Pracujme (v obklopení) zeleně
18. 7. 2018
Pracujme (v obklopení) zeleně

Proč se vláčíme do hor a trmácíme na jejich vrcholky? Fyzicky náročný den lze strávit v posilovně a v touze po tom být vertikálně výš než většina lidí lépe napomáhá průměrné letadlo. Nemohou ale nahradit výhled na krajinu z její špičky. Nosíme v sobě pud, který nás láká do přírody a chceme zažít pocit souznění s ní. Proto hodně lidí mluví o svých dovolených jako o úniku. Z města, z kanceláře, z krajiny přelité betonem. Jelikož ale musíme většinu času trávit mimo horské cesty nebo pobřeží moře, měli bychom si náš životní prostor uzpůsobit tak, aby v něm měla příroda svoje místo. Vyplatí se to nejen doma a při plánování měst, ale i v práci.

Nejen květináč v rohu

Potřeba kontaktu s organickými prvky se v architektuře a interiérovém designu označuje slovem “biofilie”. Původně s termínem přišel slavný psycholog Erich Fromm a biolog Edward O. Wilson jej pomohl zpopularizovat ve své knize Biofilie (1984), v níž efekt definuje jako “niternou potřebu vcházet do kontaktu s ostatními živoucími věcmi”. Designéři s tímto instinktem pracují tak, aby vytvořili prostory, v nichž se budou lidé podvědomě cítit lépe. Začíná to u tvarů a světla. Určitě jste někdy slyšeli známého nebo třeba kolemjdoucího mluvit o tom, že má v práci pocit, jako by byl zavřený v krabici. Jedná se o výsledek pobytu v místech, kde všechno je jednotvárné, pravidelné, každý úhel je pravý a lidem se v nich nedostává světla.

Přirozené sluneční světlo představuje jeden z hlavních rozdílů mezi “krabicemi” a živoucímí kancelářemi. V místnosti se staženými roletami, kde jsou hlavním zdrojem osvětlení zářivky, se nabourává normální tělesný biorytmus. Ten je úzce spojen s cyklem slunečního záření přes den a látkou nazvanou melatonin, jež na různé úrovně slunečního svitu v našem těle reaguje. Na konci dne stráveného prací pod umělým světlem jsme z toho důvodu více unavení. Proto by jedním z prvních kroků při návrhu kanceláře mělo být dobré rozmístění oken a pracovních míst tak, aby každý měl dostatek přirozeného světla. Další možností, jak zajistit přístup slunce jsou i stropní okna nebo prosklená atria, která se mění v zářivé oázy tam, kde je s dostatkem přirozeného osvětlení potíž.

Když už jsme u oáz, tak jednoznačně musíme vyzdvihnout přítomnost rostlin na pracovišti. Nejedná se o novátorskou myšlenku, mnoho zaměstnanců si krášlí pracovní místo květináčem, a to stejné platí o zaměstnavatelích, kteří jdou občas mnohem dál. Trendem v poslední době se staly živé stěny v interiéru a zároveň s nimi i vodní prvky. V kancelářích AirBnB v San Franciscu můžeme například najít stěnu pokrytou zelení, která se pne přes tři patra. Není potřeba ale zacházet tak daleko. 

airbnb.jpg

Kanceláře AirBnB v San Franciscu. Obrázek použit s licencí Creative Commons - autor Dllu.

Rostliny na stěnách, v květináčích nebo jinak zakomponované do prostoru mají jednoznačně pozitivní vliv na práci a pohodu. Pomáhají s cirkulací kyslíku a v boji s prachem či plísněmi. Především ale kladně ovlivňují naši psychiku, díky biofilním tendencím většiny z nás. Ukazuje se, že produktivita na pracovišti s organickými prvky je vyšší, stres a únava menší.

Umělá taky dobrá

Psychická pozitiva pracovních prostor, v nichž se nachází kousky přírody se neztrácí, ani když se jedná o pouhé zdání. Umělé rostliny mohou poskytovat stejný vizuální požitek jako pravé, a tak i jejich plastový šarm může pomoci rozbít rutinu fádní kanceláře. Potvrzuje to sílu našeho vnitřního pudu blízkosti k přírodě, ztrácí se tím ale reálné, objektivní výhody opravdových rostlin. Takže za mě mají určitě přednost živoucí kytky, i když zalévání může být otrava. Kromě rostlin v prostoru lze ale pozitivní reakce našich myslí vůči organickým materiálům a nepravidelným tvarům využít i jinak. Dřevo, korek nebo i přirozeně působící kamenné prvky pomáhají v interiérech naplňovat touhu po úniku ven, do míst, kde v designu nemá hlavní slovo člověk.

Nejspíš si skoro nikdo z nás nenaplní sen postavit si prosklenou kancelář na vrcholku hory a budeme muset za nádherným výhledem utíkat od práce. Rozhodně bychom si ale měli dopřát zlomek z toho, co příroda nabízí, jak doma, tak v kanceláři, protože nejsme stavění na život v betonových krabicích.

Lukáš Horák