Ačkoli nepatříme mezi plážové krajiny jako Brazílie nebo Kalifornie, kde shodou okolností plážový volejbal vznikl, je u nás tento sport v letních měsících velmi populární. Poprvé se plážový volejbal objevil v období po první světové válce, kdy američtí vojáci trávili volný čas hrou volejbalu na plážích. Nedlouho poté se v roce 1920 uskutečnil první turnaj v Santa Monice, kde se oproti dnešním pravidlům hrálo šest proti šesti dle pravidel indoor volejbalu. Zde je zodpovězena otázka, co bylo dříve, zdali slepice nebo vejce. 

Jen pro zajímavost - indoor volejbal se začal hrát od roku 1895 ve Springfieldu v Massachusetts (USA). U jeho zrodu stál W. G. Morgan, profesor tělesné výchovy největší sportovní školy ve Springfieldu. Hru vymyslel pro své žáky z bohatých obchodnických kruhů ze zajímavého důvodu košíková se mu zdála příliš namáhavou rekreační hrou. Novou hru zprvu nazval „mintonette“. Zpočátku se hrálo s basketbalovým míčem, ten však byl těžký a hráčům často vyvracel prsty. Po neúspěšných pokusech s tímto míčem a následně pouze s jeho duší, byl zhotoven speciální míč, který už měl podobný tvar a vlastnosti, jak jej známe nyní. Toto je vznik dle volejbalových historiků, existuje však nepotvrzená pověst, že počátek volejbalu vznikl u hasičů z Chicaga. Ti si dle této tradice měli hrou zkracovat volné chvíle, když zrovna nehořelo.

Když už víme, jak vznikl klasický, indoorový volejbal, vraťme se zpět na pláže. Posuneme se o deset let dopředu na písky ve slunné Kalifornii. Za tu dobu byla vidět asi největší změna v této hře a to především v počtu hráčů. Zápasy se změnily na menší klání dva proti dvěma, což určitě nevedlo ke snížení zajímavosti. Naopak. Ve hře ubyly velké nepřesnosti a došlo k jejímu zrychlení díky zkrácení jednotlivých her. V současné době se plážový volejbal hraje ve stejném počtu jako v minulosti. U rekreačního se počet hráčů v jednom týmu zvyšuje na 3 až 4, výjimečně až na 5. S narůstajícím počtem účastníků je nutné se více soustředit, aby se zabránilo poranění, například při vybírání míče. Většina hráčů též používá „hlášení“ typu „mám!, beru!, nech!“ až po hlášku „máš“, která vás patřičně protáhne s pocitem, že vám spoluhráče do týmu poslal soupeř. Velikost volejbalového kurtu zůstala také stejná a to 8x16 metrů. Ten je poté rozdělen sítí o výšce 2,43 m pro muže a 2,24 m pro ženy.

Mnohdy zaznívají otázky, zdali je to „pinkání“ na písku a v hale stejné a liší-li se kromě počtu hráčů v něčem jiném. Pokud začneme popořadě, už míče jsou odlišné. Indoorový volejbalový míč je rychlejší než ten, který se používá na plážový volejbal. Je to z důvodu odlišné technologie zpracování, plážové míče jsou šité a vzdušnice je pouze volně vložena do šité soupravy. Poté je zde pár rozdílů v pravidlech. První a asi nejproblémovější změna pro nováčky je příjem. U plážového volejbalu není možní přijímat takzvaně „prsty“, používá se ve většině případů „bagr“. A to je právě ten kámen úrazu kdy mnoho začátečníku tento úder příliš neovládá a míče létají na všechny strany. Podobné pravidlo s prsty platí i při odehrání míče přes síť. Oblíbená alternativa je u pokročilých hráčů takzvaná „kobra“ nebo odbytí dlaní. Dále útočící hráč nesmí použít „ulítky“ (nesmečovaný míč těsně za síť).

Stejně jako u halového volejbalu se i v tom plážovém setkáváme s blokováním - blokem vrcholí obrana a její úspěšnost je postavena na signálech, které si hráči vzájemně dávají. Signalizace probíhá obvykle za zády, protože naznačuje strategii, která by soupeřovi měla být skryta.

A jak s volejbalem začít? Pokud jsi začátečník, určitě doporučuji začít hrát s trenérem, který tě naučí správnou techniku hned od začátku. Skupina, se kterou mám dobré zkušenosti je Prague beach team. 

Vladimír Křížek

(Fotografie: Pixabay a archiv Cleverlance.)