Hry s umělou inteligencí
5. 9. 2018
Hry s umělou inteligencí

Marion Tinsley opanoval svět dámy, tj. známé deskové hry pro dva hráče, jako nikdo jiný v jakékoliv soutěžní činnosti. Od roku 1950 do roku 1990 se mnohokrát stal světovým šampionem. Občas si vzal od dámy volno a věnoval se matematice a náboženství. Kdykoliv se ale během čtyř desetiletí vrátil ke hře, nenašel se nikdo schopný ho porazit. Je dokumentováno několik jednotlivých her, v nichž Tinsley prohrál, ale nikoliv celý zápas. Šanci měl až počítačový program Chinook, se kterým se Tinsley párkrát přátelsky utkal před oficiálním zápasem v roce 1994. Chinook zvládl Tinsleyho dvakrát porazit, ovšem nakonec musel být zápas odvolán kvůli zdravotním potížím lidského hráče. O něco později prohrál Tinsley svůj boj s rakovinou slinivky.

Tři roky poté podlehl počítačovému protivníkovi s názvem Deep Blue, Gary Kasparov, šachový velmistr. A v roce 2016 Lee Sedol, nejlepší hráč světa, té nejkomplexnější hry na světě - Go, utrpěl devastující porážku ve svém zápase s programem Alpha Go. Někteří lidé vnímají tyto porážky jako konec éry a předzvěst sterilní budoucnosti, v níž za člověka rozhodují počítače. Stojí za to se ale nad nimi zamyslet v pozitivnějším světle. Na rozdíl od pesimistů bychom neměli vnímat svět černobíle (či ironicky, jako jedničku či nulu).

Hra nebo hádanka?

Definovat hru je překvapivě obtížné, ale pro naše účely se soustředíme na hry, které mají uzavřený soubor pravidel a umožňují dvěma hráčům soupeřit o vítězství. Přitažlivost klasických deskových her jako dáma, šachy nebo Go, tkví v jejich “čistotě”. Černá a bílá pole, jednoznačnost prostoru, v němž může hráč provádět herní akce, a jasné určení konečného stavu, kdy je znám vítěz a poražený (popř. nastane remíza). Naučit se pravidla těchto her nepředstavuje problém ani pro malé děti, ale naplnění jejich plného potenciálu vyžaduje dva soupeře na vrcholu intelektuálních sil.

Proto, že počítače mají již téměř ve všech případech navrch i při zápase s těmi nejlepšími z nás, může se zdát, že hrát dál v podstatě nemá cenu. V případě dámy došlo ke “znehodnocení” hry za pomoci počítačů ještě mnohem dál. Autoři Chinook, programu, který téměř porazil Mariona Tinsleyho, později dámu vyřešili. Dámu lze hrát perfektně, tak, že oba hráči táhnou tím nejlepším možným způsobem, a výsledkem je pokaždé remíza. K analýze dámy, zdánlivě jednoduché hry, bylo potřeba masivní množství výpočetní síly. Možných tahů se v dámě nachází 5 x 1020. Šachy zatím vyřešeny nebyly a Go možná nebude takovým způsobem vyřešeno během existence našeho Vesmíru.

Tak jako tak, musíme si uvědomit, že ani dáma, “vyřešená” hra, neztrácí nic ze svého kouzla, když přijde na měření intelektuální síly. Alespoň pro většinu z nás, kteří nedosáhnou absolutního mistrovství. Počítače navíc brzy nebudou moci jenom hry kazit lidem, ale i posouvat jejich hranice a improvizovat zcela nová řešení. Bez naší pomoci.

Učitel a žák v jednom

Šampion a génius z Jižní Koreje Lee Sedol, prohrál zápas v Go proti programu AlphaGo v roce 2016. AlphaGo, vyvíjený společností Google v jejich oddílu zaměřeném na umělou inteligenci Deep Mind, nevydržel na vrcholu dlouho. Minulý rok jej v umění hrát Go předčil program AlphaGo Zero. Nejedná se jenom o upgrade předchozího programu, ale o zcela nový přístup k problému umělé inteligence (AI) a hrám.

Velmi zjednodušeně řečeno, původní AlphaGo potřeboval lidské hráče, aby mu řekli kdy má jak táhnout. Nikoliv přímo, ale skrze databázi odehraných her, v nichž mohl AlphaGo porovnávat svoji momentální situaci s podobnými a určit nejvýhodnější tah. AlphaGo Zero nedostal žádné jiné informace než pravidla Go a následně začal hrát sám se s sebou. Po třech dnech simulací her se z AlphaGo Zero stal nový šampion, schopný porazit ten nejlepší předchozí počítačový program a přijít s tahy, které by zamotaly hlavu každému lidskému protihráči.

Kde tedy tkví Achillova pata AlphaGo a jemu podobných programů? Samozřejmě ve všem jiném, než je hraní jedné specifické hry. Přes obrovskou komplexnost a výpočetní náročnost nutnou k vytvoření umělé inteligence schopné hrát Go na úrovni, se nemůže žádná AI svojí adaptabilitou a rychlostí rovnat průměrnému lidskému mozku. Pro konkrétní účely, která mají jasně stanovené parametry úspěchu, nám ale počítače postupně dokáží vyrovnat nedokonalosti našeho vlastního “hardwaru”. Jak velmi brzo a s velkou nelibostí každý zjistí, ne všechno v životě je hra. Překážkou pro využití AI v některých oblastech je nejasnost zpětné vazby, která nebývá tak snadná jako vítězství vs. prohra deskových her; lidská intuice má jednoznačně lepší schopnost nejasnosti vyhodnocovat. Tak jako dnes ale AlphaGo Zero táhne kameny na herní desce překvapivými způsoby, mohou nám počítače ukázat neotřelé způsoby, jak řešit problémy např. v infrastruktuře, medicíně či inženýrství a začít učit nás.

Roboti na pokec

Nesmíme také zapomenout, že umělá inteligence dnes již velmi úspěšně pomáhá řešit naše každodenní problémy. Příkladem budiž chatboti, jako jsou Siri, Alexa nebo naše vlastní Empeena, která se věnuje péči o zákazníky. Podobně jako AlphaGo, umí se i Empeena učit z předchozích interakcí a vylepšovat svoji interakci s lidmi. Jenom se je na rozdíl od herního bota nesnaží porazit, ale pomoci jim.

Možná právě pro jejich užitečnost se z neobyčejných stali chatboti velmi rychle obyčejnými a lidé o nich přestali přemýšlet jako o umělé inteligenci. Jedná se o natolik často pozorovaný jev, že pro něj dokonce existuje název “AI effect”. Spisovatelka Pamela McCorduck jej popisuje takto: “Součástí historie vývoje umělé inteligence je fakt, že pokaždé, když se nám podaří něco AI naučit - například dobře hrát dámu - tak se najdou kritici, kteří prohlašují, že se nejedná o pravou inteligenci, ale pouze výpočet”. Neustálé posouvání měřítek inteligence pro její umělou verzi pak na ni klade až příliš velké nároky. Čeká se, kdy místo mistrovství dosud známého, dokáže přijít s něčím novým. AlphaGo Zero by mohl být krokem k inteligenci, která zvládne i to.

Ať už se necháváte porazit expertním počítačem v šachu (k čemuž mě osobně stačí podprůměrný lidský hráč) nebo se bavíte se Siri, umělá inteligence by neměla být něčím děsivým a rozhodně ne určená jen pro příběhy z daleké budoucnosti. Už je tady a pomáhá, my bychom měli pomoci, aby to zvládala ještě líp.

Lukáš Horák