Jak v klidu přežít návrat z dovolené
1. 8. 2018
Jak v klidu přežít návrat z dovolené

Možná tento článek čtete na pláži, na kterou se líně vlévají vlny, zatímco vám chladivý vítr ovívá obličej. Doba dovolených je v plném proudu, ovšem pro všechny to také znamená nutnost návratu z lehátek do křesel a za pracovní stůl, po dnech či týdnech pohody. Veškeré nově nabyté energii pak hrozí, že rychle vyprchá díky shonu a stresu, v případě, kdy od relaxace rovnou spadnete do víru povinností. Proto je dobré přemýšlet nad tím, jak negativní náladě zabránit a znovu se zapojit do pracovního rytmu.

Neplánujte jenom rekreaci, ale i návrat

Pocity deprese a demotivace po návratu z dovolené mohou mít pro některé lidi až fatální vliv na jejich kariéru. V zahraničí má tento fenomén název “post-vacation blues” a doporučuje se, abychom nečinili žádná větší rozhodnutí ohledně našeho zaměstnání minimálně několik týdnů od příjezdu zpět. Důvodem je, že náhlý skok z chvilky života s menším množstvím zodpovědností nazpátek do koloběhu práce, podporuje tendence záporně hodnotit vaše kariérní rozhodnutí. Někdy to může vést až k impulzivním odchodům ze zaměstnání. I když většině z nás asi nehrozí, že bychom podali dva dny po dovolené výpověď, přesto se můžeme snažit propad nálady minimalizovat. Nejlépe tím, že se na něj dopředu připravíme.

Těsně před odjezdem za plážemi nebo třeba horskými průsmyky máme většinou plnou hlavu starostí s balením, zajištěním cestovních dokladů apod. Vyvrcholením bývá samotný moment odjezdu, kdy v rychlosti sebereme kufry a batohy, raději se nedíváme na nepořádek po celém bytě a utíkáme pryč. O to víc nás všechen chaos ponechaný za námi potopí, když se k němu vrátíme. Platí to jak pro domácnost, tak pro práci. Příprava na odjezd by měla vždycky zahrnovat úklid doma, abychom hned po otevření dveří necítili lavinu povinností padající na naši hlavu. Jestliže před vámi pak v práci leží náročné úkoly, nevyplácí se jejich řešení rozpůlit dovolenou. Dokončete, co je možné a také si uklidťe pracovní prostory, fyzické i digitální. S největší pravděpodobností na vás bude čekat schránka plná emailů tak jako tak, proto ji nenechte přetékat nevyřízenými zprávami ještě před vaším útěkem z jejího dosahu.

Plynulý přechod, ne strmý pád

Mnoho z nás si časově dovolenou plánuje tak, abychom strávili co největší počet dní mimo republiku. Má to ovšem za následek, že pak často čelíme nástupu do práce prakticky pár hodin poté, co dorazíme domů. Místo toho bychom si měli vždy dát nějaký čas na pomalejší, plynulý přechod zpět do tempa našeho běžného života. Návrat v pátek či čtvrtek se proto jeví jako mnohem lepší než neděle, po níž nás hned čeká začátek pracovního týdne. Jednak se s jedním nebo dvěma dny navíc lépe aklimatizujeme zpět na lokální podmínky (pravda, letošní léto ty podmínky připomínají střed Sahary kolem poledne), jednak získáme čas dohnat či se aspoň připravit na zmatek zanechaný před odjezdem.

S troškou odstupu pak můžeme najít chvilku i na rychlé vyřízení pracovních emailů, nakumulovaných během naší absence. Vždy řešte poštu od nejnovější a odpovídejte krátce a výstižně, není třeba zabíhat do zbytečných detailů. Den před nástupem zpět si také udělejte jasno v tom, čeho chcete během dalšího týdne dosáhnout. Troška organizace vám pomůže překonat pocit ochromení z návalu zodpovědnosti.

Neznamená to ale, že bychom měli na dovolenou nemyslet a nejlépe dělat, jako by nikdy neproběhla. Naučit se vařit vaše oblíbené jídlo, které jste v zahraničí poznali, nechat si zarámovat fotky nebo vyměňovat zážitky s kolegy, to všechno nám usnadní doopravdy plynulý přechod zpět. A také zajistí, že dovolená nezůstane pouze idealizovaným světem fantazie, kam naše myšlenky utíkají od pracovních povinností (alespoň částečně).

Ať už si tedy po dočtení půjdete zaplavat nebo ťukat do excelu, nedovolte, aby vám pohoda na dovolené zkazila náladu hned po jejím skončení. Po návratu nezapomínejte, že nekončí váš nárok na odpočinek a jestli se pryč teprve chystáte, dopředu se připravte na cestu zpět.

Lukáš Horák

 

 

Co nás zaujalo na WebExpuhttps://www.create-it.cz/Blog/Stranky/webexpo.aspxCo nás zaujalo na WebExpu<p> V pátek a sobotu 21. – 22. 9. se v pražské Lucerně konal 11. ročník konference WebExpo. Tato akce je primárně zaměřená na developery, designéry a obecně lidi, co mají co dočinění s tvorbou webů a aplikací. </p><p> Přednášky probíhaly paralelně ve čtyřech přednáškových sálech v rámci pasáže Lucerna, nebyl tedy problém plynule chodit z jedné přednášky na druhou a cestou stihnout i zastávky na kávu a snack. Pokud se se konaly dvě zajímavé přednášky v tutéž dobu, nikdo nezoufal, neboť jsou všechny nahrané a volně dostupné na <a href="https://www.webexpo.net/videos/" target="_blank">oficiálním webu</a>.<br></p><p> Témata byla různá, ale všimla jsem si pár trendů, které se objevovaly napříč celou konferencí. Kooperace, prolínání oborů a polidšťování technologií. Prolínání bylo znát už ze samotné kategorizace přednášek. Oproti loňskému dělení na: developers, business a designers, se letos dělilo na: Post-fact Marketing, Design thinking, Creative developers a Workplace toolbox. Všechny přednášky probíhaly v angličtině. Díky tomu byla konference otevřená širokému publiku a čeští speakeři měli možnost poměřit svůj um se zahraniční konkurencí. A podle mého názoru obstáli skvěle. Určité rozdíly se však našly. </p><p> Bohužel se mi potvrdila doměnka, že jak tomu tak bývá i v jiných oborech, i v designu, vývoji a marketingu se Česko ještě má co učit. V zahraničí jsou věci jako design thinking, UX design, design sprint, nebo user centered design brány za nedílnou součást procesu, v Česku se o nich začíná mluvit. </p><p> Naštěstí je pár lidí, kteří se to snaží u nás změnit a posunout české způsoby práce a fungování IT firem blíže k tomu zahraničnímu způsobu (například skvělý <a href="https://www.webexpo.net/prague2018/talk?id=enterprise-ux-harder-better">talk od Běly Beránkové a Honzy Valdera</a>). Na druhou stranu jsem ale měla radost, že v Cleverlance držíme se zahraničím krok a (stejně jako je tomu například v IBM) máme svoje designové oddělení QUB. </p><p> A jaká témata mě nejvíce zaujala? </p><h2> <a href="https://www.webexpo.net/prague2018/talk?id=measuring-the-value-of-design">MEASURING THE VALUE OF DESIGN</a></h2><p>Doug Powell, designer z IBM částečně zodpověděl otázku, na kterou není jednoduchá odpověď. Jak se dá změřit design? A k čemu že je vůbec dobrý? Byl to zajímavý vhled do jedné z největších IT firem, její struktury, organizace a do způsobů jakými pracují designerské týmy napříč celou IBM. V přednášce zmínil, že už v roce 1966 Watson Jr. (tehdejší ředitel IBM) pronesl že: „Good design is a good business“. Této myšlenky se IBM drží dodnes a roku 2012 vytvořili vlastní designové oddělení. Také vyvinuli online learning platformu, aby se každý jejich zaměstnanec mohl sám v design thinkingu vzdělávat nehledě na to, jestli je programátor, nebo HR specialista.<br></p><p> A jak že se tedy dá design změřit? Přesným a konzistentním záznamem různých dat a každého projektu, sledováním toho, kolik lidí v týmu pracuje pomocí design thinkingu a jaká je úspěšnost těchto projektů oproti jiným. Čísla hovoří jasně, a proto se taky poměr designer:developer změnil z 1:80 na 1:20 a jejich cílem je tento poměr dotáhnout až na 1:8. </p><h2> </h2><a href="https://www.webexpo.net/prague2018/talk?id=lead-with-design" target="_blank"><h2>LEAD WITH DESIGN <br></h2></a><p> Milá slečna se zajímavým jménem Diamond Ho nám také dovolila nahlédnout do jedné z největších firem, která má co dočinění s online světem, Facebooku. Diamond přesně popisovala, z jakých rolí je složený design tým a jakým způsobem se postupuje při tvorbě designu pro 2 miliardy uživatelů. Tento postup hezky demonstrovala na příkladu s tvorbou pomůcky pro pejsky. Jednoduchá analogie srozumitelně ukázala, že design proces není nic složitého a že dobrá metodologie se dá použít na designování naprosto čehokoliv. </p><h2> <a href="https://www.webexpo.net/prague2018/talk?id=pitching-to-win">PITCHING TO WIN </a><br></h2><p> Od této přednášky jsem toho moc nečekala, ale nakonec mě velmi mile překvapila. Christian Barnett nastínil nejen, jak správně prodat projekt klientovi, ale taky jak prodat sebe sama. A charismatický Brit se prodal opravdu skvěle. Dokonce i navzdory tomu, že jako jediný speaker neměl žádnou powerpointovou prezentaci. Což byla i jedna z jeho rad – zapoměňte na powerpoint, lidé mají mnohem větší moc než obrázky! </p><h2>Tak zase příště!<br></h2><p> Z dvoudenní konference jsem odcházela nabitá novými nápady a inspirací a trvalo mi dokonce pár dní, než jsem všechno zprocesovala. Doufám ale, že to nebylo moje poslední WebExpo a doporučuji všem příští rok! </p><p> <i>Adéla Dostálová</i></p>
Kdy se budeme všichni prohánět v autech bez řidiče?https://www.create-it.cz/Blog/Stranky/selfdriving-cars.aspxKdy se budeme všichni prohánět v autech bez řidiče?<p>Masivní rozšíření autonomních vozidel v normálním provozu přijde zřejmě o dost později, než jak by se mohlo zdát. Velké automobilky a novátorští podnikatelé jako Elon Musk, neustále představují nové a vylepšené modely či mluví o blízké budoucnosti, kdy se auta obejdou bez našeho vlastního úsilí. Realita bývá ale vždy složitější než propagační materiály. Jaké tedy stojí překážky v naší cestě za světem automaticky řízených přepravních prostředků? A jak velký skok bude tato technologická revoluce vyžadovat? </p><h2> Potenciál i obavy </h2><p> V ideálním případě by nám autonomní vozidla měla pomoci ne jenom dopravit se z bodu A do bodu B, ale i zachraňovat životy. Lidské chyby i nezodpovědné řízení stojí za drtivou většinou automobilových nehod a automatizovanému vozidlu alespoň nehrozí, že si za volant sedne opilý řidič. Zatím ale nemůžeme s jistotou říct, o kolik bezpečnější by silnice s auty bez řidičů byly. Tento rok došlo ve Phoenixu v Arizoně ke smrtelné srážce mezi autonomním vozidlem a chodkyní. V autě seděla operátorka, jejímž úkolem bylo přebrat kontrolu v případě náhlého selhání samořídícího systému. Bohužel neměla dostatek času si všimnout co se děje a nestihla včas zareagovat. </p><p> Technologii autonomních vozidel tedy rozhodně nemůžeme považovat za neomylnou a to i tehdy, pokud na ni dohlíží trénovaný člověk. Zatím ale mluvíme pouze o testech jednotlivých aut - co kdybychom chtěli vědět, jak bezpečný by byl plně automatizovaný provoz rušného města? V tuto chvíli nemáme k dispozici nic lepšího než nedokonalé digitální simulace. Existující autonomní vozidla bývají testována v místech s relativně nízkým dopravním zatížením nebo v přesně kontrolovaných podmínkách. Určitě se lze cítit bezpečněji v autonomním minibuse, který jezdí maximální rychlostí 20km/h po vysokoškolském kampusu, než na sedadle auta bez řidiče řítícím se napříč D1. Abychom mohli automatizovaná vozidla vypustit do světa ve velkém, musíme vědět jak se budou chovat za deště, ve sněhu nebo třeba ve městě s jinou dopravní strukturou než na jakou jsou “zvyklá”. Proměnných v reálném světě najdeme o mnoho víc než i v té nejkomplexnější simulaci, nečekejme proto, že bude nástup autonomních vozidel příliš rychlý. </p><h2> Investice do bezpečnosti?<br></h2><p> Představa, že za pár let napochodujete do autosalonu a koupíte si autonomní vozidlo je nejen nerealistická, ale možná se ani nikdy nenaplní. Firmy, které auta bez řidiče vyvíjejí, zatím mnohem spíše počítají s tím, že se bude jednat o součást komerční flotily vozidel. Koneckonců, mezi největší propagátory a experimentátory v této oblasti patří dopravní firmy Uber a Lyft. Systém senzorů a extrémně složitý software, který bude potřeba neustále aktualizovat, zajistí, že z hlediska ceny budou autonomní vozidla pro běžného uživatele minimálně po několik desetiletí zcela nedostupná. </p><p> Přesto ale tento technologický trend zasáhne peněženky nás všech. Výstavba nové infrastruktury, která bude potřebná pro úspěšné fungování systému autonomní dopravy na silnicích, se neobejde bez investic státu. Vlády navíc musí zareagovat i legislativně. Představme si autonehodu, v níž nelze zatknout či pokutovat osobu z masa a kostí, kdo ponese zodpovědnost? </p><p> Vraťme se ale ještě k software a jeho aktualizacím, které teoreticky představují klíč k bezpečnosti autonomních vozidel, ale zároveň i jednu z největších potencionálních trhlin každého technologického projektu. Dobře si pamatuji, když mi před pár měsíci aktualizace operačního systému kompletně vymazala zcela legální kancelářský balík programů. Zřejmě velmi ojedinělá chyba mi otrávila náladu a ztížila práci. O dost horší situace by ovšem nastala, kdyby si moje auto stahovalo aktualizaci pro ztížené podmínky řízení a na chvilku by vypadla možnost brzdit. Zbytečně katastrofický scénář? Možná, ale pomůže ilustrovat fakt, že pro nasazení autonomních vozidel budou potřeba nejen nové standardy silnic či dopravního značení, ale také zrychlit a zvýšit kvalitu vývoje i testování bezpečnosti softwaru. </p><p> Nástup aut bez řidiče mnohem spíše proběhne jako pomalá evoluce, náhlou revoluci nečekáme. Digitální technologie v obyčejných automobilech se neustále zlepšují, takže si na ztrátu kontroly a důvěru v jedničky a nuly zvykneme postupně. Technologický pokrok v dopravě může přinést vyšší míru bezpečí i pomoci chránit skomírající životní prostředí. Silnice plné autonomních vozidel ale stále ještě zatím patří do říše sci-fi, popřípadě do prezentací pro investory. </p><p> <i>Lukáš Horák</i></p><p> <i>Photo by Roberto Nickson / Unsplash</i></p>
Město chytřehttps://www.create-it.cz/Blog/Stranky/chytra-mesta.aspxMěsto chytře<p>Extrémně horké léto tento rok přineslo spoustu strastí a znepříjemnilo pobyt prakticky všude mimo klimatizované prostory. Přece jenom se ale nemůžeme srovnávat s rokem 1858 v Londýně. Tehdejší nadprůměrné teploty mimo jiné Londýňanům ukázaly, že jejich nakládání se splašky (které byly svažovány do Temže přímo uprostřed obytných oblastí) není ideální. Tehdejší krize dostala velmi výstižný název — The Great Stink neboli Velký Smrad. Vedení města velmi rychle přijalo návrh nové kanalizační infrastruktury, ale její dokončení proběhlo až v roce 1875. Během stejné doby se také od večera po městě procházeli zapalovači lamp, kteří se starali o veřejné osvětlení a částečně i o veřejný pořádek. </p><p> Od té doby se města hodně změnila, díky promyšlenějšímu urbanistickému plánování, elektrifikaci a dalším technologiím zaměřeným na zlepšení života obyvatelů. Přesun lidí do měst je trend, který neustává. Přestože velká centra zabírají přibližně 2 % zemského povrchu, najdeme v nich více než 50 % celé lidské populace a spotřebují asi 75 % veškeré vyprodukované energie. Zároveň s rozrůstáním měst také momentálně dochází k nové revoluci v zapojení technologie do služby jejich občanům. Koncept “Smart City”, neboli města propojeného s chytrými technologiemi, získává čím dál tím více na oblíbenosti, a to i u nás. O co se tedy jedná a jak se začínáme lépe a rychleji vyhýbat velkým i malým městským krizím? </p><h2> Rychleji, bezpečněji, úsporněji </h2><p> Klíčovou úlohu ve Smart Cities hraje sbírání informací o chodu města, na jejichž základě pak mohou automatizované systémy lépe nastavit fungování jednotlivých služeb či městských prvků. Každý, kdo se někdy zaseknul v zácpě, určitě potvrdí, že se nejedná o příjemný zážitek, především pokud zrovna někam spěcháte. Kolikrát se pak stres a vztek ještě znásobí poté, co dorazíte na místo a zjistíte, že není kde zaparkovat. V rámci “chytřejšího” města by například počet zelených na semaforech měl dynamicky reagovat na momentální dopravní situaci a předcházet tak ucpávání dopravních tepen. Parkovací místa by pak byla monitorována ve společné databázi a jejich stav by si mohli řidiči okamžitě ověřit na svém telefonu. Kromě snížení napětí nervů lidí za volantem se časem počítá s nárůstem počtu vozidel, která člověka k řízení vůbec nepotřebují. Veřejná i osobní doprava by mohla být přímo napojena na městský systém, který by pomohl ji řídit co nejefektivněji. </p><p>Nasbíraná data mají sloužit nejenom k tomu, aby město fungovalo hladce, ale také více šetrně. Jak už bylo řečeno, města jsou těmi největšími žrouty energie na Zemi a pokud chceme předejít krizím mnohem horším, než byl Velký Smrad, musíme se naučit zacházet s dostupnými zdroji lépe než doposud. Intenzita městského osvětlení může například přímo reagovat na množství chodců, kteří se v ulici pohybují. A městská zeleň, důležitá oáza uprostřed městské zástavby, by měla být zavlažována podle skutečné potřeby. </p><p> Neustále ale vznikají nové nápady a přicházejí možnosti pro inovaci městského života smart technologiemi. “Smart bins” čili “chytré popelnice” třeba hlásí na ústřednu kdy jsou plné a svoz odpadu může povolat nejbližší vůz, aby se o její obsah postaral. Další důležitou implementací jsou pak administrativní úkony. Digitalizace a využití chytrých chatbotů může v mnohém nahradit dlouhé čekání ve frontách a nepřehledné papírování, kterému se dnes mnohdy nelze vyhnout. </p><h2> Kde se žije chytře </h2><p> Města po celém světě se již snaží koncept Smart city přivést k životu. Většinou se jedná o menší krůčky, které připravují půdu pro dalekosáhlejší projekty v budoucnu. Španělská Barcelona již úspěšně monitoruje zalévání rostlin a šetří tím jak vodní zdroje, tak peníze. Kombinace napojení na GPS, sledování momentální dopravní situace a chytrých semaforů zde také pomáhá záchranné službě se dostat co nejrychleji k akutním případům. </p><p> Francouzský Lyon má od roku 2016 jednu z prvních plně automatizovaných autobusových linek. Pravda, jedná se o pilotní projekt a v minibusu bez řidiče se projedete pouze na vzdálenost nějakých 10 km, rychlost navíc nepřesahuje 20 km/h. Ovšem vše zjevně funguje bez problémů a stejné modely převážejí lidi již i v Detroitu, Dubaji nebo švédském Gothenburgu. </p><p> Těžko lze říct, které z měst je ze všech “nejchytřejší” vzhledem k šířce pojmu “Smart City” a množství kritérií s ním spojených. V úspornosti zřejmě nejspíš vede Vídeň a není se čemu divit, celé Rakousko patří k velkým průkopníkům zelených energií. Korejský Soul se naopak vyznačuje výbornou internetovou infrastrukturou (s 5G jako novým národním standardem), kterou využívá například pro zlepšení péče o staré a nemocné lidi. Město jim zdarma poskytuje telefony či tablety, aby si v případě potíží mohli snadno přivolat pomoc. </p><p> U nás dochází k rozšíření využití informačních technologií v řízení města na mnoha místech. Praha i Brno mají plány, jak díky nim zlepšit dopravní situaci či energetiku. Platí to i o menších městech jako jsou Pardubice či Jihlava. Pomáháme v tom i my v Cleverlance Group. </p><p> Úspěšné zapojení smart technologií by mělo zajistit, že se lidem bude žít ve městech lépe a zároveň bez plýtvání energií či vodou. Dnes bychom na zlepšení situace ve městech rozhodně neměli čekat desetiletí, jako tomu bylo v Londýně při jejich kanalizační krizi. Města jsou čím dál tím větší a jejich vedení i obyvatelé by se proto měli snažit, aby se zároveň stala chytřejšími. </p><p><em>Lukáš Horák</em></p>
Kryptoměnové burzyhttps://www.create-it.cz/Blog/Stranky/kryptoburzy.aspxKryptoměnové burzy<p> Chtěli jste začít s obchodováním s alternativními kryptoměnami, ale nebyli si jisti, jaká online obchodní platforma bude nejlepší? V tomto článku si ukážeme ty nejzajímavější online exchange (směnárny) a jejich výhody a nevýhody.</p><p> O tom, jaké kryptoměny obchodovat se můžete dočíst v předchozích článcích Alternativní kryptoměny (<a href="/Blog/Stranky/altcoiny1.aspx">díl 1 </a>a<a href="/Blog/Stranky/altcoiny2.aspx"> díl 2</a>) nebo <a href="/Blog/Stranky/Blockchain.aspx">Jak fungují bitcoiny a další virtuální měny</a>.</p><p> K obchodování stačí vlastnit například bitcoiny, které nakoupíte nejsnadněji na bitpanda.com (popsáno dále). Bitcoin následně zašlete na nějakou ze směnáren (kde si nejprve také vytvoříte účet) a pak už pouze provedete obchod bitcoinu za vámi požadovanou měnu.</p><h2> Typy směnáren</h2><p> První z typu směnáren je <b>obchodní platforma</b>. Jedná se o online službu, která propojuje obchodníky a kupce a účtuje si poplatek za každou transakci.</p><p> Další typ používá <b>přímé obchodování</b>. Jde o platformy, kde je obchodování prováděno přímo mezi uživateli. Obchodníci si pak určují vlastní směnný kurz mezi sebou a platforma jim účtuje pouze transakční poplatky.<br></p><p> Posledním typem jsou <b>makléři</b>. U nich si lze koupit kryptoměny za jimi nastavené ceny. V podstatě fungují podobně jako směnárny cizích měn.</p><h2> Bitfinex</h2><p> Bitfinex byla spuštěna v roce 2012 jako platforma zaměřená na seriózní krypto investory.</p><p> V půlce roku 2016 byla tato směnárna hacknuta, což vedlo ke ztrátě 120 000 BTC (V té době 72 milionů dolarů). Směnárna dočasně odebrala 36 % z uživatelských zůstatků, zatímco vytvořila token BFX. Každý z těchto tokenů reprezentuje 1 dolar, co Bitfinex dluží uživatelům. Trvalo přibližně 8 měsíců než jim Bitfinex splatil dluh, ale nakonec byli všichni uživatelé kompenzováni. Navzdory těmto událostem zůstává Bitfinex mezi TOP 10 nejpoužívanějšími směnárnami.</p><p> Mezi její hlavní výhody náleží možnost vkladu ve FIAT měnách a dobrý referral program. Mezi nevýhody pak patří relativně vysoké poplatky za výběr a malá nabídka měn.</p><h2> Binance</h2><p> Směnárna Binance oznámila v červnu 2017 spuštění vlastního ICO (Initial Coin Offerings). Toto ICO dovedlo nasbírat 15 milionů dolarů v pouhých 3 minutách po spuštění a o měsíc později byla směnárna otevřena.</p><p> Za méně než 6 měsíců se dostala Binance na první místo v počtu a velikosti proběhlých transakcí za den. Podporuje více jak 302 měn, přijímá i zákazníky z USA, má nízké transakční poplatky, je velice jednoduchá na použití a má aktivní obranu - to znamená, že pokud přijde nějaký hackerský útok, dokáže ho včas zachytit a zneškodnit, jak Binance prokázala již několikrát v minulosti. Jeden hackerský tým získal přístup k <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/API" target="_blank">API klíčům</a> od rozsáhlého množství účtů a následně začal nakupovat za jejich úspory jednu z měn, do které měl tento hackerský tým investováno. Chtěli tak zvýšit cenu této měny a pak ji s vysokým ziskem prodat. Binance však útok zachytila a hackeři z něj vyšli chudší než předtím. Mezi zápory Binance spadá občasné zdržení výběrů z důvodu přetížení jejich sítě. <br></p><h2> <img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/kryptoburzy/binance.png" alt="binance.png" />Kraken<br></h2><p> Největší bitcoinová směnárna v Evropě, která uzavřela partnerskou dohodu s první kryptoměnovou bankou. Kraken umožňuje nakupovat a prodávat bitcoiny a obchodovat mezi bitcoiny a eury, dolary, kanadskými dolary, britskými librami a japonskými jeny. Samozřejmě že je také možné obchodovat s alternativními kryptoměnami, jako ethereum, monero, zcash, litecoin, dogecoin, ripple nebo stellar lumens.</p><p> Kraken také nabízí <a href="https://www.investopedia.com/university/margin/" target="_blank">margin trading</a>. Je tak dobrou volbou pro zkušenější tradery. Mezi její klady náleží dobrá reputace, decentní směnné kurzy, nízké transakční poplatky za výběr, dobrá uživatelská a celosvětová podpora. Nevýhodou jsou omezené platební metody, nevhodnost pro začátečníky a velmi neintuitivní a chybové uživatelské rozhraní. </p><h2> Bittrex</h2><p> Je burza, která umožňuje nákup a prodej více než 250 různých kryptoměn. Sídlo má v USA a podporuje dvoufaktorovou autentizaci (<a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Multi-factor_authentication">2FA</a>). Jelikož sídlí v USA, je plně regulována v souladu s místní legislativou. Pro verifikaci je potřeba pouze minimální nutné množství informací. Bittrex je dostupný ve většině zemí a je vhodný i pro začátečníky - má intuitivní rozhraní.</p><p> Mezi hlavní zápory patří velice dlouhá doba na schválení/verifikaci účtu, i v řádu měsíců. Řada uživatelů si také stěžuje na pozdržené platby, nebo na potíže při výběrech vysokých částek, které se však nikdy nedostanou k vybírajícímu. <br></p><h2> <img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/kryptoburzy/Bittrex.png" alt="Bittrex.png" />Coinbase<br></h2><p> Je podporována věrohodnými investory a používána miliony zákazníků po celém světě. Je to jedna z nejpopulárnějších obchodních platforem a makléřů. Coinbase platforma umožňuje snadno nakoupit, používat, držet a obchodovat digitální měny. Uživatelé mají dnes k dispozici velké portfolio kryptoměn. Funguje hlavně v USA a Velké Británii ale i v dalších zemích. Mezi hlavní klady spadá vysoká bezpečnost, decentní transakční poplatky, vhodnost pro začátečníky a hlavně možnost pojištění uživatelského vkladu. Mezi zápory je pak pouze omezený výběr podporovaných zemí a podobně jako u (také amerického) Bittrexu jsou zde kauzy se zadržováním peněz. </p><h2> Bitpanda</h2><p> V minulosti známá jako Coinimal. Je to broker a obchodní platforma, která podporuje bitcoin, ethereum, dash, litecoin a nově i bcash, ripple a IOTA. V současnosti se jedná asi o nejvhodnější volbu pro evropského investora, jelikož Bitpanda má také sídlo v Evropě a tudíž nepodléhá americké legislativě. Umožňuje uživatelům snadno nakoupit kryptoměny, celý proces trvá pár minut. Nabízí 2FA a několik možností platby za kryptoměny, mezi které se řadí Visa, Mastercard, Skrill, OKPay, SOFORT, NETELLER, SEPA a další.</p><p> Také nabízí referal systém - za nové uživatele, které přizvete, získáte prostředky na nákup kryptoměn. Mezi hlavní výhody patří rychlost nákupu pro začátečníka. Stačí si založit účet a nechat se v reálném čase verifikovat - vše probíhá přes webkameru, kdy je uživatel spojen s operátorem nebo operátorkou, která ho pomocí videohovoru naviguje, např. pro přečtení svého jména z občanského průkazu nahlas a zodpovězení otázek jako “Nutí vás někdo k založení tohoto účtu pod výhrůžkou?”. Po zodpovězení kontrolních otázek je vám potvrzen tzv. “zlatý status” a můžete si ihned koupit jakoukoliv kryptoměnu z jejich nabídky, pro rychlost např. pomocí VISA karty. U jiných směnáren, které používají zastaralý způsob verifikace, musí uživatel čekat několik dnů až týdnů, což je zásadní nevýhoda.</p><p> Nákup je velice rychlý, pouze zadáte částku, za kterou chcete nakoupit (např. 50 euro), zadáte číslo kreditní karty a během 2 minut od provedení platby se na vaši bitcoin adresu připíší aktiva v podobě bitcoinu (nebo jiné měny, které zvolíte z portfolia Bitpandy). Základní trading pak můžete provádět i v rámci samotné Bitpandy, kdy ihned po nákupu bitcoinů můžete bitcoiny prodat zpět a eura - ta se vám připíší do euro peněženky, ze které je možno nakoupit jinou kryptoměnu, např. ripple. <br></p><p> <img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/kryptoburzy/Bitpanda.png" alt="Bitpanda.png" />O hlavních online směnárnách kryptoměn to je prozatím vše, v příštím článku se podíváme na možnosti bezpečného skladování kryptoměn, ať už online, offline, fyzicky na papíře nebo v oceli.<br></p><p> <i>Jan Jileček</i> </p>
Zkroťte svou e-mailovou schránkuhttps://www.create-it.cz/Blog/Stranky/zkrotte-sve-e-maily.aspxZkroťte svou e-mailovou schránku<p> Chaos s sebou přináší další chaos a je nutné mu zamezit, než převládne. Tak například New York byl v 70. a 80. letech známý svou rozsáhlou pouliční kriminalitou. Jedním z hlavních faktorů, kterému je připisováno úspěšné zatočení s vlnou zločinu, bylo praktické využití tzv. teorie rozbitých oken. Zjednodušeně řečeno, tam kde lidé vidí stopy zločinu (rozbitá okna, graffiti, odhozené odpadky), tam budou mít větší tendenci zločin páchat. A proto se vedení města rozhodlo zatočit nejen s kriminálním živlem, ale i s nepořádkem v ulicích. Pomohlo to a schopnost se vypořádat se zločinem tehdejšímu starostovi Rudy Giulianimu zajistila velkou popularitu u obyvatel. </p><p> Byly doby, kdy pohled na moji e-mailovou schránku, připomínal temnou uličku v New Yorku 80. let. Důležité zprávy musely sdílet prostor s horou nepotřebného balastu, který se neustále kupil a jeho velikost mě odrazovala od snahy s tím bordelem něco dělat. Nakonec se mi ale podařilo uvést schránku do použitelného a přehledného stavu. Jak k tomu došlo? </p><h2> Jeden e-mail jim všem vládne </h2><p> První důležitou zásadou pro efektivní používání e-mailu, je naučit se konsolidovat. Patřím mezi e-mailové závisláky, kteří si svůj inbox kontrolují často, až obsesivně. Po dlouhou dobu jsem ale nekontroloval jednu, ale dvě, tři až čtyři různé e-mailové schránky. Většina z nás si za pár let projde několika schránkami, a tak jak to bývá u normální pošty, existují lidé či služby, které nepřejdou na novou adresu. Místo toho vám zprávy od univerzity chodí na jeden e-mail, pracovní záležitosti na jiný, osobní věci na další atd. Oddělení práce a osobního života je důležité pro vaši duševní pohodu, takže není problém mít specificky pracovní e-mail (tedy, pokud umíte vypnout a nekontrolujete ho ve volném čase). Všechno ostatní ale patří do jedné schránky. Neměl by být problém si nastavit přeposílání zpráv ze starších e-mailů do nového a díky ušetřeným minutám denně možná získáte navíc den života. </p><h2> Vyřešte zprávy, než přijdou </h2><p> Většina moderních e-mailových klientů dnes nabízí poměrně dobré možnosti, jak roztřídit poštu ještě předtím, než se k vám dostane. Nemusíte proto vytvářet složitý systém složek, ve kterém se stejně po nějaké době začnete ztrácet. Všechny zprávy od rodinných příslušníků si můžete označit třeba “Naši a ségra”, zprávy od služeb, které platíte měsíčně pak “Účtenky” a nastavit si, že se do schránky pro nové maily ani nedostanou, rovnou se budou archivovat. Nejenom, že to sníží nápor na váš inbox, ale také vám to usnadní hledání e-mailů, které zrovna potřebujete. </p><p> Přeplněné schránce lze také odlehčit tím, že zamezíte tomu, aby vám některé zprávy vůbec přicházely. Zamyslete se nad tím, kolik newsletterů vám každý měsíc přistane v e-mailu a vy je bez rozmyšlení hned vymažete? I když se vám v jednu chvíli zdály užitečné nebo zajímavé, odhlaste se z odběru všeho, co doopravdy nechcete. Možná vás pak překvapí o kolik míň zpráv najednou budete dostávat. </p><h2>Pravidlo jednoho kliku a pěti vět<br></h2><p> V neposlední řadě se také vyplatí lépe zacházet s e-maily, které jsou pro vás důležité, nezabírají místo, ale možná vězí ve schránce až proklatě dlouho. Zapamatujte si pravidlo jednoho kliku a pěti vět. Klikněte pouze na ty e-maily, na které máte opravdu v úmyslu odpovědět a slibte si, že vaše odpověď nepřesáhne pět vět. Může se to zdát krátké, či strohé, ale ve skutečnosti je mnohem běžnější nacpat do jedné zprávy příliš mnoho zbytečných informací než nedostatek užitečných. </p><h2>Ještě chvíli...<br></h2><p> Skvělým, i když lehce nebezpečným výdobytkem moderních e-mailových služeb je i “snoozing”. Termín je odvozen od funkce budíků, které vám po stisknutí tlačítka povolí spát o pár minut déle, než začnou opětovně zvonit. Snoozing v e-mailu vám také dá čas navíc, tím, že vám stejný e-mail pošlou znova, o několik hodin či dní později. V ideálním případě by vám snoozing měl pomoci vypořádat se s těmi nejdůležitějšími e-maily a méně důležité odsunout na později, bez toho, aby zůstávaly ve schránce, jako součást nevyřízené hromady. Užitečné, ale podobně jako nevinné tlačítko na budíku někdy způsobí, že zaspíme do práce, může e-mailový snoozing vést k tomu, že e-maily nakonec nevyřídíte nikdy nebo velmi pozdě. </p><p> Závislost na kontrolování e-mailu se mi zatím vyléčit nepodařilo, a tak nemůžu radit ani vám, jak se jí zbavit. Díky výše zmíněným zásadám se ale jedná o mnohem méně bolestivé a časově náročné postižení. Doufám, že vám moje rady pomůžou aspoň trošku nastolit řád ve vaší schránce. </p><p> <i>Lukáš Horák</i> </p>
Hry s umělou inteligencíhttps://www.create-it.cz/Blog/Stranky/umela-inteligence.aspxHry s umělou inteligencí<p> Marion Tinsley opanoval svět dámy, tj. známé deskové hry pro dva hráče, jako nikdo jiný v jakékoliv soutěžní činnosti. Od roku 1950 do roku 1990 se mnohokrát stal světovým šampionem. Občas si vzal od dámy volno a věnoval se matematice a náboženství. Kdykoliv se ale během čtyř desetiletí vrátil ke hře, nenašel se nikdo schopný ho porazit. Je dokumentováno několik jednotlivých her, v nichž Tinsley prohrál, ale nikoliv celý zápas. Šanci měl až počítačový program Chinook, se kterým se Tinsley párkrát přátelsky utkal před oficiálním zápasem v roce 1994. Chinook zvládl Tinsleyho dvakrát porazit, ovšem nakonec musel být zápas odvolán kvůli zdravotním potížím lidského hráče. O něco později prohrál Tinsley svůj boj s rakovinou slinivky. </p><p> Tři roky poté podlehl počítačovému protivníkovi s názvem Deep Blue, Gary Kasparov, šachový velmistr. A v roce 2016 Lee Sedol, nejlepší hráč světa, té nejkomplexnější hry na světě - Go, utrpěl devastující porážku ve svém zápase s programem Alpha Go. Někteří lidé vnímají tyto porážky jako konec éry a předzvěst sterilní budoucnosti, v níž za člověka rozhodují počítače. Stojí za to se ale nad nimi zamyslet v pozitivnějším světle. Na rozdíl od pesimistů bychom neměli vnímat svět černobíle (či ironicky, jako jedničku či nulu). </p><h2> Hra nebo hádanka? </h2><p> Definovat hru je překvapivě obtížné, ale pro naše účely se soustředíme na hry, které mají uzavřený soubor pravidel a umožňují dvěma hráčům soupeřit o vítězství. Přitažlivost klasických deskových her jako dáma, šachy nebo Go, tkví v jejich “čistotě”. Černá a bílá pole, jednoznačnost prostoru, v němž může hráč provádět herní akce, a jasné určení konečného stavu, kdy je znám vítěz a poražený (popř. nastane remíza). Naučit se pravidla těchto her nepředstavuje problém ani pro malé děti, ale naplnění jejich plného potenciálu vyžaduje dva soupeře na vrcholu intelektuálních sil. </p><p> Proto, že počítače mají již téměř ve všech případech navrch i při zápase s těmi nejlepšími z nás, může se zdát, že hrát dál v podstatě nemá cenu. V případě dámy došlo ke “znehodnocení” hry za pomoci počítačů ještě mnohem dál. Autoři Chinook, programu, který téměř porazil Mariona Tinsleyho, později dámu vyřešili. Dámu lze hrát perfektně, tak, že oba hráči táhnou tím nejlepším možným způsobem, a výsledkem je pokaždé remíza. K analýze dámy, zdánlivě jednoduché hry, bylo potřeba masivní množství výpočetní síly. Možných tahů se v dámě nachází 5 x 1020. Šachy zatím vyřešeny nebyly a Go možná nebude takovým způsobem vyřešeno během existence našeho Vesmíru. </p><p> Tak jako tak, musíme si uvědomit, že ani dáma, “vyřešená” hra, neztrácí nic ze svého kouzla, když přijde na měření intelektuální síly. Alespoň pro většinu z nás, kteří nedosáhnou absolutního mistrovství. Počítače navíc brzy nebudou moci jenom hry kazit lidem, ale i posouvat jejich hranice a improvizovat zcela nová řešení. Bez naší pomoci. </p><h2> Učitel a žák v jednom </h2><p> Šampion a génius z Jižní Koreje Lee Sedol, prohrál zápas v Go proti programu AlphaGo v roce 2016. AlphaGo, vyvíjený společností Google v jejich oddílu zaměřeném na umělou inteligenci Deep Mind, nevydržel na vrcholu dlouho. Minulý rok jej v umění hrát Go předčil program AlphaGo Zero. Nejedná se jenom o upgrade předchozího programu, ale o zcela nový přístup k problému umělé inteligence (AI) a hrám. </p><p> Velmi zjednodušeně řečeno, původní AlphaGo potřeboval lidské hráče, aby mu řekli kdy má jak táhnout. Nikoliv přímo, ale skrze databázi odehraných her, v nichž mohl AlphaGo porovnávat svoji momentální situaci s podobnými a určit nejvýhodnější tah. AlphaGo Zero nedostal žádné jiné informace než pravidla Go a následně začal hrát sám se s sebou. Po třech dnech simulací her se z AlphaGo Zero stal nový šampion, schopný porazit ten nejlepší předchozí počítačový program a přijít s tahy, které by zamotaly hlavu každému lidskému protihráči. </p><p> Kde tedy tkví Achillova pata AlphaGo a jemu podobných programů? Samozřejmě ve všem jiném, než je hraní jedné specifické hry. Přes obrovskou komplexnost a výpočetní náročnost nutnou k vytvoření umělé inteligence schopné hrát Go na úrovni, se nemůže žádná AI svojí adaptabilitou a rychlostí rovnat průměrnému lidskému mozku. Pro konkrétní účely, která mají jasně stanovené parametry úspěchu, nám ale počítače postupně dokáží vyrovnat nedokonalosti našeho vlastního “hardwaru”. Jak velmi brzo a s velkou nelibostí každý zjistí, ne všechno v životě je hra. Překážkou pro využití AI v některých oblastech je nejasnost zpětné vazby, která nebývá tak snadná jako vítězství vs. prohra deskových her; lidská intuice má jednoznačně lepší schopnost nejasnosti vyhodnocovat. Tak jako dnes ale AlphaGo Zero táhne kameny na herní desce překvapivými způsoby, mohou nám počítače ukázat neotřelé způsoby, jak řešit problémy např. v infrastruktuře, medicíně či inženýrství a začít učit nás. </p><h2> Roboti na pokec </h2><p> Nesmíme také zapomenout, že umělá inteligence dnes již velmi úspěšně pomáhá řešit naše každodenní problémy. Příkladem budiž chatboti, jako jsou Siri, Alexa nebo naše vlastní Empeena, která se věnuje péči o zákazníky. Podobně jako AlphaGo, umí se i Empeena učit z předchozích interakcí a vylepšovat svoji interakci s lidmi. Jenom se je na rozdíl od herního bota nesnaží porazit, ale pomoci jim. </p><p> Možná právě pro jejich užitečnost se z neobyčejných stali chatboti velmi rychle obyčejnými a lidé o nich přestali přemýšlet jako o umělé inteligenci. Jedná se o natolik často pozorovaný jev, že pro něj dokonce existuje název “AI effect”. Spisovatelka Pamela McCorduck jej popisuje takto: “Součástí historie vývoje umělé inteligence je fakt, že pokaždé, když se nám podaří něco AI naučit - například dobře hrát dámu - tak se najdou kritici, kteří prohlašují, že se nejedná o pravou inteligenci, ale pouze výpočet”. Neustálé posouvání měřítek inteligence pro její umělou verzi pak na ni klade až příliš velké nároky. Čeká se, kdy místo mistrovství dosud známého, dokáže přijít s něčím novým. AlphaGo Zero by mohl být krokem k inteligenci, která zvládne i to. </p><p> Ať už se necháváte porazit expertním počítačem v šachu (k čemuž mě osobně stačí podprůměrný lidský hráč) nebo se bavíte se Siri, umělá inteligence by neměla být něčím děsivým a rozhodně ne určená jen pro příběhy z daleké budoucnosti. Už je tady a pomáhá, my bychom měli pomoci, aby to zvládala ještě líp. </p><p> <em>Lukáš Horák</em></p>
Jak se propít Moravouhttps://www.create-it.cz/Blog/Stranky/vinobrani.aspxJak se propít Moravou<p> Léto pomalu končí a většina z nás se vrací zpět do zajetých pracovních kolejí, kde už jsme vyhlíženi pokračujícími projekty a plnou emailovou schránkou. Jsou ale tací, a patřím mezi ně i já, kteří si několik volných dnů schovali na ono věhlasné Pálavské vinobraní nebo jim postačí uličky lemované vinnými sklípky, které najdete v mnoha moravských vesnicích.<br></p><h2>Pálavské vinobraní<br></h2><p> Pálavské vinobraní je tradiční Mikulovská akce, při které burčák i víno tečou proudem. Je zde i mnoho doprovodných akcí, které se vyplatí navštívit. Program je opravdu bohatý, od ochutnávek vína a moravských specialit až po hudební scénu. Naleznete zde zástupce popu, rocku, jazzu ale také vážné i dechové hudby. A myslím si, že po pár degustacích si na nějakou tu cimbálovku rádi zatančíte. Ale abych nezapomněl na část těch, kteří nemají kam „odložit“ své ratolesti, na místě budou kejklíři, komedianti a rytířské hry včetně audience krále Václava IV. Program vinobraní včetně možnosti zakoupení lístků online nalezne <a href="https://www.palavske-vinobrani.cz/program2018" target="_blank">zde</a>. <br></p><h2>Za vinařem do Velkých Bílovic<br></h2><p> Pokud jste však již Mikulov v minulosti navštívili, je mnoho jiných míst, kvůli kterým se vyplatí na Moravu vycestovat. Pravděpodobně největší a i jedna z nejhezčích vinařských obcí jsou Velké Bílovice. Nacházejí se přibližně 15 km od Lednicko-valtického areálu, na který doporučuji najít si čas. Nejen v průběhu vinobraní zde můžete nahlédnout do valtického podzemí, vyšlapat po točitém schodišti na vrchol Minaretu nacházejícího se v zámeckých zahradách nebo navštívit sokolnické dny, kde si vyzkoušíte přistání dravce na ruku. Ale abych se vrátil zpět k Bílovicím. Tato vesnička je opravdu rájem pro vinaře a těžko zde pohledáte dům bez vinného sklípku. Pravidelně se zde pořádá hned několik akcí, přičemž ta nejzajímavější je „Za vinařem do Velkých Bílovic“. Jak už název napovídá, jedná se o pouť vesnicí mezi bílovickými vinaři, kdy je každý týden jak v hlavní tak vedlejší sezóně otevřeno pro degustaci minimálně 4-5 sklípků. Během této události je možnost „přichomítnout“ se k ostatním degustujícím (kterých je zde v hlavní sezóně více než obyvatel vesničky) nebo si domluvit soukromou večerní degustaci s prohlídkou vinných sklípků, případně ochutnání domácích specialit. Informace ohledně ubytování a průběhu akce naleznete <a href="https://www.velkebilovice.com/za-vinarem-do-velkych-bilovic" target="_blank">tady</a>.<br></p><h2>Šaldorfské sklepy<br></h2><p>Začali jsme u nejznámějšího místa, ale nyní se podíváme i tam, kde pravděpodobně většina z vás nebyla. Jedná se o Nový Šaldorf, který se nachází přibližně 2 kilometry od Znojma. Malá vesnička sousedící s Národním parkem Podyjí. Pro ty, kteří preferují více pohybu a méně vína, je tato lokalita ideální. Navštívit můžete hrad Hardegg nacházející se již za řekou Dyjí a tedy, jak správně tušíte, v Rakousku. Ti méně zdatní mohou výlet započít v Horním Břečkově a poté se vypravit jak pěšky tak na kole směrem k našim jižním sousedům. Pro odvážnější sem vede relativně udržovaná cesta ze Znojma, na silniční kolo to však nebude. „Víkend otevřených sklepů“ se již blíží, proto z vlastní zkušenosti neodkládejte rezervaci ubytování, ať už se vypravíte kamkoliv. Bližší informace k Šaldorfským sklepům naleznete <a href="http://saldorfske-sklepy.cz/" target="_blank">zde</a>.<br></p><h2> Jak na to?</h2><p> A teď pár tipů a rad, které jsou pro některé zřejmé, ale ti, kteří na žádné degustaci nebyli, je jistě ocení. Někteří vinaři vám dají vybrat, jaká vína chcete ochutnat a pokud se tak stane, začněte nejprve u červeného suchého a poté pokračujte ke sladším odrůdám z bílých hroznů. U opačného směru by se vám u posledních vín křivila ústa. Dále si dejte pozor u drobnějších vinařů na množství siřičitanu v lahvích. Etikety u lahví moc očekávat nemůžete a ve správné míře není nikterak závadný, ale pokud jej bude ve víně příliš, není to již chuťově dobré. I na svaření poté tyto vína nejsou příliš použitelná. Ale asi se ptáte jak to poznat? Vezměte láhev a otočte ji dnem vzhůru, poté nazpátek. Pokud je zde siřičitanu příliš, nastane bublinkový efekt podobný jako u lahve šumivého vína. </p><h2>Není sklep jako sklep<br></h2><p> A jeden příběh na závěr. Když jsme byli shodou okolností v Šaldorfu, vyslechli jsme historku, z které lze pochopit to, že čím jdete více na východ, tím více jsou lidé ochotnější. Možná to bude už jenom z větší koncentrace vína v krvi. Skupina z Prahy měla domluvenou degustaci v jedné vesničce se špatným signálem a navigace je navedla k domu starší důchodkyně. S přesvědčením, že jsou na správném místě, zaklepali na dveře a sdělili oné paní, že se jdou podívat na ten její sklep. Místo toho aby jim pověděla, že jsou na špatné adrese, ochotně je zavedla do svého sklepa plného uhlí. Degustace neproběhla, návštěvníci zůstali překvapeni a důchodkyně byla převelice šťastná z chvilky, kdy si mohla povídat s příchozími a být středem zájmu. Syn oné hostitelky později cestovatele navedl do toho správného sklípku.<br></p><p><i>Vladimír Křížek</i><br></p>
Záhada numerické klávesnicehttps://www.create-it.cz/Blog/Stranky/klavesnice.aspxZáhada numerické klávesnice<p> <em>Všimli jste si někdy, že kalkulačka a tlačítkový telefon mají numerické klávesnice naopak? Ano, je to tak, skládají se ze stejných tlačítek s číslicemi, ale jejich rozložení je převrácené podle horizontální osy. Já jsem na tento překvapivý fakt přišel minulý rok, když jsme v kreativním oddělení QUB přemýšleli o designu bitcoinové kasy. Zaujalo mě to a zkusil jsem po tomto fenoménu trochu pátrat.</em> </p><p> Existují dvě teorie, které vysvětlují, proč jsou numerické klávesnice telefonu a kalkulačky rozdílné. Jedna z nich odkazuje na výzkum Bellových laboratoří ve Spojených státech. Na konci padesátých let minulého století zde vědci pracovali na novém designu tlačítkového telefonu. Do té doby se používaly pouze telefony s rotačním vytáčením, kdy jsme museli doslova „vytočit“ číslo volaného. Pamatujete na tyto přístroje? U babičky možná ještě leží nějaký na půdě. </p><p> <img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/klavesnice/Picture2.png" alt="oldschool telefon" /> <br> </p><h2> Princip telefonu</h2><p> Jak vůbec tyto telefony pracovaly? Na přední straně přístroje se nacházel kruhový číselník s čísly 1−9 a 0. Číslice byly uspořádány proti směru hodinových ručiček, kde jednička byla umístěna v pravém horním rohu a poslední nulu bychom pak našli v pravém dolním rohu. Telefonní čísla se tehdy vytáčela po směru hodinových ručiček. Jak se číselný kotouč sám vracel do výchozí polohy, každé zvolené číslici to trvalo různou dobu a generovala odlišný počet elektrických pulzů. Právě podle počtu pulzů poznala automatická telefonní ústředna, jaké číslo bylo vytočeno. Této telefonní technologii se říká <strong>pulzní vytáčení</strong>.<br></p><p>S příchodem nové technologie, tzv. <strong>tónového vytáčení</strong>, které nebylo závislé na časových pulzech, bylo možné využít k volbě volaného čísla rychlejší tlačítka. A s tím také vyvstala otázka, jak numerickou klávesnici navrhnout, aby se telefon co nejlépe ovládal. Vědci z Bellovy společnosti samozřejmě hledali inspiraci u již existujících, dlouhou dobu používaných, sčítacích strojů a pokladních kas. Jak ty se ovládaly? A proč mají takovou klávesnici? Pojďme se podívat do minulosti na jejich vznik.</p><h2> Historie kalkulačky</h2><p> Mechanický kalkulátor byl vynalezen již v 17 století. Kresby prvního sčítacího stroje pochází od německého profesora hebrejštiny a astronomie <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Wilhelm_Schickard" target="_blank">Wilhelma Schickarda</a>, který jej zdokumentoval v dopisech z roku 1623-4 adresovaných Johannu Keplerovi. Tento matematik, astronom a také astrolog je autorem známých, po něm pojmenovaných, zákonů o pohybu nebeských těles. U nás je populární také tím, že působil na dvoře Rudolfa II. v Praze. Johannes Kepler údajně stroj používal již při svých astronomických výpočtech. </p><p> Nezávisle, 20 let poté, sestrojil počítací stroj také francouzský vědec <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Blaise_Pascal" target="_blank">Blaise Pascal</a>. Úžasné je, že mu v té době bylo pouze 20 let! Vytvořil 50 funkčních prototypů a výsledný stroj byl dosti pokročilý, uměl sčítat a odečítat, opakováním těchto operací také násobit a dělit. Číslice se zadávala pomocí malých kruhových číselníků. Takový vytáčecí číselník se používal právě na telefonech s pulzním vytáčením. Mnoho pozdějších typů sčítacích strojů pak bylo inspirováno právě Pascalovým modelem.<br></p><p> <img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/klavesnice/Picture3.png" alt="" /> <br> </p><p> Opravdový rozvoj chytrých počítacích mašinek začal až po roce 1885, kdy si americký technik <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/William_Seward_Burroughs_I" target="_blank">William Seward Burroughs</a> nechal zaregistrovat patent na svůj moderní mechanický sčítací stroj. </p><p> Na začátku 20 století již takové stroje byly běžnou součástí účetních kanceláří, finančních a kontrolních úřadů nebo koloniálů. Tam byly navíc propojeny se zásuvkou na peníze. Tyto mechanické kasy měly klávesnici v podobě devíti řad číslic 1 až 9. Tlačítka s jedničkou se nacházela na klávesnici vespodu, naopak nejvyšší řada obsahovala devítky. Bylo to proto, že malé číslice se používaly nejčastěji a ruka se nemusela daleko natahovat. Je patrné, že již v té době mysleli konstruktéři na použitelnost. Sloupce pak odpovídaly desetinným řádům v zadávaném čísle. </p><p> Zajímavé je, že tehdejší klávesnice neobsahovala nulu. Vlastně nebyla třeba. Na desetinném místě, kde figuruje nula, nebylo nutné stisknout žádné tlačítko. S kasou prodavač <a href="https://www.youtube.com/watch?v=_R0P2Do2b-8" target="_blank">pracoval</a> tak, že musel stisknout danou číslici na definovaných řádech. Pokud chtěl zapsat například číslo „1000,99“, jednoduše vyťukal ve sloupcích postupně pouze 3 číslice „nic-nic-1-nic-nic-nic-9-9“. Následně se toto číslo zaregistrovalo do kasy zatažením za páku. Číslo se také automaticky vytisklo na papírový pásek a následovalo zadání dalšího čísla. Nakonec stačilo stisknout tlačítko pro součet a opět zatáhnout za páku. A součet všech zadaných čísel se objevil na účtu. </p><p> <img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/klavesnice/pokladna.png" alt="pokladna.png" /> <br> </p><p> S příchodem elektřiny byly počítací stroje vylepšovány a díky použití elektrického motoru již nebylo nutné stroj pohánět manuálně pákou. Kvůli mechanickému systému uvnitř stroje však zůstával počet a rozložení kláves stále stejné. </p><p> Přelom nastal až v roce 1961, kdy společnost Bell Punch Company představila na výstavě v Londýně a Hamburgu plně elektronický počítací stroj <strong>Anita Mk VII</strong>. Tento stroj umožňoval provádět základní 4 aritmetické operace: sčítání, násobení, odčítání a dělení. Výsledné číslo bylo pak zobrazováno na jednoduchém neonovém displeji o 13 číslicích. Stroj se masově rozšířil po kontinentální Evropě a stal se základem moderních elektronických kalkulaček. </p><p> Na něj za 4 roky navázala firma Olivetti, která představila na svou dobu vyspělou kalkulačku <strong>Programma 101</strong>. Tento programovatelný stroj již uměl číst a zapisovat data na magnetické karty a také tisknout výsledky na vestavěné tiskárně. Umožňoval zpracovávat podmíněné operace a pracoval s operační pamětí. Je považován za opravdový první osobní stolní počítač a získal řadu ocenění v oblasti průmyslového designu. A jak by ne, vždyť ho navrhli Italové! Zajímavé je, že v té době stál 3 200 $, což je dnešní hodnota odpovídající vozu střední třídy (více než půl miliónu Kč)! </p><p> <img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/klavesnice/olivetti.png" alt="olivetti" /> <br> </p><p> Podstatné je, že tento kalkulátor měl již současnou moderní numerickou klávesnici složenou pouze z 10 číslic. Rozložení číslic je v řadách odshora: 7 8 9 – 4 5 6 – 1 2 3 - 0. Číslice malé hodnoty mají své místo opět na klávesnici dole, poblíž nejpoužívanějšího tlačítka START a +. Ruka uživatele tak nemusela provádět velké přesuny a zadávání výpočtů bylo velmi rychlé. Ovšem italští designéři nebyli první, kdo s takovou sestavou tlačítek přišel. V roce 1914 si nechal patentovat deseti-číslicový sčítací stroj už americký vynálezce <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/David_Sundstrand" target="_blank">David Sundstrand</a>. Jeho mechanický kalkulátor disponoval stejnou sestavou numerických kláves, která nám vydržela na kalkulačkách dodnes. A tutéž numerickou klávesnici najdeme i na počítačových klávesnicích. </p><p> <img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/klavesnice/picture_6.png" alt="" /> <br> </p><p> Nyní už víme, jaká je historie kalkulačky a její klávesnice. Ale co ten telefon? Proč má odlišnou konfiguraci tlačítek?</p><h2> Výzkum Bellových laboratoří</h2><p> Vraťme se zpět do amerického státu New Jersey do Bellových laboratoří, kde tým vědců pracoval na designu tlačítkového telefonu pro tónové vytáčení. Odborníci tehdy testovali různé typy klávesnic. Je třeba si uvědomit, že v té době ještě nebyly žádné bezdrátové telefony, žádné mobily ani smartphony. Vědci navrhovali úplně nový přístroj a simulovali, jak s ním budou uživatelé pracovat. O testování použitelnosti v Bellových laboratořích se můžeme hodně dozvědět díky zveřejněné studii s názvem „<i>Human Factor Engineering Studies of the Design and Use of Pushbutton Telephone Sets</i>“, která vyšla v červnu 1960 v časopise „<i>The Bell System - Technical Journal“</i>, číslo <a href="http://www.vcalc.net/touchtone_hf.pdf" target="_blank">39/4</a>. </p><p> Zpráva ukazuje 16 různých způsobů rozložení tlačítek, včetně kruhové konfigurace stávajícího telefonního číselníku po směru i proti směru hodinových ručiček. Dále zde najdeme zvláštní uspořádání tlačítek do kříže, do trojúhelníku, ale také 2 řady číslic v rozličných směrech. Testována byla samozřejmě také kalkulačková sestava tlačítek 3 x 3 s nulou ve spodu.<br></p><p> <img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/klavesnice/Picture7.png" alt="" /> <br> </p><p> Vědci v testu vyhodnocovali rychlost zadávání čísel, chybovost typování a osobní preference testerů (formou dotazníku). Analýza přinesla ne příliš překvapivé výsledky, které odhalily, že nejrychlejší zadávání čísel je prováděno pomocí kruhové konfigurace tlačítek, stejné jako na původním telefonu s pulzní volbou. Tato konfigurace byla také vyhodnocena jako jedna z nejoblíbenějších. Jak by ne, když tento systém vytáčení lidé znali již desítky let a byli navyklí jej běžně používat. </p><p>Ovšem objevil se závažný důvod, proč je takové seskupení tlačítek pro nový přístroj nevhodné. Předpokládalo se totiž i použití písmen, která by lidé využívali v komunikaci s různými telefonními automaty. Každé tlačítko musí být, kromě číslice, přiřazeno také 3 písmenům: 1 – ABC, 2 - EFG, atd. A pokud by vědci využili pro nový telefon stávající konfiguraci číselníku s číslicemi proti směru hodinových ručiček, bylo by mapování číslic a písmen opačné, to znamená: 1 – XYY, 2 – UVW, atd. Takové uspořádání, jak sami uznáte, je velmi zvláštní, nepřehledné a pro uživatele matoucí. Navíc kruh tlačítek by zabíral na telefonu dosti místa a vědci jej zavrhli.</p><p> Tým odborníků z Bellových laboratoří nakonec dospěl k závěru, že použijí hned další konfiguraci tlačítek, která vycházela v testu nejlépe. Jedná se o sestavu tlačítek 3 x 3. V horním řádku figurují číslice 1-2-3, následně 4-5-6 a v posledním řádku 7-8-9. Nula je přilepena pod touto maticí číslic. Uživatelé při použití takovéto klávesnice psali v testech relativně rychle a při malé chybovosti. Testování tak ukázalo, že používání této nové sestavy numerických kláves je pro lidi nejsnadnější. Pro západní civilizaci je přirozené psát a číst zleva doprava a ze shora dolů. A právě takto jsou číslice uspořádány – přirozeně. </p><p> <img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/klavesnice/picture_8.png" alt="" /> <br> </p><p> A tak v soutěži numerických klávesnic zvítězil nový model, který má tlačítka uspořádána přesně opačně, než kalkulačka. Tato nová tlačítková klávesnice se osvědčila a Bellovy závody začaly vyrábět tento nový typ telefonu „budoucnosti“. Oblíbený design postupně kopírovali i další výrobci a tento typ klávesnice přetrvává u telefonů doposud. A to je ten důvod, proč dnes máme dvojí numerickou klávesnici. </p><p> Nicméně používání tlačítkových telefonů se rozšířilo docela pomalu, běžně jsme je mohli vidět v amerických a západoevropských domácnostech až na začátku 80. let dvacátého století. U nás, v tehdejším Československu, to pak bylo až o další roky později. Ale tlačítkové, již mobilní telefony jsou ze současného trhu rychle vytlačovány „chytrými“ smartphony s dotykovými displeji. A tak je velmi pravděpodobné, že za pár let budou všechny tlačítkové telefony pouze historií.</p><h2> Další teorie</h2><p> Na internetu jsem narazil ještě na jinou teorii, která vysvětluje rozdíl mezi klávesnicí kalkulačky a telefonu. Říká, že když vědci přišli s novým telefonním hardwarem pro tónové vytáčení a designovali k němu tlačítkový telefon, automaticky dostal telefon již používanou klávesnici z kalkulačky. Na tu byli lidé v té době už zvyklí a sestavu číslic měli naučenou. Zvláště zaměstnanci statistických a daňových úřadů, kteří s kalkulačkou pracovali denně, na ní dokázali psát extrémně rychle. To bylo skvělé pro typování dat a čísel do výpočtů, nikoliv však pro tónové vytáčení na telefonu. Tehdejší technologie údajně nestíhala rozpoznávat vytáčené číslo při tak velké rychlosti zadávání. Designéři prý následně zjistili, že pokud změní rozložení tlačítek, rychlost vytáčení se sníží a mechanismus rozpoznání tónové volby bude spolehlivější. A tak vytvořili novou klávesnici, která se liší od té „rychlé“, kalkulačkové. </p><p> Z počátku dává tato teorie docela smysl, v počátcích vývoje telefonů (a elektroniky vůbec) nebyl hardware vůbec výkonný, a tak se vědci snažili výkonnostní problémy všelijak řešit. Nicméně v archivech nenajdeme pro tuto verzi výkladu žádné důkazy. Navíc má teorie jednu závažnou trhlinu. I pozměněnou klávesnici po nějaké době učení zvládne člověk ovládat velmi rychle a problém se slabým hardwarem by to tak dlouhodobě opravdu nevyřešilo. Osobně si myslím (a uvedená studie to dokládá), že vědci z Bellovy společnosti hledali naopak takové rozložení kláves, které bude efektivní, snadno použitelné a umožní telefonní číslo volit co nejrychleji. Prostě jako správní designéři kladli důraz na UX!</p><h2> Soutěž<br></h2><p> Tak, a teď to tajemství rozdílných klávesnic znáte. Ale schválně, kontrolní otázka… Víte, jaká numerická klávesnice se používá u bankomatů? Z telefonu nebo ta z kalkulačky? Posílejte nám své odpovědi na souteze@cleverlance.com a třem nejrychlejším výhercům pošleme unikátní stylové žvýkačky a hrnek Cleverlance!<br></p><h4>EDIT: soutěž už je ukončena, hrnky putují ke svým výhercům.<br></h4><p> <img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/klavesnice/vyhra.jpg" alt="vyhra.jpg" /> <br> </p><p> <i>Jan Čermák</i></p>
Alternativní kryptoměny - část II.https://www.create-it.cz/Blog/Stranky/altcoiny2.aspxAlternativní kryptoměny - část II.<p>Není kryptoměna jako kryptoměna. Některé se soustředí na bankovní funkce, jiné cílí dál - na marketing, bezpečnost dat či charitu. O dalších kryptoměnách si můžete přečíst v minulých dílech seriálu - <a href="/Blog/Stranky/Blockchain.aspx">Jak fungují Bitcoiny a jiné kryptoměny</a> nebo <a href="/Blog/Stranky/altcoiny1.aspx">Alternativní kryptoměny</a>, na který dnes navážeme. </p><h2> Ripple - XRP</h2><p> <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Ripple" target="_blank">Ripple</a> se zaměřuje hlavně na bankovní sektor. Mezi její hlavní výhody patří rychlost a škálovatelnost - nicméně není založena na blockchainu, je ve své podstatě centralizovaná, navenek se ale snaží jevit veřejnosti jako decentralizovaná. Místo blockchainu používá algoritmus <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Merkle_tree" target="_blank">HashTree</a>, který funguje na bázi porovnávání sumarizovaných dat napříč servery. </p><p> Dva tvůrci Ripple, Chris Larsen a Jed McCaleb vlastní 55 miliard jednotek Ripple (tj. asi 37 miliard Kč).</p><p> Ripple byla navržena jako centralizovaná transakční síť pro použití bankami na finanční transakce podobným způsobem jako např. SWIFT. Používá jednotku XRP - peníze jsou konvertovány na XRP token, který je následně poslán přes Ripple síť a poté konvertován zpět do požadované měny při výběru. Je navržen pro vyšší rychlost, lepší spolehlivost a menší volatilitu než jiné kryptoměny.</p><h4> Nejvyšší dosažená hodnota v historii měny = $3.23</h4><p></p><h2> Basic Attention Token - BAT </h2><p> <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Basic_Attention_Token" target="_blank">BAT</a> je decentralizovaná reklamní síť. Dramaticky zlepšuje efektivitu digitálního marketingu vytvořením tokenu, který může být směňován mezi vydavateli, inzerenty a uživateli. Vše se děje na Ethereovém blockchainu. Inzerentům dovoluje vynechat třetí stranu, takže uživatelům platí přímo za jejich pozornost.<br></p><p> Token se využívá k zakoupení různých propagačních a na pozornosti založených služeb. Vše zaštiťuje platforma <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Brave_%28web_browser%29" target="_blank">Brave</a>.  Jakkoliv složitě to může znít, vše v podstatě znamená, že uživatel dostává BAT tokeny za stránky, které si prohlíží (přes prohlížeč Brave).<br></p><p> Brave je webový prohlížeč, který omezuje reklamy a místo toho spoléhá na použití BAT tokenů. V dnešní době totiž až 60 % veškerého webového provozu využívá právě reklamní technologie, které tak pouze zhoršují prožitek z brouzdání po internetu. Brave prohlížeč zároveň ochraňuje uživatele před sledováním třetími stranami (v běžných prohlížečích je možné se chránit pomocí rozšíření na blokování reklam (např. <a href="https://chrome.google.com/webstore/detail/ublock-origin/cjpalhdlnbpafiamejdnhcphjbkeiagm?hl=cs" target="_blank">uBlock</a>) a sledovacích skriptů Facebooku, Googlu aj. (prostřednictvím <a href="https://chrome.google.com/webstore/detail/ghostery-%e2%80%93-privacy-ad-blo/mlomiejdfkolichcflejclcbmpeaniij?hl=cs" target="_blank">Ghostery</a>).</p><p> Uživatelé prohlížeče Brave si mohou volit zda povolí inzerentům zobrazovat reklamy, a tak je podporovat pomocí BAT tokenů, což jim dává do rukou nevídanou moc.</p><h4> Nejvyšší dosažená hodnota v historii měny = $0.76 </h4><h2> Litecoin - LTC </h2><p>Jedná se o <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Fork" target="_blank">fork</a> bitcoinu a jeden z prvních altcoinů vůbec. Vytvořil ho <a href="https://twitter.com/satoshilite" target="_blank">Charlie Lee</a>, který si přezdívá Satoshi Lite. <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Litecoin" target="_blank">Litecoin</a> používá rozdílný těžařský algoritmus a je 4x rychlejší díky snížení času na vytěžení bloku na čtvrtinu (Bitcoin 10 minut, Litecoin 2,5 minuty). V reálném světě lze s litecoiny platit již například i v řetězci Subway.<br></p><p> Je také znám jako “mladší bráška Bitcoinu” - jeho staršího bratra připomíná hlavně v tom, že je to “<a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Peer-to-peer">peer-to-peer</a>” kryptoměna, má však rychlejší transakce a také znatelně vyšší tokenový strop - nastaven (oproti BTC na 21 mil.) na 84 milionů tokenů. Hlavní výhoda Litecoinu je dnes v jeho rozšířenosti po světě a rychlých a relativně levných transakčních poplatcích.<br></p><h4> Nejvyšší dosažená hodnota v historii měny = $366<br></h4><p> <img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/altcoiny2/Litecoin.png" alt="Litecoin.png" /> <br> </p><p> <span style="color:#7d3cbe;font-family:source-sans-pro-light, open-sans, sans-serif;font-size:26px;">Neo </span><br></p><p> <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/NEO_%28cryptocurrency%29" target="_blank">NEO</a> je neziskový, komunitně založený projekt, který využívá blockchain technologii pro “digitalizování” aktiv, zautomatizování managementu oněch  aktiv pomocí chytrých kontraktů, a pro realizaci “chytré ekonomiky” za užití distribuované sítě.<br></p><p> Chytrá ekonomika používá všechny zmíněné technologie - digitální identitu, chytré kontrakty a klasické převádění měny na digitální měnu a zpět. NEO bylo založeno v roce 2014 a v červnu 2015 bylo zveřejněno jako open-source na Githubu. Od jeho počátku prošla měna boomem blockchainového průmyslu a různými vzestupy a pády digitálního trhu.</p><p> Jedná se také o první veřejný open-source blockchain v Číně. Používá model Etherea a snaží se být hlavní platformou pro nově vznikající “smart ekonomii”.</p><p> Někdy se mu přezdívá “čínské ethereum” - sdílí hodně charakteristik s původním Ethereem. Mezi výhody patří možnost psát chytré kontrakty v dalších jazycích jako C#, Javě nebo v jazyce Go, ovšem vytvoření chytrého kontraktu je nákladné.</p><h4> Nejvyšší dosažená hodnota v historii měny = $150</h4><h2> Dragonchain - DRGN </h2><p>Umožňuje firmám snadno implementovat blockchain do svého businessu. Hlavním tahákem je rozličnost jazyků pro vývoj chytrých kontraktů - C#, Python, Golang atdf.<br></p><p> <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Dragonchain" target="_blank">Dragonchain</a> síť staví na blockchainu Etherea, proto podporuje stejnou funkcionalitu jako Ethereum, kterou rozšiřuje. Dragonchain pochází od Disney a zaměřuje se na ochranu firemních aktiv přes bezserverovou architekturu na blockchainu. V roce 2016 byl projekt zveřejněn jako open source pod názvem Dragonchain Foundation.</p><p> Jde o hybridní systém, který pomáhá firmám (enterprise nebo startupům) implementovat jejich vlastní chain. Jeho architektura umožňuje maximální kontrolu nad viditelností citlivých firemních dat a logiku smart kontraktů. Nevyžaduje používání měny, zároveň ale podporuje využívání více měn. Celý projekt má sídlo v Seattle.</p><h4> Nejvyšší dosažená hodnota v historii měny = $4.94</h4><h2> Stratis - STRAT </h2><p>Mezi hlavní taháky patří snadná implementace vlastního blockchainu pro firmy (jejich hlavní slogan zní “We make blockchain easy for you”). Vyvíjet lze v C# ve frameworku .NET.<br></p><p> <a href="https://www.cryptocompare.com/coins/guides/what-is-stratis/" target="_blank">Stratis</a> umožňuje tzv. “sidechainy” (blockchain mimo hlavní blockchain), specificky navrženy a používány pouze pro chytré kontrakty - to je hlavní rozdíl oproti např. Bitcoinu, kde se vše děje na hlavním blockchainu.</p><p> Firmy tak nebudou nuceny používat stejný blockchain, na kterém běží ostatní měny, co mohou mít špatnou reputaci.</p><h4> Nejvyšší dosažená hodnota v historii měny = $21</h4><h2> Status - SNT </h2><p> <a href="https://status.im/" target="_blank">Status</a> je mobilní klient používající Ethereum síť, kryptoměna a mobilní interface pro interakci s decentralizovanými aplikacemi. Jedná se o open-source komunikační platformu používající Ethereum, a rozšiřuje o něm povědomí mezi běžné uživatele, zatímco poskytuje flexibilní platformu pro vývojáře tzv. DApps. Usiluje o maximalizaci denního počtu uživatelů veřejného blockchainu Etherea.<br></p><p> Status promění vaše mobilní zařízení do tzv. “light” klientského uzlu na Ethereum síti a umožní vám odkudkoliv snadno přistoupit do celého Ethereum ekosystému. Uvnitř jejich komunikačního systému (messenger) si mohou uživatelé navzájem zasílat platby a vytvářet chytré kontrakty pomocí Statusu (jednotky SNT). Výpadky serveru již nikdy nebudou problémem, jelikož celý systém běží na peer-to-peer síti.</p><h4> Nejvyšší dosažená hodnota v historii měny = $0.60</h4><h2> Bcash - BCH </h2><p> <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Bitcoin_Cash" target="_blank">BCash</a>, který jeho zastánci nazývají Bitcoin Cash, aby využili publicity původního Bitcoinu, je forkem původní kryptoměny. Fork nastal 1. srpna 2017. Za měnou stojí Roger Ver, milionář, který však svoje jmění získal prodejem nelegálních výbušnin. Za to si odpykal desetiměsíční trest, po jehož skončení se přestěhoval do Japonska a vzdal se amerického občanství.<br></p><p> Snažil se vylepšit blockchain Bitcoinu, aby unesl větší transakční nápor. Toho chtěl docílit zvětšením velikosti bloků z 1MB na 8MB, dnes se spekuluje o zvýšení na 32MB.</p><p> Pokud si bitcoin blockchain představíme jako dálnici, tak při vysokém zatížení na ní vznikají zácpy. BCash se pokusil problém vyřešit pomocí rozšíření dálnice na více pruhů, ale jak vidíme např. v Japonsku, časem se i takto rozšířená dálnice zaplní a budou nutná další rozšíření. Původní bitcoin se snaží o vyvinutí nové technologie - Lighting Network - která by, zjednodušeně řešeno, sloužila jako teleport - zácpě by se tak vyhnula. LN však má také svoje mouchy, v podstatě aplikuje centralizovanou architekturu SWIFT na bitcoinový blockchain, čímž do systému zavádí centralizované body a celkově tak poškozuje ekosystém bitcoinu.</p><p> Je tu také kontroverze okolo faktu, že Roger Ver vlastní více jak polovinu všech uzlů BCash blockchainu (provozuje servery zajišťující činnost sítě) - v podstatě tak má moc nad vývojem měny a může ji ovlivňovat. Na nejnižší úrovni je proto BCash centralizovaný - vlastní ji Roger Ver.<br></p><h4> Nejvyšší dosažená hodnota v historii měny = $4091</h4><h2> Dogecoin - DOGE </h2><p> <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Dogecoin" target="_blank">Dogecoin</a> vznikl na konci roku 2013, kdy se ještě těžil na procesorech, protože používal nenáročný algoritmus <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Scrypt" target="_blank">Scrypt</a>.<br></p><p> Dogecoin vznikl víceméně jako vtip, ovšem dnes má tržní kapitalizaci okolo 450 milionů dolarů (v prosinci 2017 měl zastoupení skoro 2 miliardy dolarů). Dogecoin má v logu japonského psa Shiba-Inu, který je původně internetovým memem “Doge”- psa co komunikuje britskou angličtinou a používá hlášky jako “wow, such currency, very rich”.</p><p> Online komunita je opravdu velice přátelská, pozitivní a skoro až lehkomyslná. Nebere nic vážně a i v časech nejvyšších propadů měny se vtipkuje o tom, že chce Doge nejprve prozkoumat mořské dno, předtím než poletí na měsíc.</p><p> Dogecoin je asi nejpřátelštější blockchain a kryptoměna s historií charitativních příspěvků. Je decentralizovaná, založena na Litecoinu a je provozována jako open-source. </p><p> <img src="https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/c1/Dogecoin_Paper_Wallet.jpg" alt="" />Zmíněné charitativní snahy se vztahují např. i na automobilové závodníky - jeden americký závodník Nascaru přišel o svůj vůz při nehodě, a tak se mu komunita složila na nový. Vybral se dostatek na nákup nového Nascar auta a závodník z vděčnosti začal nosit kombinézu s psíkem Doge a dal si polepy propagující Dogecoin i na svůj vůz, aby mohl rozšiřovat povědomí o této měně.<br></p><p> To by bylo o alternativních kryptoměnách prozatím vše, příště se podíváme na kryptoměnové burzy.</p><p> <em>Jan Jileček</em><br></p><p></p>
Švýcarsko, země zaslíbená? https://www.create-it.cz/Blog/Stranky/svycarsko.aspxŠvýcarsko, země zaslíbená? <p>Loni v létě jsem navštívil kamaráda v Curychu, který tam v té době pracoval druhým rokem jako vývojář a vedoucí vývojového týmu v bance. Podíval jsem se, jak to tam funguje a získal mnoho překvapivých informací. Letos na jaře se vrátil a mě napadlo udělat s ním rozhovor o jeho zkušenostech a porovnat tak, jak to chodí na projektech ve Švýcarsku. </p><h3> Začneme popořadě, jaká cesta tě přivedla právě do Švýcarska?</h3><p> Věděl jsem už po střední, že chci zkusit práci v zahraničí, lákal mě západ. Nejprve jsem potřeboval nabrat praxi u nás, tak jsem pracoval rok jako tester v ČSOB a pak tři roky jako vývojář. Za tu dobu jsem získal potřebné znalosti a začal dostávat nabídky práce v zahraničí. Několik měsíců jsem komunikoval s HR a vybíral, jaká země a pozice by byla nejlepší. Nabídek bylo nejvíc ze západní Evropy a blízkého východu. Nakonec jsem si vybral Švýcarsko, konkrétně Curych, díky krásnému prostředí a dobrým platovým podmínkám. Jednalo se o pozici vývojáře procesních aplikací pro banky UBS, později Raiffeisenbank.</p><h3> Jaké to bylo v nové práci, co tě překvapilo? </h3><p> V první řadě jsou to odhady, projekty si dávají větší odhady než je zvykem u nás. Když se řekne pět dní, tak se dá automaticky polštář další tři a tak je to u všech projektů. V Čechách jsem byl zvyklý spíše na opačný přístup, tedy podceňování odhadů a dohánění termínů. </p><h3> Pracovní tempo je tedy klidnější, můžeš si vzít homeofiice?<br></h3><p> Přesně tak, dávají si na vše dostatek času. Díky tomu se nesnaží tolik tlačit na pilu a tempo není nějak náročné. Pokud se náhodou musí pracovat přesčas, je nadstandardně proplácen. Když je požadována práce v neděli, tak to musíš mít dokonce schválené od města, že můžeš pracovat. Pracovní doba je klasicky od devíti do pěti. </p><p> S homeofficy je to obdobné jako u nás. Samozřejmě záleží na pozici, ale není problém si jej vzít. Já jsem si ho čas od času bral a bylo to bez problémů.<br></p><p> <img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/svycarsko/Zurich.jpg" alt="Zurich.jpg" /> <br> </p><h4 style="text-align:center;">Centrum Curychu.<br></h4><h3> A jaký byl dresscode v bankách, kde jsi pracoval?<br></h3><p> Záleží na zaměstnavateli. Když jsem nastupoval v Raiffeisenbank, musel jsem mít "business without tie" a poté se přizpůsobit klientovi. Když jsem seděl jenom v IT oddělení, tak jsem oblek nenosil.</p><h3> Byla v kurzu agilita, nebo jiné moderní metodiky vývoje?</h3><p> Snad ještě víc než u nás a úplně stejným způsobem jako v ČR. Všichni mluví o agile, scrum ale nikdo pořádně neví jak to správně zavést a řídit. Hlavně udělat sprinty, dodat scrum mastery a tím to zhruba končí. Nemyslím si, že bych někde potkal správně fungující model.</p><h3> Jak je na tom pracovní prostředí, je tam vyšší standard?</h3><p> Nemyslím si, že by byl vyšší standard. Například jsem měl vždy naprosto tragické židle, když to porovnám s prostředím v bankách v ČR. Nebo v jedné bance byla horká voda pouze placená z automatu, neměli nikde rychlovarné konvice. Jinak všude, kde jsem pracoval, byl klasický openspace.</p><h3> Co meetingy, probíhají jako u nás?</h3><p> Na meetingy všichni chodí o 5 minut dříve a před začátkem probíhá small talk. Pokud přijdete přesně na čas, tak se omluvíte, že jdete pozdě. Jazykem schůzek bývá často angličtina i němčina zároveň, každý mluví v tom jazyce, který umí lépe a očekává, že ostatní mu rozumí. Hlavním jazykem na projektech je však angličtina, němčinu jsem používal minimálně.</p><h3> K tomu mě napadá otázka jak je to se složením týmů?</h3><p> Týmy jsou hodně mezinárodní, velikost cca 5-8 lidí. Švýcaři jsou spíše v managerských pozicích. Hodně zastoupení jsou Indové z offshoringu. Mimo to jsem potkal v týmu Němce, Bulhara a Maročana. Zajímavostí je, že Indové musí získat vízum vázané na projekt, místo a firmu a po skončení musí odejít ze země. Jejich minimální plat nařizuje město a musí být stejný, jako mají lidé ve firmě na stejné pozici. Jinak spolupráce s Indy v přímém kontaktu je bezproblémová, pokud je to vzdálená spolupráce, je to těžší. Když něco nevědí, tak se bojí říct, že to neumí - a naslibují ledacos.</p><h3> O Švýcarsku si hodně lidí myslí, jak je to vyspělá země a je tam vše „dokonalé“, platí to?</h3><p> Myslím, že ta představa na mnoha místech neplatí. Překvapilo mě, jak málo lidí mluví ve Švýcarsku anglicky. Například v bankách na pobočkách je relativně málo lidí, kteří umí plynule anglicky. Paradoxně nejlepší angličtinu jsem potkal ve sběrném dvoře.</p><p> Další kapitolou jsou vlaky, nejsou tak přesné jak švýcarské hodinky a občas se i zruší. V neděli je navíc vše komplet zavřené, takže si nekoupíte ani lístky na nádraží, jídlo v restauraci, večerce, prostě nic. Výjímkou jsou rušná turistická centra, kde mívají restaurace otevřeno. </p><p> Ve všední dny mají ve službách pauzu přes poledne a otevírací doba bank je často hodinku až dvě dopoledne. K tomu dodám, že ve službách jsou často zaměstnaní Švýcaři a většina z nich je pouze vyučená. </p><h3> Co bys řekl o Švýcarech jako národu?</h3><p> Ve volném čase Švýcaři hodně sportujou a scházejí se doma na balkonech a terasách. Je to tím, že jsou šetřiví a i pro ně samotné jsou restaurace a bary relativně drahé. Z toho vyplývá, že si spíše vaří doma. Nejčastěji si připravují racklette, sýrové fondue a bratwursty.</p><p> Když jsme u toho jídla, překvapilo mě, jak plýtvají plastem. Například na pití jsou schopni spotřebovat za den několik plastových kelímků. Navíc je ve Švýcarsku hodně kuřáků a kouří všude, kde to jde. Platí, že co není napsané, je dovolené. Když není někde zakázáno kouření, tak tam kouří.</p><h3> Švýcarsko je známé svým bankovním sektorem, je zde něco odlišného od našeho?</h3><p> Dost odlišná je kultura platebního styku. Všichni posílají většinu peněz složenkami, navíc i mezi sebou. Banky mají za veškeré transakce poplatky a neexistují tam „low cost“ banky jako u nás, kde by bylo například vedení účtu a posílání plateb zdarma. Navíc pokud chceš začít pracovat nebo bydlet ve Švýcarsku, potřebuješ mít bankovní účet.</p><p> Zajímavé je zdanění příjmů. Konkrétní daň zcela záleží na městě a výši platu. Rozdíly jsou i mezi městskými čtvrtěmi. Obecně se dá říct, že se daň z příjmu pohybuje od cca 8% do 35%. Navíc mají progresivní zdanění v manželství, platíš pak větší daně - Švýcaři se tak stále méně žení.</p><h3> A jak se ti bydlelo v Curychu, je tam bydlení na vysoké úrovni?</h3><p> Curych patří dlouhodobě mezi několik nejdražších měst na světě, odpovídá tomu i výše nájmů a ceny služeb. Například standardní dvoupokojový byt na kraji města stojí měsíčně trojnásobek nájmu v ČR. Mají však větší byty, než je u nás zvykem, a z domů na kraji města jsou často vidět Alpy. Nájem v bytech je určený zákonem podle hypotéky na dům. Když se změní úroková sazba, tak lze požádat o snížení nájmu, navýšení probíhá automaticky. <br></p><p> <img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/svycarsko/alpy.jpg" alt="alpy.jpg" /> <br> </p><h4 style="text-align:center;">Pohled na Alpy z bytu v Curychu.<br></h4><h3>Poslední otázka, která asi každého někdy napadla, jak je to s cenami?</h3><p> No, moc levné to není, třetinka piva v hospodě stojí 9 franků (1 frank je cca 23 korun). Obdobně oběd tě vyjde v průměru na 25 franků, pokud si dáš maso. Vstupy do klubů stojí od 30, drinky pak od 15, lahev vína cca 70 franků. V centru je jídlo o něco dražší a vychází běžně kolem 50 franků. Elektronika a auta jsou však za podobné ceny jako v ČR, nebo dokonce levnější.</p><h3> Díky za rozhovor!<br></h3><p> <br> </p><p> <i>Ptal se Jiří Rosík</i></p>