným typem tužky, kterou v ruce svírali velikáni literatury jako Ernest Hemingway či John Steinbeck, máte možnost. <a href="https://www.youtube.com/watch?v=cVnVxRussSI" target="_blank">Blackwing 602</a>, tužka vyrobená americkou firmou Palomino, se vyznačuje nejen vynikajícími psacími vlastnostmi, ale také širokou a vyměnitelnou gumou. Ne všechny nápady, včetně těch pocházejících z hlav geniálních spisovatelů, si totiž zaslouží na papíře zůstat. </p><h2> Řemeslo a nejlepší materiál </h2><p> Světová centra tužkařského umění mají jednu společnou výhodu - nacházejí se v blízkosti ložisek kvalitního kaolínu. Bělostný a jemný jíl, který se výborně hodí pro výrobu keramiky, je nezbytnou součástí produkce tužek. Přestože první tužky nebyly nic víc než čistý grafit umístěný mezi dvě dřívka a převázaný provázkem, posunula se brzy jejich výroba na vyšší úroveň. Rozemletý grafitový prášek smíchaný s kaolínem se následně vypálí v pecích, stejně jako jiné keramické výrobky. Na konci tohoto procesu pak stojí tuha. Poměr jílu a grafitu určuje její tvrdost, um ve správném promíchání a zpracování dvou základních ingrediencí se také odráží v její kvalitě. Nekvalitní, lámavé a prášící tužky svědčí o nedostatečném řemesle a špatném základním materiálu. Šlendrián lze poznat i bez jediného tahu tužkou, pohledem na umístění tuhy. Stačí, aby byla mimo přesný střed mezi dřívky jenom trochu, a můžete si být jisti, že ořezávání bude provázeno neustálým lámáním nerovnoměrné tuhy. Mix kaolínu a grafitu zůstává hlavním zdrojem tuh, ale již zmíněné japonské firmy vyvinuly i zcela syntetická řešení. V nich jsou nahrazeny staré a osvědčené metody výroby tuhy procesem, jehož výsledkem je polymerová tuha. </p><h2> Potěšení pro smysly </h2><p> Ořezávání kvalitní tužky by jejímu majiteli mělo přinášet radost. Nejen kvůli její nelámavosti, ale také vůni, která ořezávání provází. Správná tužka je totiž vyrobena z vonného dřeva, nejčastěji cedrového či lipového. Samotné ostření psacího nástroje není náročností nijak vzdáleno jeho výrobě. Přestože se do něj může pustit každý s relativně levnými nástroji, skutečně dobře ořezaná tužka vyžaduje profesionálnější péči. Správně by například strouhání mělo sestávat ze dvou fází. Během první se pouze odstraní přebývající dřevo obklopující tuhu, ve druhé fázi se pak naostří hrot tužky. </p><p> Praví experti na tužky dokáží mluvit hodiny o jednotlivých modelech a jejich rozdílech, podobně jako someliéři umí mluvit o víně. Stejně jako u vína ale nepotřebujete být expertem na to, abyste dokázali ocenit práci mistrů svého řemesla. Tužky patří k pozadí skoro každé kanceláře a většinou nad nimi vůbec nepřemýšlíme. Ty opravdu kvalitní ale patří k malým uměleckým dílům, která dokáží nejenom zaznamenat kreativní nápady, ale i povzbudit kreativního ducha svých majitelů. </p><p>Jedním ze stěžejních hesel Cleverlance je <a href="/Blog/Stranky/k.aspx">Kreativita a Komunikace, </a>a proto nás zajímá vše, co může podpořit novátorskou mysl k hledání originálních řešení. Někdy se tajemství inovativního ducha může skrývat i v ostrouhaném tenkém dřívku. <br></p><p> <i>Lukáš Horák</i></p>
Malý ostrov v Baltském moři (I.)https://www.create-it.cz/Blog/Stranky/Kotlin1.aspxMalý ostrov v Baltském moři (I.)<p>Programování je komunikace. Z jedné strany se snažíte vysvětlit rychlému, ale poměrně hloupému stroji, co má dělat (to je ta lehčí část), z druhé strany ten samý program slouží jako popis řešení nějakého problému pro ostatní lidi (to je nesrovnatelně těžší). Tyhle dost odlišné cíle navíc musíte realizovat pomocí jediné věci - programovacího jazyka, který má tím pádem naprosto zásadní vliv na to, jak budete úspěšní.<br></p><p> Programovací jazyky totiž mají osobnosti a jako v každém dlouhodobém vztahu, i tady se časem můžou vyskytnout problémy. Třeba se máte léta rádi s C++, ale už se prostě nedokážete dál dívat na znetvoření způsobená desítkami nepovedených plastických operací. Nebo už vás nebaví soužití, ve kterém vám ten druhý neustále dává najevo, že jste hloupější, i když máte dva doktoráty (Haskell). Poměr s PHP se taky nedá utajit navěky, takže je lepší ukončit ho dřív, než se provalí veřejně, a večírky s JavaScriptem a harémem jeho webových frameworků jsou sice strhující, ale ranní kocovina je strašlivá.</p><p> Naštěstí pro nás je v těchto případech úplně v pořádku říct „není to mnou, je to tebou“ a najít si lepší programovací jazyk. Těch se sice ročně zase tolik neurodí, ale je tu jeden, který navzdory svému mládí už dokázal způsobit značný rozruch: Kotlin. Pojďme se blíž podívat na to, jak se mu to povedlo, a zjistit, jak nám může pomoci.</p><h2> Tryskové mozky útočí</h2><p> Za vznik Kotlinu je zodpovědná firma JetBrains s. r. o. Pocit národní hrdosti trochu kazí fakt, že drtivá většina vývojářů pracuje v Petrohradě a oficiální pražské sídlo bylo údajně zvoleno pouze proto, že v Česku se stále ještě podniká lépe než v Rusku (takže můžeme být pyšní aspoň na něco).</p><p> JetBrains vyrábějí špičkové nástroje pro vývojáře, a tak je vlastně docela logické, že se rozhodli k nim přidat i „nástroj“ ultimativní, vlastní programovací jazyk, a to s poměrně ambiciózními cíli. Takový úkol je běh na velmi dlouhou trať (vývoj začal v roce 2010, první stabilní verze vyšla v únoru 2016) a vyžaduje expertní znalosti i jistou dávku štěstí. Víceméně napoprvé musíte trefit mnoho vzájemně propojených věcí a ještě musí být výsledný produkt dostatečně atraktivní na to, aby dokázal přetáhnout nebožáky z nešťastných, ale zajetých vztahů se staršími jazyky, které navíc často komplikuje přítomnost tchýně (v této analogii manažer programátora).</p><h2> Komu tím prospějete?</h2><p> Když už se rozhodnete investovat nemalé množství peněz a času do tak nejistého projektu, jako je vývoj nového programovacího jazyka, je dobré od začátku mít jasno o jedné důležité věci: kdo je vaše publikum. Kotlin je koncipován jako pragmatický, obecně použitelný průmyslový jazyk, ale ještě před pár lety existovala jedna skupina, jejíž zoufalství převyšovalo běžný průměr našeho odvětví. Touto snadnou kořistí byli Android vývojáři.</p><p> Kvůli souběhu několika nešťastných jevů se stalo, že stará dobrá Java používaná na Androidu začala výrazně zaostávat - ještě v roce 2013 Android oficiálně podporoval maximálně Javu ve verzi 6. Java 6 je z roku 2006. Android roku 2013 bylo opuštěné městečko z rozpadajících se bytekódů uprostřed vyprahlé pustiny starých API, které pomalu pohlcuje poušť nekompatibility a kde se poslední zapomenutá skupinka omšelých prospektorů snaží vykutat svými tupými krumpáči nuggety z dávno vytěžené zlaté žíly, zatímco nad jejich hlavami se slétají supi headhunteři.<br></p><p> <img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/Kotlin1/kotlin-i-vnitrek.jpg" alt="kotlin-i-vnitrek.jpg" /> <br> </p><h2> I bylo světlo</h2><p> Autoři Kotlinu naprosto správně pochopili, že pokud tuto smutnou situaci vyřeší, může být Kotlin na Androidu onou bájnou a zásadní „killer app” pro jejich nový programovací jazyk. A přesně to se také stalo v únoru 2016, kdy vyšel Kotlin 1.0 s podporou Androidu a JVM. </p><p> Nejenom že najednou všichni Android vývojáři měli k dispozici moderní, elegantní a efektivní jazyk, který byl už tehdy pár let napřed před aktuální Javou (o prehistorické Javě 6 nemluvě), ale hlavně od té doby verze jazyka, kterou používáme k vývoji Android aplikací, už není závislá na verzi systému, kde tyto aplikace běží - což je vzhledem ke stále nevyřešené fragmentaci androidího ekosystému obrovský pokrok.</p><p> Spokojené pomlaskávání a nadšené mručení Android programátorů bylo tak hlasité, že dolehlo až do Mountain View v Kalifornii, kde se pak o rok a pár měsíců později stala bezprecedentní událost: Peklo zamrzlo a Google v květnu 2017 ustanovil Kotlin (po Javě a C++) dalším oficiálním jazykem Androidu. </p><p> Jak se ukázalo později, byl tohle jenom začátek - dnes je Kotlin použitelný na telefonech (Android, iOS), počítačích (Windows, Linux, macOS…), serverech (všude, kde běží Java), v prohlížečích (díky transpilaci do JavaScriptu) a dokonce díky přímé kompilaci do nativního kódu i v různých IoT nebo embedded zařízeních. Všechny tyto platformy přitom samozřejmě můžou sdílet společnou část kódu napsanou v Kotlinu!</p><h2> Cynické intermezzo</h2><p> Ostřílení a ostražití IT harcovníci v tuto chvíli namítnou: „Tohle všechno je bezvadný, ale Kotlin vyvinuli ,JetBrains s. r. o.', ne ,Nadace pro nezištné zlepšování života vývojářům na deprivovaných platformách o. p. s.', co z toho jako mají? O co jim ve skutečnosti jde? Je bezpečné do Kotlinu investovat?“. Velmi správné otázky!</p><p> Když už se rozhodnete věnovat nemalé množství peněz a času tak nejistému projektu, jako je vývoj nového programovacího jazyka, je dobré od začátku mít jasno i o další důležité věci (zvlášť pokud jste komerční firma): jak na tom vyděláte. JetBrains otevřeně přiznávají, že jedním z účelů Kotlinu je podpora prodeje jejich komerčních IDE (a to je fér, protože spoustu svých produktů dávají k dispozici zdarma) a souvisejících věcí (literatura, školení), dalším důvodem pak to, že při vývoji těchto IDE jim přestaly vyhovovat stávající programovací jazyky, a tak si prostě udělali vlastní. Očividně ne všechny projekty typu „udělej si sám“ musí skončit katastrofou (Přemek Podlaha likes this).</p><p> Kotlin si jako každá nová věc žádá určitou počáteční investici - zejména čas vývojářů a důvěru manažerů i zákazníků. Rychlá návratnost je prakticky zaručená díky efektivnějšímu vývoji a vyšší kvalitě dodávaných projektů a co se týče bezpečnosti této investice do budoucna, je to docela jednoduché: Kotlin včetně překladače, standardních knihoven, nástrojů, IDE pluginů a podobně je přirozeně kompletně open source. Taktéž hlavní IDE, které Kotlin podporují (IntelliJ Idea Community a Android Studio) jsou open source, a JetBrains s Googlem společně založili nadaci, které patří ochranné známky, volí hlavního designéra jazyka a komisi, která rozhoduje o zpětně nekompatibilních změnách v jazyce. Nemůže se tak stát, že by si Kotlin nebo jeho ekosystém začal někdo pro sebe uzurpovat za účelem zisku (příjemná změna, pokud máte ještě v paměti vleklé patentové spory Oracle vs. Google ohledně Javy na Androidu).</p><h2> // TODO</h2><p> Příště se podíváme, čím Kotlin až trestuhodně rozmazluje své uživatele, kterým vlastnostem vděčí za svoji raketově vzrůstající oblibu a jakými zbraněmi dobývá donedávna ještě výsostná území zavedených technologií. A pokud by vás zajímalo, proč se Kotlin jmenuje tak, jak se jmenuje, odpověď je v titulku… </p><p> <i>Jiří Hutárek</i></p><p>Foto v záhlaví: Google Maps<i></i></p>
Cestopis Öresundskýhttps://www.create-it.cz/Blog/Stranky/skandinavie.aspxCestopis Öresundský<p>To jsme se takhle s kamarádem rozhodli, že si zaletíme na třídenní prodloužený víkend na konci září do Malmö, třetího největšího města Švédska. </p><p> Zpáteční letenka Katowice-Malmö vyšla na 700 Kč (měsíc před odletem). Takže z Brna s Flixbusem do Katowic (velmi se nám vyplatilo nechat si časovou rezervu) a pak 2 hodiny do Malmö. Na letišti jsme si vyměnili 50 Euro za 510 švédských korun (kr), ale zbytečně - jak jsme později zjistili. </p><h2> Švédsko - Malmö</h2><p> Nastoupili jsme do autobusu, co jede do centra a při placení nám řidič sděluje “No cash”. Neberou papírové peníze - místo toho platíme kreditní kartou! </p><p> Po příjezdu do centra jsme si zašli do obchodu s potravinami Mästerlivs. Obchod byl běžná “sámoška”, ale všechny potraviny byly prémiové kvality a vše "bio". Otevřené "obsluž-se-sám" vitríny měly čerstvou a skoro zářící zeleninu a saláty (v porovnání s českými zeleninovými vitrínami masivní rozdíl v kvalitě). </p><p> Běžně je u kasy i chladící box se <a href="https://www.wikihow.cz/Jak-u%C5%BE%C3%ADvat-snus" target="_blank">snusem</a>, což je druh tabáku, co se vkládá pod ret (ten druh co používá Seržant Horváth ve filmu Zachraňte vojína Ryana nebo Saga Noren, Švédská vyšetřovatelka ze seriálu Most). V EU je legální pouze ve Švédsku. Používá se hlavně pro odvykání kouření, to je ten důvod, proč tak málo Švédů kouří cigarety - používají totiž místo kouření drahých cigaret tu levnější, silnější a “zdravější” alternativu. Zároveň je to také důvod, proč je ve zbytku EU zakázaný.</p><p> Snus se ve Švédsku prodává i v bezcelní zóně na letišti nebo na lodích, co plují ze Švédska do Finska (jakmile však loď přesáhne hranici do Finska, snus se již prodávat nemůže).</p><p> Dostali jsme chuť na kávu. Nedaleko náměstí jsme našli kavárnu, kde si kamarád objednal espresso a já filtrovanou kávu - později jsme zjistili, že v každé kavárně nebo restauraci jsou přistavené kávovary nebo ohřevné nádoby s filtrovanou kávou, kde si zákazník může dát kolik jen kávy chce. Hlavní výhoda je, že i když tuto kávu vnímají Švédi (i Dánové) jako normální, chutná jako výběrová kolumbijská nebo brazilská.</p><p> Zašli jsme do nedalekého botanického parku Slottsträdgården, kde je Malmöcký hrad a mlýn, jedna z nejhezčích scenérií ve městě. Přímo v parku je také Slottsträdgården Kafé s opravdu bohatou nabídkou - měli vše od kávy, přes cheesecake, fermentovaný nápoj kombucha až po skořicové závitky. Už v tomto parku jsme si s kamarádem všimli, že jsme zatím nepotkali člověka, co by vypadal zasmušile. Místní děti pobíhaly v parku a hrály detektivní hru. Začali jsme si pomalu uvědomovat, proč kvalita života ve Švédsku patří na nejvyšší příčky ve světovém žebříčku. </p><p> <img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/skandinavie/image1.png" alt="" /> <br> </p><p> Konečně jsme se vydali do centra a zjistili, že studený vítr je čím dál silnější. Koupíme si šálu! Za pár minut jsme vyšli ze sekáče o šály bohatší, zapadajíce tak o trochu více do skvělého severského stylu, navíc s dobrým pocitem, protože výtěžek šel na charitu. </p><p> Ve 3 hodiny odpoledne jsme měli domluvený check-in s naším AirBnb hostitelem. Od centra je to 40 minut chůze. Řekli jsme si, že si aspoň prohlédneme větší část Malmö a vydali se na cestu.<br></p><p> Náš hostitel Michail byl velice pohostinný a pohodový, za celý 3 denní pobyt jsme s ním měli několikahodinové rozhovory především o životě ve Švédsku. Vysvětlil nám například, že ačkoliv jsou Švédi navenek veselí lidé, v zimním období a polárních nocích tomu tak není. Velká část lidí začíná propadat depresím kvůli dlouhodobému vystavení tmě. Švédi se s touto situací pak vyrovnávají různými způsoby, alkohol je jeden z nich. </p><p> Druhý den ráno jsme již nechtěli chodit po městě jen pěšky, proto jsme si nainstalovali aplikaci Skånetrafiken, která mimo používání QR kódů navíc poskytuje levnější jízdenky. Stačí zadat telefonní číslo a číslo karty. Proběhne nákup jízdenky, která nadále funguje další hodinu (i offline, je dynamicky generována podle času a soukromého klíče, podobně jako tomu je u české aplikace “Můj vlak”). V MHD jsou pak infračervené skenery, co naskenují QR kód (ať už z papírové jízdenky nebo displeje mobilu), který ve své databázi ověří a následně zneplatní. Neexistují zde zastaralé žluté tiskárny pro tisknutí času na papírový lístek. </p><p> Ačkoliv jsme se pohybovali v centru města Malmö, nevyskytovala se zde takřka žádná auta. Jestli jsme za 3 hodiny potkali 50 aut, bylo to moc, lidé hodně využívají MHD. A je zde nesmírně propracovaný systém cyklostezek a opravdu velká část populace se dopravuje na kolech - šetří tak životní prostředí a posilují svoje zdraví. Město bylo jen protkáno přeplněnými stojany na kola a půjčovny kol se zde vyskytovaly též hojně. Nejpříhodnější způsob půjčení kola je ale, podobně jako u českých Rekol a Velonetu, přes mobilní aplikaci. Cyklostezky jsou zde skoro posvátné. Všichni - kromě turistů - využívají chodník a dávají striktní pozor, aby nechodili po cyklostezce a nepřekáželi tak cyklistům. Ti zde mají přednost a pruh pro cyklisty je i na některých dálnicích. I lidé bez domova (potkali jsme tři) mají vlastní kolo. </p><p> <img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/skandinavie/image5.png" alt="#codinglife" /> <br> </p><h2> Most přes Öresund</h2><p> Švédské Malmö a Dánskou Kodaň (København) spojuje obousměrný most. Je to nejdelší most kombinující železniční a silniční trať v Evropě. Zvolili jsme cestu vlakem, jízdenka nás stála 396 švédských korun. Vlak byl velice moderní, mimo klasických zásuvek nabízel i např. 3.5 jacky na sluchátka, kde hraje místní rádio překrývané informačními hlášeními vlaku. Za půl hodiny jsme v Kodani. </p><h2> Dánsko - København</h2><p>Kodaňský systém cyklostezek se nám nezdál tak propracovaný jako v Malmö, za to tady ale bylo mnohem víc lidí na kolech. Náš první hlavní cíl byla socha Malé mořské víly. Cestou k ní jsme zašli nakoupit pár suvenýrů a něco malého k snědku, opět jsme ocenili množství obchůdků s bio potravinami. Zvýšený výskyt aut značky Tesla a kvanta lidí s bezdrátovými sluchátky Airpods jsou jasnými ukazateli silnější ekonomiky v tomto regionu. Jak jsme sami zjistili, ve Švédsku jsme cenu násobili 2,5x, abychom se dostali na přibližnou hodnotu v českých korunách. V Dánsku jsme pak museli pronásobovat 3,5x (běžný oběd za 180 korun vychází ve Švédsku na 449 Kč a v Dánsku na 623 Kč). </p><p> Po cestě jsme narazili na Nyhavn, oblast, pro niž jsou příznačné domy s fasádami rozličných barev. </p><p> <img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/skandinavie/image3.png" alt="#nyhavn" /> <br> </p><p> Cestou k Malé mořské víle jsme narazili na velkou přístavní kavárnu Toldboden (viz fotka v záhlaví článku). Designově byla podobná jako brněnská kavárna Skøg nebo pražská Cafedu, provedením však mnohem povedenější. Obsluha byla extrémně příjemná a zde jsem asi poprvé pocítil Hygge.</p><p> Hygge je dánský pojem označující štěstí, z definice přesně “Hygge je dánské a norské slovo, vyjadřující pohodový přístup k životu, spjatý s pohodlným bydlením a uměním najít si něco krásného v každém okamžiku.” Setkali jsme se zde i s Čechy, kupovali si točené pivo, jedno za 55 dánských korun (následně nám řekli, že není tak dobré jako Plzeň).</p><p> S kamarádem jsme si dali kávu, která byla servírována v zajímavých skleničkách Weck původně určených k zavařování. Káva byla opět perfektní. </p><p> Samotná socha pověstné víly, cíl naší vycházky, byla spíše zklamáním. Z našeho pohledu to byla ničím nevýrazná socha, a celková scenérie v nás nevzbudila žádné pocity.</p><p> Již ve Švédsku jsme měli nápad, že bychom mohli prozkoumat větší část města na kolech, plán jsme uskutečnili ale až zde. Stáhnul jsem aplikaci Donkey Republic a zadal číslo kreditní karty. Pronajal jsem dvě kola na 6 hodin, aplikace mi hned zobrazila lokaci nejbližších dvou. Když jsme k nim přišli, aplikace se připojila přes bluetooth (!) k bezdrátovým zámkům kol a odemkla je, stačilo zmáčknout tlačítko Unlock. Tato oranžová kola navíc mají na řidítkách držátko s gumovými úchyty na mobil, takže jsem jen zadal do mobilní navigace náš další cíl, Christianii, a jeli jsme. </p><p> Po půl hodině jízdy jsme dojeli do Christianie. Jedná se o anarchistickou hippie oblast uprostřed Kodaně, kde neplatí určité zákony. Člověk zde může koupit skoro cokoliv. Většina stánků zakazuje focení, ale u vchodu se mi podařilo pořídit jednu fotku.<br></p><p> <img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/skandinavie/image2.png" alt="#codinglife" /> </p><p> V Christianii používají vlastní měnu, přijímány jsou ale i dánské koruny a samozřejmě karty. Nejpoužívanější je pak systém mobilních plateb MobilPay, ten je ale pouze pro klienty dánských bank. S kamarádem jsme si každý koupili jedno malé dánské pivo, chutnalo dobře.</p><p> Po prozkoumání Christianie jsme se vydali zpět, zajeli ještě do místního parku, porozhlédli se v okolí hradu a zakusili kávu v místní kavárně. Obsluha byla opět velice přívětivá.<br></p><p> <img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/skandinavie/image4.png" alt="#codingnight" /> <br> </p><p> Večer jsme jeli zpět přes most do Malmö.<br></p><h2>Všude dobře...</h2><p>Pozdě do noci jsme si s naším hostitelem povídali o jeho focení a cestování. Ráno jsme si koupili přes mobilní aplikaci jízdenku do centra a pár desítek minut čekali na hlavním nádraží. To mi umožnilo sledovat místní lidi. Všiml jsem si, že tu skoro nejsou obézní lidi. A opět ten všudypřítomný veselý výraz: dokonce i starý pracovník hlavního nádraží, co má za úkol leštit stoly a prodlouženou paží s klepetem sbírat dopité plechovky ze stolů, byl usměvavý a vypadal, že ho ta práce naplňuje. Nyní, již zběhlí v místních poměrech jsme si nainstalovali mobilní aplikaci Flygbussarna a koupili jízdenky na letiště. Po 1,5h letu jsme přistáli v Katowicích, odkud jsme se do Brna tentokrát dopravili prostřednictvím BlaBlaCar. Po 4 hodinové jízdě s upovídaným Egypťanem jsme byli doma.<br></p><p> Celkově ve mě Malmö a Kodaň zanechaly skvělý pocit a nezapomenutelné dojmy. Rozhodně doporučuji navštívit alespoň jedno ze severských měst a okusit jejich kulturu, charakter a způsob života. Nebudete litovat! </p><p> <em>Jan Jileček</em><br></p>
Testování jako nezbytná část vývojehttps://www.create-it.cz/Blog/Stranky/chyby.aspxTestování jako nezbytná část vývoje<p>Testování je poslední fáze, kterou prochází produkt ještě před tím, než ho vypustíme do světa. Je stále plno firem i lidí, co právě tuhle fázi podceňují. Z celého světa pochází čísla spojená s chybným testováním, pár skutečných, děsivých chyb, které mají na starosti i lidské životy, a také na chyby v zabezpečení, kterých využili „hackeři“.<br></p><h2> Zajímavá čísla z roku 2017</h2><p> Společnost TRICENTIS se zabývá testováním softwaru a níže zmíněné statistiky a některé z největších chyb jsou dohledatelné právě na jejích <a href="https://www.tricentis.com/software-fail-watch" target="_blank">stránkách</a>. Statistiky jsou dostupné každý rok, a proto se do budoucna můžeme těšit na další a to z roku 2018.</p><ul><li><b>3 683 212 665</b> – Je počet lidí, na které měl dopad chybný software po celém světě. Pro lepší představu, je to zhruba polovina celkové populace.<br></li><li><b>1 715 430 778 504 USD</b> – nebo také: JEDEN TRILION SEDM SET PATNÁCT BILIONŮ ČTYŘI STA TŘICET MILONŮ SEDM SET SEDMDESÁT OSM TISÍC PĚT SET ČTYŘI amerických dolarů – (Uff, a je to). Číslo, kterým se dá vyčíslit finanční škoda za softwarové chyby, které nastaly po celém světě.<br></li><li><b>268 roků 8 měsíců 2 týdny 3 dny 8 hodin a 46 minu</b>t je čas, který byl ztracen právě díky chybám.<br></li></ul><h2> Děsivé chyby</h2><p> Chyb, které v historii lidstva způsobily opravdu rozsáhlé škody, je velké množství. Některé z nich měly dopad i na lidské životy:</p><h3> Nedoručení lékařských zásilek</h3><p> Národní kontrolní úřad Spojeného království zjistil, že 709 000 lékařských e-mailů nebylo doručeno svým adresátům z řad pacientů, ale i praktických lékařů. Bylo zjištěno, že 1 700 z nich mohly způsobit vážné zranění pacientů a dalších 500 000 obsahovalo důvěrné informace. Backlog, neboli fronta zpráv se hromadila po dobu pěti let. Zajímavé na tom je, že firma, která měla na starosti tento software, o této chybě od roku 2014 věděla. </p><p> <a href="file:///Users/veronikajandova/Documents/Komunikace/Create%20IT/digitalhealth.net/2017/06/1700-cases-of-potential-harm-from-medical-correspondence-error" target="_blank">(Více ZDE)</a></p><h3> Špatně fungující lékařský stroj<br></h3><p> Lékařský přístroj „Therac-25“ byl používán pro radiační ozařování nádorů v Kanadě. Chyba nastávala při přepnutí do módu s vysokoenergetickým rentgenovým ozařováním. Při použití již zmíněného módu bylo potřeba před paprsek postavit pár filtrů a tím jeho intenzitu ozáření zmírnit. Iontová komora, kde se měřila intenzita ozáření, ale bohužel obsahovala chybu a tak nedocházelo k dostatečné filtraci paprsku. Tři lidi tato chyba stála život a dalším třem způsobilo ozáření těžké ublížení na zdraví.<br></p><h3> Nefungující služba pro oznámení zneužívání dětí</h3><p> Rok 2017, Florida. Software, který se měl starat o shromažďování hlášení ohledně zneužívání dětí a jeho následné předání lidem, kteří se o tuto problematiku starají, nefungoval správně. Shromážděné hlášení se přestala odesílat do správných rukou. Než se na chybu přišlo, uběhly tři měsíce a za tu dobu se nashromáždilo 1 500 hlášení, což znamená, že po tuto dobu mohlo být až 1 500 dětí ve vážném ohrožení. </p><p> <a href="http://tampabay.com/news/child-abuse-tips-silenced-for-months-by-dcf-computer-glitch/2323316" target="_blank">(Více ZDE)</a></p><h3> Automatické dveře</h3><p> Šest lidských životů si vyžádal požár v kanceláři, ve které byly pouze automatické dveře. Kvůli požáru vypadla elektřina a jelikož automatické dveře neměly manuální otvírání, lidé se nemohli dostat do bezpečí, neměli jak dveře otevřít. </p><h3> Prolomení zabezpečení „hackery“</h3><p> Zabezpečení serverů společností, které mají uložené v databázi různá data o svých klientech je velmi důležité. Únik těchto dat, kterými mohou být různé přístupové údaje do účtů, čísla kreditních karet, kopie občanského průkazu a podobně je velký skandál. Pár takových příkladů je zmíněno níže. </p><h3> Uber</h3><p> „Hackerům“ se v roce 2016 podařilo prolomit zabezpečení Uberu. Ukradeno bylo 57 milionů uživatelských záznamů, které obsahovaly uživatelovo jméno, email a telefonní číslo. Dále byly odcizeny údaje z 600 000 řidičských oprávnění, což je v USA jeden z hlavních způsobů identifikace.</p><p> <a href="https://www.wired.com/story/uber-paid-off-hackers-to-hide-a-57-million-user-data-breach/" target="_blank">(Více ZDE)</a></p><h3> EQUIFAX</h3><p> Skandál se odehrál ve Spojených státech ve firmě EQUIFAX roku 2017. Firma funguje jako registr dlužníků a poskytuje odhad úvěrových rizik. „Hackeři“ tuhle firmu okradli o 143 milionů uživatelských záznamů, které mimo jména a příjmení obsahovaly i čísla sociálního pojištění. Také bylo oznámeno, že bylo odcizeno dalších 209 000 čísel kreditních karet. Firma EQUIFAX tento skandál oznámila až 4 měsíce po krádeži.</p><p> <a href="http://fortune.com/2017/09/07/equifax-hackers-personal-details-143-million-people/" target="_blank">(Více ZDE)</a></p><h3> Cioncheck</h3><p> Japonská burza s digitálními měnami byla v roce 2018 okradena „hackery“ o 58 miliard jenů (10,8 miliardy korun). Jednalo se o krádež kryptoměny NEM, jejíž hodnota se po zveřejnění informace o krádeži snížila o 11 %. Jedná se o zatím největší krádež kryptoměn v historii. Burza oznámila, že zhruba 260 000 vlastníků této měny odškodní v japonských jenech.</p><p> <a href="https://byznys.ihned.cz/c1-66030200-nejvetsi-kradez-kryptomen-v-historii-hackeri-pripravili-japonskou-burzu-coincheck-o-pul-miliardy-dolaru/" target="_blank">(Více ZDE)</a></p><h3> Ashley Madison</h3><p> Hackerská skupina „Impact Team“ se dostala do serverů společnosti Avid Life Media, které patří Kanadská online seznamka Ashley Madison. Ukradeno bylo 37 milionů soukromých údajů uživatelů a ty byly následně dále šířeny na internetu. Dopad měl vliv na život milionů uživatelů a média také informovala o několika sebevraždách. Zajímavé na tom je, že „hackeři“ získali uznání za to, že upozornili na nevěru a lži ve vztazích. </p><h2> Testování je základ</h2><p> Závěrem bych chtěl znovu poukázat na to, že testování je velmi důležité a je potřeba aby ho dělali lidé, kteří k němu mají předpoklady a tato práce je baví. Není to práce, kterou by mohl dělat každý, jak si plno lidí myslí. Jak jste se již mohli dočíst, v některých případech může mít špatně provedené testování na svědomí i lidské životy. Rád bych tímto pozdravil všechny testery a testerky, co se v tomhle oboru práce našli a vidí smysl v tom, co dělají. </p><p> Pokud Vás tento článek bavil a chtěli byste se dozvědět více případů, kde se projevilo chybné testování, zde je pár odkazů z kterých jsem i čerpal.</p><p> <a href="https://www.tricentis.com/software-fail-watch/" target="_blank">https://www.tricentis.com/software-fail-watch/</a></p><p> </p><a href="https://www.root.cz/clanky/deset-nejvetsich-softwarovych-chyb-v-historii-lidstva/" target="_blank"><p>https://www.root.cz/clanky/deset-nejvetsich-softwarovych-chyb-v-historii-lidstva/<br></p></a><p> </p><a href="https://www.topmagazine.cz/nejvetsi-hackerske-utoky-v-dosavadni-historii-internetu-1/" target="_blank"><p>https://www.topmagazine.cz/nejvetsi-hackerske-utoky-v-dosavadni-historii-internetu-1/<br></p></a><p> <i>Marcel Ondruška</i><br></p>
Jak se vyhnout nemoci na pracovištihttps://www.create-it.cz/Blog/Stranky/prevence-onemocneni.aspxJak se vyhnout nemoci na pracovišti<p>Od třicítek venku jsme se plynule přesunuli blíž ke čtyřicítkám v našem těle - nastupuje chřipková sezóna. Posmrkávájící a kašlající kolega u vedlejšího stolu tak značí předzvěst, že za dva dny budete společně smrkat a kašlat v tandemu. Protože většina z nás pracuje v obklopení jinými lidmi, sdílíme vedle zážitků z letních dovolených i naše viry a bacily. Přinést si z pracoviště nemoc je bohužel poměrně běžné, nikoliv ale nevyhnutelné. Ačkoliv zásady pohybu v prostředí, v němž se dá očekávat přítomnost nakažlivých mikrobů, jsou relativně přímočaré, často je opomínáme. Proto jsme se rozhodli si je připomenout a snad tak zabránit nekonečnému koloběhu rýmiček a chřipek, cestujících napříč kancelářemi, odděleními či celými společnostmi.<br></p><h2> Nepořádek na stole není jenom nebezpečí pro oči </h2><p> Neuklizené rozházené pracovní místo se bacilům líbí. Znamená totiž, že jeho majitel neholduje častému úklidu a tak se mohou nerušeně množit. Telefon patří k nejlepším sběračům nebezpečných zárodků, ale klávesnice mu je v tomto ohledu silně v patách, stejně jako povrch pracovního stolu. Stačí pak rychlá schůzka nad společným projektem, kde se všichni zúčastnění sejdou u jednoho notebooku, abychom zajistili, že naše nemoc poputuje úspěšně dál. Pravidelné čištění pracovního prostoru je z hygienického pohledu nutností. Stejně tak si ale dávejte pozor na sdílení předmětů u nichž je velká pravděpodobnost, že se na nich nachází mikroby (to jsou mimochodem absolutně všechny předměty). Možná, že nošení vlastních fix na prezentaci se může zdát přestřelené, pomůže ale zabránit šíření neduhů. </p><h2> Nemoc je rukodělná práce </h2><p> Ruce jsou tím nejčastějším vektorem, z něhož se viry a bakterie dostanou dál do našeho těla. Relativně časté umývání rukou by tedy mělo být základním návykem každého z nás. Ano, “umyj si ruce” je něco, co slýcháme už od dětství, ale bohužel se ukazuje, že i například v nemocnicích není tato hygienická poučka dodržována do míry, kterou bychom očekávali. Pro nejrůznější případy, kdy nejsme poblíž umyvadla s mýdlem, je také dobré s sebou nosit antibakteriální gely či ubrousky. </p><p> I když naše ruce přicházejí s potencionálně nebezpečnými předměty do styku nejčastěji, naše kůže funguje jako skvělý izolátor od všeho v mikrobiálním světě, co se nám snaží škodit. Proto bychom si měli dávat pozor na to, aby snaha krycí soustavy nepřišla vniveč. Jizvy či oděrky bychom měli okamžitě vyčistit a zakrýt náplastí. Kromě ošetření ran si ale taky dávejte pozor na kontakt rukou s nechráněnými částmi našeho těla. Promnutí očí nebo vyšťourání kousku oběda ze zubů, se snadno může změnit v týden strávený v horečkách. </p><h2> Bojujte s nemocí co nejdřív a zbytečně neohrožujte ostatní </h2><p> Přes všechnu preventivní snahu se do vás může zákeřný bacil dostat a začít konat neplechu. Nepočínejte si ale jako kancelářský hrdina, který nastoupí do boje s deadliny i přes svoji nemoc. Zajistíte tím hlavně, že všichni ostatní v práci dostanou svoji vlastní možnost se hrdinně přemáhat. Při prvních jasných známkách nemoci se domluvte se svým šéfem - možná se domluvíte na práci z domova. I kdyby tomu tak ale nebylo, stále bude pro všechny přínosnější, jestliže se teoreticky opozdíte a vyléčíte. V opačném případě by totiž mohlo najednou stát hned několik projektů v momentě, kdy vaši kolegové začnou také odpadávat jako mouchy. </p><p> Základní hygiena na pracovišti se považuje za samozřejmost. Období chřipek otestuje její skutečné dodržování. Také to bude zkouška vaší odolnosti a všeobecné kondičky - ovšem jestli pravidelně sportujete a holdujete otužování, máte větší šance se virům a bacilům ubránit. </p><p> <i>Lukáš Horák</i> </p>
Co nás zaujalo na WebExpuhttps://www.create-it.cz/Blog/Stranky/webexpo.aspxCo nás zaujalo na WebExpu<p> V pátek a sobotu 21. – 22. 9. se v pražské Lucerně konal 11. ročník konference WebExpo. Tato akce je primárně zaměřená na developery, designéry a obecně lidi, co mají co dočinění s tvorbou webů a aplikací. </p><p> Přednášky probíhaly paralelně ve čtyřech přednáškových sálech v rámci pasáže Lucerna, nebyl tedy problém plynule chodit z jedné přednášky na druhou a cestou stihnout i zastávky na kávu a snack. Pokud se se konaly dvě zajímavé přednášky v tutéž dobu, nikdo nezoufal, neboť jsou všechny nahrané a volně dostupné na <a href="https://www.webexpo.net/videos/" target="_blank">oficiálním webu</a>.<br></p><p> Témata byla různá, ale všimla jsem si pár trendů, které se objevovaly napříč celou konferencí. Kooperace, prolínání oborů a polidšťování technologií. Prolínání bylo znát už ze samotné kategorizace přednášek. Oproti loňskému dělení na: developers, business a designers, se letos dělilo na: Post-fact Marketing, Design thinking, Creative developers a Workplace toolbox. Všechny přednášky probíhaly v angličtině. Díky tomu byla konference otevřená širokému publiku a čeští speakeři měli možnost poměřit svůj um se zahraniční konkurencí. A podle mého názoru obstáli skvěle. Určité rozdíly se však našly. </p><p> Bohužel se mi potvrdila doměnka, že jak tomu tak bývá i v jiných oborech, i v designu, vývoji a marketingu se Česko ještě má co učit. V zahraničí jsou věci jako design thinking, UX design, design sprint, nebo user centered design brány za nedílnou součást procesu, v Česku se o nich začíná mluvit. </p><p> Naštěstí je pár lidí, kteří se to snaží u nás změnit a posunout české způsoby práce a fungování IT firem blíže k tomu zahraničnímu způsobu (například skvělý <a href="https://www.webexpo.net/prague2018/talk?id=enterprise-ux-harder-better">talk od Běly Beránkové a Honzy Valdera</a>). Na druhou stranu jsem ale měla radost, že v Cleverlance držíme se zahraničím krok a (stejně jako je tomu například v IBM) máme svoje designové oddělení QUB. </p><p> A jaká témata mě nejvíce zaujala? </p><h2> <a href="https://www.webexpo.net/prague2018/talk?id=measuring-the-value-of-design">MEASURING THE VALUE OF DESIGN</a></h2><p>Doug Powell, designer z IBM částečně zodpověděl otázku, na kterou není jednoduchá odpověď. Jak se dá změřit design? A k čemu že je vůbec dobrý? Byl to zajímavý vhled do jedné z největších IT firem, její struktury, organizace a do způsobů jakými pracují designerské týmy napříč celou IBM. V přednášce zmínil, že už v roce 1966 Watson Jr. (tehdejší ředitel IBM) pronesl že: „Good design is a good business“. Této myšlenky se IBM drží dodnes a roku 2012 vytvořili vlastní designové oddělení. Také vyvinuli online learning platformu, aby se každý jejich zaměstnanec mohl sám v design thinkingu vzdělávat nehledě na to, jestli je programátor, nebo HR specialista.<br></p><p> A jak že se tedy dá design změřit? Přesným a konzistentním záznamem různých dat a každého projektu, sledováním toho, kolik lidí v týmu pracuje pomocí design thinkingu a jaká je úspěšnost těchto projektů oproti jiným. Čísla hovoří jasně, a proto se taky poměr designer:developer změnil z 1:80 na 1:20 a jejich cílem je tento poměr dotáhnout až na 1:8. </p><h2> </h2><a href="https://www.webexpo.net/prague2018/talk?id=lead-with-design" target="_blank"><h2>LEAD WITH DESIGN <br></h2></a><p> Milá slečna se zajímavým jménem Diamond Ho nám také dovolila nahlédnout do jedné z největších firem, která má co dočinění s online světem, Facebooku. Diamond přesně popisovala, z jakých rolí je složený design tým a jakým způsobem se postupuje při tvorbě designu pro 2 miliardy uživatelů. Tento postup hezky demonstrovala na příkladu s tvorbou pomůcky pro pejsky. Jednoduchá analogie srozumitelně ukázala, že design proces není nic složitého a že dobrá metodologie se dá použít na designování naprosto čehokoliv. </p><h2> <a href="https://www.webexpo.net/prague2018/talk?id=pitching-to-win">PITCHING TO WIN </a><br></h2><p> Od této přednášky jsem toho moc nečekala, ale nakonec mě velmi mile překvapila. Christian Barnett nastínil nejen, jak správně prodat projekt klientovi, ale taky jak prodat sebe sama. A charismatický Brit se prodal opravdu skvěle. Dokonce i navzdory tomu, že jako jediný speaker neměl žádnou powerpointovou prezentaci. Což byla i jedna z jeho rad – zapoměňte na powerpoint, lidé mají mnohem větší moc než obrázky! </p><h2>Tak zase příště!<br></h2><p> Z dvoudenní konference jsem odcházela nabitá novými nápady a inspirací a trvalo mi dokonce pár dní, než jsem všechno zprocesovala. Doufám ale, že to nebylo moje poslední WebExpo a doporučuji všem příští rok! </p><p> <i>Adéla Dostálová</i></p>
Kdy se budeme všichni prohánět v autech bez řidiče?https://www.create-it.cz/Blog/Stranky/selfdriving-cars.aspxKdy se budeme všichni prohánět v autech bez řidiče?<p>Masivní rozšíření autonomních vozidel v normálním provozu přijde zřejmě o dost později, než jak by se mohlo zdát. Velké automobilky a novátorští podnikatelé jako Elon Musk, neustále představují nové a vylepšené modely či mluví o blízké budoucnosti, kdy se auta obejdou bez našeho vlastního úsilí. Realita bývá ale vždy složitější než propagační materiály. Jaké tedy stojí překážky v naší cestě za světem automaticky řízených přepravních prostředků? A jak velký skok bude tato technologická revoluce vyžadovat? </p><h2> Potenciál i obavy </h2><p> V ideálním případě by nám autonomní vozidla měla pomoci ne jenom dopravit se z bodu A do bodu B, ale i zachraňovat životy. Lidské chyby i nezodpovědné řízení stojí za drtivou většinou automobilových nehod a automatizovanému vozidlu alespoň nehrozí, že si za volant sedne opilý řidič. Zatím ale nemůžeme s jistotou říct, o kolik bezpečnější by silnice s auty bez řidičů byly. Tento rok došlo ve Phoenixu v Arizoně ke smrtelné srážce mezi autonomním vozidlem a chodkyní. V autě seděla operátorka, jejímž úkolem bylo přebrat kontrolu v případě náhlého selhání samořídícího systému. Bohužel neměla dostatek času si všimnout co se děje a nestihla včas zareagovat. </p><p> Technologii autonomních vozidel tedy rozhodně nemůžeme považovat za neomylnou a to i tehdy, pokud na ni dohlíží trénovaný člověk. Zatím ale mluvíme pouze o testech jednotlivých aut - co kdybychom chtěli vědět, jak bezpečný by byl plně automatizovaný provoz rušného města? V tuto chvíli nemáme k dispozici nic lepšího než nedokonalé digitální simulace. Existující autonomní vozidla bývají testována v místech s relativně nízkým dopravním zatížením nebo v přesně kontrolovaných podmínkách. Určitě se lze cítit bezpečněji v autonomním minibuse, který jezdí maximální rychlostí 20km/h po vysokoškolském kampusu, než na sedadle auta bez řidiče řítícím se napříč D1. Abychom mohli automatizovaná vozidla vypustit do světa ve velkém, musíme vědět jak se budou chovat za deště, ve sněhu nebo třeba ve městě s jinou dopravní strukturou než na jakou jsou “zvyklá”. Proměnných v reálném světě najdeme o mnoho víc než i v té nejkomplexnější simulaci, nečekejme proto, že bude nástup autonomních vozidel příliš rychlý. </p><h2> Investice do bezpečnosti?<br></h2><p> Představa, že za pár let napochodujete do autosalonu a koupíte si autonomní vozidlo je nejen nerealistická, ale možná se ani nikdy nenaplní. Firmy, které auta bez řidiče vyvíjejí, zatím mnohem spíše počítají s tím, že se bude jednat o součást komerční flotily vozidel. Koneckonců, mezi největší propagátory a experimentátory v této oblasti patří dopravní firmy Uber a Lyft. Systém senzorů a extrémně složitý software, který bude potřeba neustále aktualizovat, zajistí, že z hlediska ceny budou autonomní vozidla pro běžného uživatele minimálně po několik desetiletí zcela nedostupná. </p><p> Přesto ale tento technologický trend zasáhne peněženky nás všech. Výstavba nové infrastruktury, která bude potřebná pro úspěšné fungování systému autonomní dopravy na silnicích, se neobejde bez investic státu. Vlády navíc musí zareagovat i legislativně. Představme si autonehodu, v níž nelze zatknout či pokutovat osobu z masa a kostí, kdo ponese zodpovědnost? </p><p> Vraťme se ale ještě k software a jeho aktualizacím, které teoreticky představují klíč k bezpečnosti autonomních vozidel, ale zároveň i jednu z největších potencionálních trhlin každého technologického projektu. Dobře si pamatuji, když mi před pár měsíci aktualizace operačního systému kompletně vymazala zcela legální kancelářský balík programů. Zřejmě velmi ojedinělá chyba mi otrávila náladu a ztížila práci. O dost horší situace by ovšem nastala, kdyby si moje auto stahovalo aktualizaci pro ztížené podmínky řízení a na chvilku by vypadla možnost brzdit. Zbytečně katastrofický scénář? Možná, ale pomůže ilustrovat fakt, že pro nasazení autonomních vozidel budou potřeba nejen nové standardy silnic či dopravního značení, ale také zrychlit a zvýšit kvalitu vývoje i testování bezpečnosti softwaru. </p><p> Nástup aut bez řidiče mnohem spíše proběhne jako pomalá evoluce, náhlou revoluci nečekáme. Digitální technologie v obyčejných automobilech se neustále zlepšují, takže si na ztrátu kontroly a důvěru v jedničky a nuly zvykneme postupně. Technologický pokrok v dopravě může přinést vyšší míru bezpečí i pomoci chránit skomírající životní prostředí. Silnice plné autonomních vozidel ale stále ještě zatím patří do říše sci-fi, popřípadě do prezentací pro investory. </p><p> <i>Lukáš Horák</i></p><p> <i>Photo by Roberto Nickson / Unsplash</i></p>
Město chytřehttps://www.create-it.cz/Blog/Stranky/chytra-mesta.aspxMěsto chytře<p>Extrémně horké léto tento rok přineslo spoustu strastí a znepříjemnilo pobyt prakticky všude mimo klimatizované prostory. Přece jenom se ale nemůžeme srovnávat s rokem 1858 v Londýně. Tehdejší nadprůměrné teploty mimo jiné Londýňanům ukázaly, že jejich nakládání se splašky (které byly svažovány do Temže přímo uprostřed obytných oblastí) není ideální. Tehdejší krize dostala velmi výstižný název — The Great Stink neboli Velký Smrad. Vedení města velmi rychle přijalo návrh nové kanalizační infrastruktury, ale její dokončení proběhlo až v roce 1875. Během stejné doby se také od večera po městě procházeli zapalovači lamp, kteří se starali o veřejné osvětlení a částečně i o veřejný pořádek. </p><p> Od té doby se města hodně změnila, díky promyšlenějšímu urbanistickému plánování, elektrifikaci a dalším technologiím zaměřeným na zlepšení života obyvatelů. Přesun lidí do měst je trend, který neustává. Přestože velká centra zabírají přibližně 2 % zemského povrchu, najdeme v nich více než 50 % celé lidské populace a spotřebují asi 75 % veškeré vyprodukované energie. Zároveň s rozrůstáním měst také momentálně dochází k nové revoluci v zapojení technologie do služby jejich občanům. Koncept “Smart City”, neboli města propojeného s chytrými technologiemi, získává čím dál tím více na oblíbenosti, a to i u nás. O co se tedy jedná a jak se začínáme lépe a rychleji vyhýbat velkým i malým městským krizím? </p><h2> Rychleji, bezpečněji, úsporněji </h2><p> Klíčovou úlohu ve Smart Cities hraje sbírání informací o chodu města, na jejichž základě pak mohou automatizované systémy lépe nastavit fungování jednotlivých služeb či městských prvků. Každý, kdo se někdy zaseknul v zácpě, určitě potvrdí, že se nejedná o příjemný zážitek, především pokud zrovna někam spěcháte. Kolikrát se pak stres a vztek ještě znásobí poté, co dorazíte na místo a zjistíte, že není kde zaparkovat. V rámci “chytřejšího” města by například počet zelených na semaforech měl dynamicky reagovat na momentální dopravní situaci a předcházet tak ucpávání dopravních tepen. Parkovací místa by pak byla monitorována ve společné databázi a jejich stav by si mohli řidiči okamžitě ověřit na svém telefonu. Kromě snížení napětí nervů lidí za volantem se časem počítá s nárůstem počtu vozidel, která člověka k řízení vůbec nepotřebují. Veřejná i osobní doprava by mohla být přímo napojena na městský systém, který by pomohl ji řídit co nejefektivněji. </p><p>Nasbíraná data mají sloužit nejenom k tomu, aby město fungovalo hladce, ale také více šetrně. Jak už bylo řečeno, města jsou těmi největšími žrouty energie na Zemi a pokud chceme předejít krizím mnohem horším, než byl Velký Smrad, musíme se naučit zacházet s dostupnými zdroji lépe než doposud. Intenzita městského osvětlení může například přímo reagovat na množství chodců, kteří se v ulici pohybují. A městská zeleň, důležitá oáza uprostřed městské zástavby, by měla být zavlažována podle skutečné potřeby. </p><p> Neustále ale vznikají nové nápady a přicházejí možnosti pro inovaci městského života smart technologiemi. “Smart bins” čili “chytré popelnice” třeba hlásí na ústřednu kdy jsou plné a svoz odpadu může povolat nejbližší vůz, aby se o její obsah postaral. Další důležitou implementací jsou pak administrativní úkony. Digitalizace a využití chytrých chatbotů může v mnohém nahradit dlouhé čekání ve frontách a nepřehledné papírování, kterému se dnes mnohdy nelze vyhnout. </p><h2> Kde se žije chytře </h2><p> Města po celém světě se již snaží koncept Smart city přivést k životu. Většinou se jedná o menší krůčky, které připravují půdu pro dalekosáhlejší projekty v budoucnu. Španělská Barcelona již úspěšně monitoruje zalévání rostlin a šetří tím jak vodní zdroje, tak peníze. Kombinace napojení na GPS, sledování momentální dopravní situace a chytrých semaforů zde také pomáhá záchranné službě se dostat co nejrychleji k akutním případům. </p><p> Francouzský Lyon má od roku 2016 jednu z prvních plně automatizovaných autobusových linek. Pravda, jedná se o pilotní projekt a v minibusu bez řidiče se projedete pouze na vzdálenost nějakých 10 km, rychlost navíc nepřesahuje 20 km/h. Ovšem vše zjevně funguje bez problémů a stejné modely převážejí lidi již i v Detroitu, Dubaji nebo švédském Gothenburgu. </p><p> Těžko lze říct, které z měst je ze všech “nejchytřejší” vzhledem k šířce pojmu “Smart City” a množství kritérií s ním spojených. V úspornosti zřejmě nejspíš vede Vídeň a není se čemu divit, celé Rakousko patří k velkým průkopníkům zelených energií. Korejský Soul se naopak vyznačuje výbornou internetovou infrastrukturou (s 5G jako novým národním standardem), kterou využívá například pro zlepšení péče o staré a nemocné lidi. Město jim zdarma poskytuje telefony či tablety, aby si v případě potíží mohli snadno přivolat pomoc. </p><p> U nás dochází k rozšíření využití informačních technologií v řízení města na mnoha místech. Praha i Brno mají plány, jak díky nim zlepšit dopravní situaci či energetiku. Platí to i o menších městech jako jsou Pardubice či Jihlava. Pomáháme v tom i my v Cleverlance Group. </p><p> Úspěšné zapojení smart technologií by mělo zajistit, že se lidem bude žít ve městech lépe a zároveň bez plýtvání energií či vodou. Dnes bychom na zlepšení situace ve městech rozhodně neměli čekat desetiletí, jako tomu bylo v Londýně při jejich kanalizační krizi. Města jsou čím dál tím větší a jejich vedení i obyvatelé by se proto měli snažit, aby se zároveň stala chytřejšími. </p><p><em>Lukáš Horák</em></p>
Kryptoměnové burzyhttps://www.create-it.cz/Blog/Stranky/kryptoburzy.aspxKryptoměnové burzy<p> Chtěli jste začít s obchodováním s alternativními kryptoměnami, ale nebyli si jisti, jaká online obchodní platforma bude nejlepší? V tomto článku si ukážeme ty nejzajímavější online exchange (směnárny) a jejich výhody a nevýhody.</p><p> O tom, jaké kryptoměny obchodovat se můžete dočíst v předchozích článcích Alternativní kryptoměny (<a href="/Blog/Stranky/altcoiny1.aspx">díl 1 </a>a<a href="/Blog/Stranky/altcoiny2.aspx"> díl 2</a>) nebo <a href="/Blog/Stranky/Blockchain.aspx">Jak fungují bitcoiny a další virtuální měny</a>.</p><p> K obchodování stačí vlastnit například bitcoiny, které nakoupíte nejsnadněji na bitpanda.com (popsáno dále). Bitcoin následně zašlete na nějakou ze směnáren (kde si nejprve také vytvoříte účet) a pak už pouze provedete obchod bitcoinu za vámi požadovanou měnu.</p><h2> Typy směnáren</h2><p> První z typu směnáren je <b>obchodní platforma</b>. Jedná se o online službu, která propojuje obchodníky a kupce a účtuje si poplatek za každou transakci.</p><p> Další typ používá <b>přímé obchodování</b>. Jde o platformy, kde je obchodování prováděno přímo mezi uživateli. Obchodníci si pak určují vlastní směnný kurz mezi sebou a platforma jim účtuje pouze transakční poplatky.<br></p><p> Posledním typem jsou <b>makléři</b>. U nich si lze koupit kryptoměny za jimi nastavené ceny. V podstatě fungují podobně jako směnárny cizích měn.</p><h2> Bitfinex</h2><p> Bitfinex byla spuštěna v roce 2012 jako platforma zaměřená na seriózní krypto investory.</p><p> V půlce roku 2016 byla tato směnárna hacknuta, což vedlo ke ztrátě 120 000 BTC (V té době 72 milionů dolarů). Směnárna dočasně odebrala 36 % z uživatelských zůstatků, zatímco vytvořila token BFX. Každý z těchto tokenů reprezentuje 1 dolar, co Bitfinex dluží uživatelům. Trvalo přibližně 8 měsíců než jim Bitfinex splatil dluh, ale nakonec byli všichni uživatelé kompenzováni. Navzdory těmto událostem zůstává Bitfinex mezi TOP 10 nejpoužívanějšími směnárnami.</p><p> Mezi její hlavní výhody náleží možnost vkladu ve FIAT měnách a dobrý referral program. Mezi nevýhody pak patří relativně vysoké poplatky za výběr a malá nabídka měn.</p><h2> Binance</h2><p> Směnárna Binance oznámila v červnu 2017 spuštění vlastního ICO (Initial Coin Offerings). Toto ICO dovedlo nasbírat 15 milionů dolarů v pouhých 3 minutách po spuštění a o měsíc později byla směnárna otevřena.</p><p> Za méně než 6 měsíců se dostala Binance na první místo v počtu a velikosti proběhlých transakcí za den. Podporuje více jak 302 měn, přijímá i zákazníky z USA, má nízké transakční poplatky, je velice jednoduchá na použití a má aktivní obranu - to znamená, že pokud přijde nějaký hackerský útok, dokáže ho včas zachytit a zneškodnit, jak Binance prokázala již několikrát v minulosti. Jeden hackerský tým získal přístup k <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/API" target="_blank">API klíčům</a> od rozsáhlého množství účtů a následně začal nakupovat za jejich úspory jednu z měn, do které měl tento hackerský tým investováno. Chtěli tak zvýšit cenu této měny a pak ji s vysokým ziskem prodat. Binance však útok zachytila a hackeři z něj vyšli chudší než předtím. Mezi zápory Binance spadá občasné zdržení výběrů z důvodu přetížení jejich sítě. <br></p><h2> <img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/kryptoburzy/binance.png" alt="binance.png" />Kraken<br></h2><p> Největší bitcoinová směnárna v Evropě, která uzavřela partnerskou dohodu s první kryptoměnovou bankou. Kraken umožňuje nakupovat a prodávat bitcoiny a obchodovat mezi bitcoiny a eury, dolary, kanadskými dolary, britskými librami a japonskými jeny. Samozřejmě že je také možné obchodovat s alternativními kryptoměnami, jako ethereum, monero, zcash, litecoin, dogecoin, ripple nebo stellar lumens.</p><p> Kraken také nabízí <a href="https://www.investopedia.com/university/margin/" target="_blank">margin trading</a>. Je tak dobrou volbou pro zkušenější tradery. Mezi její klady náleží dobrá reputace, decentní směnné kurzy, nízké transakční poplatky za výběr, dobrá uživatelská a celosvětová podpora. Nevýhodou jsou omezené platební metody, nevhodnost pro začátečníky a velmi neintuitivní a chybové uživatelské rozhraní. </p><h2> Bittrex</h2><p> Je burza, která umožňuje nákup a prodej více než 250 různých kryptoměn. Sídlo má v USA a podporuje dvoufaktorovou autentizaci (<a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Multi-factor_authentication">2FA</a>). Jelikož sídlí v USA, je plně regulována v souladu s místní legislativou. Pro verifikaci je potřeba pouze minimální nutné množství informací. Bittrex je dostupný ve většině zemí a je vhodný i pro začátečníky - má intuitivní rozhraní.</p><p> Mezi hlavní zápory patří velice dlouhá doba na schválení/verifikaci účtu, i v řádu měsíců. Řada uživatelů si také stěžuje na pozdržené platby, nebo na potíže při výběrech vysokých částek, které se však nikdy nedostanou k vybírajícímu. <br></p><h2> <img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/kryptoburzy/Bittrex.png" alt="Bittrex.png" />Coinbase<br></h2><p> Je podporována věrohodnými investory a používána miliony zákazníků po celém světě. Je to jedna z nejpopulárnějších obchodních platforem a makléřů. Coinbase platforma umožňuje snadno nakoupit, používat, držet a obchodovat digitální měny. Uživatelé mají dnes k dispozici velké portfolio kryptoměn. Funguje hlavně v USA a Velké Británii ale i v dalších zemích. Mezi hlavní klady spadá vysoká bezpečnost, decentní transakční poplatky, vhodnost pro začátečníky a hlavně možnost pojištění uživatelského vkladu. Mezi zápory je pak pouze omezený výběr podporovaných zemí a podobně jako u (také amerického) Bittrexu jsou zde kauzy se zadržováním peněz. </p><h2> Bitpanda</h2><p> V minulosti známá jako Coinimal. Je to broker a obchodní platforma, která podporuje bitcoin, ethereum, dash, litecoin a nově i bcash, ripple a IOTA. V současnosti se jedná asi o nejvhodnější volbu pro evropského investora, jelikož Bitpanda má také sídlo v Evropě a tudíž nepodléhá americké legislativě. Umožňuje uživatelům snadno nakoupit kryptoměny, celý proces trvá pár minut. Nabízí 2FA a několik možností platby za kryptoměny, mezi které se řadí Visa, Mastercard, Skrill, OKPay, SOFORT, NETELLER, SEPA a další.</p><p> Také nabízí referal systém - za nové uživatele, které přizvete, získáte prostředky na nákup kryptoměn. Mezi hlavní výhody patří rychlost nákupu pro začátečníka. Stačí si založit účet a nechat se v reálném čase verifikovat - vše probíhá přes webkameru, kdy je uživatel spojen s operátorem nebo operátorkou, která ho pomocí videohovoru naviguje, např. pro přečtení svého jména z občanského průkazu nahlas a zodpovězení otázek jako “Nutí vás někdo k založení tohoto účtu pod výhrůžkou?”. Po zodpovězení kontrolních otázek je vám potvrzen tzv. “zlatý status” a můžete si ihned koupit jakoukoliv kryptoměnu z jejich nabídky, pro rychlost např. pomocí VISA karty. U jiných směnáren, které používají zastaralý způsob verifikace, musí uživatel čekat několik dnů až týdnů, což je zásadní nevýhoda.</p><p> Nákup je velice rychlý, pouze zadáte částku, za kterou chcete nakoupit (např. 50 euro), zadáte číslo kreditní karty a během 2 minut od provedení platby se na vaši bitcoin adresu připíší aktiva v podobě bitcoinu (nebo jiné měny, které zvolíte z portfolia Bitpandy). Základní trading pak můžete provádět i v rámci samotné Bitpandy, kdy ihned po nákupu bitcoinů můžete bitcoiny prodat zpět a eura - ta se vám připíší do euro peněženky, ze které je možno nakoupit jinou kryptoměnu, např. ripple. <br></p><p> <img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/kryptoburzy/Bitpanda.png" alt="Bitpanda.png" />O hlavních online směnárnách kryptoměn to je prozatím vše, v příštím článku se podíváme na možnosti bezpečného skladování kryptoměn, ať už online, offline, fyzicky na papíře nebo v oceli.<br></p><p> <i>Jan Jileček</i> </p>
Zkroťte svou e-mailovou schránkuhttps://www.create-it.cz/Blog/Stranky/zkrotte-sve-e-maily.aspxZkroťte svou e-mailovou schránku<p> Chaos s sebou přináší další chaos a je nutné mu zamezit, než převládne. Tak například New York byl v 70. a 80. letech známý svou rozsáhlou pouliční kriminalitou. Jedním z hlavních faktorů, kterému je připisováno úspěšné zatočení s vlnou zločinu, bylo praktické využití tzv. teorie rozbitých oken. Zjednodušeně řečeno, tam kde lidé vidí stopy zločinu (rozbitá okna, graffiti, odhozené odpadky), tam budou mít větší tendenci zločin páchat. A proto se vedení města rozhodlo zatočit nejen s kriminálním živlem, ale i s nepořádkem v ulicích. Pomohlo to a schopnost se vypořádat se zločinem tehdejšímu starostovi Rudy Giulianimu zajistila velkou popularitu u obyvatel. </p><p> Byly doby, kdy pohled na moji e-mailovou schránku, připomínal temnou uličku v New Yorku 80. let. Důležité zprávy musely sdílet prostor s horou nepotřebného balastu, který se neustále kupil a jeho velikost mě odrazovala od snahy s tím bordelem něco dělat. Nakonec se mi ale podařilo uvést schránku do použitelného a přehledného stavu. Jak k tomu došlo? </p><h2> Jeden e-mail jim všem vládne </h2><p> První důležitou zásadou pro efektivní používání e-mailu, je naučit se konsolidovat. Patřím mezi e-mailové závisláky, kteří si svůj inbox kontrolují často, až obsesivně. Po dlouhou dobu jsem ale nekontroloval jednu, ale dvě, tři až čtyři různé e-mailové schránky. Většina z nás si za pár let projde několika schránkami, a tak jak to bývá u normální pošty, existují lidé či služby, které nepřejdou na novou adresu. Místo toho vám zprávy od univerzity chodí na jeden e-mail, pracovní záležitosti na jiný, osobní věci na další atd. Oddělení práce a osobního života je důležité pro vaši duševní pohodu, takže není problém mít specificky pracovní e-mail (tedy, pokud umíte vypnout a nekontrolujete ho ve volném čase). Všechno ostatní ale patří do jedné schránky. Neměl by být problém si nastavit přeposílání zpráv ze starších e-mailů do nového a díky ušetřeným minutám denně možná získáte navíc den života. </p><h2> Vyřešte zprávy, než přijdou </h2><p> Většina moderních e-mailových klientů dnes nabízí poměrně dobré možnosti, jak roztřídit poštu ještě předtím, než se k vám dostane. Nemusíte proto vytvářet složitý systém složek, ve kterém se stejně po nějaké době začnete ztrácet. Všechny zprávy od rodinných příslušníků si můžete označit třeba “Naši a ségra”, zprávy od služeb, které platíte měsíčně pak “Účtenky” a nastavit si, že se do schránky pro nové maily ani nedostanou, rovnou se budou archivovat. Nejenom, že to sníží nápor na váš inbox, ale také vám to usnadní hledání e-mailů, které zrovna potřebujete. </p><p> Přeplněné schránce lze také odlehčit tím, že zamezíte tomu, aby vám některé zprávy vůbec přicházely. Zamyslete se nad tím, kolik newsletterů vám každý měsíc přistane v e-mailu a vy je bez rozmyšlení hned vymažete? I když se vám v jednu chvíli zdály užitečné nebo zajímavé, odhlaste se z odběru všeho, co doopravdy nechcete. Možná vás pak překvapí o kolik míň zpráv najednou budete dostávat. </p><h2>Pravidlo jednoho kliku a pěti vět<br></h2><p> V neposlední řadě se také vyplatí lépe zacházet s e-maily, které jsou pro vás důležité, nezabírají místo, ale možná vězí ve schránce až proklatě dlouho. Zapamatujte si pravidlo jednoho kliku a pěti vět. Klikněte pouze na ty e-maily, na které máte opravdu v úmyslu odpovědět a slibte si, že vaše odpověď nepřesáhne pět vět. Může se to zdát krátké, či strohé, ale ve skutečnosti je mnohem běžnější nacpat do jedné zprávy příliš mnoho zbytečných informací než nedostatek užitečných. </p><h2>Ještě chvíli...<br></h2><p> Skvělým, i když lehce nebezpečným výdobytkem moderních e-mailových služeb je i “snoozing”. Termín je odvozen od funkce budíků, které vám po stisknutí tlačítka povolí spát o pár minut déle, než začnou opětovně zvonit. Snoozing v e-mailu vám také dá čas navíc, tím, že vám stejný e-mail pošlou znova, o několik hodin či dní později. V ideálním případě by vám snoozing měl pomoci vypořádat se s těmi nejdůležitějšími e-maily a méně důležité odsunout na později, bez toho, aby zůstávaly ve schránce, jako součást nevyřízené hromady. Užitečné, ale podobně jako nevinné tlačítko na budíku někdy způsobí, že zaspíme do práce, může e-mailový snoozing vést k tomu, že e-maily nakonec nevyřídíte nikdy nebo velmi pozdě. </p><p> Závislost na kontrolování e-mailu se mi zatím vyléčit nepodařilo, a tak nemůžu radit ani vám, jak se jí zbavit. Díky výše zmíněným zásadám se ale jedná o mnohem méně bolestivé a časově náročné postižení. Doufám, že vám moje rady pomůžou aspoň trošku nastolit řád ve vaší schránce. </p><p> <i>Lukáš Horák</i> </p>