Walter Pavliš řeší záhady a vrhá se do výzev
3. 7. 2019
Walter Pavliš řeší záhady a vrhá se do výzev

V Cleverlance máme tendenci zaměstnávat výrazné osobnosti, které do světa IT přinášejí neotřelé pohledy a jedinečné zkušenosti. Nejinak je tomu i u našich nových kolegů z Autocont a.s. Ředitel divize Walter Pavliš v sobě kombinuje nejenom schopnosti výkonného manažera, ale také dobrodruha, který se rád vydává do neznáma. Jak tedy vlastně vypadá život hledače pokladů, který zároveň pomáhá řídit úspěšnou IT firmu? A jaké záhadě by přišel na kloub nejraději?

Bájná bohatství i tajemná monstra

Na horách řádí orkán a vstup do jeskyně je proto teď spojený s přílišným rizikem. Waltera to odradí ale jenom do chvíle, než vítr opadne do přijatelné míry. Posledních sedm dní strávil v ponurém šeru knihovny a nemůže se dočkat, až zase vyrazí do terénu. Tajemná šachta a odkaz kapitána Horáka mu nedá spát a volá jej zpátky pod zem.

Walter se na studiích věnoval geologii a vždy spíše tíhnul k terénnímu výzkumu. Lákal ho průzkum všeho, co se týkalo podzemí. Po škole ale zjistil, že práce geologa už není zdaleka tak dobrodružná, jako tomu bylo dříve. Nějak se ovšem živit musel, a protože se díky geochemii dostal k práci se softwarem, našel brzy uplatnění v ještě relativně mladém oboru informačních technologií. Po přestěhování do Brna se pak jako tehdy první vývojář dostal do Autocontu, kde dodnes pomáhá rozvíjet a dotahovat realizaci inovativních nápadů.

Touha prozkoumávat podzemí ho však nikdy neopustila a začal se jí věnovat ve volném čase. Společně s partou známých se rozhodli zaměřit na místa, která provázejí pověsti a mýty tamních obyvatel. Mezi první záhady, do kterých se Walter naplno vrhnul, patřila tzv. Měsíční šachta. Měl ji podle všeho objevit kapitán Dr. Antonín Horák v roce 1944 během Slovenského národního povstání v oblasti kolem Levočských vrchů. Podle Horákových slov se jedná o šachtu ve tvaru srpku měsíce, tvořenou z neznámého černého materiálu. Co se v šachtě ukrývá, kdo ji vytvořil (popř. jestli se jedná o přírodní úkaz) a zda vůbec existuje, jsou vše stále otázky bez odpovědi. Nejblíže odhalení stál Walter, když v oblasti objevil jeskyni s Horákovými iniciálami vyrytými do skály. Jeskyně však nikam nevedla.

Sakra! Zase nic. Je ta šachta opravdová? Prameny o ní mluví jasně, ale kam se vydat a kde v temnotě najít něco, co se v ní tak umně skrývá? Nemá smysl se nechat ukolébat chmurami, Waltera doma nic dlouho neudrží a ne všechny záhady trčí v podzemí.

Walter a jeho známí se ale nezabývají jenom jeskynními mystérii. Na svých cestách hledají i bájná zvířata, jako je obrovský mongolský červ Olgoj Chorchoj nebo prazvláštní bytost z německých Alp zvaná Tatzelwurm. Sám Walter ovšem říká, že většina opravdové práce v řešení záhad spočívá ve výzkumu knih a snaze vypreparovat z mýtů pravdu. Dobrodružné cesty představují třešničku na dortu.

Vyřešené záhady a bezpečí především

Prý duchové, no na to bychom se podívali. Copak lidem nestačí, že místa pod zemí mají vlastní kouzlo i bez pohádek? Jaké tajemství se skrývá za světly v jeskyni? Bude z toho lov na bludičky, skřítky, duchy?

Ne všechny záhady, do kterých se Walter pustil, zůstaly nevyřešené. Pomohl například rozřešit případ tajemné svítící chodby na Jihlavsku. Místní již nějakou dobu děsilo nazelenalé světlo v katakombách, které se prý objevovalo i za úplné tmy. Jaká byla skutečnost? Po příjezdu na místo záhadářský tým sebral vzorek z opravdu svítící stěny. V laboratoři pak zjistili, že se jedná o nerost zvaný wurtzit, který přirozeně produkuje matnou nazelenalou záři. Vědecky podložené a logické vysvětlení ovšem očividně nestačí, protože dodnes kolují o jihlavském podzemí pověry, kde nechybí duchové nebo vstupy do jiných dimenzí.

Podzemí má pro lidi zvláštní kouzlo, i když zrovna nesvítí ve tmě. Protože nejsme na podobné prostředí zvyklí, rádi připisujeme jeskyním a podzemním chodbám nadpřirozené vlastnosti. Jedná se o těžce vyzkoumatelné, subjektivní pocity. Zcela objektivním faktem naopak je, že vstup do - především neznámého - podzemního prostoru může být hodně nebezpečný. Během Walterových průzkumů se najde mnoho příkladů, kdy se musel plazit v úzké jeskyni desítky metrů a doufat, že přírodní strop nad ním je dostatečně stabilní. Vždy ovšem dodržuje zásady bezpečnosti a respektuje nebezpečí, do kterých vstupuje.

Pohled do budoucna

Po každé náročné výpravě čeká všechny zase nástup do práce. Naštěstí ale dobrodružství a zajímavosti nechybí ani na stole ředitele divize Waltera, ne jenom záhadologa Waltera.

I když řešení záhad minulosti má svoje kouzlo, díky své profesi se Walter musí zaměřovat i na budoucí vývoj z technologického hlediska. Momentálně jej nejvíce fascinuje využití umělé inteligence. Podle Waltera právě ta v nejbližších letech úplně změní naši každodenní existenci. Příklady jejího využití v kamerových systémech, které dokáží podle obličeje nebo dokonce způsobu chůze přesně identifikovat konkrétního člověka, už jsou nasazeny v praxi v Číně. Tam se díky nim rýsuje poněkud orwellovská realita. Walter ale věří, že lze těchto technologií využít mnohem pozitivněji, například pro zabezpečení domovů.

Ať už hledá skřítky v Africe, duchy v Jihlavě nebo inovátorské nápady v IT, tak se Walter Pavliš staví ke každému úkolu s čistou hlavou. Strašidla ho neděsí a naopak, každá nová výzva jenom zvyšuje jeho touhu se do ní vrhnout.

Lukáš Horák