Create IT Blog - co se děje v Cleverlance

 

 

Jak se pozná skvělá tužkahttps://www.create-it.cz/Blog/Stranky/tuzky.aspxJak se pozná skvělá tužka<p>Díky masivnímu rozšíření dotekových obrazovek začíná pomalu zastarávat ťukání do klasické klávesnice. A co teprve tužka, nástroj, který má za sebou historii dlouhou několik století, ta pro mnoho lidí představuje jenom matnou vzpomínku na školní léta. Psaní tužkou ale nevymizí, dokud budou existovat lidé, kteří po sobě ve světě chtějí zanechat stopu. Nejen černou stopu tuhy na papíře, ale i dobré nápady, které tužka na papíře zaznamenává. Přestože - nebo možná právě proto, že tužka už není každodenní nutností, oblíbili si její využití kreativní jedinci. Tužkový fajnšmekr se ale nespokojí s jakýmkoliv kusem dřívka z papírnictví. Co tedy musí splňovat opravdu kvalitní tužka?<br></p><h2> Schopnost povzbudit mysl </h2><p> Ještě než se ponoříme do světa tuh a dřívek naplno, měli bychom si ujasnit, kde vězí výhoda tužky oproti jiným, moderním metodám záznamu. Klasické psaní na papír bylo dříve vyučováno ve školách z praktických důvodů. I v době počítačů a tabletů však ve třídách stále zůstává - a to nejenom díky tradici či nemoderním osnovám. Je dokázáno, že ruční psaní pomáhá vytvářet a upevňovat hned několik našich kognitivních schopností najednou. Častější psaní bez berličky automatických oprav zesiluje naše povědomí o pravopisu a tvaru písmen, což napomáhá lepší funkci paměti, kterou tím mentálně “protahujeme”. </p><p>Především ale může tužka pomoci naší kreativitě. Jedním z nejdůležitějších aspektů kreativního myšlení je schopnost se na problémy dívat z širokého, holistického pohledu. Z výzkumů za pomoci funkční magnetické rezonance víme, že pouhé ťukání do klávesnice aktivuje relativně malou oblast našeho mozku. Oproti tomu psaní tužkou zapojuje místa řídící jazyk, zpracování vizuálních informací a komplexní motorické funkce. I obyčejná tužka postačí k tomu, abychom plně nastartovali naše mozkové závity na vyšší obrátky než při jiných typech psaní. </p><h2> Příběh </h2><p> Nejen tužka jako taková, ale i konkrétní výrobci a modely mají za sebou často bohaté dějiny, které se dodnes odrážejí na jejich specifických kvalitách. Víte například, proč je velká většina kancelářských tužek žlutá? Jedná se o barvu, kterou si pro svůj zářivý finiš na tužce zvolila českobudějovická firma <a href="https://www.youtube.com/watch?v=_aEZMoqobKo" target="_blank">Hardtmuth</a> a nazvala ji podle největšího diamantu na světě - Koh-i-noor. Ta si následně získala světový věhlas, jehož důsledkem pak bylo i kopírování jejího stylu. Vývoj fantastických tužek se u Hardmuthu nezastavil a mezi vyhledáváné špičky tužkařského řemesla z Čech dnes patří například legenda Toison D’Or 1900, jejíž kvalitní design zůstal nezměněný už 50 let. </p><p> Zcela nejdelší historii má řemeslná výroba tužek v Německu, kde již v roce 1662 najdeme v Norimberských kronikách záznamy o jistém Friedrichu Staedtlerovi. Ten se ve městě proslavil jako tvůrce tužek. Jeho um a řemeslo se v rodině Staedtlerových předávalo dál a v 19. století již firma <a href="https://www.youtube.com/watch?v=eBhl_ZP_xYs" target="_blank">Staedtler</a> představovala nejvyšší standard v produkci tužek. Jedním z modelů, který rozšířil povědomí o tužkách Staedtler mimo německé i evropské hranice, byl <a href="https://www.staedtler.com/premium/Quality-And-History" target="_blank">Mars</a>. První pobočky v zahraničí pak Staedtler otevřel v USA a Japonsku, což odráží místa s největším zájmem o skvělé tužky i koncentrací lidí schopných je vyrobit. </p><p> Japonci se ve 20. století předháněli a dodnes předhánějí v inovacích i kvalitě zpracování svých tužek. Typickým znakem japonských tužek je vysoká kvalita jejich povrchové úpravy, ať už jde o zářivé prvky zlatavé barvy nebo fakt, že se běžně používá až 14 vrstev povrchového nátěru. Dvěma hlavními rivaly v Japonsku jsou firmy Mitsubishi a Tombow - možná nejznámější japonskou tužkou je právě Tombow Mono 100, další z řady legendárních psacích nástrojů. </p><p> Kdyby se vám zachtělo psát stejným typem tužky, kterou v ruce svírali velikáni literatury jako Ernest Hemingway či John Steinbeck, máte možnost. <a href="https://www.youtube.com/watch?v=cVnVxRussSI" target="_blank">Blackwing 602</a>, tužka vyrobená americkou firmou Palomino, se vyznačuje nejen vynikajícími psacími vlastnostmi, ale také širokou a vyměnitelnou gumou. Ne všechny nápady, včetně těch pocházejících z hlav geniálních spisovatelů, si totiž zaslouží na papíře zůstat. </p><h2> Řemeslo a nejlepší materiál </h2><p> Světová centra tužkařského umění mají jednu společnou výhodu - nacházejí se v blízkosti ložisek kvalitního kaolínu. Bělostný a jemný jíl, který se výborně hodí pro výrobu keramiky, je nezbytnou součástí produkce tužek. Přestože první tužky nebyly nic víc než čistý grafit umístěný mezi dvě dřívka a převázaný provázkem, posunula se brzy jejich výroba na vyšší úroveň. Rozemletý grafitový prášek smíchaný s kaolínem se následně vypálí v pecích, stejně jako jiné keramické výrobky. Na konci tohoto procesu pak stojí tuha. Poměr jílu a grafitu určuje její tvrdost, um ve správném promíchání a zpracování dvou základních ingrediencí se také odráží v její kvalitě. Nekvalitní, lámavé a prášící tužky svědčí o nedostatečném řemesle a špatném základním materiálu. Šlendrián lze poznat i bez jediného tahu tužkou, pohledem na umístění tuhy. Stačí, aby byla mimo přesný střed mezi dřívky jenom trochu, a můžete si být jisti, že ořezávání bude provázeno neustálým lámáním nerovnoměrné tuhy. Mix kaolínu a grafitu zůstává hlavním zdrojem tuh, ale již zmíněné japonské firmy vyvinuly i zcela syntetická řešení. V nich jsou nahrazeny staré a osvědčené metody výroby tuhy procesem, jehož výsledkem je polymerová tuha. </p><h2> Potěšení pro smysly </h2><p> Ořezávání kvalitní tužky by jejímu majiteli mělo přinášet radost. Nejen kvůli její nelámavosti, ale také vůni, která ořezávání provází. Správná tužka je totiž vyrobena z vonného dřeva, nejčastěji cedrového či lipového. Samotné ostření psacího nástroje není náročností nijak vzdáleno jeho výrobě. Přestože se do něj může pustit každý s relativně levnými nástroji, skutečně dobře ořezaná tužka vyžaduje profesionálnější péči. Správně by například strouhání mělo sestávat ze dvou fází. Během první se pouze odstraní přebývající dřevo obklopující tuhu, ve druhé fázi se pak naostří hrot tužky. </p><p> Praví experti na tužky dokáží mluvit hodiny o jednotlivých modelech a jejich rozdílech, podobně jako someliéři umí mluvit o víně. Stejně jako u vína ale nepotřebujete být expertem na to, abyste dokázali ocenit práci mistrů svého řemesla. Tužky patří k pozadí skoro každé kanceláře a většinou nad nimi vůbec nepřemýšlíme. Ty opravdu kvalitní ale patří k malým uměleckým dílům, která dokáží nejenom zaznamenat kreativní nápady, ale i povzbudit kreativního ducha svých majitelů. </p><p>Jedním ze stěžejních hesel Cleverlance je <a href="/Blog/Stranky/k.aspx">Kreativita a Komunikace, </a>a proto nás zajímá vše, co může podpořit novátorskou mysl k hledání originálních řešení. Někdy se tajemství inovativního ducha může skrývat i v ostrouhaném tenkém dřívku. <br></p><p> <i>Lukáš Horák</i></p>hobby;#vzdělávání;#
Malý ostrov v Baltském moři (I.)https://www.create-it.cz/Blog/Stranky/Kotlin1.aspxMalý ostrov v Baltském moři (I.)<p>Programování je komunikace. Z jedné strany se snažíte vysvětlit rychlému, ale poměrně hloupému stroji, co má dělat (to je ta lehčí část), z druhé strany ten samý program slouží jako popis řešení nějakého problému pro ostatní lidi (to je nesrovnatelně těžší). Tyhle dost odlišné cíle navíc musíte realizovat pomocí jediné věci - programovacího jazyka, který má tím pádem naprosto zásadní vliv na to, jak budete úspěšní.<br></p><p> Programovací jazyky totiž mají osobnosti a jako v každém dlouhodobém vztahu, i tady se časem můžou vyskytnout problémy. Třeba se máte léta rádi s C++, ale už se prostě nedokážete dál dívat na znetvoření způsobená desítkami nepovedených plastických operací. Nebo už vás nebaví soužití, ve kterém vám ten druhý neustále dává najevo, že jste hloupější, i když máte dva doktoráty (Haskell). Poměr s PHP se taky nedá utajit navěky, takže je lepší ukončit ho dřív, než se provalí veřejně, a večírky s JavaScriptem a harémem jeho webových frameworků jsou sice strhující, ale ranní kocovina je strašlivá.</p><p> Naštěstí pro nás je v těchto případech úplně v pořádku říct „není to mnou, je to tebou“ a najít si lepší programovací jazyk. Těch se sice ročně zase tolik neurodí, ale je tu jeden, který navzdory svému mládí už dokázal způsobit značný rozruch: Kotlin. Pojďme se blíž podívat na to, jak se mu to povedlo, a zjistit, jak nám může pomoci.</p><h2> Tryskové mozky útočí</h2><p> Za vznik Kotlinu je zodpovědná firma JetBrains s. r. o. Pocit národní hrdosti trochu kazí fakt, že drtivá většina vývojářů pracuje v Petrohradě a oficiální pražské sídlo bylo údajně zvoleno pouze proto, že v Česku se stále ještě podniká lépe než v Rusku (takže můžeme být pyšní aspoň na něco).</p><p> JetBrains vyrábějí špičkové nástroje pro vývojáře, a tak je vlastně docela logické, že se rozhodli k nim přidat i „nástroj“ ultimativní, vlastní programovací jazyk, a to s poměrně ambiciózními cíli. Takový úkol je běh na velmi dlouhou trať (vývoj začal v roce 2010, první stabilní verze vyšla v únoru 2016) a vyžaduje expertní znalosti i jistou dávku štěstí. Víceméně napoprvé musíte trefit mnoho vzájemně propojených věcí a ještě musí být výsledný produkt dostatečně atraktivní na to, aby dokázal přetáhnout nebožáky z nešťastných, ale zajetých vztahů se staršími jazyky, které navíc často komplikuje přítomnost tchýně (v této analogii manažer programátora).</p><h2> Komu tím prospějete?</h2><p> Když už se rozhodnete investovat nemalé množství peněz a času do tak nejistého projektu, jako je vývoj nového programovacího jazyka, je dobré od začátku mít jasno o jedné důležité věci: kdo je vaše publikum. Kotlin je koncipován jako pragmatický, obecně použitelný průmyslový jazyk, ale ještě před pár lety existovala jedna skupina, jejíž zoufalství převyšovalo běžný průměr našeho odvětví. Touto snadnou kořistí byli Android vývojáři.</p><p> Kvůli souběhu několika nešťastných jevů se stalo, že stará dobrá Java používaná na Androidu začala výrazně zaostávat - ještě v roce 2013 Android oficiálně podporoval maximálně Javu ve verzi 6. Java 6 je z roku 2006. Android roku 2013 bylo opuštěné městečko z rozpadajících se bytekódů uprostřed vyprahlé pustiny starých API, které pomalu pohlcuje poušť nekompatibility a kde se poslední zapomenutá skupinka omšelých prospektorů snaží vykutat svými tupými krumpáči nuggety z dávno vytěžené zlaté žíly, zatímco nad jejich hlavami se slétají supi headhunteři.<br></p><p> <img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/Kotlin1/kotlin-i-vnitrek.jpg" alt="kotlin-i-vnitrek.jpg" /> <br> </p><h2> I bylo světlo</h2><p> Autoři Kotlinu naprosto správně pochopili, že pokud tuto smutnou situaci vyřeší, může být Kotlin na Androidu onou bájnou a zásadní „killer app” pro jejich nový programovací jazyk. A přesně to se také stalo v únoru 2016, kdy vyšel Kotlin 1.0 s podporou Androidu a JVM. </p><p> Nejenom že najednou všichni Android vývojáři měli k dispozici moderní, elegantní a efektivní jazyk, který byl už tehdy pár let napřed před aktuální Javou (o prehistorické Javě 6 nemluvě), ale hlavně od té doby verze jazyka, kterou používáme k vývoji Android aplikací, už není závislá na verzi systému, kde tyto aplikace běží - což je vzhledem ke stále nevyřešené fragmentaci androidího ekosystému obrovský pokrok.</p><p> Spokojené pomlaskávání a nadšené mručení Android programátorů bylo tak hlasité, že dolehlo až do Mountain View v Kalifornii, kde se pak o rok a pár měsíců později stala bezprecedentní událost: Peklo zamrzlo a Google v květnu 2017 ustanovil Kotlin (po Javě a C++) dalším oficiálním jazykem Androidu. </p><p> Jak se ukázalo později, byl tohle jenom začátek - dnes je Kotlin použitelný na telefonech (Android, iOS), počítačích (Windows, Linux, macOS…), serverech (všude, kde běží Java), v prohlížečích (díky transpilaci do JavaScriptu) a dokonce díky přímé kompilaci do nativního kódu i v různých IoT nebo embedded zařízeních. Všechny tyto platformy přitom samozřejmě můžou sdílet společnou část kódu napsanou v Kotlinu!</p><h2> Cynické intermezzo</h2><p> Ostřílení a ostražití IT harcovníci v tuto chvíli namítnou: „Tohle všechno je bezvadný, ale Kotlin vyvinuli ,JetBrains s. r. o.', ne ,Nadace pro nezištné zlepšování života vývojářům na deprivovaných platformách o. p. s.', co z toho jako mají? O co jim ve skutečnosti jde? Je bezpečné do Kotlinu investovat?“. Velmi správné otázky!</p><p> Když už se rozhodnete věnovat nemalé množství peněz a času tak nejistému projektu, jako je vývoj nového programovacího jazyka, je dobré od začátku mít jasno i o další důležité věci (zvlášť pokud jste komerční firma): jak na tom vyděláte. JetBrains otevřeně přiznávají, že jedním z účelů Kotlinu je podpora prodeje jejich komerčních IDE (a to je fér, protože spoustu svých produktů dávají k dispozici zdarma) a souvisejících věcí (literatura, školení), dalším důvodem pak to, že při vývoji těchto IDE jim přestaly vyhovovat stávající programovací jazyky, a tak si prostě udělali vlastní. Očividně ne všechny projekty typu „udělej si sám“ musí skončit katastrofou (Přemek Podlaha likes this).</p><p> Kotlin si jako každá nová věc žádá určitou počáteční investici - zejména čas vývojářů a důvěru manažerů i zákazníků. Rychlá návratnost je prakticky zaručená díky efektivnějšímu vývoji a vyšší kvalitě dodávaných projektů a co se týče bezpečnosti této investice do budoucna, je to docela jednoduché: Kotlin včetně překladače, standardních knihoven, nástrojů, IDE pluginů a podobně je přirozeně kompletně open source. Taktéž hlavní IDE, které Kotlin podporují (IntelliJ Idea Community a Android Studio) jsou open source, a JetBrains s Googlem společně založili nadaci, které patří ochranné známky, volí hlavního designéra jazyka a komisi, která rozhoduje o zpětně nekompatibilních změnách v jazyce. Nemůže se tak stát, že by si Kotlin nebo jeho ekosystém začal někdo pro sebe uzurpovat za účelem zisku (příjemná změna, pokud máte ještě v paměti vleklé patentové spory Oracle vs. Google ohledně Javy na Androidu).</p><h2> // TODO</h2><p> Příště se podíváme, čím Kotlin až trestuhodně rozmazluje své uživatele, kterým vlastnostem vděčí za svoji raketově vzrůstající oblibu a jakými zbraněmi dobývá donedávna ještě výsostná území zavedených technologií. A pokud by vás zajímalo, proč se Kotlin jmenuje tak, jak se jmenuje, odpověď je v titulku… </p><p> <i>Jiří Hutárek</i></p><p>Foto v záhlaví: Google Maps<i></i></p>odborné;#vzdělávání;#
Cestopis Öresundskýhttps://www.create-it.cz/Blog/Stranky/skandinavie.aspxCestopis Öresundský<p>To jsme se takhle s kamarádem rozhodli, že si zaletíme na třídenní prodloužený víkend na konci září do Malmö, třetího největšího města Švédska. </p><p> Zpáteční letenka Katowice-Malmö vyšla na 700 Kč (měsíc před odletem). Takže z Brna s Flixbusem do Katowic (velmi se nám vyplatilo nechat si časovou rezervu) a pak 2 hodiny do Malmö. Na letišti jsme si vyměnili 50 Euro za 510 švédských korun (kr), ale zbytečně - jak jsme později zjistili. </p><h2> Švédsko - Malmö</h2><p> Nastoupili jsme do autobusu, co jede do centra a při placení nám řidič sděluje “No cash”. Neberou papírové peníze - místo toho platíme kreditní kartou! </p><p> Po příjezdu do centra jsme si zašli do obchodu s potravinami Mästerlivs. Obchod byl běžná “sámoška”, ale všechny potraviny byly prémiové kvality a vše "bio". Otevřené "obsluž-se-sám" vitríny měly čerstvou a skoro zářící zeleninu a saláty (v porovnání s českými zeleninovými vitrínami masivní rozdíl v kvalitě). </p><p> Běžně je u kasy i chladící box se <a href="https://www.wikihow.cz/Jak-u%C5%BE%C3%ADvat-snus" target="_blank">snusem</a>, což je druh tabáku, co se vkládá pod ret (ten druh co používá Seržant Horváth ve filmu Zachraňte vojína Ryana nebo Saga Noren, Švédská vyšetřovatelka ze seriálu Most). V EU je legální pouze ve Švédsku. Používá se hlavně pro odvykání kouření, to je ten důvod, proč tak málo Švédů kouří cigarety - používají totiž místo kouření drahých cigaret tu levnější, silnější a “zdravější” alternativu. Zároveň je to také důvod, proč je ve zbytku EU zakázaný.</p><p> Snus se ve Švédsku prodává i v bezcelní zóně na letišti nebo na lodích, co plují ze Švédska do Finska (jakmile však loď přesáhne hranici do Finska, snus se již prodávat nemůže).</p><p> Dostali jsme chuť na kávu. Nedaleko náměstí jsme našli kavárnu, kde si kamarád objednal espresso a já filtrovanou kávu - později jsme zjistili, že v každé kavárně nebo restauraci jsou přistavené kávovary nebo ohřevné nádoby s filtrovanou kávou, kde si zákazník může dát kolik jen kávy chce. Hlavní výhoda je, že i když tuto kávu vnímají Švédi (i Dánové) jako normální, chutná jako výběrová kolumbijská nebo brazilská.</p><p> Zašli jsme do nedalekého botanického parku Slottsträdgården, kde je Malmöcký hrad a mlýn, jedna z nejhezčích scenérií ve městě. Přímo v parku je také Slottsträdgården Kafé s opravdu bohatou nabídkou - měli vše od kávy, přes cheesecake, fermentovaný nápoj kombucha až po skořicové závitky. Už v tomto parku jsme si s kamarádem všimli, že jsme zatím nepotkali člověka, co by vypadal zasmušile. Místní děti pobíhaly v parku a hrály detektivní hru. Začali jsme si pomalu uvědomovat, proč kvalita života ve Švédsku patří na nejvyšší příčky ve světovém žebříčku. </p><p> <img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/skandinavie/image1.png" alt="" /> <br> </p><p> Konečně jsme se vydali do centra a zjistili, že studený vítr je čím dál silnější. Koupíme si šálu! Za pár minut jsme vyšli ze sekáče o šály bohatší, zapadajíce tak o trochu více do skvělého severského stylu, navíc s dobrým pocitem, protože výtěžek šel na charitu. </p><p> Ve 3 hodiny odpoledne jsme měli domluvený check-in s naším AirBnb hostitelem. Od centra je to 40 minut chůze. Řekli jsme si, že si aspoň prohlédneme větší část Malmö a vydali se na cestu.<br></p><p> Náš hostitel Michail byl velice pohostinný a pohodový, za celý 3 denní pobyt jsme s ním měli několikahodinové rozhovory především o životě ve Švédsku. Vysvětlil nám například, že ačkoliv jsou Švédi navenek veselí lidé, v zimním období a polárních nocích tomu tak není. Velká část lidí začíná propadat depresím kvůli dlouhodobému vystavení tmě. Švédi se s touto situací pak vyrovnávají různými způsoby, alkohol je jeden z nich. </p><p> Druhý den ráno jsme již nechtěli chodit po městě jen pěšky, proto jsme si nainstalovali aplikaci Skånetrafiken, která mimo používání QR kódů navíc poskytuje levnější jízdenky. Stačí zadat telefonní číslo a číslo karty. Proběhne nákup jízdenky, která nadále funguje další hodinu (i offline, je dynamicky generována podle času a soukromého klíče, podobně jako tomu je u české aplikace “Můj vlak”). V MHD jsou pak infračervené skenery, co naskenují QR kód (ať už z papírové jízdenky nebo displeje mobilu), který ve své databázi ověří a následně zneplatní. Neexistují zde zastaralé žluté tiskárny pro tisknutí času na papírový lístek. </p><p> Ačkoliv jsme se pohybovali v centru města Malmö, nevyskytovala se zde takřka žádná auta. Jestli jsme za 3 hodiny potkali 50 aut, bylo to moc, lidé hodně využívají MHD. A je zde nesmírně propracovaný systém cyklostezek a opravdu velká část populace se dopravuje na kolech - šetří tak životní prostředí a posilují svoje zdraví. Město bylo jen protkáno přeplněnými stojany na kola a půjčovny kol se zde vyskytovaly též hojně. Nejpříhodnější způsob půjčení kola je ale, podobně jako u českých Rekol a Velonetu, přes mobilní aplikaci. Cyklostezky jsou zde skoro posvátné. Všichni - kromě turistů - využívají chodník a dávají striktní pozor, aby nechodili po cyklostezce a nepřekáželi tak cyklistům. Ti zde mají přednost a pruh pro cyklisty je i na některých dálnicích. I lidé bez domova (potkali jsme tři) mají vlastní kolo. </p><p> <img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/skandinavie/image5.png" alt="#codinglife" /> <br> </p><h2> Most přes Öresund</h2><p> Švédské Malmö a Dánskou Kodaň (København) spojuje obousměrný most. Je to nejdelší most kombinující železniční a silniční trať v Evropě. Zvolili jsme cestu vlakem, jízdenka nás stála 396 švédských korun. Vlak byl velice moderní, mimo klasických zásuvek nabízel i např. 3.5 jacky na sluchátka, kde hraje místní rádio překrývané informačními hlášeními vlaku. Za půl hodiny jsme v Kodani. </p><h2> Dánsko - København</h2><p>Kodaňský systém cyklostezek se nám nezdál tak propracovaný jako v Malmö, za to tady ale bylo mnohem víc lidí na kolech. Náš první hlavní cíl byla socha Malé mořské víly. Cestou k ní jsme zašli nakoupit pár suvenýrů a něco malého k snědku, opět jsme ocenili množství obchůdků s bio potravinami. Zvýšený výskyt aut značky Tesla a kvanta lidí s bezdrátovými sluchátky Airpods jsou jasnými ukazateli silnější ekonomiky v tomto regionu. Jak jsme sami zjistili, ve Švédsku jsme cenu násobili 2,5x, abychom se dostali na přibližnou hodnotu v českých korunách. V Dánsku jsme pak museli pronásobovat 3,5x (běžný oběd za 180 korun vychází ve Švédsku na 449 Kč a v Dánsku na 623 Kč). </p><p> Po cestě jsme narazili na Nyhavn, oblast, pro niž jsou příznačné domy s fasádami rozličných barev. </p><p> <img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/skandinavie/image3.png" alt="#nyhavn" /> <br> </p><p> Cestou k Malé mořské víle jsme narazili na velkou přístavní kavárnu Toldboden (viz fotka v záhlaví článku). Designově byla podobná jako brněnská kavárna Skøg nebo pražská Cafedu, provedením však mnohem povedenější. Obsluha byla extrémně příjemná a zde jsem asi poprvé pocítil Hygge.</p><p> Hygge je dánský pojem označující štěstí, z definice přesně “Hygge je dánské a norské slovo, vyjadřující pohodový přístup k životu, spjatý s pohodlným bydlením a uměním najít si něco krásného v každém okamžiku.” Setkali jsme se zde i s Čechy, kupovali si točené pivo, jedno za 55 dánských korun (následně nám řekli, že není tak dobré jako Plzeň).</p><p> S kamarádem jsme si dali kávu, která byla servírována v zajímavých skleničkách Weck původně určených k zavařování. Káva byla opět perfektní. </p><p> Samotná socha pověstné víly, cíl naší vycházky, byla spíše zklamáním. Z našeho pohledu to byla ničím nevýrazná socha, a celková scenérie v nás nevzbudila žádné pocity.</p><p> Již ve Švédsku jsme měli nápad, že bychom mohli prozkoumat větší část města na kolech, plán jsme uskutečnili ale až zde. Stáhnul jsem aplikaci Donkey Republic a zadal číslo kreditní karty. Pronajal jsem dvě kola na 6 hodin, aplikace mi hned zobrazila lokaci nejbližších dvou. Když jsme k nim přišli, aplikace se připojila přes bluetooth (!) k bezdrátovým zámkům kol a odemkla je, stačilo zmáčknout tlačítko Unlock. Tato oranžová kola navíc mají na řidítkách držátko s gumovými úchyty na mobil, takže jsem jen zadal do mobilní navigace náš další cíl, Christianii, a jeli jsme. </p><p> Po půl hodině jízdy jsme dojeli do Christianie. Jedná se o anarchistickou hippie oblast uprostřed Kodaně, kde neplatí určité zákony. Člověk zde může koupit skoro cokoliv. Většina stánků zakazuje focení, ale u vchodu se mi podařilo pořídit jednu fotku.<br></p><p> <img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/skandinavie/image2.png" alt="#codinglife" /> </p><p> V Christianii používají vlastní měnu, přijímány jsou ale i dánské koruny a samozřejmě karty. Nejpoužívanější je pak systém mobilních plateb MobilPay, ten je ale pouze pro klienty dánských bank. S kamarádem jsme si každý koupili jedno malé dánské pivo, chutnalo dobře.</p><p> Po prozkoumání Christianie jsme se vydali zpět, zajeli ještě do místního parku, porozhlédli se v okolí hradu a zakusili kávu v místní kavárně. Obsluha byla opět velice přívětivá.<br></p><p> <img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/skandinavie/image4.png" alt="#codingnight" /> <br> </p><p> Večer jsme jeli zpět přes most do Malmö.<br></p><h2>Všude dobře...</h2><p>Pozdě do noci jsme si s naším hostitelem povídali o jeho focení a cestování. Ráno jsme si koupili přes mobilní aplikaci jízdenku do centra a pár desítek minut čekali na hlavním nádraží. To mi umožnilo sledovat místní lidi. Všiml jsem si, že tu skoro nejsou obézní lidi. A opět ten všudypřítomný veselý výraz: dokonce i starý pracovník hlavního nádraží, co má za úkol leštit stoly a prodlouženou paží s klepetem sbírat dopité plechovky ze stolů, byl usměvavý a vypadal, že ho ta práce naplňuje. Nyní, již zběhlí v místních poměrech jsme si nainstalovali mobilní aplikaci Flygbussarna a koupili jízdenky na letiště. Po 1,5h letu jsme přistáli v Katowicích, odkud jsme se do Brna tentokrát dopravili prostřednictvím BlaBlaCar. Po 4 hodinové jízdě s upovídaným Egypťanem jsme byli doma.<br></p><p> Celkově ve mě Malmö a Kodaň zanechaly skvělý pocit a nezapomenutelné dojmy. Rozhodně doporučuji navštívit alespoň jedno ze severských měst a okusit jejich kulturu, charakter a způsob života. Nebudete litovat! </p><p> <em>Jan Jileček</em><br></p>hobby;#
Testování jako nezbytná část vývojehttps://www.create-it.cz/Blog/Stranky/chyby.aspxTestování jako nezbytná část vývoje<p>Testování je poslední fáze, kterou prochází produkt ještě před tím, než ho vypustíme do světa. Je stále plno firem i lidí, co právě tuhle fázi podceňují. Z celého světa pochází čísla spojená s chybným testováním, pár skutečných, děsivých chyb, které mají na starosti i lidské životy, a také na chyby v zabezpečení, kterých využili „hackeři“.<br></p><h2> Zajímavá čísla z roku 2017</h2><p> Společnost TRICENTIS se zabývá testováním softwaru a níže zmíněné statistiky a některé z největších chyb jsou dohledatelné právě na jejích <a href="https://www.tricentis.com/software-fail-watch" target="_blank">stránkách</a>. Statistiky jsou dostupné každý rok, a proto se do budoucna můžeme těšit na další a to z roku 2018.</p><ul><li><b>3 683 212 665</b> – Je počet lidí, na které měl dopad chybný software po celém světě. Pro lepší představu, je to zhruba polovina celkové populace.<br></li><li><b>1 715 430 778 504 USD</b> – nebo také: JEDEN TRILION SEDM SET PATNÁCT BILIONŮ ČTYŘI STA TŘICET MILONŮ SEDM SET SEDMDESÁT OSM TISÍC PĚT SET ČTYŘI amerických dolarů – (Uff, a je to). Číslo, kterým se dá vyčíslit finanční škoda za softwarové chyby, které nastaly po celém světě.<br></li><li><b>268 roků 8 měsíců 2 týdny 3 dny 8 hodin a 46 minu</b>t je čas, který byl ztracen právě díky chybám.<br></li></ul><h2> Děsivé chyby</h2><p> Chyb, které v historii lidstva způsobily opravdu rozsáhlé škody, je velké množství. Některé z nich měly dopad i na lidské životy:</p><h3> Nedoručení lékařských zásilek</h3><p> Národní kontrolní úřad Spojeného království zjistil, že 709 000 lékařských e-mailů nebylo doručeno svým adresátům z řad pacientů, ale i praktických lékařů. Bylo zjištěno, že 1 700 z nich mohly způsobit vážné zranění pacientů a dalších 500 000 obsahovalo důvěrné informace. Backlog, neboli fronta zpráv se hromadila po dobu pěti let. Zajímavé na tom je, že firma, která měla na starosti tento software, o této chybě od roku 2014 věděla. </p><p> <a href="file:///Users/veronikajandova/Documents/Komunikace/Create%20IT/digitalhealth.net/2017/06/1700-cases-of-potential-harm-from-medical-correspondence-error" target="_blank">(Více ZDE)</a></p><h3> Špatně fungující lékařský stroj<br></h3><p> Lékařský přístroj „Therac-25“ byl používán pro radiační ozařování nádorů v Kanadě. Chyba nastávala při přepnutí do módu s vysokoenergetickým rentgenovým ozařováním. Při použití již zmíněného módu bylo potřeba před paprsek postavit pár filtrů a tím jeho intenzitu ozáření zmírnit. Iontová komora, kde se měřila intenzita ozáření, ale bohužel obsahovala chybu a tak nedocházelo k dostatečné filtraci paprsku. Tři lidi tato chyba stála život a dalším třem způsobilo ozáření těžké ublížení na zdraví.<br></p><h3> Nefungující služba pro oznámení zneužívání dětí</h3><p> Rok 2017, Florida. Software, který se měl starat o shromažďování hlášení ohledně zneužívání dětí a jeho následné předání lidem, kteří se o tuto problematiku starají, nefungoval správně. Shromážděné hlášení se přestala odesílat do správných rukou. Než se na chybu přišlo, uběhly tři měsíce a za tu dobu se nashromáždilo 1 500 hlášení, což znamená, že po tuto dobu mohlo být až 1 500 dětí ve vážném ohrožení. </p><p> <a href="http://tampabay.com/news/child-abuse-tips-silenced-for-months-by-dcf-computer-glitch/2323316" target="_blank">(Více ZDE)</a></p><h3> Automatické dveře</h3><p> Šest lidských životů si vyžádal požár v kanceláři, ve které byly pouze automatické dveře. Kvůli požáru vypadla elektřina a jelikož automatické dveře neměly manuální otvírání, lidé se nemohli dostat do bezpečí, neměli jak dveře otevřít. </p><h3> Prolomení zabezpečení „hackery“</h3><p> Zabezpečení serverů společností, které mají uložené v databázi různá data o svých klientech je velmi důležité. Únik těchto dat, kterými mohou být různé přístupové údaje do účtů, čísla kreditních karet, kopie občanského průkazu a podobně je velký skandál. Pár takových příkladů je zmíněno níže. </p><h3> Uber</h3><p> „Hackerům“ se v roce 2016 podařilo prolomit zabezpečení Uberu. Ukradeno bylo 57 milionů uživatelských záznamů, které obsahovaly uživatelovo jméno, email a telefonní číslo. Dále byly odcizeny údaje z 600 000 řidičských oprávnění, což je v USA jeden z hlavních způsobů identifikace.</p><p> <a href="https://www.wired.com/story/uber-paid-off-hackers-to-hide-a-57-million-user-data-breach/" target="_blank">(Více ZDE)</a></p><h3> EQUIFAX</h3><p> Skandál se odehrál ve Spojených státech ve firmě EQUIFAX roku 2017. Firma funguje jako registr dlužníků a poskytuje odhad úvěrových rizik. „Hackeři“ tuhle firmu okradli o 143 milionů uživatelských záznamů, které mimo jména a příjmení obsahovaly i čísla sociálního pojištění. Také bylo oznámeno, že bylo odcizeno dalších 209 000 čísel kreditních karet. Firma EQUIFAX tento skandál oznámila až 4 měsíce po krádeži.</p><p> <a href="http://fortune.com/2017/09/07/equifax-hackers-personal-details-143-million-people/" target="_blank">(Více ZDE)</a></p><h3> Cioncheck</h3><p> Japonská burza s digitálními měnami byla v roce 2018 okradena „hackery“ o 58 miliard jenů (10,8 miliardy korun). Jednalo se o krádež kryptoměny NEM, jejíž hodnota se po zveřejnění informace o krádeži snížila o 11 %. Jedná se o zatím největší krádež kryptoměn v historii. Burza oznámila, že zhruba 260 000 vlastníků této měny odškodní v japonských jenech.</p><p> <a href="https://byznys.ihned.cz/c1-66030200-nejvetsi-kradez-kryptomen-v-historii-hackeri-pripravili-japonskou-burzu-coincheck-o-pul-miliardy-dolaru/" target="_blank">(Více ZDE)</a></p><h3> Ashley Madison</h3><p> Hackerská skupina „Impact Team“ se dostala do serverů společnosti Avid Life Media, které patří Kanadská online seznamka Ashley Madison. Ukradeno bylo 37 milionů soukromých údajů uživatelů a ty byly následně dále šířeny na internetu. Dopad měl vliv na život milionů uživatelů a média také informovala o několika sebevraždách. Zajímavé na tom je, že „hackeři“ získali uznání za to, že upozornili na nevěru a lži ve vztazích. </p><h2> Testování je základ</h2><p> Závěrem bych chtěl znovu poukázat na to, že testování je velmi důležité a je potřeba aby ho dělali lidé, kteří k němu mají předpoklady a tato práce je baví. Není to práce, kterou by mohl dělat každý, jak si plno lidí myslí. Jak jste se již mohli dočíst, v některých případech může mít špatně provedené testování na svědomí i lidské životy. Rád bych tímto pozdravil všechny testery a testerky, co se v tomhle oboru práce našli a vidí smysl v tom, co dělají. </p><p> Pokud Vás tento článek bavil a chtěli byste se dozvědět více případů, kde se projevilo chybné testování, zde je pár odkazů z kterých jsem i čerpal.</p><p> <a href="https://www.tricentis.com/software-fail-watch/" target="_blank">https://www.tricentis.com/software-fail-watch/</a></p><p> </p><a href="https://www.root.cz/clanky/deset-nejvetsich-softwarovych-chyb-v-historii-lidstva/" target="_blank"><p>https://www.root.cz/clanky/deset-nejvetsich-softwarovych-chyb-v-historii-lidstva/<br></p></a><p> </p><a href="https://www.topmagazine.cz/nejvetsi-hackerske-utoky-v-dosavadni-historii-internetu-1/" target="_blank"><p>https://www.topmagazine.cz/nejvetsi-hackerske-utoky-v-dosavadni-historii-internetu-1/<br></p></a><p> <i>Marcel Ondruška</i><br></p> odborné;#vzdělávání;#
Jak se vyhnout nemoci na pracovištihttps://www.create-it.cz/Blog/Stranky/prevence-onemocneni.aspxJak se vyhnout nemoci na pracovišti<p>Od třicítek venku jsme se plynule přesunuli blíž ke čtyřicítkám v našem těle - nastupuje chřipková sezóna. Posmrkávájící a kašlající kolega u vedlejšího stolu tak značí předzvěst, že za dva dny budete společně smrkat a kašlat v tandemu. Protože většina z nás pracuje v obklopení jinými lidmi, sdílíme vedle zážitků z letních dovolených i naše viry a bacily. Přinést si z pracoviště nemoc je bohužel poměrně běžné, nikoliv ale nevyhnutelné. Ačkoliv zásady pohybu v prostředí, v němž se dá očekávat přítomnost nakažlivých mikrobů, jsou relativně přímočaré, často je opomínáme. Proto jsme se rozhodli si je připomenout a snad tak zabránit nekonečnému koloběhu rýmiček a chřipek, cestujících napříč kancelářemi, odděleními či celými společnostmi.<br></p><h2> Nepořádek na stole není jenom nebezpečí pro oči </h2><p> Neuklizené rozházené pracovní místo se bacilům líbí. Znamená totiž, že jeho majitel neholduje častému úklidu a tak se mohou nerušeně množit. Telefon patří k nejlepším sběračům nebezpečných zárodků, ale klávesnice mu je v tomto ohledu silně v patách, stejně jako povrch pracovního stolu. Stačí pak rychlá schůzka nad společným projektem, kde se všichni zúčastnění sejdou u jednoho notebooku, abychom zajistili, že naše nemoc poputuje úspěšně dál. Pravidelné čištění pracovního prostoru je z hygienického pohledu nutností. Stejně tak si ale dávejte pozor na sdílení předmětů u nichž je velká pravděpodobnost, že se na nich nachází mikroby (to jsou mimochodem absolutně všechny předměty). Možná, že nošení vlastních fix na prezentaci se může zdát přestřelené, pomůže ale zabránit šíření neduhů. </p><h2> Nemoc je rukodělná práce </h2><p> Ruce jsou tím nejčastějším vektorem, z něhož se viry a bakterie dostanou dál do našeho těla. Relativně časté umývání rukou by tedy mělo být základním návykem každého z nás. Ano, “umyj si ruce” je něco, co slýcháme už od dětství, ale bohužel se ukazuje, že i například v nemocnicích není tato hygienická poučka dodržována do míry, kterou bychom očekávali. Pro nejrůznější případy, kdy nejsme poblíž umyvadla s mýdlem, je také dobré s sebou nosit antibakteriální gely či ubrousky. </p><p> I když naše ruce přicházejí s potencionálně nebezpečnými předměty do styku nejčastěji, naše kůže funguje jako skvělý izolátor od všeho v mikrobiálním světě, co se nám snaží škodit. Proto bychom si měli dávat pozor na to, aby snaha krycí soustavy nepřišla vniveč. Jizvy či oděrky bychom měli okamžitě vyčistit a zakrýt náplastí. Kromě ošetření ran si ale taky dávejte pozor na kontakt rukou s nechráněnými částmi našeho těla. Promnutí očí nebo vyšťourání kousku oběda ze zubů, se snadno může změnit v týden strávený v horečkách. </p><h2> Bojujte s nemocí co nejdřív a zbytečně neohrožujte ostatní </h2><p> Přes všechnu preventivní snahu se do vás může zákeřný bacil dostat a začít konat neplechu. Nepočínejte si ale jako kancelářský hrdina, který nastoupí do boje s deadliny i přes svoji nemoc. Zajistíte tím hlavně, že všichni ostatní v práci dostanou svoji vlastní možnost se hrdinně přemáhat. Při prvních jasných známkách nemoci se domluvte se svým šéfem - možná se domluvíte na práci z domova. I kdyby tomu tak ale nebylo, stále bude pro všechny přínosnější, jestliže se teoreticky opozdíte a vyléčíte. V opačném případě by totiž mohlo najednou stát hned několik projektů v momentě, kdy vaši kolegové začnou také odpadávat jako mouchy. </p><p> Základní hygiena na pracovišti se považuje za samozřejmost. Období chřipek otestuje její skutečné dodržování. Také to bude zkouška vaší odolnosti a všeobecné kondičky - ovšem jestli pravidelně sportujete a holdujete otužování, máte větší šance se virům a bacilům ubránit. </p><p> <i>Lukáš Horák</i> </p>odborné;#
Co nás zaujalo na WebExpuhttps://www.create-it.cz/Blog/Stranky/webexpo.aspxCo nás zaujalo na WebExpu<p> V pátek a sobotu 21. – 22. 9. se v pražské Lucerně konal 11. ročník konference WebExpo. Tato akce je primárně zaměřená na developery, designéry a obecně lidi, co mají co dočinění s tvorbou webů a aplikací. </p><p> Přednášky probíhaly paralelně ve čtyřech přednáškových sálech v rámci pasáže Lucerna, nebyl tedy problém plynule chodit z jedné přednášky na druhou a cestou stihnout i zastávky na kávu a snack. Pokud se se konaly dvě zajímavé přednášky v tutéž dobu, nikdo nezoufal, neboť jsou všechny nahrané a volně dostupné na <a href="https://www.webexpo.net/videos/" target="_blank">oficiálním webu</a>.<br></p><p> Témata byla různá, ale všimla jsem si pár trendů, které se objevovaly napříč celou konferencí. Kooperace, prolínání oborů a polidšťování technologií. Prolínání bylo znát už ze samotné kategorizace přednášek. Oproti loňskému dělení na: developers, business a designers, se letos dělilo na: Post-fact Marketing, Design thinking, Creative developers a Workplace toolbox. Všechny přednášky probíhaly v angličtině. Díky tomu byla konference otevřená širokému publiku a čeští speakeři měli možnost poměřit svůj um se zahraniční konkurencí. A podle mého názoru obstáli skvěle. Určité rozdíly se však našly. </p><p> Bohužel se mi potvrdila doměnka, že jak tomu tak bývá i v jiných oborech, i v designu, vývoji a marketingu se Česko ještě má co učit. V zahraničí jsou věci jako design thinking, UX design, design sprint, nebo user centered design brány za nedílnou součást procesu, v Česku se o nich začíná mluvit. </p><p> Naštěstí je pár lidí, kteří se to snaží u nás změnit a posunout české způsoby práce a fungování IT firem blíže k tomu zahraničnímu způsobu (například skvělý <a href="https://www.webexpo.net/prague2018/talk?id=enterprise-ux-harder-better">talk od Běly Beránkové a Honzy Valdera</a>). Na druhou stranu jsem ale měla radost, že v Cleverlance držíme se zahraničím krok a (stejně jako je tomu například v IBM) máme svoje designové oddělení QUB. </p><p> A jaká témata mě nejvíce zaujala? </p><h2> <a href="https://www.webexpo.net/prague2018/talk?id=measuring-the-value-of-design">MEASURING THE VALUE OF DESIGN</a></h2><p>Doug Powell, designer z IBM částečně zodpověděl otázku, na kterou není jednoduchá odpověď. Jak se dá změřit design? A k čemu že je vůbec dobrý? Byl to zajímavý vhled do jedné z největších IT firem, její struktury, organizace a do způsobů jakými pracují designerské týmy napříč celou IBM. V přednášce zmínil, že už v roce 1966 Watson Jr. (tehdejší ředitel IBM) pronesl že: „Good design is a good business“. Této myšlenky se IBM drží dodnes a roku 2012 vytvořili vlastní designové oddělení. Také vyvinuli online learning platformu, aby se každý jejich zaměstnanec mohl sám v design thinkingu vzdělávat nehledě na to, jestli je programátor, nebo HR specialista.<br></p><p> A jak že se tedy dá design změřit? Přesným a konzistentním záznamem různých dat a každého projektu, sledováním toho, kolik lidí v týmu pracuje pomocí design thinkingu a jaká je úspěšnost těchto projektů oproti jiným. Čísla hovoří jasně, a proto se taky poměr designer:developer změnil z 1:80 na 1:20 a jejich cílem je tento poměr dotáhnout až na 1:8. </p><h2> </h2><a href="https://www.webexpo.net/prague2018/talk?id=lead-with-design" target="_blank"><h2>LEAD WITH DESIGN <br></h2></a><p> Milá slečna se zajímavým jménem Diamond Ho nám také dovolila nahlédnout do jedné z největších firem, která má co dočinění s online světem, Facebooku. Diamond přesně popisovala, z jakých rolí je složený design tým a jakým způsobem se postupuje při tvorbě designu pro 2 miliardy uživatelů. Tento postup hezky demonstrovala na příkladu s tvorbou pomůcky pro pejsky. Jednoduchá analogie srozumitelně ukázala, že design proces není nic složitého a že dobrá metodologie se dá použít na designování naprosto čehokoliv. </p><h2> <a href="https://www.webexpo.net/prague2018/talk?id=pitching-to-win">PITCHING TO WIN </a><br></h2><p> Od této přednášky jsem toho moc nečekala, ale nakonec mě velmi mile překvapila. Christian Barnett nastínil nejen, jak správně prodat projekt klientovi, ale taky jak prodat sebe sama. A charismatický Brit se prodal opravdu skvěle. Dokonce i navzdory tomu, že jako jediný speaker neměl žádnou powerpointovou prezentaci. Což byla i jedna z jeho rad – zapoměňte na powerpoint, lidé mají mnohem větší moc než obrázky! </p><h2>Tak zase příště!<br></h2><p> Z dvoudenní konference jsem odcházela nabitá novými nápady a inspirací a trvalo mi dokonce pár dní, než jsem všechno zprocesovala. Doufám ale, že to nebylo moje poslední WebExpo a doporučuji všem příští rok! </p><p> <i>Adéla Dostálová</i></p> odborné;#vzdělávání;#
Kdy se budeme všichni prohánět v autech bez řidiče?https://www.create-it.cz/Blog/Stranky/selfdriving-cars.aspxKdy se budeme všichni prohánět v autech bez řidiče?<p>Masivní rozšíření autonomních vozidel v normálním provozu přijde zřejmě o dost později, než jak by se mohlo zdát. Velké automobilky a novátorští podnikatelé jako Elon Musk, neustále představují nové a vylepšené modely či mluví o blízké budoucnosti, kdy se auta obejdou bez našeho vlastního úsilí. Realita bývá ale vždy složitější než propagační materiály. Jaké tedy stojí překážky v naší cestě za světem automaticky řízených přepravních prostředků? A jak velký skok bude tato technologická revoluce vyžadovat? </p><h2> Potenciál i obavy </h2><p> V ideálním případě by nám autonomní vozidla měla pomoci ne jenom dopravit se z bodu A do bodu B, ale i zachraňovat životy. Lidské chyby i nezodpovědné řízení stojí za drtivou většinou automobilových nehod a automatizovanému vozidlu alespoň nehrozí, že si za volant sedne opilý řidič. Zatím ale nemůžeme s jistotou říct, o kolik bezpečnější by silnice s auty bez řidičů byly. Tento rok došlo ve Phoenixu v Arizoně ke smrtelné srážce mezi autonomním vozidlem a chodkyní. V autě seděla operátorka, jejímž úkolem bylo přebrat kontrolu v případě náhlého selhání samořídícího systému. Bohužel neměla dostatek času si všimnout co se děje a nestihla včas zareagovat. </p><p> Technologii autonomních vozidel tedy rozhodně nemůžeme považovat za neomylnou a to i tehdy, pokud na ni dohlíží trénovaný člověk. Zatím ale mluvíme pouze o testech jednotlivých aut - co kdybychom chtěli vědět, jak bezpečný by byl plně automatizovaný provoz rušného města? V tuto chvíli nemáme k dispozici nic lepšího než nedokonalé digitální simulace. Existující autonomní vozidla bývají testována v místech s relativně nízkým dopravním zatížením nebo v přesně kontrolovaných podmínkách. Určitě se lze cítit bezpečněji v autonomním minibuse, který jezdí maximální rychlostí 20km/h po vysokoškolském kampusu, než na sedadle auta bez řidiče řítícím se napříč D1. Abychom mohli automatizovaná vozidla vypustit do světa ve velkém, musíme vědět jak se budou chovat za deště, ve sněhu nebo třeba ve městě s jinou dopravní strukturou než na jakou jsou “zvyklá”. Proměnných v reálném světě najdeme o mnoho víc než i v té nejkomplexnější simulaci, nečekejme proto, že bude nástup autonomních vozidel příliš rychlý. </p><h2> Investice do bezpečnosti?<br></h2><p> Představa, že za pár let napochodujete do autosalonu a koupíte si autonomní vozidlo je nejen nerealistická, ale možná se ani nikdy nenaplní. Firmy, které auta bez řidiče vyvíjejí, zatím mnohem spíše počítají s tím, že se bude jednat o součást komerční flotily vozidel. Koneckonců, mezi největší propagátory a experimentátory v této oblasti patří dopravní firmy Uber a Lyft. Systém senzorů a extrémně složitý software, který bude potřeba neustále aktualizovat, zajistí, že z hlediska ceny budou autonomní vozidla pro běžného uživatele minimálně po několik desetiletí zcela nedostupná. </p><p> Přesto ale tento technologický trend zasáhne peněženky nás všech. Výstavba nové infrastruktury, která bude potřebná pro úspěšné fungování systému autonomní dopravy na silnicích, se neobejde bez investic státu. Vlády navíc musí zareagovat i legislativně. Představme si autonehodu, v níž nelze zatknout či pokutovat osobu z masa a kostí, kdo ponese zodpovědnost? </p><p> Vraťme se ale ještě k software a jeho aktualizacím, které teoreticky představují klíč k bezpečnosti autonomních vozidel, ale zároveň i jednu z největších potencionálních trhlin každého technologického projektu. Dobře si pamatuji, když mi před pár měsíci aktualizace operačního systému kompletně vymazala zcela legální kancelářský balík programů. Zřejmě velmi ojedinělá chyba mi otrávila náladu a ztížila práci. O dost horší situace by ovšem nastala, kdyby si moje auto stahovalo aktualizaci pro ztížené podmínky řízení a na chvilku by vypadla možnost brzdit. Zbytečně katastrofický scénář? Možná, ale pomůže ilustrovat fakt, že pro nasazení autonomních vozidel budou potřeba nejen nové standardy silnic či dopravního značení, ale také zrychlit a zvýšit kvalitu vývoje i testování bezpečnosti softwaru. </p><p> Nástup aut bez řidiče mnohem spíše proběhne jako pomalá evoluce, náhlou revoluci nečekáme. Digitální technologie v obyčejných automobilech se neustále zlepšují, takže si na ztrátu kontroly a důvěru v jedničky a nuly zvykneme postupně. Technologický pokrok v dopravě může přinést vyšší míru bezpečí i pomoci chránit skomírající životní prostředí. Silnice plné autonomních vozidel ale stále ještě zatím patří do říše sci-fi, popřípadě do prezentací pro investory. </p><p> <i>Lukáš Horák</i></p><p> <i>Photo by Roberto Nickson / Unsplash</i></p>odborné;#hobby;#
Město chytřehttps://www.create-it.cz/Blog/Stranky/chytra-mesta.aspxMěsto chytře<p>Extrémně horké léto tento rok přineslo spoustu strastí a znepříjemnilo pobyt prakticky všude mimo klimatizované prostory. Přece jenom se ale nemůžeme srovnávat s rokem 1858 v Londýně. Tehdejší nadprůměrné teploty mimo jiné Londýňanům ukázaly, že jejich nakládání se splašky (které byly svažovány do Temže přímo uprostřed obytných oblastí) není ideální. Tehdejší krize dostala velmi výstižný název — The Great Stink neboli Velký Smrad. Vedení města velmi rychle přijalo návrh nové kanalizační infrastruktury, ale její dokončení proběhlo až v roce 1875. Během stejné doby se také od večera po městě procházeli zapalovači lamp, kteří se starali o veřejné osvětlení a částečně i o veřejný pořádek. </p><p> Od té doby se města hodně změnila, díky promyšlenějšímu urbanistickému plánování, elektrifikaci a dalším technologiím zaměřeným na zlepšení života obyvatelů. Přesun lidí do měst je trend, který neustává. Přestože velká centra zabírají přibližně 2 % zemského povrchu, najdeme v nich více než 50 % celé lidské populace a spotřebují asi 75 % veškeré vyprodukované energie. Zároveň s rozrůstáním měst také momentálně dochází k nové revoluci v zapojení technologie do služby jejich občanům. Koncept “Smart City”, neboli města propojeného s chytrými technologiemi, získává čím dál tím více na oblíbenosti, a to i u nás. O co se tedy jedná a jak se začínáme lépe a rychleji vyhýbat velkým i malým městským krizím? </p><h2> Rychleji, bezpečněji, úsporněji </h2><p> Klíčovou úlohu ve Smart Cities hraje sbírání informací o chodu města, na jejichž základě pak mohou automatizované systémy lépe nastavit fungování jednotlivých služeb či městských prvků. Každý, kdo se někdy zaseknul v zácpě, určitě potvrdí, že se nejedná o příjemný zážitek, především pokud zrovna někam spěcháte. Kolikrát se pak stres a vztek ještě znásobí poté, co dorazíte na místo a zjistíte, že není kde zaparkovat. V rámci “chytřejšího” města by například počet zelených na semaforech měl dynamicky reagovat na momentální dopravní situaci a předcházet tak ucpávání dopravních tepen. Parkovací místa by pak byla monitorována ve společné databázi a jejich stav by si mohli řidiči okamžitě ověřit na svém telefonu. Kromě snížení napětí nervů lidí za volantem se časem počítá s nárůstem počtu vozidel, která člověka k řízení vůbec nepotřebují. Veřejná i osobní doprava by mohla být přímo napojena na městský systém, který by pomohl ji řídit co nejefektivněji. </p><p>Nasbíraná data mají sloužit nejenom k tomu, aby město fungovalo hladce, ale také více šetrně. Jak už bylo řečeno, města jsou těmi největšími žrouty energie na Zemi a pokud chceme předejít krizím mnohem horším, než byl Velký Smrad, musíme se naučit zacházet s dostupnými zdroji lépe než doposud. Intenzita městského osvětlení může například přímo reagovat na množství chodců, kteří se v ulici pohybují. A městská zeleň, důležitá oáza uprostřed městské zástavby, by měla být zavlažována podle skutečné potřeby. </p><p> Neustále ale vznikají nové nápady a přicházejí možnosti pro inovaci městského života smart technologiemi. “Smart bins” čili “chytré popelnice” třeba hlásí na ústřednu kdy jsou plné a svoz odpadu může povolat nejbližší vůz, aby se o její obsah postaral. Další důležitou implementací jsou pak administrativní úkony. Digitalizace a využití chytrých chatbotů může v mnohém nahradit dlouhé čekání ve frontách a nepřehledné papírování, kterému se dnes mnohdy nelze vyhnout. </p><h2> Kde se žije chytře </h2><p> Města po celém světě se již snaží koncept Smart city přivést k životu. Většinou se jedná o menší krůčky, které připravují půdu pro dalekosáhlejší projekty v budoucnu. Španělská Barcelona již úspěšně monitoruje zalévání rostlin a šetří tím jak vodní zdroje, tak peníze. Kombinace napojení na GPS, sledování momentální dopravní situace a chytrých semaforů zde také pomáhá záchranné službě se dostat co nejrychleji k akutním případům. </p><p> Francouzský Lyon má od roku 2016 jednu z prvních plně automatizovaných autobusových linek. Pravda, jedná se o pilotní projekt a v minibusu bez řidiče se projedete pouze na vzdálenost nějakých 10 km, rychlost navíc nepřesahuje 20 km/h. Ovšem vše zjevně funguje bez problémů a stejné modely převážejí lidi již i v Detroitu, Dubaji nebo švédském Gothenburgu. </p><p> Těžko lze říct, které z měst je ze všech “nejchytřejší” vzhledem k šířce pojmu “Smart City” a množství kritérií s ním spojených. V úspornosti zřejmě nejspíš vede Vídeň a není se čemu divit, celé Rakousko patří k velkým průkopníkům zelených energií. Korejský Soul se naopak vyznačuje výbornou internetovou infrastrukturou (s 5G jako novým národním standardem), kterou využívá například pro zlepšení péče o staré a nemocné lidi. Město jim zdarma poskytuje telefony či tablety, aby si v případě potíží mohli snadno přivolat pomoc. </p><p> U nás dochází k rozšíření využití informačních technologií v řízení města na mnoha místech. Praha i Brno mají plány, jak díky nim zlepšit dopravní situaci či energetiku. Platí to i o menších městech jako jsou Pardubice či Jihlava. Pomáháme v tom i my v Cleverlance Group. </p><p> Úspěšné zapojení smart technologií by mělo zajistit, že se lidem bude žít ve městech lépe a zároveň bez plýtvání energií či vodou. Dnes bychom na zlepšení situace ve městech rozhodně neměli čekat desetiletí, jako tomu bylo v Londýně při jejich kanalizační krizi. Města jsou čím dál tím větší a jejich vedení i obyvatelé by se proto měli snažit, aby se zároveň stala chytřejšími. </p><p><em>Lukáš Horák</em></p>hobby;#
Kryptoměnové burzyhttps://www.create-it.cz/Blog/Stranky/kryptoburzy.aspxKryptoměnové burzy<p> Chtěli jste začít s obchodováním s alternativními kryptoměnami, ale nebyli si jisti, jaká online obchodní platforma bude nejlepší? V tomto článku si ukážeme ty nejzajímavější online exchange (směnárny) a jejich výhody a nevýhody.</p><p> O tom, jaké kryptoměny obchodovat se můžete dočíst v předchozích článcích Alternativní kryptoměny (<a href="/Blog/Stranky/altcoiny1.aspx">díl 1 </a>a<a href="/Blog/Stranky/altcoiny2.aspx"> díl 2</a>) nebo <a href="/Blog/Stranky/Blockchain.aspx">Jak fungují bitcoiny a další virtuální měny</a>.</p><p> K obchodování stačí vlastnit například bitcoiny, které nakoupíte nejsnadněji na bitpanda.com (popsáno dále). Bitcoin následně zašlete na nějakou ze směnáren (kde si nejprve také vytvoříte účet) a pak už pouze provedete obchod bitcoinu za vámi požadovanou měnu.</p><h2> Typy směnáren</h2><p> První z typu směnáren je <b>obchodní platforma</b>. Jedná se o online službu, která propojuje obchodníky a kupce a účtuje si poplatek za každou transakci.</p><p> Další typ používá <b>přímé obchodování</b>. Jde o platformy, kde je obchodování prováděno přímo mezi uživateli. Obchodníci si pak určují vlastní směnný kurz mezi sebou a platforma jim účtuje pouze transakční poplatky.<br></p><p> Posledním typem jsou <b>makléři</b>. U nich si lze koupit kryptoměny za jimi nastavené ceny. V podstatě fungují podobně jako směnárny cizích měn.</p><h2> Bitfinex</h2><p> Bitfinex byla spuštěna v roce 2012 jako platforma zaměřená na seriózní krypto investory.</p><p> V půlce roku 2016 byla tato směnárna hacknuta, což vedlo ke ztrátě 120 000 BTC (V té době 72 milionů dolarů). Směnárna dočasně odebrala 36 % z uživatelských zůstatků, zatímco vytvořila token BFX. Každý z těchto tokenů reprezentuje 1 dolar, co Bitfinex dluží uživatelům. Trvalo přibližně 8 měsíců než jim Bitfinex splatil dluh, ale nakonec byli všichni uživatelé kompenzováni. Navzdory těmto událostem zůstává Bitfinex mezi TOP 10 nejpoužívanějšími směnárnami.</p><p> Mezi její hlavní výhody náleží možnost vkladu ve FIAT měnách a dobrý referral program. Mezi nevýhody pak patří relativně vysoké poplatky za výběr a malá nabídka měn.</p><h2> Binance</h2><p> Směnárna Binance oznámila v červnu 2017 spuštění vlastního ICO (Initial Coin Offerings). Toto ICO dovedlo nasbírat 15 milionů dolarů v pouhých 3 minutách po spuštění a o měsíc později byla směnárna otevřena.</p><p> Za méně než 6 měsíců se dostala Binance na první místo v počtu a velikosti proběhlých transakcí za den. Podporuje více jak 302 měn, přijímá i zákazníky z USA, má nízké transakční poplatky, je velice jednoduchá na použití a má aktivní obranu - to znamená, že pokud přijde nějaký hackerský útok, dokáže ho včas zachytit a zneškodnit, jak Binance prokázala již několikrát v minulosti. Jeden hackerský tým získal přístup k <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/API" target="_blank">API klíčům</a> od rozsáhlého množství účtů a následně začal nakupovat za jejich úspory jednu z měn, do které měl tento hackerský tým investováno. Chtěli tak zvýšit cenu této měny a pak ji s vysokým ziskem prodat. Binance však útok zachytila a hackeři z něj vyšli chudší než předtím. Mezi zápory Binance spadá občasné zdržení výběrů z důvodu přetížení jejich sítě. <br></p><h2> <img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/kryptoburzy/binance.png" alt="binance.png" />Kraken<br></h2><p> Největší bitcoinová směnárna v Evropě, která uzavřela partnerskou dohodu s první kryptoměnovou bankou. Kraken umožňuje nakupovat a prodávat bitcoiny a obchodovat mezi bitcoiny a eury, dolary, kanadskými dolary, britskými librami a japonskými jeny. Samozřejmě že je také možné obchodovat s alternativními kryptoměnami, jako ethereum, monero, zcash, litecoin, dogecoin, ripple nebo stellar lumens.</p><p> Kraken také nabízí <a href="https://www.investopedia.com/university/margin/" target="_blank">margin trading</a>. Je tak dobrou volbou pro zkušenější tradery. Mezi její klady náleží dobrá reputace, decentní směnné kurzy, nízké transakční poplatky za výběr, dobrá uživatelská a celosvětová podpora. Nevýhodou jsou omezené platební metody, nevhodnost pro začátečníky a velmi neintuitivní a chybové uživatelské rozhraní. </p><h2> Bittrex</h2><p> Je burza, která umožňuje nákup a prodej více než 250 různých kryptoměn. Sídlo má v USA a podporuje dvoufaktorovou autentizaci (<a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Multi-factor_authentication">2FA</a>). Jelikož sídlí v USA, je plně regulována v souladu s místní legislativou. Pro verifikaci je potřeba pouze minimální nutné množství informací. Bittrex je dostupný ve většině zemí a je vhodný i pro začátečníky - má intuitivní rozhraní.</p><p> Mezi hlavní zápory patří velice dlouhá doba na schválení/verifikaci účtu, i v řádu měsíců. Řada uživatelů si také stěžuje na pozdržené platby, nebo na potíže při výběrech vysokých částek, které se však nikdy nedostanou k vybírajícímu. <br></p><h2> <img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/kryptoburzy/Bittrex.png" alt="Bittrex.png" />Coinbase<br></h2><p> Je podporována věrohodnými investory a používána miliony zákazníků po celém světě. Je to jedna z nejpopulárnějších obchodních platforem a makléřů. Coinbase platforma umožňuje snadno nakoupit, používat, držet a obchodovat digitální měny. Uživatelé mají dnes k dispozici velké portfolio kryptoměn. Funguje hlavně v USA a Velké Británii ale i v dalších zemích. Mezi hlavní klady spadá vysoká bezpečnost, decentní transakční poplatky, vhodnost pro začátečníky a hlavně možnost pojištění uživatelského vkladu. Mezi zápory je pak pouze omezený výběr podporovaných zemí a podobně jako u (také amerického) Bittrexu jsou zde kauzy se zadržováním peněz. </p><h2> Bitpanda</h2><p> V minulosti známá jako Coinimal. Je to broker a obchodní platforma, která podporuje bitcoin, ethereum, dash, litecoin a nově i bcash, ripple a IOTA. V současnosti se jedná asi o nejvhodnější volbu pro evropského investora, jelikož Bitpanda má také sídlo v Evropě a tudíž nepodléhá americké legislativě. Umožňuje uživatelům snadno nakoupit kryptoměny, celý proces trvá pár minut. Nabízí 2FA a několik možností platby za kryptoměny, mezi které se řadí Visa, Mastercard, Skrill, OKPay, SOFORT, NETELLER, SEPA a další.</p><p> Také nabízí referal systém - za nové uživatele, které přizvete, získáte prostředky na nákup kryptoměn. Mezi hlavní výhody patří rychlost nákupu pro začátečníka. Stačí si založit účet a nechat se v reálném čase verifikovat - vše probíhá přes webkameru, kdy je uživatel spojen s operátorem nebo operátorkou, která ho pomocí videohovoru naviguje, např. pro přečtení svého jména z občanského průkazu nahlas a zodpovězení otázek jako “Nutí vás někdo k založení tohoto účtu pod výhrůžkou?”. Po zodpovězení kontrolních otázek je vám potvrzen tzv. “zlatý status” a můžete si ihned koupit jakoukoliv kryptoměnu z jejich nabídky, pro rychlost např. pomocí VISA karty. U jiných směnáren, které používají zastaralý způsob verifikace, musí uživatel čekat několik dnů až týdnů, což je zásadní nevýhoda.</p><p> Nákup je velice rychlý, pouze zadáte částku, za kterou chcete nakoupit (např. 50 euro), zadáte číslo kreditní karty a během 2 minut od provedení platby se na vaši bitcoin adresu připíší aktiva v podobě bitcoinu (nebo jiné měny, které zvolíte z portfolia Bitpandy). Základní trading pak můžete provádět i v rámci samotné Bitpandy, kdy ihned po nákupu bitcoinů můžete bitcoiny prodat zpět a eura - ta se vám připíší do euro peněženky, ze které je možno nakoupit jinou kryptoměnu, např. ripple. <br></p><p> <img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/kryptoburzy/Bitpanda.png" alt="Bitpanda.png" />O hlavních online směnárnách kryptoměn to je prozatím vše, v příštím článku se podíváme na možnosti bezpečného skladování kryptoměn, ať už online, offline, fyzicky na papíře nebo v oceli.<br></p><p> <i>Jan Jileček</i> </p>odborné;#hobby;#
Zkroťte svou e-mailovou schránkuhttps://www.create-it.cz/Blog/Stranky/zkrotte-sve-e-maily.aspxZkroťte svou e-mailovou schránku<p> Chaos s sebou přináší další chaos a je nutné mu zamezit, než převládne. Tak například New York byl v 70. a 80. letech známý svou rozsáhlou pouliční kriminalitou. Jedním z hlavních faktorů, kterému je připisováno úspěšné zatočení s vlnou zločinu, bylo praktické využití tzv. teorie rozbitých oken. Zjednodušeně řečeno, tam kde lidé vidí stopy zločinu (rozbitá okna, graffiti, odhozené odpadky), tam budou mít větší tendenci zločin páchat. A proto se vedení města rozhodlo zatočit nejen s kriminálním živlem, ale i s nepořádkem v ulicích. Pomohlo to a schopnost se vypořádat se zločinem tehdejšímu starostovi Rudy Giulianimu zajistila velkou popularitu u obyvatel. </p><p> Byly doby, kdy pohled na moji e-mailovou schránku, připomínal temnou uličku v New Yorku 80. let. Důležité zprávy musely sdílet prostor s horou nepotřebného balastu, který se neustále kupil a jeho velikost mě odrazovala od snahy s tím bordelem něco dělat. Nakonec se mi ale podařilo uvést schránku do použitelného a přehledného stavu. Jak k tomu došlo? </p><h2> Jeden e-mail jim všem vládne </h2><p> První důležitou zásadou pro efektivní používání e-mailu, je naučit se konsolidovat. Patřím mezi e-mailové závisláky, kteří si svůj inbox kontrolují často, až obsesivně. Po dlouhou dobu jsem ale nekontroloval jednu, ale dvě, tři až čtyři různé e-mailové schránky. Většina z nás si za pár let projde několika schránkami, a tak jak to bývá u normální pošty, existují lidé či služby, které nepřejdou na novou adresu. Místo toho vám zprávy od univerzity chodí na jeden e-mail, pracovní záležitosti na jiný, osobní věci na další atd. Oddělení práce a osobního života je důležité pro vaši duševní pohodu, takže není problém mít specificky pracovní e-mail (tedy, pokud umíte vypnout a nekontrolujete ho ve volném čase). Všechno ostatní ale patří do jedné schránky. Neměl by být problém si nastavit přeposílání zpráv ze starších e-mailů do nového a díky ušetřeným minutám denně možná získáte navíc den života. </p><h2> Vyřešte zprávy, než přijdou </h2><p> Většina moderních e-mailových klientů dnes nabízí poměrně dobré možnosti, jak roztřídit poštu ještě předtím, než se k vám dostane. Nemusíte proto vytvářet složitý systém složek, ve kterém se stejně po nějaké době začnete ztrácet. Všechny zprávy od rodinných příslušníků si můžete označit třeba “Naši a ségra”, zprávy od služeb, které platíte měsíčně pak “Účtenky” a nastavit si, že se do schránky pro nové maily ani nedostanou, rovnou se budou archivovat. Nejenom, že to sníží nápor na váš inbox, ale také vám to usnadní hledání e-mailů, které zrovna potřebujete. </p><p> Přeplněné schránce lze také odlehčit tím, že zamezíte tomu, aby vám některé zprávy vůbec přicházely. Zamyslete se nad tím, kolik newsletterů vám každý měsíc přistane v e-mailu a vy je bez rozmyšlení hned vymažete? I když se vám v jednu chvíli zdály užitečné nebo zajímavé, odhlaste se z odběru všeho, co doopravdy nechcete. Možná vás pak překvapí o kolik míň zpráv najednou budete dostávat. </p><h2>Pravidlo jednoho kliku a pěti vět<br></h2><p> V neposlední řadě se také vyplatí lépe zacházet s e-maily, které jsou pro vás důležité, nezabírají místo, ale možná vězí ve schránce až proklatě dlouho. Zapamatujte si pravidlo jednoho kliku a pěti vět. Klikněte pouze na ty e-maily, na které máte opravdu v úmyslu odpovědět a slibte si, že vaše odpověď nepřesáhne pět vět. Může se to zdát krátké, či strohé, ale ve skutečnosti je mnohem běžnější nacpat do jedné zprávy příliš mnoho zbytečných informací než nedostatek užitečných. </p><h2>Ještě chvíli...<br></h2><p> Skvělým, i když lehce nebezpečným výdobytkem moderních e-mailových služeb je i “snoozing”. Termín je odvozen od funkce budíků, které vám po stisknutí tlačítka povolí spát o pár minut déle, než začnou opětovně zvonit. Snoozing v e-mailu vám také dá čas navíc, tím, že vám stejný e-mail pošlou znova, o několik hodin či dní později. V ideálním případě by vám snoozing měl pomoci vypořádat se s těmi nejdůležitějšími e-maily a méně důležité odsunout na později, bez toho, aby zůstávaly ve schránce, jako součást nevyřízené hromady. Užitečné, ale podobně jako nevinné tlačítko na budíku někdy způsobí, že zaspíme do práce, může e-mailový snoozing vést k tomu, že e-maily nakonec nevyřídíte nikdy nebo velmi pozdě. </p><p> Závislost na kontrolování e-mailu se mi zatím vyléčit nepodařilo, a tak nemůžu radit ani vám, jak se jí zbavit. Díky výše zmíněným zásadám se ale jedná o mnohem méně bolestivé a časově náročné postižení. Doufám, že vám moje rady pomůžou aspoň trošku nastolit řád ve vaší schránce. </p><p> <i>Lukáš Horák</i> </p> odborné;#
Hry s umělou inteligencíhttps://www.create-it.cz/Blog/Stranky/umela-inteligence.aspxHry s umělou inteligencí<p> Marion Tinsley opanoval svět dámy, tj. známé deskové hry pro dva hráče, jako nikdo jiný v jakékoliv soutěžní činnosti. Od roku 1950 do roku 1990 se mnohokrát stal světovým šampionem. Občas si vzal od dámy volno a věnoval se matematice a náboženství. Kdykoliv se ale během čtyř desetiletí vrátil ke hře, nenašel se nikdo schopný ho porazit. Je dokumentováno několik jednotlivých her, v nichž Tinsley prohrál, ale nikoliv celý zápas. Šanci měl až počítačový program Chinook, se kterým se Tinsley párkrát přátelsky utkal před oficiálním zápasem v roce 1994. Chinook zvládl Tinsleyho dvakrát porazit, ovšem nakonec musel být zápas odvolán kvůli zdravotním potížím lidského hráče. O něco později prohrál Tinsley svůj boj s rakovinou slinivky. </p><p> Tři roky poté podlehl počítačovému protivníkovi s názvem Deep Blue, Gary Kasparov, šachový velmistr. A v roce 2016 Lee Sedol, nejlepší hráč světa, té nejkomplexnější hry na světě - Go, utrpěl devastující porážku ve svém zápase s programem Alpha Go. Někteří lidé vnímají tyto porážky jako konec éry a předzvěst sterilní budoucnosti, v níž za člověka rozhodují počítače. Stojí za to se ale nad nimi zamyslet v pozitivnějším světle. Na rozdíl od pesimistů bychom neměli vnímat svět černobíle (či ironicky, jako jedničku či nulu). </p><h2> Hra nebo hádanka? </h2><p> Definovat hru je překvapivě obtížné, ale pro naše účely se soustředíme na hry, které mají uzavřený soubor pravidel a umožňují dvěma hráčům soupeřit o vítězství. Přitažlivost klasických deskových her jako dáma, šachy nebo Go, tkví v jejich “čistotě”. Černá a bílá pole, jednoznačnost prostoru, v němž může hráč provádět herní akce, a jasné určení konečného stavu, kdy je znám vítěz a poražený (popř. nastane remíza). Naučit se pravidla těchto her nepředstavuje problém ani pro malé děti, ale naplnění jejich plného potenciálu vyžaduje dva soupeře na vrcholu intelektuálních sil. </p><p> Proto, že počítače mají již téměř ve všech případech navrch i při zápase s těmi nejlepšími z nás, může se zdát, že hrát dál v podstatě nemá cenu. V případě dámy došlo ke “znehodnocení” hry za pomoci počítačů ještě mnohem dál. Autoři Chinook, programu, který téměř porazil Mariona Tinsleyho, později dámu vyřešili. Dámu lze hrát perfektně, tak, že oba hráči táhnou tím nejlepším možným způsobem, a výsledkem je pokaždé remíza. K analýze dámy, zdánlivě jednoduché hry, bylo potřeba masivní množství výpočetní síly. Možných tahů se v dámě nachází 5 x 1020. Šachy zatím vyřešeny nebyly a Go možná nebude takovým způsobem vyřešeno během existence našeho Vesmíru. </p><p> Tak jako tak, musíme si uvědomit, že ani dáma, “vyřešená” hra, neztrácí nic ze svého kouzla, když přijde na měření intelektuální síly. Alespoň pro většinu z nás, kteří nedosáhnou absolutního mistrovství. Počítače navíc brzy nebudou moci jenom hry kazit lidem, ale i posouvat jejich hranice a improvizovat zcela nová řešení. Bez naší pomoci. </p><h2> Učitel a žák v jednom </h2><p> Šampion a génius z Jižní Koreje Lee Sedol, prohrál zápas v Go proti programu AlphaGo v roce 2016. AlphaGo, vyvíjený společností Google v jejich oddílu zaměřeném na umělou inteligenci Deep Mind, nevydržel na vrcholu dlouho. Minulý rok jej v umění hrát Go předčil program AlphaGo Zero. Nejedná se jenom o upgrade předchozího programu, ale o zcela nový přístup k problému umělé inteligence (AI) a hrám. </p><p> Velmi zjednodušeně řečeno, původní AlphaGo potřeboval lidské hráče, aby mu řekli kdy má jak táhnout. Nikoliv přímo, ale skrze databázi odehraných her, v nichž mohl AlphaGo porovnávat svoji momentální situaci s podobnými a určit nejvýhodnější tah. AlphaGo Zero nedostal žádné jiné informace než pravidla Go a následně začal hrát sám se s sebou. Po třech dnech simulací her se z AlphaGo Zero stal nový šampion, schopný porazit ten nejlepší předchozí počítačový program a přijít s tahy, které by zamotaly hlavu každému lidskému protihráči. </p><p> Kde tedy tkví Achillova pata AlphaGo a jemu podobných programů? Samozřejmě ve všem jiném, než je hraní jedné specifické hry. Přes obrovskou komplexnost a výpočetní náročnost nutnou k vytvoření umělé inteligence schopné hrát Go na úrovni, se nemůže žádná AI svojí adaptabilitou a rychlostí rovnat průměrnému lidskému mozku. Pro konkrétní účely, která mají jasně stanovené parametry úspěchu, nám ale počítače postupně dokáží vyrovnat nedokonalosti našeho vlastního “hardwaru”. Jak velmi brzo a s velkou nelibostí každý zjistí, ne všechno v životě je hra. Překážkou pro využití AI v některých oblastech je nejasnost zpětné vazby, která nebývá tak snadná jako vítězství vs. prohra deskových her; lidská intuice má jednoznačně lepší schopnost nejasnosti vyhodnocovat. Tak jako dnes ale AlphaGo Zero táhne kameny na herní desce překvapivými způsoby, mohou nám počítače ukázat neotřelé způsoby, jak řešit problémy např. v infrastruktuře, medicíně či inženýrství a začít učit nás. </p><h2> Roboti na pokec </h2><p> Nesmíme také zapomenout, že umělá inteligence dnes již velmi úspěšně pomáhá řešit naše každodenní problémy. Příkladem budiž chatboti, jako jsou Siri, Alexa nebo naše vlastní Empeena, která se věnuje péči o zákazníky. Podobně jako AlphaGo, umí se i Empeena učit z předchozích interakcí a vylepšovat svoji interakci s lidmi. Jenom se je na rozdíl od herního bota nesnaží porazit, ale pomoci jim. </p><p> Možná právě pro jejich užitečnost se z neobyčejných stali chatboti velmi rychle obyčejnými a lidé o nich přestali přemýšlet jako o umělé inteligenci. Jedná se o natolik často pozorovaný jev, že pro něj dokonce existuje název “AI effect”. Spisovatelka Pamela McCorduck jej popisuje takto: “Součástí historie vývoje umělé inteligence je fakt, že pokaždé, když se nám podaří něco AI naučit - například dobře hrát dámu - tak se najdou kritici, kteří prohlašují, že se nejedná o pravou inteligenci, ale pouze výpočet”. Neustálé posouvání měřítek inteligence pro její umělou verzi pak na ni klade až příliš velké nároky. Čeká se, kdy místo mistrovství dosud známého, dokáže přijít s něčím novým. AlphaGo Zero by mohl být krokem k inteligenci, která zvládne i to. </p><p> Ať už se necháváte porazit expertním počítačem v šachu (k čemuž mě osobně stačí podprůměrný lidský hráč) nebo se bavíte se Siri, umělá inteligence by neměla být něčím děsivým a rozhodně ne určená jen pro příběhy z daleké budoucnosti. Už je tady a pomáhá, my bychom měli pomoci, aby to zvládala ještě líp. </p><p> <em>Lukáš Horák</em></p>odborné;#hobby;#vzdělávání;#
Jak se propít Moravouhttps://www.create-it.cz/Blog/Stranky/vinobrani.aspxJak se propít Moravou<p> Léto pomalu končí a většina z nás se vrací zpět do zajetých pracovních kolejí, kde už jsme vyhlíženi pokračujícími projekty a plnou emailovou schránkou. Jsou ale tací, a patřím mezi ně i já, kteří si několik volných dnů schovali na ono věhlasné Pálavské vinobraní nebo jim postačí uličky lemované vinnými sklípky, které najdete v mnoha moravských vesnicích.<br></p><h2>Pálavské vinobraní<br></h2><p> Pálavské vinobraní je tradiční Mikulovská akce, při které burčák i víno tečou proudem. Je zde i mnoho doprovodných akcí, které se vyplatí navštívit. Program je opravdu bohatý, od ochutnávek vína a moravských specialit až po hudební scénu. Naleznete zde zástupce popu, rocku, jazzu ale také vážné i dechové hudby. A myslím si, že po pár degustacích si na nějakou tu cimbálovku rádi zatančíte. Ale abych nezapomněl na část těch, kteří nemají kam „odložit“ své ratolesti, na místě budou kejklíři, komedianti a rytířské hry včetně audience krále Václava IV. Program vinobraní včetně možnosti zakoupení lístků online nalezne <a href="https://www.palavske-vinobrani.cz/program2018" target="_blank">zde</a>. <br></p><h2>Za vinařem do Velkých Bílovic<br></h2><p> Pokud jste však již Mikulov v minulosti navštívili, je mnoho jiných míst, kvůli kterým se vyplatí na Moravu vycestovat. Pravděpodobně největší a i jedna z nejhezčích vinařských obcí jsou Velké Bílovice. Nacházejí se přibližně 15 km od Lednicko-valtického areálu, na který doporučuji najít si čas. Nejen v průběhu vinobraní zde můžete nahlédnout do valtického podzemí, vyšlapat po točitém schodišti na vrchol Minaretu nacházejícího se v zámeckých zahradách nebo navštívit sokolnické dny, kde si vyzkoušíte přistání dravce na ruku. Ale abych se vrátil zpět k Bílovicím. Tato vesnička je opravdu rájem pro vinaře a těžko zde pohledáte dům bez vinného sklípku. Pravidelně se zde pořádá hned několik akcí, přičemž ta nejzajímavější je „Za vinařem do Velkých Bílovic“. Jak už název napovídá, jedná se o pouť vesnicí mezi bílovickými vinaři, kdy je každý týden jak v hlavní tak vedlejší sezóně otevřeno pro degustaci minimálně 4-5 sklípků. Během této události je možnost „přichomítnout“ se k ostatním degustujícím (kterých je zde v hlavní sezóně více než obyvatel vesničky) nebo si domluvit soukromou večerní degustaci s prohlídkou vinných sklípků, případně ochutnání domácích specialit. Informace ohledně ubytování a průběhu akce naleznete <a href="https://www.velkebilovice.com/za-vinarem-do-velkych-bilovic" target="_blank">tady</a>.<br></p><h2>Šaldorfské sklepy<br></h2><p>Začali jsme u nejznámějšího místa, ale nyní se podíváme i tam, kde pravděpodobně většina z vás nebyla. Jedná se o Nový Šaldorf, který se nachází přibližně 2 kilometry od Znojma. Malá vesnička sousedící s Národním parkem Podyjí. Pro ty, kteří preferují více pohybu a méně vína, je tato lokalita ideální. Navštívit můžete hrad Hardegg nacházející se již za řekou Dyjí a tedy, jak správně tušíte, v Rakousku. Ti méně zdatní mohou výlet započít v Horním Břečkově a poté se vypravit jak pěšky tak na kole směrem k našim jižním sousedům. Pro odvážnější sem vede relativně udržovaná cesta ze Znojma, na silniční kolo to však nebude. „Víkend otevřených sklepů“ se již blíží, proto z vlastní zkušenosti neodkládejte rezervaci ubytování, ať už se vypravíte kamkoliv. Bližší informace k Šaldorfským sklepům naleznete <a href="http://saldorfske-sklepy.cz/" target="_blank">zde</a>.<br></p><h2> Jak na to?</h2><p> A teď pár tipů a rad, které jsou pro některé zřejmé, ale ti, kteří na žádné degustaci nebyli, je jistě ocení. Někteří vinaři vám dají vybrat, jaká vína chcete ochutnat a pokud se tak stane, začněte nejprve u červeného suchého a poté pokračujte ke sladším odrůdám z bílých hroznů. U opačného směru by se vám u posledních vín křivila ústa. Dále si dejte pozor u drobnějších vinařů na množství siřičitanu v lahvích. Etikety u lahví moc očekávat nemůžete a ve správné míře není nikterak závadný, ale pokud jej bude ve víně příliš, není to již chuťově dobré. I na svaření poté tyto vína nejsou příliš použitelná. Ale asi se ptáte jak to poznat? Vezměte láhev a otočte ji dnem vzhůru, poté nazpátek. Pokud je zde siřičitanu příliš, nastane bublinkový efekt podobný jako u lahve šumivého vína. </p><h2>Není sklep jako sklep<br></h2><p> A jeden příběh na závěr. Když jsme byli shodou okolností v Šaldorfu, vyslechli jsme historku, z které lze pochopit to, že čím jdete více na východ, tím více jsou lidé ochotnější. Možná to bude už jenom z větší koncentrace vína v krvi. Skupina z Prahy měla domluvenou degustaci v jedné vesničce se špatným signálem a navigace je navedla k domu starší důchodkyně. S přesvědčením, že jsou na správném místě, zaklepali na dveře a sdělili oné paní, že se jdou podívat na ten její sklep. Místo toho aby jim pověděla, že jsou na špatné adrese, ochotně je zavedla do svého sklepa plného uhlí. Degustace neproběhla, návštěvníci zůstali překvapeni a důchodkyně byla převelice šťastná z chvilky, kdy si mohla povídat s příchozími a být středem zájmu. Syn oné hostitelky později cestovatele navedl do toho správného sklípku.<br></p><p><i>Vladimír Křížek</i><br></p> hobby;#
Záhada numerické klávesnicehttps://www.create-it.cz/Blog/Stranky/klavesnice.aspxZáhada numerické klávesnice<p> <em>Všimli jste si někdy, že kalkulačka a tlačítkový telefon mají numerické klávesnice naopak? Ano, je to tak, skládají se ze stejných tlačítek s číslicemi, ale jejich rozložení je převrácené podle horizontální osy. Já jsem na tento překvapivý fakt přišel minulý rok, když jsme v kreativním oddělení QUB přemýšleli o designu bitcoinové kasy. Zaujalo mě to a zkusil jsem po tomto fenoménu trochu pátrat.</em> </p><p> Existují dvě teorie, které vysvětlují, proč jsou numerické klávesnice telefonu a kalkulačky rozdílné. Jedna z nich odkazuje na výzkum Bellových laboratoří ve Spojených státech. Na konci padesátých let minulého století zde vědci pracovali na novém designu tlačítkového telefonu. Do té doby se používaly pouze telefony s rotačním vytáčením, kdy jsme museli doslova „vytočit“ číslo volaného. Pamatujete na tyto přístroje? U babičky možná ještě leží nějaký na půdě. </p><p> <img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/klavesnice/Picture2.png" alt="oldschool telefon" /> <br> </p><h2> Princip telefonu</h2><p> Jak vůbec tyto telefony pracovaly? Na přední straně přístroje se nacházel kruhový číselník s čísly 1−9 a 0. Číslice byly uspořádány proti směru hodinových ručiček, kde jednička byla umístěna v pravém horním rohu a poslední nulu bychom pak našli v pravém dolním rohu. Telefonní čísla se tehdy vytáčela po směru hodinových ručiček. Jak se číselný kotouč sám vracel do výchozí polohy, každé zvolené číslici to trvalo různou dobu a generovala odlišný počet elektrických pulzů. Právě podle počtu pulzů poznala automatická telefonní ústředna, jaké číslo bylo vytočeno. Této telefonní technologii se říká <strong>pulzní vytáčení</strong>.<br></p><p>S příchodem nové technologie, tzv. <strong>tónového vytáčení</strong>, které nebylo závislé na časových pulzech, bylo možné využít k volbě volaného čísla rychlejší tlačítka. A s tím také vyvstala otázka, jak numerickou klávesnici navrhnout, aby se telefon co nejlépe ovládal. Vědci z Bellovy společnosti samozřejmě hledali inspiraci u již existujících, dlouhou dobu používaných, sčítacích strojů a pokladních kas. Jak ty se ovládaly? A proč mají takovou klávesnici? Pojďme se podívat do minulosti na jejich vznik.</p><h2> Historie kalkulačky</h2><p> Mechanický kalkulátor byl vynalezen již v 17 století. Kresby prvního sčítacího stroje pochází od německého profesora hebrejštiny a astronomie <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Wilhelm_Schickard" target="_blank">Wilhelma Schickarda</a>, který jej zdokumentoval v dopisech z roku 1623-4 adresovaných Johannu Keplerovi. Tento matematik, astronom a také astrolog je autorem známých, po něm pojmenovaných, zákonů o pohybu nebeských těles. U nás je populární také tím, že působil na dvoře Rudolfa II. v Praze. Johannes Kepler údajně stroj používal již při svých astronomických výpočtech. </p><p> Nezávisle, 20 let poté, sestrojil počítací stroj také francouzský vědec <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Blaise_Pascal" target="_blank">Blaise Pascal</a>. Úžasné je, že mu v té době bylo pouze 20 let! Vytvořil 50 funkčních prototypů a výsledný stroj byl dosti pokročilý, uměl sčítat a odečítat, opakováním těchto operací také násobit a dělit. Číslice se zadávala pomocí malých kruhových číselníků. Takový vytáčecí číselník se používal právě na telefonech s pulzním vytáčením. Mnoho pozdějších typů sčítacích strojů pak bylo inspirováno právě Pascalovým modelem.<br></p><p> <img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/klavesnice/Picture3.png" alt="" /> <br> </p><p> Opravdový rozvoj chytrých počítacích mašinek začal až po roce 1885, kdy si americký technik <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/William_Seward_Burroughs_I" target="_blank">William Seward Burroughs</a> nechal zaregistrovat patent na svůj moderní mechanický sčítací stroj. </p><p> Na začátku 20 století již takové stroje byly běžnou součástí účetních kanceláří, finančních a kontrolních úřadů nebo koloniálů. Tam byly navíc propojeny se zásuvkou na peníze. Tyto mechanické kasy měly klávesnici v podobě devíti řad číslic 1 až 9. Tlačítka s jedničkou se nacházela na klávesnici vespodu, naopak nejvyšší řada obsahovala devítky. Bylo to proto, že malé číslice se používaly nejčastěji a ruka se nemusela daleko natahovat. Je patrné, že již v té době mysleli konstruktéři na použitelnost. Sloupce pak odpovídaly desetinným řádům v zadávaném čísle. </p><p> Zajímavé je, že tehdejší klávesnice neobsahovala nulu. Vlastně nebyla třeba. Na desetinném místě, kde figuruje nula, nebylo nutné stisknout žádné tlačítko. S kasou prodavač <a href="https://www.youtube.com/watch?v=_R0P2Do2b-8" target="_blank">pracoval</a> tak, že musel stisknout danou číslici na definovaných řádech. Pokud chtěl zapsat například číslo „1000,99“, jednoduše vyťukal ve sloupcích postupně pouze 3 číslice „nic-nic-1-nic-nic-nic-9-9“. Následně se toto číslo zaregistrovalo do kasy zatažením za páku. Číslo se také automaticky vytisklo na papírový pásek a následovalo zadání dalšího čísla. Nakonec stačilo stisknout tlačítko pro součet a opět zatáhnout za páku. A součet všech zadaných čísel se objevil na účtu. </p><p> <img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/klavesnice/pokladna.png" alt="pokladna.png" /> <br> </p><p> S příchodem elektřiny byly počítací stroje vylepšovány a díky použití elektrického motoru již nebylo nutné stroj pohánět manuálně pákou. Kvůli mechanickému systému uvnitř stroje však zůstával počet a rozložení kláves stále stejné. </p><p> Přelom nastal až v roce 1961, kdy společnost Bell Punch Company představila na výstavě v Londýně a Hamburgu plně elektronický počítací stroj <strong>Anita Mk VII</strong>. Tento stroj umožňoval provádět základní 4 aritmetické operace: sčítání, násobení, odčítání a dělení. Výsledné číslo bylo pak zobrazováno na jednoduchém neonovém displeji o 13 číslicích. Stroj se masově rozšířil po kontinentální Evropě a stal se základem moderních elektronických kalkulaček. </p><p> Na něj za 4 roky navázala firma Olivetti, která představila na svou dobu vyspělou kalkulačku <strong>Programma 101</strong>. Tento programovatelný stroj již uměl číst a zapisovat data na magnetické karty a také tisknout výsledky na vestavěné tiskárně. Umožňoval zpracovávat podmíněné operace a pracoval s operační pamětí. Je považován za opravdový první osobní stolní počítač a získal řadu ocenění v oblasti průmyslového designu. A jak by ne, vždyť ho navrhli Italové! Zajímavé je, že v té době stál 3 200 $, což je dnešní hodnota odpovídající vozu střední třídy (více než půl miliónu Kč)! </p><p> <img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/klavesnice/olivetti.png" alt="olivetti" /> <br> </p><p> Podstatné je, že tento kalkulátor měl již současnou moderní numerickou klávesnici složenou pouze z 10 číslic. Rozložení číslic je v řadách odshora: 7 8 9 – 4 5 6 – 1 2 3 - 0. Číslice malé hodnoty mají své místo opět na klávesnici dole, poblíž nejpoužívanějšího tlačítka START a +. Ruka uživatele tak nemusela provádět velké přesuny a zadávání výpočtů bylo velmi rychlé. Ovšem italští designéři nebyli první, kdo s takovou sestavou tlačítek přišel. V roce 1914 si nechal patentovat deseti-číslicový sčítací stroj už americký vynálezce <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/David_Sundstrand" target="_blank">David Sundstrand</a>. Jeho mechanický kalkulátor disponoval stejnou sestavou numerických kláves, která nám vydržela na kalkulačkách dodnes. A tutéž numerickou klávesnici najdeme i na počítačových klávesnicích. </p><p> <img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/klavesnice/picture_6.png" alt="" /> <br> </p><p> Nyní už víme, jaká je historie kalkulačky a její klávesnice. Ale co ten telefon? Proč má odlišnou konfiguraci tlačítek?</p><h2> Výzkum Bellových laboratoří</h2><p> Vraťme se zpět do amerického státu New Jersey do Bellových laboratoří, kde tým vědců pracoval na designu tlačítkového telefonu pro tónové vytáčení. Odborníci tehdy testovali různé typy klávesnic. Je třeba si uvědomit, že v té době ještě nebyly žádné bezdrátové telefony, žádné mobily ani smartphony. Vědci navrhovali úplně nový přístroj a simulovali, jak s ním budou uživatelé pracovat. O testování použitelnosti v Bellových laboratořích se můžeme hodně dozvědět díky zveřejněné studii s názvem „<i>Human Factor Engineering Studies of the Design and Use of Pushbutton Telephone Sets</i>“, která vyšla v červnu 1960 v časopise „<i>The Bell System - Technical Journal“</i>, číslo <a href="http://www.vcalc.net/touchtone_hf.pdf" target="_blank">39/4</a>. </p><p> Zpráva ukazuje 16 různých způsobů rozložení tlačítek, včetně kruhové konfigurace stávajícího telefonního číselníku po směru i proti směru hodinových ručiček. Dále zde najdeme zvláštní uspořádání tlačítek do kříže, do trojúhelníku, ale také 2 řady číslic v rozličných směrech. Testována byla samozřejmě také kalkulačková sestava tlačítek 3 x 3 s nulou ve spodu.<br></p><p> <img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/klavesnice/Picture7.png" alt="" /> <br> </p><p> Vědci v testu vyhodnocovali rychlost zadávání čísel, chybovost typování a osobní preference testerů (formou dotazníku). Analýza přinesla ne příliš překvapivé výsledky, které odhalily, že nejrychlejší zadávání čísel je prováděno pomocí kruhové konfigurace tlačítek, stejné jako na původním telefonu s pulzní volbou. Tato konfigurace byla také vyhodnocena jako jedna z nejoblíbenějších. Jak by ne, když tento systém vytáčení lidé znali již desítky let a byli navyklí jej běžně používat. </p><p>Ovšem objevil se závažný důvod, proč je takové seskupení tlačítek pro nový přístroj nevhodné. Předpokládalo se totiž i použití písmen, která by lidé využívali v komunikaci s různými telefonními automaty. Každé tlačítko musí být, kromě číslice, přiřazeno také 3 písmenům: 1 – ABC, 2 - EFG, atd. A pokud by vědci využili pro nový telefon stávající konfiguraci číselníku s číslicemi proti směru hodinových ručiček, bylo by mapování číslic a písmen opačné, to znamená: 1 – XYY, 2 – UVW, atd. Takové uspořádání, jak sami uznáte, je velmi zvláštní, nepřehledné a pro uživatele matoucí. Navíc kruh tlačítek by zabíral na telefonu dosti místa a vědci jej zavrhli.</p><p> Tým odborníků z Bellových laboratoří nakonec dospěl k závěru, že použijí hned další konfiguraci tlačítek, která vycházela v testu nejlépe. Jedná se o sestavu tlačítek 3 x 3. V horním řádku figurují číslice 1-2-3, následně 4-5-6 a v posledním řádku 7-8-9. Nula je přilepena pod touto maticí číslic. Uživatelé při použití takovéto klávesnice psali v testech relativně rychle a při malé chybovosti. Testování tak ukázalo, že používání této nové sestavy numerických kláves je pro lidi nejsnadnější. Pro západní civilizaci je přirozené psát a číst zleva doprava a ze shora dolů. A právě takto jsou číslice uspořádány – přirozeně. </p><p> <img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/klavesnice/picture_8.png" alt="" /> <br> </p><p> A tak v soutěži numerických klávesnic zvítězil nový model, který má tlačítka uspořádána přesně opačně, než kalkulačka. Tato nová tlačítková klávesnice se osvědčila a Bellovy závody začaly vyrábět tento nový typ telefonu „budoucnosti“. Oblíbený design postupně kopírovali i další výrobci a tento typ klávesnice přetrvává u telefonů doposud. A to je ten důvod, proč dnes máme dvojí numerickou klávesnici. </p><p> Nicméně používání tlačítkových telefonů se rozšířilo docela pomalu, běžně jsme je mohli vidět v amerických a západoevropských domácnostech až na začátku 80. let dvacátého století. U nás, v tehdejším Československu, to pak bylo až o další roky později. Ale tlačítkové, již mobilní telefony jsou ze současného trhu rychle vytlačovány „chytrými“ smartphony s dotykovými displeji. A tak je velmi pravděpodobné, že za pár let budou všechny tlačítkové telefony pouze historií.</p><h2> Další teorie</h2><p> Na internetu jsem narazil ještě na jinou teorii, která vysvětluje rozdíl mezi klávesnicí kalkulačky a telefonu. Říká, že když vědci přišli s novým telefonním hardwarem pro tónové vytáčení a designovali k němu tlačítkový telefon, automaticky dostal telefon již používanou klávesnici z kalkulačky. Na tu byli lidé v té době už zvyklí a sestavu číslic měli naučenou. Zvláště zaměstnanci statistických a daňových úřadů, kteří s kalkulačkou pracovali denně, na ní dokázali psát extrémně rychle. To bylo skvělé pro typování dat a čísel do výpočtů, nikoliv však pro tónové vytáčení na telefonu. Tehdejší technologie údajně nestíhala rozpoznávat vytáčené číslo při tak velké rychlosti zadávání. Designéři prý následně zjistili, že pokud změní rozložení tlačítek, rychlost vytáčení se sníží a mechanismus rozpoznání tónové volby bude spolehlivější. A tak vytvořili novou klávesnici, která se liší od té „rychlé“, kalkulačkové. </p><p> Z počátku dává tato teorie docela smysl, v počátcích vývoje telefonů (a elektroniky vůbec) nebyl hardware vůbec výkonný, a tak se vědci snažili výkonnostní problémy všelijak řešit. Nicméně v archivech nenajdeme pro tuto verzi výkladu žádné důkazy. Navíc má teorie jednu závažnou trhlinu. I pozměněnou klávesnici po nějaké době učení zvládne člověk ovládat velmi rychle a problém se slabým hardwarem by to tak dlouhodobě opravdu nevyřešilo. Osobně si myslím (a uvedená studie to dokládá), že vědci z Bellovy společnosti hledali naopak takové rozložení kláves, které bude efektivní, snadno použitelné a umožní telefonní číslo volit co nejrychleji. Prostě jako správní designéři kladli důraz na UX!</p><h2> Soutěž<br></h2><p> Tak, a teď to tajemství rozdílných klávesnic znáte. Ale schválně, kontrolní otázka… Víte, jaká numerická klávesnice se používá u bankomatů? Z telefonu nebo ta z kalkulačky? Posílejte nám své odpovědi na souteze@cleverlance.com a třem nejrychlejším výhercům pošleme unikátní stylové žvýkačky a hrnek Cleverlance!<br></p><h4>EDIT: soutěž už je ukončena, hrnky putují ke svým výhercům.<br></h4><p> <img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/klavesnice/vyhra.jpg" alt="vyhra.jpg" /> <br> </p><p> <i>Jan Čermák</i></p>odborné;#vzdělávání;#
Alternativní kryptoměny - část II.https://www.create-it.cz/Blog/Stranky/altcoiny2.aspxAlternativní kryptoměny - část II.<p>Není kryptoměna jako kryptoměna. Některé se soustředí na bankovní funkce, jiné cílí dál - na marketing, bezpečnost dat či charitu. O dalších kryptoměnách si můžete přečíst v minulých dílech seriálu - <a href="/Blog/Stranky/Blockchain.aspx">Jak fungují Bitcoiny a jiné kryptoměny</a> nebo <a href="/Blog/Stranky/altcoiny1.aspx">Alternativní kryptoměny</a>, na který dnes navážeme. </p><h2> Ripple - XRP</h2><p> <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Ripple" target="_blank">Ripple</a> se zaměřuje hlavně na bankovní sektor. Mezi její hlavní výhody patří rychlost a škálovatelnost - nicméně není založena na blockchainu, je ve své podstatě centralizovaná, navenek se ale snaží jevit veřejnosti jako decentralizovaná. Místo blockchainu používá algoritmus <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Merkle_tree" target="_blank">HashTree</a>, který funguje na bázi porovnávání sumarizovaných dat napříč servery. </p><p> Dva tvůrci Ripple, Chris Larsen a Jed McCaleb vlastní 55 miliard jednotek Ripple (tj. asi 37 miliard Kč).</p><p> Ripple byla navržena jako centralizovaná transakční síť pro použití bankami na finanční transakce podobným způsobem jako např. SWIFT. Používá jednotku XRP - peníze jsou konvertovány na XRP token, který je následně poslán přes Ripple síť a poté konvertován zpět do požadované měny při výběru. Je navržen pro vyšší rychlost, lepší spolehlivost a menší volatilitu než jiné kryptoměny.</p><h4> Nejvyšší dosažená hodnota v historii měny = $3.23</h4><p></p><h2> Basic Attention Token - BAT </h2><p> <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Basic_Attention_Token" target="_blank">BAT</a> je decentralizovaná reklamní síť. Dramaticky zlepšuje efektivitu digitálního marketingu vytvořením tokenu, který může být směňován mezi vydavateli, inzerenty a uživateli. Vše se děje na Ethereovém blockchainu. Inzerentům dovoluje vynechat třetí stranu, takže uživatelům platí přímo za jejich pozornost.<br></p><p> Token se využívá k zakoupení různých propagačních a na pozornosti založených služeb. Vše zaštiťuje platforma <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Brave_%28web_browser%29" target="_blank">Brave</a>.  Jakkoliv složitě to může znít, vše v podstatě znamená, že uživatel dostává BAT tokeny za stránky, které si prohlíží (přes prohlížeč Brave).<br></p><p> Brave je webový prohlížeč, který omezuje reklamy a místo toho spoléhá na použití BAT tokenů. V dnešní době totiž až 60 % veškerého webového provozu využívá právě reklamní technologie, které tak pouze zhoršují prožitek z brouzdání po internetu. Brave prohlížeč zároveň ochraňuje uživatele před sledováním třetími stranami (v běžných prohlížečích je možné se chránit pomocí rozšíření na blokování reklam (např. <a href="https://chrome.google.com/webstore/detail/ublock-origin/cjpalhdlnbpafiamejdnhcphjbkeiagm?hl=cs" target="_blank">uBlock</a>) a sledovacích skriptů Facebooku, Googlu aj. (prostřednictvím <a href="https://chrome.google.com/webstore/detail/ghostery-%e2%80%93-privacy-ad-blo/mlomiejdfkolichcflejclcbmpeaniij?hl=cs" target="_blank">Ghostery</a>).</p><p> Uživatelé prohlížeče Brave si mohou volit zda povolí inzerentům zobrazovat reklamy, a tak je podporovat pomocí BAT tokenů, což jim dává do rukou nevídanou moc.</p><h4> Nejvyšší dosažená hodnota v historii měny = $0.76 </h4><h2> Litecoin - LTC </h2><p>Jedná se o <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Fork" target="_blank">fork</a> bitcoinu a jeden z prvních altcoinů vůbec. Vytvořil ho <a href="https://twitter.com/satoshilite" target="_blank">Charlie Lee</a>, který si přezdívá Satoshi Lite. <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Litecoin" target="_blank">Litecoin</a> používá rozdílný těžařský algoritmus a je 4x rychlejší díky snížení času na vytěžení bloku na čtvrtinu (Bitcoin 10 minut, Litecoin 2,5 minuty). V reálném světě lze s litecoiny platit již například i v řetězci Subway.<br></p><p> Je také znám jako “mladší bráška Bitcoinu” - jeho staršího bratra připomíná hlavně v tom, že je to “<a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Peer-to-peer">peer-to-peer</a>” kryptoměna, má však rychlejší transakce a také znatelně vyšší tokenový strop - nastaven (oproti BTC na 21 mil.) na 84 milionů tokenů. Hlavní výhoda Litecoinu je dnes v jeho rozšířenosti po světě a rychlých a relativně levných transakčních poplatcích.<br></p><h4> Nejvyšší dosažená hodnota v historii měny = $366<br></h4><p> <img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/altcoiny2/Litecoin.png" alt="Litecoin.png" /> <br> </p><p> <span style="color:#7d3cbe;font-family:source-sans-pro-light, open-sans, sans-serif;font-size:26px;">Neo </span><br></p><p> <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/NEO_%28cryptocurrency%29" target="_blank">NEO</a> je neziskový, komunitně založený projekt, který využívá blockchain technologii pro “digitalizování” aktiv, zautomatizování managementu oněch  aktiv pomocí chytrých kontraktů, a pro realizaci “chytré ekonomiky” za užití distribuované sítě.<br></p><p> Chytrá ekonomika používá všechny zmíněné technologie - digitální identitu, chytré kontrakty a klasické převádění měny na digitální měnu a zpět. NEO bylo založeno v roce 2014 a v červnu 2015 bylo zveřejněno jako open-source na Githubu. Od jeho počátku prošla měna boomem blockchainového průmyslu a různými vzestupy a pády digitálního trhu.</p><p> Jedná se také o první veřejný open-source blockchain v Číně. Používá model Etherea a snaží se být hlavní platformou pro nově vznikající “smart ekonomii”.</p><p> Někdy se mu přezdívá “čínské ethereum” - sdílí hodně charakteristik s původním Ethereem. Mezi výhody patří možnost psát chytré kontrakty v dalších jazycích jako C#, Javě nebo v jazyce Go, ovšem vytvoření chytrého kontraktu je nákladné.</p><h4> Nejvyšší dosažená hodnota v historii měny = $150</h4><h2> Dragonchain - DRGN </h2><p>Umožňuje firmám snadno implementovat blockchain do svého businessu. Hlavním tahákem je rozličnost jazyků pro vývoj chytrých kontraktů - C#, Python, Golang atdf.<br></p><p> <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Dragonchain" target="_blank">Dragonchain</a> síť staví na blockchainu Etherea, proto podporuje stejnou funkcionalitu jako Ethereum, kterou rozšiřuje. Dragonchain pochází od Disney a zaměřuje se na ochranu firemních aktiv přes bezserverovou architekturu na blockchainu. V roce 2016 byl projekt zveřejněn jako open source pod názvem Dragonchain Foundation.</p><p> Jde o hybridní systém, který pomáhá firmám (enterprise nebo startupům) implementovat jejich vlastní chain. Jeho architektura umožňuje maximální kontrolu nad viditelností citlivých firemních dat a logiku smart kontraktů. Nevyžaduje používání měny, zároveň ale podporuje využívání více měn. Celý projekt má sídlo v Seattle.</p><h4> Nejvyšší dosažená hodnota v historii měny = $4.94</h4><h2> Stratis - STRAT </h2><p>Mezi hlavní taháky patří snadná implementace vlastního blockchainu pro firmy (jejich hlavní slogan zní “We make blockchain easy for you”). Vyvíjet lze v C# ve frameworku .NET.<br></p><p> <a href="https://www.cryptocompare.com/coins/guides/what-is-stratis/" target="_blank">Stratis</a> umožňuje tzv. “sidechainy” (blockchain mimo hlavní blockchain), specificky navrženy a používány pouze pro chytré kontrakty - to je hlavní rozdíl oproti např. Bitcoinu, kde se vše děje na hlavním blockchainu.</p><p> Firmy tak nebudou nuceny používat stejný blockchain, na kterém běží ostatní měny, co mohou mít špatnou reputaci.</p><h4> Nejvyšší dosažená hodnota v historii měny = $21</h4><h2> Status - SNT </h2><p> <a href="https://status.im/" target="_blank">Status</a> je mobilní klient používající Ethereum síť, kryptoměna a mobilní interface pro interakci s decentralizovanými aplikacemi. Jedná se o open-source komunikační platformu používající Ethereum, a rozšiřuje o něm povědomí mezi běžné uživatele, zatímco poskytuje flexibilní platformu pro vývojáře tzv. DApps. Usiluje o maximalizaci denního počtu uživatelů veřejného blockchainu Etherea.<br></p><p> Status promění vaše mobilní zařízení do tzv. “light” klientského uzlu na Ethereum síti a umožní vám odkudkoliv snadno přistoupit do celého Ethereum ekosystému. Uvnitř jejich komunikačního systému (messenger) si mohou uživatelé navzájem zasílat platby a vytvářet chytré kontrakty pomocí Statusu (jednotky SNT). Výpadky serveru již nikdy nebudou problémem, jelikož celý systém běží na peer-to-peer síti.</p><h4> Nejvyšší dosažená hodnota v historii měny = $0.60</h4><h2> Bcash - BCH </h2><p> <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Bitcoin_Cash" target="_blank">BCash</a>, který jeho zastánci nazývají Bitcoin Cash, aby využili publicity původního Bitcoinu, je forkem původní kryptoměny. Fork nastal 1. srpna 2017. Za měnou stojí Roger Ver, milionář, který však svoje jmění získal prodejem nelegálních výbušnin. Za to si odpykal desetiměsíční trest, po jehož skončení se přestěhoval do Japonska a vzdal se amerického občanství.<br></p><p> Snažil se vylepšit blockchain Bitcoinu, aby unesl větší transakční nápor. Toho chtěl docílit zvětšením velikosti bloků z 1MB na 8MB, dnes se spekuluje o zvýšení na 32MB.</p><p> Pokud si bitcoin blockchain představíme jako dálnici, tak při vysokém zatížení na ní vznikají zácpy. BCash se pokusil problém vyřešit pomocí rozšíření dálnice na více pruhů, ale jak vidíme např. v Japonsku, časem se i takto rozšířená dálnice zaplní a budou nutná další rozšíření. Původní bitcoin se snaží o vyvinutí nové technologie - Lighting Network - která by, zjednodušeně řešeno, sloužila jako teleport - zácpě by se tak vyhnula. LN však má také svoje mouchy, v podstatě aplikuje centralizovanou architekturu SWIFT na bitcoinový blockchain, čímž do systému zavádí centralizované body a celkově tak poškozuje ekosystém bitcoinu.</p><p> Je tu také kontroverze okolo faktu, že Roger Ver vlastní více jak polovinu všech uzlů BCash blockchainu (provozuje servery zajišťující činnost sítě) - v podstatě tak má moc nad vývojem měny a může ji ovlivňovat. Na nejnižší úrovni je proto BCash centralizovaný - vlastní ji Roger Ver.<br></p><h4> Nejvyšší dosažená hodnota v historii měny = $4091</h4><h2> Dogecoin - DOGE </h2><p> <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Dogecoin" target="_blank">Dogecoin</a> vznikl na konci roku 2013, kdy se ještě těžil na procesorech, protože používal nenáročný algoritmus <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Scrypt" target="_blank">Scrypt</a>.<br></p><p> Dogecoin vznikl víceméně jako vtip, ovšem dnes má tržní kapitalizaci okolo 450 milionů dolarů (v prosinci 2017 měl zastoupení skoro 2 miliardy dolarů). Dogecoin má v logu japonského psa Shiba-Inu, který je původně internetovým memem “Doge”- psa co komunikuje britskou angličtinou a používá hlášky jako “wow, such currency, very rich”.</p><p> Online komunita je opravdu velice přátelská, pozitivní a skoro až lehkomyslná. Nebere nic vážně a i v časech nejvyšších propadů měny se vtipkuje o tom, že chce Doge nejprve prozkoumat mořské dno, předtím než poletí na měsíc.</p><p> Dogecoin je asi nejpřátelštější blockchain a kryptoměna s historií charitativních příspěvků. Je decentralizovaná, založena na Litecoinu a je provozována jako open-source. </p><p> <img src="https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/c1/Dogecoin_Paper_Wallet.jpg" alt="" />Zmíněné charitativní snahy se vztahují např. i na automobilové závodníky - jeden americký závodník Nascaru přišel o svůj vůz při nehodě, a tak se mu komunita složila na nový. Vybral se dostatek na nákup nového Nascar auta a závodník z vděčnosti začal nosit kombinézu s psíkem Doge a dal si polepy propagující Dogecoin i na svůj vůz, aby mohl rozšiřovat povědomí o této měně.<br></p><p> To by bylo o alternativních kryptoměnách prozatím vše, příště se podíváme na kryptoměnové burzy.</p><p> <em>Jan Jileček</em><br></p><p></p>odborné;#hobby;#
Švýcarsko, země zaslíbená? https://www.create-it.cz/Blog/Stranky/svycarsko.aspxŠvýcarsko, země zaslíbená? <p>Loni v létě jsem navštívil kamaráda v Curychu, který tam v té době pracoval druhým rokem jako vývojář a vedoucí vývojového týmu v bance. Podíval jsem se, jak to tam funguje a získal mnoho překvapivých informací. Letos na jaře se vrátil a mě napadlo udělat s ním rozhovor o jeho zkušenostech a porovnat tak, jak to chodí na projektech ve Švýcarsku. </p><h3> Začneme popořadě, jaká cesta tě přivedla právě do Švýcarska?</h3><p> Věděl jsem už po střední, že chci zkusit práci v zahraničí, lákal mě západ. Nejprve jsem potřeboval nabrat praxi u nás, tak jsem pracoval rok jako tester v ČSOB a pak tři roky jako vývojář. Za tu dobu jsem získal potřebné znalosti a začal dostávat nabídky práce v zahraničí. Několik měsíců jsem komunikoval s HR a vybíral, jaká země a pozice by byla nejlepší. Nabídek bylo nejvíc ze západní Evropy a blízkého východu. Nakonec jsem si vybral Švýcarsko, konkrétně Curych, díky krásnému prostředí a dobrým platovým podmínkám. Jednalo se o pozici vývojáře procesních aplikací pro banky UBS, později Raiffeisenbank.</p><h3> Jaké to bylo v nové práci, co tě překvapilo? </h3><p> V první řadě jsou to odhady, projekty si dávají větší odhady než je zvykem u nás. Když se řekne pět dní, tak se dá automaticky polštář další tři a tak je to u všech projektů. V Čechách jsem byl zvyklý spíše na opačný přístup, tedy podceňování odhadů a dohánění termínů. </p><h3> Pracovní tempo je tedy klidnější, můžeš si vzít homeofiice?<br></h3><p> Přesně tak, dávají si na vše dostatek času. Díky tomu se nesnaží tolik tlačit na pilu a tempo není nějak náročné. Pokud se náhodou musí pracovat přesčas, je nadstandardně proplácen. Když je požadována práce v neděli, tak to musíš mít dokonce schválené od města, že můžeš pracovat. Pracovní doba je klasicky od devíti do pěti. </p><p> S homeofficy je to obdobné jako u nás. Samozřejmě záleží na pozici, ale není problém si jej vzít. Já jsem si ho čas od času bral a bylo to bez problémů.<br></p><p> <img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/svycarsko/Zurich.jpg" alt="Zurich.jpg" /> <br> </p><h4 style="text-align:center;">Centrum Curychu.<br></h4><h3> A jaký byl dresscode v bankách, kde jsi pracoval?<br></h3><p> Záleží na zaměstnavateli. Když jsem nastupoval v Raiffeisenbank, musel jsem mít "business without tie" a poté se přizpůsobit klientovi. Když jsem seděl jenom v IT oddělení, tak jsem oblek nenosil.</p><h3> Byla v kurzu agilita, nebo jiné moderní metodiky vývoje?</h3><p> Snad ještě víc než u nás a úplně stejným způsobem jako v ČR. Všichni mluví o agile, scrum ale nikdo pořádně neví jak to správně zavést a řídit. Hlavně udělat sprinty, dodat scrum mastery a tím to zhruba končí. Nemyslím si, že bych někde potkal správně fungující model.</p><h3> Jak je na tom pracovní prostředí, je tam vyšší standard?</h3><p> Nemyslím si, že by byl vyšší standard. Například jsem měl vždy naprosto tragické židle, když to porovnám s prostředím v bankách v ČR. Nebo v jedné bance byla horká voda pouze placená z automatu, neměli nikde rychlovarné konvice. Jinak všude, kde jsem pracoval, byl klasický openspace.</p><h3> Co meetingy, probíhají jako u nás?</h3><p> Na meetingy všichni chodí o 5 minut dříve a před začátkem probíhá small talk. Pokud přijdete přesně na čas, tak se omluvíte, že jdete pozdě. Jazykem schůzek bývá často angličtina i němčina zároveň, každý mluví v tom jazyce, který umí lépe a očekává, že ostatní mu rozumí. Hlavním jazykem na projektech je však angličtina, němčinu jsem používal minimálně.</p><h3> K tomu mě napadá otázka jak je to se složením týmů?</h3><p> Týmy jsou hodně mezinárodní, velikost cca 5-8 lidí. Švýcaři jsou spíše v managerských pozicích. Hodně zastoupení jsou Indové z offshoringu. Mimo to jsem potkal v týmu Němce, Bulhara a Maročana. Zajímavostí je, že Indové musí získat vízum vázané na projekt, místo a firmu a po skončení musí odejít ze země. Jejich minimální plat nařizuje město a musí být stejný, jako mají lidé ve firmě na stejné pozici. Jinak spolupráce s Indy v přímém kontaktu je bezproblémová, pokud je to vzdálená spolupráce, je to těžší. Když něco nevědí, tak se bojí říct, že to neumí - a naslibují ledacos.</p><h3> O Švýcarsku si hodně lidí myslí, jak je to vyspělá země a je tam vše „dokonalé“, platí to?</h3><p> Myslím, že ta představa na mnoha místech neplatí. Překvapilo mě, jak málo lidí mluví ve Švýcarsku anglicky. Například v bankách na pobočkách je relativně málo lidí, kteří umí plynule anglicky. Paradoxně nejlepší angličtinu jsem potkal ve sběrném dvoře.</p><p> Další kapitolou jsou vlaky, nejsou tak přesné jak švýcarské hodinky a občas se i zruší. V neděli je navíc vše komplet zavřené, takže si nekoupíte ani lístky na nádraží, jídlo v restauraci, večerce, prostě nic. Výjímkou jsou rušná turistická centra, kde mívají restaurace otevřeno. </p><p> Ve všední dny mají ve službách pauzu přes poledne a otevírací doba bank je často hodinku až dvě dopoledne. K tomu dodám, že ve službách jsou často zaměstnaní Švýcaři a většina z nich je pouze vyučená. </p><h3> Co bys řekl o Švýcarech jako národu?</h3><p> Ve volném čase Švýcaři hodně sportujou a scházejí se doma na balkonech a terasách. Je to tím, že jsou šetřiví a i pro ně samotné jsou restaurace a bary relativně drahé. Z toho vyplývá, že si spíše vaří doma. Nejčastěji si připravují racklette, sýrové fondue a bratwursty.</p><p> Když jsme u toho jídla, překvapilo mě, jak plýtvají plastem. Například na pití jsou schopni spotřebovat za den několik plastových kelímků. Navíc je ve Švýcarsku hodně kuřáků a kouří všude, kde to jde. Platí, že co není napsané, je dovolené. Když není někde zakázáno kouření, tak tam kouří.</p><h3> Švýcarsko je známé svým bankovním sektorem, je zde něco odlišného od našeho?</h3><p> Dost odlišná je kultura platebního styku. Všichni posílají většinu peněz složenkami, navíc i mezi sebou. Banky mají za veškeré transakce poplatky a neexistují tam „low cost“ banky jako u nás, kde by bylo například vedení účtu a posílání plateb zdarma. Navíc pokud chceš začít pracovat nebo bydlet ve Švýcarsku, potřebuješ mít bankovní účet.</p><p> Zajímavé je zdanění příjmů. Konkrétní daň zcela záleží na městě a výši platu. Rozdíly jsou i mezi městskými čtvrtěmi. Obecně se dá říct, že se daň z příjmu pohybuje od cca 8% do 35%. Navíc mají progresivní zdanění v manželství, platíš pak větší daně - Švýcaři se tak stále méně žení.</p><h3> A jak se ti bydlelo v Curychu, je tam bydlení na vysoké úrovni?</h3><p> Curych patří dlouhodobě mezi několik nejdražších měst na světě, odpovídá tomu i výše nájmů a ceny služeb. Například standardní dvoupokojový byt na kraji města stojí měsíčně trojnásobek nájmu v ČR. Mají však větší byty, než je u nás zvykem, a z domů na kraji města jsou často vidět Alpy. Nájem v bytech je určený zákonem podle hypotéky na dům. Když se změní úroková sazba, tak lze požádat o snížení nájmu, navýšení probíhá automaticky. <br></p><p> <img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/svycarsko/alpy.jpg" alt="alpy.jpg" /> <br> </p><h4 style="text-align:center;">Pohled na Alpy z bytu v Curychu.<br></h4><h3>Poslední otázka, která asi každého někdy napadla, jak je to s cenami?</h3><p> No, moc levné to není, třetinka piva v hospodě stojí 9 franků (1 frank je cca 23 korun). Obdobně oběd tě vyjde v průměru na 25 franků, pokud si dáš maso. Vstupy do klubů stojí od 30, drinky pak od 15, lahev vína cca 70 franků. V centru je jídlo o něco dražší a vychází běžně kolem 50 franků. Elektronika a auta jsou však za podobné ceny jako v ČR, nebo dokonce levnější.</p><h3> Díky za rozhovor!<br></h3><p> <br> </p><p> <i>Ptal se Jiří Rosík</i></p>hobby;#
Jak v klidu přežít návrat z dovolenéhttps://www.create-it.cz/Blog/Stranky/po-dovolene.aspxJak v klidu přežít návrat z dovolené<p>Možná tento článek čtete na pláži, na kterou se líně vlévají vlny, zatímco vám chladivý vítr ovívá obličej. Doba dovolených je v plném proudu, ovšem pro všechny to také znamená nutnost návratu z lehátek do křesel a za pracovní stůl, po dnech či týdnech pohody. Veškeré nově nabyté energii pak hrozí, že rychle vyprchá díky shonu a stresu, v případě, kdy od relaxace rovnou spadnete do víru povinností. Proto je dobré přemýšlet nad tím, jak negativní náladě zabránit a znovu se zapojit do pracovního rytmu.<br></p><h2> Neplánujte jenom rekreaci, ale i návrat </h2><p> Pocity deprese a demotivace po návratu z dovolené mohou mít pro některé lidi až fatální vliv na jejich kariéru. V zahraničí má tento fenomén název “post-vacation blues” a doporučuje se, abychom nečinili žádná větší rozhodnutí ohledně našeho zaměstnání minimálně několik týdnů od příjezdu zpět. Důvodem je, že náhlý skok z chvilky života s menším množstvím zodpovědností nazpátek do koloběhu práce, podporuje tendence záporně hodnotit vaše kariérní rozhodnutí. Někdy to může vést až k impulzivním odchodům ze zaměstnání. I když většině z nás asi nehrozí, že bychom podali dva dny po dovolené výpověď, přesto se můžeme snažit propad nálady minimalizovat. Nejlépe tím, že se na něj dopředu připravíme. </p><p> Těsně před odjezdem za plážemi nebo třeba horskými průsmyky máme většinou plnou hlavu starostí s balením, zajištěním cestovních dokladů apod. Vyvrcholením bývá samotný moment odjezdu, kdy v rychlosti sebereme kufry a batohy, raději se nedíváme na nepořádek po celém bytě a utíkáme pryč. O to víc nás všechen chaos ponechaný za námi potopí, když se k němu vrátíme. Platí to jak pro domácnost, tak pro práci. Příprava na odjezd by měla vždycky zahrnovat úklid doma, abychom hned po otevření dveří necítili lavinu povinností padající na naši hlavu. Jestliže před vámi pak v práci leží náročné úkoly, nevyplácí se jejich řešení rozpůlit dovolenou. Dokončete, co je možné a také si uklidťe pracovní prostory, fyzické i digitální. S největší pravděpodobností na vás bude čekat schránka plná emailů tak jako tak, proto ji nenechte přetékat nevyřízenými zprávami ještě před vaším útěkem z jejího dosahu. </p><h2> Plynulý přechod, ne strmý pád </h2><p> Mnoho z nás si časově dovolenou plánuje tak, abychom strávili co největší počet dní mimo republiku. Má to ovšem za následek, že pak často čelíme nástupu do práce prakticky pár hodin poté, co dorazíme domů. Místo toho bychom si měli vždy dát nějaký čas na pomalejší, plynulý přechod zpět do tempa našeho běžného života. Návrat v pátek či čtvrtek se proto jeví jako mnohem lepší než neděle, po níž nás hned čeká začátek pracovního týdne. Jednak se s jedním nebo dvěma dny navíc lépe aklimatizujeme zpět na lokální podmínky (pravda, letošní léto ty podmínky připomínají střed Sahary kolem poledne), jednak získáme čas dohnat či se aspoň připravit na zmatek zanechaný před odjezdem. </p><p> S troškou odstupu pak můžeme najít chvilku i na rychlé vyřízení pracovních emailů, nakumulovaných během naší absence. Vždy řešte poštu od nejnovější a odpovídejte krátce a výstižně, není třeba zabíhat do zbytečných detailů. Den před nástupem zpět si také udělejte jasno v tom, čeho chcete během dalšího týdne dosáhnout. Troška organizace vám pomůže překonat pocit ochromení z návalu zodpovědnosti. </p><p> Neznamená to ale, že bychom měli na dovolenou nemyslet a nejlépe dělat, jako by nikdy neproběhla. Naučit se vařit vaše oblíbené jídlo, které jste v zahraničí poznali, nechat si zarámovat fotky nebo vyměňovat zážitky s kolegy, to všechno nám usnadní doopravdy plynulý přechod zpět. A také zajistí, že dovolená nezůstane pouze idealizovaným světem fantazie, kam naše myšlenky utíkají od pracovních povinností (alespoň částečně). </p><p> Ať už si tedy po dočtení půjdete zaplavat nebo ťukat do excelu, nedovolte, aby vám pohoda na dovolené zkazila náladu hned po jejím skončení. Po návratu nezapomínejte, že nekončí váš nárok na odpočinek a jestli se pryč teprve chystáte, dopředu se připravte na cestu zpět. </p><p> <i>Lukáš Horák</i> </p>hobby;#
S míčem na plážihttps://www.create-it.cz/Blog/Stranky/plazovy-volejbal.aspxS míčem na pláži<p> Ačkoli nepatříme mezi plážové krajiny jako Brazílie nebo Kalifornie, kde shodou okolností plážový volejbal vznikl, je u nás tento sport v letních měsících velmi populární. Poprvé se plážový volejbal objevil v období po první světové válce, kdy američtí vojáci trávili volný čas hrou volejbalu na plážích. Nedlouho poté se v roce 1920 uskutečnil první turnaj v Santa Monice, kde se oproti dnešním pravidlům hrálo šest proti šesti dle pravidel indoor volejbalu. Zde je zodpovězena otázka, co bylo dříve, zdali slepice nebo vejce. <br></p><p>Jen pro zajímavost - indoor volejbal se začal hrát od roku 1895 ve Springfieldu v Massachusetts (USA). U jeho zrodu stál W. G. Morgan, profesor tělesné výchovy největší sportovní školy ve Springfieldu. Hru vymyslel pro své žáky z bohatých obchodnických kruhů ze zajímavého důvodu košíková se mu zdála příliš namáhavou rekreační hrou. Novou hru zprvu nazval „mintonette“. Zpočátku se hrálo s basketbalovým míčem, ten však byl těžký a hráčům často vyvracel prsty. Po neúspěšných pokusech s tímto míčem a následně pouze s jeho duší, byl zhotoven speciální míč, který už měl podobný tvar a vlastnosti, jak jej známe nyní. Toto je vznik dle volejbalových historiků, existuje však nepotvrzená pověst, že počátek volejbalu vznikl u hasičů z Chicaga. Ti si dle této tradice měli hrou zkracovat volné chvíle, když zrovna nehořelo.<br></p><p> <img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/plazovy-volejbal/zlute%20lazne.jpg" alt="zlute lazne.jpg" /> <br> </p><p>Když už víme, jak vznikl klasický, indoorový volejbal, vraťme se zpět na pláže. Posuneme se o deset let dopředu na písky ve slunné Kalifornii. Za tu dobu byla vidět asi největší změna v této hře a to především v počtu hráčů. Zápasy se změnily na menší klání dva proti dvěma, což určitě nevedlo ke snížení zajímavosti. Naopak. Ve hře ubyly velké nepřesnosti a došlo k jejímu zrychlení díky zkrácení jednotlivých her. V současné době se plážový volejbal hraje ve stejném počtu jako v minulosti. U rekreačního se počet hráčů v jednom týmu zvyšuje na 3 až 4, výjimečně až na 5. S narůstajícím počtem účastníků je nutné se více soustředit, aby se zabránilo poranění, například při vybírání míče. Většina hráčů též používá „hlášení“ typu „mám!, beru!, nech!“ až po hlášku „máš“, která vás patřičně protáhne s pocitem, že vám spoluhráče do týmu poslal soupeř. Velikost volejbalového kurtu zůstala také stejná a to 8x16 metrů. Ten je poté rozdělen sítí o výšce 2,43 m pro muže a 2,24 m pro ženy.<br></p><p> <img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/plazovy-volejbal/bagr.jpg" alt="bagr.jpg" /> <br> </p><p>Mnohdy zaznívají otázky, zdali je to „pinkání“ na písku a v hale stejné a liší-li se kromě počtu hráčů v něčem jiném. Pokud začneme popořadě, už míče jsou odlišné. Indoorový volejbalový míč je rychlejší než ten, který se používá na plážový volejbal. Je to z důvodu odlišné technologie zpracování, plážové míče jsou šité a vzdušnice je pouze volně vložena do šité soupravy. Poté je zde pár rozdílů v pravidlech. První a asi nejproblémovější změna pro nováčky je příjem. U plážového volejbalu není možní přijímat takzvaně „prsty“, používá se ve většině případů „bagr“. A to je právě ten kámen úrazu kdy mnoho začátečníku tento úder příliš neovládá a míče létají na všechny strany. Podobné pravidlo s prsty platí i při odehrání míče přes síť. Oblíbená alternativa je u pokročilých hráčů takzvaná „kobra“ nebo odbytí dlaní. Dále útočící hráč nesmí použít „ulítky“ (nesmečovaný míč těsně za síť).<br></p><p> <img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/plazovy-volejbal/blok.jpg" alt="blok.jpg" /> <br> </p><p>Stejně jako u halového volejbalu se i v tom plážovém setkáváme s blokováním - blokem vrcholí obrana a její úspěšnost je postavena na signálech, které si hráči vzájemně dávají. Signalizace probíhá obvykle za zády, protože naznačuje strategii, která by soupeřovi měla být skryta.</p><p>A jak s volejbalem začít? Pokud jsi začátečník, určitě doporučuji začít hrát s trenérem, který tě naučí správnou techniku hned od začátku. Skupina, se kterou mám dobré zkušenosti je <a href="https://www.praguebeachteam.cz/">Prague beach team</a>. <br></p><p> <i>Vladimír Křížek</i></p><p>(Fotografie: Pixabay a archiv Cleverlance.)<i></i></p><p></p>odborné;#
Pracujme (v obklopení) zeleněhttps://www.create-it.cz/Blog/Stranky/pracujme-zelene.aspxPracujme (v obklopení) zeleně<p>Proč se vláčíme do hor a trmácíme na jejich vrcholky? Fyzicky náročný den lze strávit v posilovně a v touze po tom být vertikálně výš než většina lidí lépe napomáhá průměrné letadlo. Nemohou ale nahradit výhled na krajinu z její špičky. Nosíme v sobě pud, který nás láká do přírody a chceme zažít pocit souznění s ní. Proto hodně lidí mluví o svých dovolených jako o úniku. Z města, z kanceláře, z krajiny přelité betonem. Jelikož ale musíme většinu času trávit mimo horské cesty nebo pobřeží moře, měli bychom si náš životní prostor uzpůsobit tak, aby v něm měla příroda svoje místo. Vyplatí se to nejen doma a při plánování měst, ale i v práci. </p><h2> Nejen květináč v rohu </h2><p> Potřeba kontaktu s organickými prvky se v architektuře a interiérovém designu označuje slovem “biofilie”. Původně s termínem přišel slavný psycholog Erich Fromm a biolog Edward O. Wilson jej pomohl zpopularizovat ve své knize Biofilie (1984), v níž efekt definuje jako “niternou potřebu vcházet do kontaktu s ostatními živoucími věcmi”. Designéři s tímto instinktem pracují tak, aby vytvořili prostory, v nichž se budou lidé podvědomě cítit lépe. Začíná to u tvarů a světla. Určitě jste někdy slyšeli známého nebo třeba kolemjdoucího mluvit o tom, že má v práci pocit, jako by byl zavřený v krabici. Jedná se o výsledek pobytu v místech, kde všechno je jednotvárné, pravidelné, každý úhel je pravý a lidem se v nich nedostává světla. </p><p> Přirozené sluneční světlo představuje jeden z hlavních rozdílů mezi “krabicemi” a živoucímí kancelářemi. V místnosti se staženými roletami, kde jsou hlavním zdrojem osvětlení zářivky, se nabourává normální tělesný biorytmus. Ten je úzce spojen s cyklem slunečního záření přes den a látkou nazvanou melatonin, jež na různé úrovně slunečního svitu v našem těle reaguje. Na konci dne stráveného prací pod umělým světlem jsme z toho důvodu více unavení. Proto by jedním z prvních kroků při návrhu kanceláře mělo být dobré rozmístění oken a pracovních míst tak, aby každý měl dostatek přirozeného světla. Další možností, jak zajistit přístup slunce jsou i stropní okna nebo prosklená atria, která se mění v zářivé oázy tam, kde je s dostatkem přirozeného osvětlení potíž. </p><p> Když už jsme u oáz, tak jednoznačně musíme vyzdvihnout přítomnost rostlin na pracovišti. Nejedná se o novátorskou myšlenku, mnoho zaměstnanců si krášlí pracovní místo květináčem, a to stejné platí o zaměstnavatelích, kteří jdou občas mnohem dál. Trendem v poslední době se staly živé stěny v interiéru a zároveň s nimi i vodní prvky. V kancelářích AirBnB v San Franciscu můžeme například najít stěnu pokrytou zelení, která se pne přes tři patra. Není potřeba ale zacházet tak daleko. </p><p> <img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/pracujme-zelene/airbnb.jpg" alt="airbnb.jpg" /> </p><h4 style="text-align:center;">Kanceláře AirBnB v San Franciscu. Obrázek použit s licencí <a href="https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0/deed.en" target="_blank">Creative Commons</a> - autor <a href="https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Atrium_of_AirBnB_Headquarters_at_888_Brannan_St%2c_San_Francisco.jpg" target="_blank">Dllu</a>.<br></h4><p>Rostliny na stěnách, v květináčích nebo jinak zakomponované do prostoru mají jednoznačně pozitivní vliv na práci a pohodu. Pomáhají s cirkulací kyslíku a v boji s prachem či plísněmi. Především ale kladně ovlivňují naši psychiku, díky biofilním tendencím většiny z nás. Ukazuje se, že produktivita na pracovišti s organickými prvky je vyšší, stres a únava menší. </p><h2> Umělá taky dobrá</h2><p> Psychická pozitiva pracovních prostor, v nichž se nachází kousky přírody se neztrácí, ani když se jedná o pouhé zdání. Umělé rostliny mohou poskytovat stejný vizuální požitek jako pravé, a tak i jejich plastový šarm může pomoci rozbít rutinu fádní kanceláře. Potvrzuje to sílu našeho vnitřního pudu blízkosti k přírodě, ztrácí se tím ale reálné, objektivní výhody opravdových rostlin. Takže za mě mají určitě přednost živoucí kytky, i když zalévání může být otrava. Kromě rostlin v prostoru lze ale pozitivní reakce našich myslí vůči organickým materiálům a nepravidelným tvarům využít i jinak. Dřevo, korek nebo i přirozeně působící kamenné prvky pomáhají v interiérech naplňovat touhu po úniku ven, do míst, kde v designu nemá hlavní slovo člověk. </p><p> Nejspíš si skoro nikdo z nás nenaplní sen postavit si prosklenou kancelář na vrcholku hory a budeme muset za nádherným výhledem utíkat od práce. Rozhodně bychom si ale měli dopřát zlomek z toho, co příroda nabízí, jak doma, tak v kanceláři, protože nejsme stavění na život v betonových krabicích. </p> <i>Lukáš Horák</i><br>hobby;#projekty;#
​Co Verne nepředpovědělhttps://www.create-it.cz/Blog/Stranky/sci-fi-koncepty.aspx​Co Verne nepředpověděl<p>Jako fanouška sci-fi ve všech jeho podobách mě občas baví se dívat na zastaralé vize budoucnosti. Mnoho autorů svoje podoby světa zítřka rádo datuje, takže není problém najít dostatek příkladů: Na měsíc aktuálně nelétáme ani v rámci misí NASA, natož pak jako pasažéři vesmírných aerolinek z filmu 2001: Vesmírná Odysea. Sice rozhodně máme k dispozici technologii umožňující telefonní rozhovory s videem, nepotřebujeme k tomu ale specializované telefonní budky jako v Návratu do budoucnosti. A znečištění, umělá inteligence i kolonizace Marsu by si musely hodně rychle pospíšit, pokud by rok 2019 měl vypadat tak, jak je zpodobněný ve filmu Blade Runner.<br></p><p> Vztah science fiction a moderní technologie je ale o něco složitější než pouhé čekání na moment, kdy se můžeme dílům začít vysmívat. 2001 ani Blade Runner, neztratily za dobu své existence kvality, díky kterým pořád stojí za to je vidět nebo přečíst. Platí to i pro knihy Julesa Vernea, otce dnešní podoby sci-fi. Verne má navíc na kontě mnoho zásahů do černého, co se týče předpovědí technologického pokroku, od ponorek až k raketám. Co tedy lze a co nelze předem “uhádnout” díky fikci?<br></p><p> <img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/sci-fi-koncepty/steampunk-3006650_1920.png" alt="steampunk.png" /> <br> </p><h2> Role autora<br></h2><p> Ze spisovatelů pracujících dlouho po Verneovi má poměrně slušné skóre William Gibson. Nežijeme (zatím) sice v dystopickém cyberpunkovém světě jeho nejslavnější knihy Neuromancer, ale například vizi všudypřítomných kamer lze úspěšně považovat za realizovanou. Dokonce se naplňuje Gibsonův nápad o oblečení pro běžného občana, které je speciálně navržené k obelstění sledovacích systémů. <a href="https://weburbanist.com/2016/11/28/how-to-be-invisible-15-anti-surveillance-designs-installations/2/" target="_blank">Stealth Wear</a> zatím nepředstavuje běžnou součást šatníku většiny z nás, ale rozhodně existuje. </p><p> Pro ty, kteří obdivují Gibsonovo umění zpodobit budoucí vývoj IT, může být překvapením, že on sám si s technologiemi úplně netyká. Neuromancer byl v roce 1984 napsán na psacím stroji, ačkoli na západě v té době počítače do domácností již celkem úspěšně pronikly. K tomu, aby napsal vynikající sci-fi román, nepotřeboval Gibson ani počítač, ani znalost o počítačích. Kybersvět v jeho knize je metaforou pro lidskou paměť a zejména její nedokonalost. Ačkoliv neměl ponětí o potenciálu využití neurálních sítí v IT, jeho umělecký záměr se později střetnul s realitou. <br></p><p> Science fiction slouží autorům často jako nástroj pro komentování současnosti a pro zamyšlení nad univerzálními tématy. Stěžejní dílo tohoto žánru, Frankenstein od Mary Shelley, bylo vydáno v roce 1818. Průmyslová revoluce tehdy od kořenů změnila společnost i vnímání techniky a vědeckého pokroku. Shelley se snažila upozornit na fakt, že lidé mívají tendenci se soustředit na možnosti technologického vývoje, místo aby se zamysleli nad potencionálními důsledky. Ani dvě celá století nic nezměnila na aktuálnosti této myšlenky. </p><h2> Prolínání mezi fikcí a realitou </h2><p> Když přijde na revoluční vynálezy, mají spisovatelé malinkou výhodu. Na rozdíl od inženýrů nemusí přijít na to, jak technologii skutečně zprovoznit, dát o ní vědět široké veřejnosti a uvést na trh. Tyto kroky dokázaly zbrzdit i jednoznačného génia, Leonarda Da Vinciho. Jeho nákresy tanků a helikoptér dodnes vzbuzují údiv, ale v historických pramenech nenalezneme žádnou zmínku o italském letectvu z 15. století. Pro praktické využití Da Vinciho nápadů chybělo příliš mnoho kusů skládačky lidského vědění. Vinci se svou ideou v podstatě stal zástupcem renesanční sci-fi tvorby. </p><p> <img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/sci-fi-koncepty/davinci.JPG" alt="davinci.JPG" /> <br> </p><p> O mnoho let později pak další Ital, Guglielmo Marconi, přišel s využitím radiových vln pro komunikaci na dálku. A přesně ve stejnou dobu ke stejnému objevu dospěli Nikola Tesla a Alexander Popov. Situacím, kdy se zdá, že nápad poletuje vzduchem a padá na hlavu spoustě lidí najednou, občas říkáme “Adjacent Possible” neboli velmi volně přeloženo “přilehlý potenciál”. Na konci 19. století v západní společnosti dospěla technologie do stavu, kdy rádio v podstatě už vynalezeno být muselo. Bezdrátová komunikace na extrémně dlouhé vzdálenosti seděla v myslích snílků i vážných badatelů a jenom čekala na technologii, která její potenciál naplní. </p><p> Vedle “velkých” vynálezů, které jsme čekali nebo ještě stále čekáme, jako létající automobily nebo roboti perfektně napodobující lidský vzhled a chování, jsou tu věci, které přišly, aniž je kdo předpověděl. V žádné z významných sci-fi knih nenajdeme kapitolu o sdílené ekonomice, která vznikne díky globálnímu rozšíření informačních technologií. Těžko by se asi psala zápletka sci-fi thrilleru založená na existenci Uberu nebo AirBnB. Místo toho, abychom si o těchto vizích četli v ábíčku a dlouze čekali na jejich příchod, se modely sdílené ekonomiky rovnou staly součástí naší reality. Dalším konceptem, který se začíná vkrádat i do běžného života a pro mnoho lidí alespoň zní jako sci-fi vynález, jsou <a href="/Blog/Stranky/altcoiny1.aspx">kryptoměny</a>. Autoři příběhů odehrávajících se v blízké a daleké budoucnosti, se rozhodně nebojí představovat ve svých dílech nové a neotřelé typy měn. Příkladem mohou být „Whuffies“ z knihy Down and Out in the Magic Kingdom Cory Doctorowa, jejichž hodnota odráží reputaci a sociální „kredit“ jejich vlastníka. V podstatě se jedná o cosi jako facebookové "lajky", které je možné zpeněžit. Opravdové využití technologie blockchain, a s ní souvisejících kryptoměn, si ovšem nijak nezadá s bujnou fantazií Doctorowa. </p><p> Dělat si legraci ze starších děl sci-fi, která se “netrefila”, je jednoduchá zábava, která ale opomíjí kontext a autorský úmysl. Science fiction je mnohem spíše odrazem v zrcadle, než magickou koulí. O „velkých“ potencionálních technologiích, které mění způsob, jak spolu komunikujeme, jak se přepravujeme nebo jak spolu válčíme, se píše snadněji protože jsou častěji součástí zajímavých příběhů, na rozdíl od trendů a technologií měnících typ ubytování na dovolené. Některé převratné myšlenky je prostě lepší si prožít, než o nich pouze číst. </p><p> <i>Lukáš Horák</i></p>hobby;#
Alternativní kryptoměnyhttps://www.create-it.cz/Blog/Stranky/altcoiny1.aspxAlternativní kryptoměny<p> Možná jste si všimli, že se na trhu kryptoměn vyskytují i jiné měny než bitcoin. A jsou jich stovky. Mluvíme o alternativních kryptoměnách neboli altcoinech. O samotném bitcoinu, blockchainu, a o tom, jak probíhá těžba, se dočtete v <a href="/Blog/Stranky/Blockchain.aspx" target="_blank">předchozím článku</a>. Dnes se spolu podíváme na ty nejvýraznější altcoiny. </p><h2> Ethereum - ETH<br></h2><p> Tuto alternativní kryptoměnu vytvořil rusko-kanadský genius Vitalik Buterin, když mu bylo pouhých 19 let. Tehdy ho totiž jeho otec, softwarový inženýr, seznámil s bitcoinem a to Vitalika inspirovalo k vytvoření další měny, která bude mít větší škálu potenciálních možností užití.</p><p> Ethereum vyniká hlavně tzv. <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Chytr%c3%bd_kontrakt" target="_blank">chytrými kontrakty</a> (Smart Contracts = automatické sebespravující programy) a možností stavět decentralizované aplikace (tzv. DApps). Jazyk, ve kterém jsou psané chytré kontrakty, je u etherea turingovsky úplný - to znamená, že v něm lze napsat jakýkoliv algoritmus, kdežto v bitcoinových kontraktech lze psát pouze v zásobníkově založeném jazyce (na bázi Assembly). Dalším odlišností je, že blockchainové transakce jsou u etherea potvrzovány v řádu sekund - u bitcoinu v řádu minut.</p><p> Ten nejvýraznější rozdíl ale tkví v jejich využití. Zatímco bitcoin představuje alternativu běžných peněz, ethereum je platforma primárně zaměřená na <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Peer-to-peer" target="_blank">P2P</a> výměnu kontraktů a stavění decentralizovaných aplikací.</p><p> Ethereum navíc podporuje tzv. tokeny, coiny, co jsou založeny na technologii etherea a také běží na jeho blockchainu. Níže najdete několik příkladů token coinů (<a href="https://en.wikipedia.org/wiki/ERC20">ERC20</a> tokeny).</p><h4> Nejvyšší dosažená hodnota v historii měny (ATH neboli All Time High) = $1389.<br></h4><p> <img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/altcoiny1/eth.png" alt="ethereum.png" /> <br> </p><p></p><p> CC BY 3.0 - Ethereum Foundation (<a href="https://www.ethereum.org/assets" target="_blank">https://www.ethereum.org/assets)</a> </p><h2> Stellar Lumens - XLM</h2><p> Kódová báze lumenů je založena na technologii ripple, avšak z původního kódu ripple nezbyl dnes takřka žádný sdílený kód. Je zde použit lepší protokol pro konsenzus nad transakcemi - Stellar Consensus Protocol. SCP byl vytvořen Davidem Mazieresem, profesorem výpočetní vědy, a je založen s ohledem na bezpečnost a správnost na úkor “živosti”. Stellar je oproti ripplu, který je orientován na banky, zaměřen na lidi a komunitu.</p><p> Základní myšlenkou je otevřenost, sdílení a open-source. Stellar je také přátelský vůči vývojářům, pořádá výzvy “Stellar Build Challenge” - účastníci, kteří vytvoří užitečné technologie pro síť Stellaru jsou odměněni. Stellar také aktivně pracuje na partnerských vztazích s velkými jmény, marketing a PR ale nijak zvlášť neřeší. Stellar Lumens pak slouží i jako platforma pro přenos jiných měn a je extrémně rychlý, transakce zabere okolo 4 sekund, což je více než 100x rychlejší oproti ethereu.</p><h4> Nejvyšší dosažená hodnota v historii měny = $0.85</h4><h2> Iota</h2><p> Iota je postavena na DAG - Directed Acyclic Graphs. Jde o orientované cyklické grafy, tím pádem uživatel nemůže potvrdit svoji vlastní transakci (acykličnost). Ve výsledku je spojením DAG tzv. tangle, alternativa k blockchainu. Transakce jsou bez poplatků.</p><p> Vize iota týmu je velice futuristická. V plánu mají autonomní taxíky, které budou držet v sobě měnu iotu, a pokud detekují, že jim dochází baterie, samy se dojedou načerpat a zaplatí přitom svojí interní zásobou ioty. Lidé, co taxislužbu využijí, pak budou moci platit iotou pomocí svého mobilního telefonu.</p><p> Další takové využití je například pro dopravní drony, kterým by klienti platili za doručení zásilky, nebo třeba lednice, co sama zjišťuje množství jídla, které drží, a sama automaticky doplňuje zásoby objednáváním a platbou.</p><h4> Nejvyšší dosažená hodnota v historii měny =$5.31</h4><p></p><h2> Monero - XMR</h2><p> Monero klade velký důraz na soukromí. Jsou předávány pouze hashe adres, tím pádem nejsou peněženky veřejně přístupné. Na zakrytí transakčních informací používá monero protokol tzv. ring signatures, kruhové transakce. Pokud někdo ve skupině podepíše transakci, je pak prakticky nemožné zjistit, kdo to byl. Hojně ji využívají hackerské skupiny jako kanál pro platbu ransomware výkupného, mimoto se rozmáhají těžařské skripty v prohlížeči, které ale také mají svoji výhodu - uživatel není obtěžován reklamami na webu, místo toho je využit jeho výpočetní výkon po dobu návštěvy stránky pro těžbu monera (např. <a href="https://coinhive.com/">coinhive.com</a>). Horší je to pak, když útočníci vloží tento skript na nějaký legitimní a velmi navštěvovaný web, který kompromitovali.</p><h2> Steem </h2><p> Tato měna byla vytvořena hlavně pro sociální síť steemit.com - autor obsahu je vyplácen ve steemu nebo steem dolarech. Pod každým článkem je vidět ekvivalentní hodnota v USD, kolik autorovi zatím přispěli čtenáři ve Steemu. V podstatě jsou místo “Like” udělovány mini krypto-platby. Čtenáři mohou buď osobně posílat platby, nebo se o to síť steemit postará sama na základě množství přečtení článku. Nejde jen o příspěvky, navzájem odměňovány jsou mezi uživateli i komentáře.</p><p> Pro transakce je použitý Delegated Proof of Stake.<br></p><h4> Nejvyšší dosažená hodnota v historii měny = $7.28<br></h4><p> <img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/altcoiny1/steem.png" alt="steem.png" /> <br> </p><h2> Request Network - REQ</h2><p> Snaží se o náhradu PayPalu, kde právě u PayPalu jsou poplatky za transakci okolo 5% z celkové přenášené částky, u Request Network je to 0.05 - 0.5%. Údaje o transakcích nejsou nikde ukládány a kdokoliv může požádat o platbu - což je vhodné např. pro aukce.</p><p> Request Network je ERC20 Token.</p><h4> Nejvyšší dosažená hodnota v historii měny = $1.08 </h4><h2> Substratum - SUB</h2><p> Používá open-source síť, hlavně ale umožňuje pronajímat svůj počítač jako Web Hosting. Má stejnou vizi jako bitcoin pro měny, ale zaměřuje se na internet. To znamená snahu o vyhnutí se cenzuře a manipulaci. Zároveň je zajištěna síťová neutralita. Výhody tkví hlavně v jednoduchosti použití, neutralitě (nikdo nebude mít větší výhody než ostatní), šifrované komunikaci a navíc pronajímatel samozřejmě dostává platby za pronájem svého počítače do sítě.</p><p> Je ERC20 Tokenem.</p><h4> Nejvyšší dosažená hodnota v historii měny = $3.13</h4><h2> Vechain - VEN</h2><p> Vechain uzavřelo oficiální partnerství s Čínskou vládou. Používá se pro tzv. supply-chain, stopování původu potravin nebo výrobků. Můžete tak dohledat až jednotlivé hrozny, které byly použity pro výrobu vína. Staví na stejné technologii jako ethereum (EVM - Ethereum Virtual Machine). Během následujících měsíců bude vedení vechainu uzavírat další spojenectví a partnerství s velkými korporacemi, aby došlo k integraci do širokých odvětví různých průmyslů co nejrychleji. Vechain je ERC20 token.</p><p> Jedním z cílů je také propojit technologie NFC, RFID a QR kódy s produkty.</p><h4> Nejvyšší dosažená hodnota v historii měny = $9.45</h4><p></p><h2> Vertcoin - VTC</h2><p> Podobná jako bitcoin a litecoin, avšak odolná proti ASIC těžbě - nelze tedy těžit na drahých těžařských čipech navržených pro jediný účel - těžbu. Zůstává tak věrná původní vizi, kterou navrhl Satoshi Nakamoto. V dnešním stavu je totiž 70% trhu s bitcoinem ovládáno čínskými těžaři. Vertcoin se tomuto dokáže vyhnout tím, že znemožňuje uzurpování moci velkými korporacemi, jako je tomu právě u bitcoinu.</p><p> Celý projekt je také financován pouze z příspěvků od komunity.</p><h4> Nejvyšší dosažená hodnota v historii měny =$9.36</h4><h2> Icon - ICX</h2><p> Zde je cílem vytvořit celosvětovou decentralizovanou síť a propojit blockchainy z oblasti finančnictví, bezpečnosti, pojištovnictví a zdravotnictví. Veškeré informace o člověku by pak byly dohledatelné, bylo by možné snadno nacházet souvislosti. Vize zahrnuje využití i pro léčbu, např. psycholog by byl v kontaktu s gastroenterologem a zároveň by zjistili, že zdravotní komplikace nastaly přibližně v době, kdy se ve finančních záznamech z nákupů jídla objevily položky s vysokým obsahem cukru.</p><p> Icon je ERC20 token.</p><h4> Nejvyšší dosažená hodnota v historii měny = $9.56 </h4><h2> Cardano - ADA</h2><p> Cardano bylo založeno pro akademický výzkum, je stále v raném vývoji. Používá první prokazatelně bezpečný “proof of stake” algoritmus, který byl akademicky zrevidován - nazvali ho Ouroboros, podle starodávného symbolu draka Uroborose, který požírá svůj vlastní ocas - vyjadřujícího cykličnost vesmíru. Je plně open-source a momentálně se vyvíjí technologie pokročilých chytrých kontraktů, které mají být lepší než všechny předchozí.</p><h4> Nejvyšší dosažená hodnota v historii měny = $1.28</h4><p></p><p> Postrádáte Litecoin, Neo, Ripple a další? O těch si popovídáme v příštím článku. </p><p> <i>Jan Jileček</i></p>odborné;#hobby;#vzdělávání;#