Čerstvý vítr ve vlasech a sněhové vločky na tvářích. I to je běžkování
06.11.2019
Čerstvý vítr ve vlasech a sněhové vločky na tvářích. I to je běžkování

Slunečné dny se už pomalu, ale jistě schylují ke konci a blíží se některými nenáviděná zima. Přitom není proč zoufat. Zimní období nabízí nepřeberné množství venkovních aktivit a sněhových dobrodružství. Pokud nejste zrovna fanoušky sjezdového lyžování, skialpů, snowboardingu nebo třeba sáňkování, vyzkoušejte běžky. Právě výlety na běžkách patří v zimě k těm nejkrásnějším.

Možná máte neblahé vzpomínky na lyžařský výlet v sedmé třídě nebo v prvním ročníku střední školy. Nemějte obavy - běžkování je dnes tak trochu jiná disciplína. A do jiného světla ho posune i vůně svařeného vína a dobrého jídla na každé zastávce vaší výpravy.

Teď mluvím k těm, kteří si ještě matně vybavují útrapy v podobě chuchvalců sněhu přilepených na lyžích (ano, namazat špatně a nedbale se nevyplácí), a těm, kteří jako já brzdili hůlkami mezi nohama tak vehementně, až si vyhodili rameno. Aha… Tak odtud asi pramení ty problémy s mým ramenem.

Asi snad ani nebudu více rozebírat náš závěrečný školní závod, kde jsem se ztratila hned za třetí zatáčkou, dojela do úplně jiné vesnice a s běžkami na zádech jsem se vrátila na chatu asi o tři hodiny později. Běžky jsem po téhle nevalné zkušenosti odložila do kouta na následujících pár let.

Z letargie odpůrce těch vratkých dřívek mě vytáhl až můj tehdy nový přítel. Záhy jsem zjistila, že mě jízda na běžkách vlastně náramně baví. Nejvíce jsem si pak užívala pohledy na zasněženou romantickou krajinu na „gumicuku", když mě přítel v rámci jeho tréninku takhle tahal za sebou. Jó to byly časy!

Ale zpátky k věci…

Procházkou na běžkách svému tělu rozhodně prospějete. Při tomto sportu totiž zapojujete svaly celého těla. Díky tomu je běžkování dokonce lepší a „zdravější" než běh. Zároveň totiž zatěžujete nohy, ruce i trup. Běžkování je skvělé i na psychiku a uvolnění od stresu. Jen vy, příroda, čerstvý vítr ve vlasech a sněhové vločky na tvářích. Já osobně mám nejraději ten pocit, kdy se pohybuji v pravidelném rytmu, rychlost a tempo si určuji sama a jediné co slyším, je vlastní dech a křupání sněhu pod skluznicemi. Je to skvělá meditace.

No vlastně, mám-li být úplně upřímná… Nejraději mám asi zastávky na tom svařáku a hlavně pak ten pocit po „běhání". Snad mám ráda i omrzlé tváře a vítr, který vám tvoří účes dle poslední módy aneb „zima napsala" čti: neposedný splihlý omrzlý cop, který pak nejde nikdy zaboha rozčesat.

Běžkování se můžete věnovat v každém věku. Délku a obtížnost trasy prostě jen přizpůsobíte své kondici. I přesto je ale lepší, aby úplní nováčci navštívili nějaký kurz nebo si zařídili lekci s instruktorem. Je totiž velmi důležité naučit se správnou techniku ideálně v začátku. Nejde jen o techniku samotnou, ale například i o správnou koordinaci holí atd.

bezky1.jpg

Máte pak na výběr, zda se rozhodněte pro „klasický" styl. Při něm člověk využívá dvou stop, paralelně se táhnoucích vedle sebe. Pohyb připomíná běh nebo rychlou chůzi s holemi. Hlavní výhodou je, že můžete běhat i mimo již vyjetou stopu. Prostě si ji prošlapete sami. Potřebovat budete kratší hole, nižší boty a delší lyže. Tato technika je fyzicky nejméně náročná a určitě bych ji doporučila právě začátečníkům.

Druhou technikou je technika bruslařská neboli „skate". Ta je vhodnější pro už trochu zkušenější běžkaře, protože je mnohem náročnější, co se rovnováhy a síly týče. Odměnou je znatelně dynamičtější a rychlejší pohyb. U bruslení je potřeba běžet, nejde dělat intenzitou chůze. Při bruslení totiž buď jedete nebo stojíte. Stopou je široký pás. Lyže jsou kratší, hole delší, boty vyšší.

bezky2.jpg

Velmi důležitý je výběr správného vybavení. Hole i lyže musí odpovídat vaší výšce, váze a také vašim zkušenostem. Právě podle zkušeností budete volit šířku lyží. Pokud jste začátečníci, měli byste zvolit spíše širší lyže. Užší jsou mnohem náročnější na ovládání a rovnováhu. Pokud si pořídíte lyže s hladkou skluznicí, počítejte s tím, že je budete muset voskovat. K sehnání jsou i lyže s protiskluzovými šupinami, které voskovat nemusíte. Pokud ale za zimu vyrazíte do terénu víckrát, pak bych je nedoporučovala. Z těchto lyží totiž „rychle vyrostete".

Při voskování záleží na druhu techniky, teplotě vzduchu i sněhu a na typu terénu. Základní rozdělení vosků je na skluzové a stoupací. Zatímco účelem skluzových je snížit tření mezi skluznicí a sněhem na naprosté minimum, funkce stoupacích, neboli odrazových vosků, je mnohem složitější. Účelem je zvýšit tření a umožnit tak běžci co největší odraz. Vosk na čistou skluznici nanášíme buď za pomocí tepla žehličkou (dnes už koupíte i žehličky přímo na voskování lyží) nebo za pomoci korku. Zatímco skluzovým voskem se maže lyže celá, stoupacím voskem mažeme jen mazací komoru (část lyže pod vázáním).  Lyže na bruslení se mažou snadněji, protože je potíráme jen voskem skluzovým. V obchodech můžete narazit na různě barevné vosky. Není to ale kvůli estetičnosti. Jednotlivé barvičky odpovídají teplotám, pro které jsou určené. Každá značka má svou vlastní škálu barev a liší se i vosky stoupací od vosků skluzových. Takže si to vždy raději pečlivě nastudujte.

bezky3.jpg

Výhodou běžkování je, že k vykonávání tohoto koníčku nepotřebujete žádné upravené sjezdovky a v případě, že je sníh, si můžete zajezdit prakticky všude. Není výjimkou potkat běžkaře i v parcích ve velkých městech (například ski park v pražské Velké Chuchli).

Mezi nejoblíbenější oblasti v České republice ale patří trasy v Jizerských horách (trasy Jizerské padesátky), Krkonoších (Horní Mísečky - nádherná, ale poměrně náročná trasa), na Šumavě (trénovala tu olympionička Kateřina Neumannová), Beskydech, Orlických horách a na Vysočině. Vysočina (Vysočina aréna) byla i dějištěm světového poháru v běžeckém lyžování a mistrovství světa v biathlonu.

V Beskydech je jednou z nejhezčích tratí 16 km dlouhá trasa z Pusteven na Martiňák a zase zpět. Je celá po rovině, takže je vhodná i pro začátečníky.

Přímo srdcem Orlických hor vede Jiráskova cesta. Její nejkrásnější část měří 21 kilometrů a je vhodná i pro běžkaře turisty.

V Krkonoších v Horních Mísečkách vede spousta parádních tratí. Vyzkoušet můžete i 10 km dlouhou závodní trať vedoucí přes Kozlí hřbet až k Harrachovské skále.

Pro běžkaře z Prahy a okolí jsou nejoblíbenější lokalitou Jizerské hory s velmi známou Jizerskou magistrálou.

I při tomto sportu je samozřejmě nutné dodržování několika pravidel, abychom pokud možno co nejvíce zamezili úrazu sebe nebo někoho z okolních běžkařů.

  1. Nepřeceňujte své síly.
  2. Své cesty pečlivě plánujte a sbalte si dostatek pití, svačinu, mapu a nabitý telefon.
  3. Na stopy nevoďte psy.
  4. Jezděte v pravé stopě.
  5. Snažte se být co nejvíce viditelní, noste reflexní prvky.
  6. Nezastavujte přímo ve stopě.
  7. Nebruslete ve stopě, která pro to není určená.
  8. Udržujte mezi sebou rozestupy.
  9. Nechoďte ve stopě bez lyží.
  10. Předjíždí se zleva a ti kteří jedou rychleji nebo z kopce dolů, mají přednost.

Nečekejte, že bude vaše jízda připomínat finálovou jízdu olympioniků. To by ani nebylo možné. Důležité zůstává, si to hlavně užít, tak hurá do stopy!

Lucie Hrozová