Jak přišla Palmovka ke svému jménu?
20. 6. 2018
Jak přišla Palmovka ke svému jménu?

Procházka městem pro mě představuje jeden z hlavních nástrojů relaxace. Míjet budovy staré desetiletí či staletí nebo si všímat malých nedostatků, které by šlo snadno spravit, ale zdánlivě o nich nikdo kromě nás nepřemýšlí, má svoje kouzlo. Stejně jako objevování nových zákoutí. A ti, kteří se s městem opravdu sžijí, si také rychle všimnou, jak rychle se jeho tvář může měnit, bez narušení jeho původního ducha.

Cleverlance je součástí podobné změny, naše pražská pobočka se na podzim stěhuje na Palmovku. Proto jsme se chtěli podívat, kam v proudu času a změn města vlastně vstupujeme.

palmovka_mapa.png

Palma nebo vinná réva?

Palmovka je oblast v okolí dvou křižovatek. Ta dnešní, modernější z nich leží u stejnojmenné stanice metra a je protkána tramvajovými linkami vedoucími z Karlína, Vysočan a Holešovic. Původnější křižovatka se nachází u Zenklovy a Sokolovské ulice. Ani jedna z nich ovšem není obehnána řadou tropických stromů, takže se nabízí otázka, odkud se vlastně vzal jejich název. Znovu nás to vrací k tématu zbližování lidí a jejich okolí. Na místě, kde se dnes prohánějí tramvaje, dříve stála vinice, kterou od poloviny sedmnáctého století vlastnil novoměstský konšel a vladyka Matěj Vojtěch Miler z Mildenburka. Proto se pro ni nejprve ujalo jméno Milerovka. Po jeho smrti v roce 1686 si celou usedlost v okolí vinice mezi sebe rozdělili dědicové, včetně Milerovy dcery Voršily. Ta se provdala za Daniele Palmu a Palmova rodina zde žila více než padesát let. A tak se venkovské usedlosti začalo říkat Palmovka. Většina lidí dnes rozhodně nemyslí na Voršilu Milerovou, když spěchá na metro, ale její život je neoddělitelně spjat s městem.

V polovině 19. století došlo k proměně lokality na průmyslovou oblast - vznikl zde lihovar a továrna na mýdlo a svíčky. V roce 1889 se novým majitelem Palmovky stal Vojtěch Švarc, který získané pozemky rozprodal coby stavební parcely - z té doby pochází valná část činžovních domů, které se zde dnes nacházejí.

Libeň od Rudolfa II. k Hrabalovi

Palmovka se nachází v Libni, čtvrti, jejíž historie se úzce dotýká židovského kulturního bohatství Prahy. Alt Lieben (pozor, nepřekládejte z němčiny doslovně jako "staré milování" nebo "milování postaru", jedná se o Starou Libeň) je doloženou židovskou osadou, o níž můžeme najít nejstarší zmínku datovanou k roku 1561. Ghetto na periferii staré Prahy patřilo k významným místním židovským komunitám, které předčilo pouze staré Židovské město v Josefově. Bohužel, mnoho pozůstatků této dávné minulosti bylo poničeno ve 20. století, během tzv. “akce Z” v padesátých a šedesátých letech, kdy byl zasypán židovský hřbitov a poničeno mnoho z původních budov.

Libeň se také stala svědkem mnoha událostí, které hýbaly celou Evropou, od podepsání Libeňského míru v roce 1608 mezi Rudolfem II. a jeho bratrem Matyášem nebo spáchání atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha v roce 1942. Světový význam pro svět literatury měl jednoznačně také Bohumil Hrabal, který léta žil přímo na Palmovce.

Palmovka kráčí vstříc světlým zítřkům

V současné době se Palmovka chce svým charakterem více přiblížit sousednímu Karlínu. Iniciativy se chopila Městská část Praha 8 ve spolupráci se studii UNIT a ONplan, jejichž architekti vypracovali podrobnou analýzu a připravují jednotlivé projekty. Iniciativa "Palmovka Teď" navíc není hluchá ke starostem a návrhům místních obyvatel. Jedním z nejvýraznějších nových prvků bude centrum Nová Palmovka, kde se bude nacházet sídlo radnice MČ Praha 8 i sídlo Zdravotnické záchranné služby hl. M. Prahy. V prostoru před touto budoucí dominantou najdeme travnatou plochu s vodním prvkem.

CLV_banner.gif

Kanceláře Cleverlance budou ve zcela nové části Palmovky, která vzniká mezi tramvajovou křižovatkou a Vltavou. Jedná se o projekt Open Park, který vedle nových kancelářských prostor přináší i revitalizaci haly původní strojírny Horák a Hlava, která je technickou kulturní památkou. Již dokončený je bezbariérový přístup do stanice metra a přibyde i informační centrum s rozhlednou. Pro detailní rozpis všech revitalizačních projektů se můžete podívat na mapu dostupnou zde.

palmovkaopenpark3.jpg

Ráz a tvář Palmovky se mění a těžko říct, jak ji budeme vnímat v budoucnosti. Bohatost její historie a snaha jejich obyvatel o zvelebení místního prostoru dává napovědět, že by to ale mělo být v pozitivním světle. My jsme rádi, že se můžeme stát součástí jak zajímavé minulosti, tak budoucích změn.

Lukáš Horák

 

 

Malý ostrov v Baltském moři (II.)https://www.create-it.cz/Blog/Stranky/Kotlin2.aspxMalý ostrov v Baltském moři (II.)<h3>Kde se vidíte za 6 let?<br></h3><p>Pokud tuhle otázku dostanete na pracovním pohovoru, můžete například odpovědět „určitě ne ve firmě, kde na mě zkoušejí ta nejhorší HR klišé na světě"; pokud jste ovšem právě dostali za úkol navrhnout a implementovat zbrusu nový programovací jazyk, je strategické říct „to už určitě budeme mít venku verzi 1.0, čestně!". </p><p>Třeba staré dobré C totiž do této fáze dospělo už po roce vývoje, dnes velmi oblíbenému Pythonu totéž trvalo 3 roky, Javě ještě o rok déle a základ všeho webu, technologie, na které stojí prakticky každá internetová stránka, všudypřítomný a esenciální JavaScript měl svůj první prototyp za 10 <em>dní</em> (to není překlep—a pokud aspoň trochu JavaScript znáte, tak jste to vždycky stejně tak nějak podvědomě tušili).</p><p>Kotlin si tedy se svými 6 lety dětství a puberty dal docela načas, takže—stálo to čekání za to?</p><h1>Vynález zkázy</h1><p>A začněme rovnou nechvalně proslulým, legendárním „omylem za miliardu dolarů", jak nulovou referenci nazval s odstupem času její vynálezce, sir Tony Hoare. Nulová reference je přitom akorát vznešený název pro programátorský ekvivalent skořápek. </p><p>Tuhletu hazardní hru denně ve vašem telefonu, počítači, autě a prakticky čemkoliv, co má v sobě aspoň jednoduchý čip, hrají autoři aplikací sestávajících z mnoha milionů řádků kódu, přičemž stačí, když jediná z tisíců kuliček není zrovna pod kalíškem, na který si ve svém programu vsadili: v tuhle chvíli (což je na téhle hře obzvlášť nefér) prohráváte ovšem vy—aplikace se nevybíravým způsobem odporoučí a vezme si s sebou i vaši rozdělanou práci.</p><p>Suše technicky vzato jde prostě o to, že ve starších jazycích může být v každé proměnné v každou chvíli <em>Něco</em>, nebo taky <em>Nic</em>. Je přitom jenom na programátorovi, aby si ohlídal, jestli náhodou nedereferencuje (tohle slovo zní o dost sofistikovaněji než „nešahá na") ono neoblíbené, ale občas bohužel užitečné <em>Nic</em>, což je právě ta věc, která pak okamžitě způsobí pád aplikace přesně podle rčení „kde nic není, ani procesor nebere".</p><p>Nebohý programátor se tak buď musí ve svém programu neustále ptát „Je tam ještě? A teď taky? A co teď?", což znamená, že si musí užitečný kód zaplevelit a hlavně znepřehlednit obřím množstvím těchto kontrol (pokud tedy na nějakou rovnou nezapomene, což se téměř jistě stane), případně se může spolehnout na slib někoho jiného, že zrovna pod daným kalíškem vždycky kulička bude, bez výjimek, fakt, no opravdu úplně pokaždé! Nemusím dodávat, že ani jedna varianta není ideální.</p><p>Naštěstí pro nás moderní jazyky, mezi které Kotlin (a třeba i Swift) patří, tuhletu situaci podchytily na úrovni překladače, resp. typového systému, který výslovně rozlišuje, která proměnná bude v sobě mít vždycky <em>Něco</em> a která může mít občas i <em>Nic</em>. Překladač se pak už postará o zbytek tak, že výsledný program je bezpečný (bez hazardu) a zároveň stále čitelný. Zmiňované kontroly totiž udělá sám překladač a zároveň nepřipustí potenciálně nebezpečné konstrukce.</p><p>Kdyby Kotlin neměl kromě této vlastnosti nic dalšího navíc, už tak by stál za to. Je prokázáno, že aplikace napsané v jazycích, které mají <em>null safety</em> vestavěnou, jsou výrazněji stabilnější. Na typovém systému Kotlinu tím pádem vydělají jak vývojáři, tak i uživatelé.</p><h1>Opakování je matka neproduktivity</h1><p>I když každý program je jiný, uvnitř vždycky najdeme konstrukce, které se opakují, mnohdy i v masovém měřítku. To je docela normální, zásadní otázka ale je, jak moc se musí opakovat vývojář, aby všechny tyhle nutné věci dostal do svého programu. Vyjadřovací síla (odborně též zvaná <em>ukecanost</em>) je důležitou vlastností programovacího jazyka, a tak není divu, že i na tomto poli Kotlin přinesl velká zlepšení.</p><p>Pojďme se podívat na jeden extrémní případ: Dejme tomu, že jsme právě založili startup postavený na brilantní myšlence online prodeje designérských monetárních knoflíků s národními motivy™ (vezmeme desetikorunu, navrtáme do ní dvě dírky a prodáme ji za 39 korun jako knoflík). Jako všechny startupy, ani my neztrácíme čas zkoumáním legálnosti našeho byznys modelu, a investujeme veškerou energii do překotného vývoje aplikace, přes kterou si budou zákazníci objednávat náš produkt, který <em>will totally disrupt the way parts of your clothes hold together</em>™. </p><p>V aplikaci tedy potřebujeme mít uložená data zákazníka, konkrétně jeho jméno, příjmení, adresu a udělení souhlasu s GDPR (ať už to znamená cokoliv). Zapsáno v Javě to vypadá takhle:<br></p><p> <img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/Kotlin2/kotlin-ii-vnitrek-1.png" alt="kotlin-ii-vnitrek-1.png" />V Kotlinu takto:<br></p><p> <img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/Kotlin2/kotlin-ii-vnitrek-2.png" alt="kotlin" />Profit.<br></p><p>Kotlin za nás (zdaleka nejen v tomto případě) prostě napíše nezajímavé, opakující se části kódu, automaticky a bez chyb. Není výjimkou, že ve skutečných větších programech se vyskytují tisíce tříd tohoto typu, a tak se dostáváme ke druhé věci, kvůli které se Kotlin vyplatí: Aplikace napsané v Kotlinu jsou průměrně o čtvrtinu až třetinu kratší než ekvivalentní aplikace napsané v Javě. Budete raději udržovat 100.000 (dosaďte si svoje číslo), nebo 150.000 řádků kódu?</p><h1>Jedna velká šťastná rodina</h1><p>Mohli bychom pokračovat dál výčtem desítek vlastností a funkcionalit Kotlinu, kdy téměř každá je pro uživatele starších jazyků vysloveně zjevení (neprogramátoři teď prominou, ale namátkou: skvěle pojaté funkcionální programování, extenze nad typy, neuvěřitelně expresivní syntax objektových konstrukcí, konečně příčetné přetěžování operátorů, automatické chytré přetypování, výborně vybavená standardní knihovna, coroutiny, skriptování a mnoho, mnoho dalšího), nicméně ve finále by k ničemu moc nebyly, kdyby ekosystém Kotlinu začínal od nuly—takový ten stav, kdy máte fantastický, expresivní jazyk, který za svitu louče pazourkem tesáte do zdi jeskyně a úplně všechny věci musíte vyvinout znova.</p><p>A tím se dostáváme k asi nejlepší vlastnosti Kotlinu—dokonalé interoperabilitě s Javou. Pokud se rozhodnete vyzkoušet si Kotlin (což vřele doporučujeme, děkovat můžete později), nedostanete se do situace všechno, anebo nic. Žádné vynalézání kola, žádné přepisování všeho od začátku. </p><p>V jednom projektu totiž můžete mít vedle sebe libovolnou kombinaci Javy a Kotlinu tak, že kód napsaný v Javě si ani nevšimne, že na druhém konci volá kód napsaný v Kotlinu, a opačně. To znamená, že všechny svoje oblíbené javové knihovny máte stále beze změny k dispozici, akorát odteď je můžete používat výrazně příjemnějším způsobem. Vaši uživatelé za běhu také rozdíl nepoznají a případná migrace projektu z Javy do Kotlinu bude pozvolná a bezpečná. Zkuste to—dobrý nápad, za který prakticky nic nedáte, je začít třeba s testy.</p><p>Kromě Javy si s Kotlinem navíc můžete užívat čím dál lepšího propojení s JavaScriptem, Objective-C, Swiftem a nativním kódem—doba masivně sdíleného nativního kódu napříč i nečekanými platformami se nezadržitelně blíží. A jelikož za Kotlinem stojí titíž lidé, kteří vyvíjejí jedny z nejlepších profesionálních IDE, tak i pohodlný a pokročilý tooling je samozřejmostí, stejně jako kvalitní a podrobná dokumentace.</p><h1>// FIXME: Convert to Kotlin</h1><p>Podle databáze pracovních míst Dice narostla poptávka po Kotlin vývojářích za poslední rok a půl patnáctkrát, podle statistik JetBrains se počet uživatelů Kotlinu za dva roky zvýšil desetinásobně, počet mobilních aplikací obsahujících Kotlin se za poslední rok zečtyřnásobil, na GitHubu je Kotlin nejrychleji rostoucím jazykem a hlavně—Kotlin je podle průzkumu mezi uživateli StackOverflow druhým <em>nejmilovanějším</em> jazykem. </p><p>Nic z toho není náhoda a závěr je jasný: Pokud jste vývojáři (bez ohledu na platformu), udělejte sami sobě laskavost a naučte se Kotlin—budete odměněni vyspělým, expresivním a skvěle pragmatickým jazykem, se kterým je radost pracovat. Pokud jste manažeři, máte skvělou příležitost ušetřit náklady, zvýšit kvalitu dodávaných aplikací a v neposlední řadě nadchnout svůj tým. No a pokud jste zákazníci, vyžadujte moderní, do budoucna perspektivní technologie—to všechno Kotlin zařídí. Tak do toho!<br></p><p><em>Jiří Hutárek</em><br></p>
Bitcoinové peněženkyhttps://www.create-it.cz/Blog/Stranky/bitcoinove-penezenky.aspxBitcoinové peněženky<p> Bitcoin peněženka je ve své podstatě podobná jako bankovní účet. Uživateli umožňuje uchovávat, posílat a přijímat bitcoiny. Tyto peněženky vlastně tvoří rozhraní k Bitcoin síti, stejně jako je bankovní účet oknem do světa finančních systémů. </p><p> Tyto peněženky v sobě drží privátní klíče, o jejichž funkci jsme se bavili v minulých <a href="/Blog/Stranky/Blockchain.aspx">dílech</a>. Ve skutečnosti tedy nepotřebujete „schovat“ svoje bitcoiny, ale tajné klíče, které k nim poskytují přístup. </p><p> Bitcoin peněženka je jednoduše řečeno aplikace, webová stránka nebo zařízení, které se za vás stará o vaše privátní klíče. Pojďme se na ně podívat!</p><h1> Typy Bitcoinových peněženek</h1><h2> Hardwarové peněženky </h2><p> Hardwarová peněženka je fyzické zařízení, navržené pro jediný účel – co nejbezpečněji uchovat vaše bitcoiny. </p><p> Pokud to myslíte se zabezpečením svých bitcoinů vážně, hardwarová peněženka je tou správnou volbou. Hardwarové peněženky totiž oddělují úložiště vašich klíčů od zařízení připojeného k potenciálně nebezpečnému internetu. </p><p> Klíče jsou po celou dobu uchovávány v bezpečném „offline“ úložišti, které je odpojené od sítě a je plně zabezpečené i v okamžiku připojení peněženky k nakaženému počítači. </p><p> Jelikož jsou bitcoiny digitální aktiva, mohou se hackeři a různí zločinci na síti zaměřit na vaši softwarovou peněženku a vcelku snadno získat přístup k vašim klíčům (za předpokladu, že mají již pod nadvládou váš počítač). </p><p> V případě hardwarové peněženky, která generuje a ukládá všechny klíče offline, je pro hackery téměř nemožné se ke klíčům dostat. Museli by vám peněženku fyzicky odcizit, ale i v tom případě je peněženka chráněna PIN kódem. </p><p> O fyzickou ztrátu svoji peněženky se ale nemusíte strachovat – pokud využijete možnosti vytvořit si zálohovací klíč pro celou peněženku, svoje bitcoiny můžete kdykoliv získat zpět i bez peněženky samotné. </p><p> Nejlepší hardwarové peněženky jsou Ledger Nano S, TREZOR a KeepKey, na všechny se postupně podíváme. </p><h2> Softwarové peněženky</h2><p> Podtřídou softwarových peněženek jsou tzv. „hot“ peněženky. Hot peněženky jsou v momentu generování privátního klíče připojeny do internetu, tím pádem nemůže být klíč vygenerovaný tímto způsobem nikdy 100% bezpečný – jak bylo naznačeno výše. Jsou k dispozici pro řadu operačních systémů, včetně Windows, iOS, Androidu nebo Linuxu. </p><p> Tyto peněženky jsou vhodné pro provádění častých plateb, podobně jako normální peněženka na peníze – nebylo by ale moudré ukládat do ní veškeré svoje životní úspory v kryptoměnách. </p><h1> Porovnání peněženek </h1><p> V následujících odstavcích se podíváme na tři nejznámější hardwarové peněženky. </p><h2> Ledger Nano S </h2><p> Ledger Nano S je nejlevnější ze tří zmíněných peněženek a stojí okolo 1300 Kč. Ledger je jedna z nejznámějších společností zaměřujících se na kryptoměnovou bezpečnost. S Ledger Nano S lze spravovat nejen Bitcoiny, ale též další měny - zařízení lze použít pro širokou škálu alternativních kryptoměn. Zároveň je zde podpora pro technologii FIDO USF, užitečnou pro autentizaci v online službách jako Gmail nebo Github. </p><p> <img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/bitcoinove-penezenky/ledger.jpeg" alt="ledger.jpeg" /> <br> </p><h2></h2><h2> Trezor<br></h2><p> Trezor spatřil světlo světa v roce 2014 jako první hardwarová peněženka na trhu. Nabízí bezpečné úložiště spolu s možností používat peněženku podobně jako hot peněženky. </p><p> Vyskytuje se ve dvou modelech, Trezor One a pokročilejší Trezor Model T s barevným displejem a možností zadávat PIN přímo na zařízení. Zajímavostí je to, že pochází z rukou <a href="https://satoshilabs.com/" target="_blank">českých autorů</a>. </p><h2> KeepKey </h2><p> KeepKey peněženka byla vyrobena v roce 2015 a je druhou peněženkou nabízející displej. Velký displej je u této peněženky její největší předností, kterou vyčnívá nad Trezorem i Ledger Nano S. </p><p></p><h2> Softwarové peněženky pro Android i iPhone</h2><h2> Mycelium </h2><p> Název pravděpodobně nejpopulárnější bitcoinové peněženky pro Android je odvozen od latinského jména pro podhoubí, což odkazuje na propojenost uzlů v decentralizovaném světě bitcoinu. Po startu aplikace si během sekund vytvoříte svůj vlastní privátní klíč, na který můžete ihned poslat bitcoiny z jiných adres a následně začít s peněženkou platit, za co jen chcete. Mycelium je velice uživatelsky přívětivé, a tak není ani provedení zálohy klíčů žádný problém. </p><h2> Samourai Wallet </h2><p> Další známá peněženka, která toho dovede opravdu hodně - je například plně šifrována pomocí AES-256 přímo na zařízení a nikdy nekomunikuje s externími servery. Ve vývoji je již více než 3 roky a její zdrojový kód je plně open source. Její vývojáři navíc proklamují, že podléhá neustálému vývoji, zejména v oblasti bezpečnosti. </p><h2> Breadwallet </h2><p> Breadwallet je bitcoin peněženka pro iPhone a od nedávna také pro Android. Poskytuje pouze základní funkce, jako zálohu privátních klíčů, jednoduché uživatelské rozhraní a možnost zabezpečení heslem. </p><h2> Edge </h2><p> Edge je další peněženka určena pro iPhone a Android. Její příjemná funkce pro přihlášení online z ní dělá ideální volbu pro lidi, co právě s bitcoinem začínají. Peněženka za vás také vytváří automatické zálohy, takže se o manuální zálohy nemusíte vůbec starat. </p><h2>Softwarové peněženky pro Desktop PC </h2><h2> Electrum </h2><p> Jedná se o jednoduchou peněženku pro Windows, Linux i Mac. Byla vytvořena v roce 2011 a mezi její hlavní přednosti se řadí například podpora pro hardwarové peněženky a takzvané „cold“ úložiště, kdy je privátní klíč vygenerován na počítači odpojeném od sítě. Je tak dobrou volbou jak pro začínající uživatele, tak pro uživatele pokročilé. </p><h2> Bitcoin Armory </h2><p> Armory je open-source peněženka pro bitcoin s podporu “cold” úložiště a  <a href="https://en.bitcoin.it/wiki/Multisignature">multi-signature</a> transakce, čímž se řadí mezi produkty pro lehce pokročilejší uživatele. “Cold” úložiště proslavilo Bitcoin Armory, jelikož před Armory bylo “cold” úložiště pouze věcí teorie. S jeho implementací v peněžence se z Armory stal okamžitý hit. K popularitě peněženky taktéž přispěla vysoká úroveň zabezpečení. </p><p> <img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/bitcoinove-penezenky/armory.png" alt="armory.png" /> <br> </p><h1> Další možnosti </h1><h2> CryptoSteel </h2><p> Cryptosteel je asi ten nejradikálnější způsob, jak uchovávat svoje privátní klíče v offline úložišti. Kombinuje totiž již roky prověřenou techniku rytiny a nerezovou, kyselině odolnou a ohnivzdornou ušlechtilou ocelí. Vydrží tak jakýkoliv způsob zacházení. Vaše privátní klíče pak budou v bezpečí jak před hackery, tak před elementy. </p><p> <img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/bitcoinove-penezenky/cryptosteel_.png" alt="cryptosteel" /> <br> </p><p></p><p> <span style="color:#7d3cbe;font-family:source-sans-pro-light, open-sans, sans-serif;font-size:26px;">Papírové peněženky</span><br></p><p> Papírová peněženka je jednoduše řečeno kus papíru, který obsahuje bitcoinovou adresu a privátní klíč, jež jsou navíc doplněny o QR kód. Hlavní výhodou je, že jsou tzv. „cold“ úložištěm, tím pádem nejsou připojeny k internetu a risk odcizení vašich privátních klíčů je tak skoro nulový. </p><p> Ačkoliv jsou papírové peněženky mnohem složitější na použití pro začátečníky, jejich bezpečnost a cena to kompenzuje. Pokud ztratíte papírovou peněženku, není žádná cesta jak získat svoje bitcoiny zpět. Navíc je nutné nejprve vygenerovat klíč například v softwarové peněžence odpojené od internetu. </p><p> Existuje open-source webová stránka, ulehčující vytvoření bitcoinové papírové peněženky <a href="http://bitcoinpaperwallet.com/">bitcoinpaperwallet.com</a>. Buďte však extrémně obezřetní, zda se jedná o reálnou nebo podvrženou stránku při budoucích návštěvách (a všeobecně na stránkách tohoto typu). </p><h2> Doporučení na závěr </h2><p> Bitcoin a jiné kryptoměny je samozřejmě možné držet také online, ve svojí online směnárně (online směnárny neboli exchange jsme probrali v <a href="/Blog/Stranky/kryptoburzy.aspx">minulém díle</a>). Tento postup však není doporučován, protože jenom za poslední rok se v různých hackerských incidentech z online směnáren ztratilo okolo 1 miliardy dolarů. Pokud nedržíte svoje vlastní privátní klíče, ale spravuje je za vás směnárna, nikdy si nemůžete být jisti, že jsou vaše bitcoiny v bezpečí. Manipulovat s finančními zdroji v peněžence může vždy jen ten, kdo drží privátní klíče. Proto doporučuji si svoje bitcoiny přenést alespoň do vlastní softwarové peněženky (můžete použít jednu z výše uvedených, nainstalovat mobilní peněženku je otázka minut), v lepším případě pak papírovou peněženku a v nejlepším případě tu hardwarovou. </p><p> <em>Jan Jileček</em> </p>
Kam za předvánočním kouzlemhttps://www.create-it.cz/Blog/Stranky/vanocni-trhy.aspxKam za předvánočním kouzlem<p>Prosinec už pomalu začíná a s ním i neodmyslitelné adventní trhy. Určitě se shodneme na tom, že jsou každoroční vánoční tradicí po celé Evropě. A u nás tomu není jinak. České vánoční trhy, patří k těm nejhezčím, které můžete navštívit. Ať se jedná o trhy na Václavském náměstí nebo ty v Brně, na které se můžete nechat dopravit vánoční tramvají. Na každém z nich si můžete dosyta dopřát svařeného vína, vánočních laskomin a na některých i zabijačkových hodů. Ale jsou mezi námi tací, kteří se na trhy vypraví za našimi sousedy. Těm bych věnoval pár řádků níže, kde můžete najít inspiraci pro váš vánoční výlet. Pro ostatní, kteří se nikam za hranice nechystají, jsem na konci článku připravil pár tipů kam se vypravit po Česku.</p><p> Začneme s nejbližším a pro ty, kteří vyrážejí do Německa na vánoční nákupy, jistě známým Drážďanským Štrýclmarktem. Ten se bude v letošním roce pyšnit 584. konáním a díky tomu je nejstarším konaným vánočním trhem v Německu. A co zde můžeme při návštěvě zahlédnout? V průběhu celého adventu je hned několik akcí jako například každoroční volba „Perníkové princezny“, která se koná 2. prosince v rámci „Slavností perníku“. Pokud vám perník nic neříká, ale máte chuť na kousek pověstné štoly, určitě v sobotu osmého prosince zavítejte na „Štolovou slavnost“. Jedná se o průvod historickým centrem, kde poté na náměstí Altmarkt bude slavnostně nakrojena vánoční štola speciálním nožem o velikosti 1,6 metru, který váží úctyhodných 12 kilogramů! Očekávejte ale davy turistů i místních, každoročně trh navštíví kolem 100 000 lidí.<br></p><p> <img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/vanocni-trhy/kone.jpg" alt="kone.jpg" /> <br> </p><p> Nyní zamíříme k našim jižním sousedům do Vídně. Je zde hned několik trhů, ale nejznámější a nejnavštěvovanější je Christkindlemarkt, který se nachází hned před radnicí. Najít zde můžete přibližně 140 stánků, ve kterých objevíte různé laskominy, suvenýry a především vánoční ozdoby. Jestli si chcete trhy užít, nesmíte mít hluboko do kapsy. Jeden hrníček svařáku vás přijde přibližně na 4 eura. Jsou zde však i jiné zajímavé lokace, kam se můžete podívat. Pokud jste fanouškem alternativního umění tak si na Karlsplatz přijdete na své. Hned naproti Karlskirche naleznete jarmark s výtvory alternativních umělců. Jestli se ale chcete alespoň trochu vyhnout davovému šílenství, můžete zkusit trhy vzdálenější od centra. Jeden takový se nachází před zámkem Schönbrunn, kde vás kromě vánočních trhů pohltí i zámecká atmosféra.</p><p> A abych nezapomněl na naše slovenské bratry a sestry (ať jsem genderově korektní), musím zmínit i vánoční trhy v jejich domovině. Jako jedny z nejhezčích lze s jistotou zvolit ty v Košicích. Ač je to z Prahy či Brna dlouhá cesta, „Košické rozprávkové Vianoce“ stojí určitě za to. Možná se ptáte proč zrovna tento název? Hlavná ulice, která je i nejdelší pěší zónou v Košicích, se v tento čas promění na pohádkovou krajinu s dřevěnými stánky, klasickou Anjelskou kapustnicou a ti alkoholicky založení si mohou pochutnat na „Primátorském punči“.</p><p> Když už jsme na cestách, podíváme se za našimi posledními sousedy do Krakova. Toto město se může pyšnit statusem nejvyhledávanějšího Polského města. Na největším krakovském náměstí naleznete Adventní městečko, které lehce poznáte podle výzdoby a stánků, takže jej nemůžete minout. A co na tomto vánočním trhu můžete koupit? Pokud vynechám pití a laskominy, tak mezi klasickými polskými produkty najdete barevné nebo broušené baňky, kytice ze sušených květin a výrobky z ovčí vlny.<br></p><p> <img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/vanocni-trhy/andel.jpg" alt="andel.jpg" /> <br> </p><p> A nyní se vrátím k těm, kteří se chtějí na trhy podívat pouze v rámci domoviny a současně se plánují vyhnout turisticky známým místům. Velmi povedené jsou jistě vánoční trhy Karlových Varech. Pokud si chcete dopřát zaslouženého vánočního odpočinku, můžete výlet za trhy zkombinovat návštěvou některých z lázní a procházkou po zasněžené kolonádě. Vánoční trhy se zde konají na hlavní třídě T. G. Masaryka a za zmínku jistě stojí „Vánoční dům“ v městské části Doubí. Zde objevíte vánoční výzdobu v nebývalém rozsahu. Můžete si dát kávu v „Andělské kavárně“ nebo vybrat ozdoby pro váš vánoční stromeček. Veškerá výzdoba je totiž prodejná a je opravdu z čeho si vybírat. </p><p> Když už budete na západě republiky, zajeďte se podívat na Boží Dar. I dle názvu je toto místo v čase vánoc velmi oblíbené. Když navštívíte jeho vánoční trhy, tak rychle zjistíte, že lidové řemeslo ani zde svůj konec stále nenalezlo - ba naopak. Obzvlášť pokud máte děti, nenechte si ujít známou Ježíškovu cestu. Jedná se o udržovaný okruh, na jehož trase děti plní různé úkoly. Ty si mohou poznamenat do notýsku, který obdrží na infocentru v Božím Daru, a když je splní, čeká je malý dáreček. Po absolvování této procházky už pouze zbývá zanechat seznam přání na Ježíškově poště, která je otevřena po celý rok. Na cestu si však připravte zimní řetězy, oproti velkoměstům se zde možná setkáte s pořádnou sněhovou nadílkou. </p><p> <img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/vanocni-trhy/bazanti.jpg" alt="bazanti.jpg" /> <br> </p><p> Nakonec mám tip pro ty, kteří mají rádi zámeckou atmosféru. Pro tu si můžete zajet do Ratibořic, kde se nachází stejnojmenný zámek. Při prohlídce adventně vyzdobeného interiéru zámku vás seznámí s vánočními zvyky, které se zde dodržovaly v 1. polovině 19. století. Můžete také nahlédnout do „štědrovečerně“ vyzdobené Babiččiny světničky na Starém bělidle nebo se v budově u vodního mandlu zúčastnit každoročního adventního trhu. Poté už zbývá navštívit pouze útulnou hospůdku u zámku, ve které najdete klasickou českou zabijačku. </p><p> <em>Vladimír Křížek</em><br></p>
Proč by měl být výzkum rutinní součástí tvorby (nejen) interaktivního designu?https://www.create-it.cz/Blog/Stranky/vyzkum.aspxProč by měl být výzkum rutinní součástí tvorby (nejen) interaktivního designu?<p>Komplexní spotřebitelské výzkumy se v posledních dvaceti letech většinou omezovaly na oblast reklamy a marketingu. Znali jsem je zejména v podobě velkých kvantitativních studií, kterými marketingoví manažeři podkládali svá manažerská rozhodnutí. Často se jednalo o časově i finančně náročné projekty, jejichž hodnota byla rozporuplná kvůli tomu, že byly někdy vnímány jako nástroje pro naplnění individuálních firemně-politických cílů jednotlivých manažerů.<br></p><p> Poslední roky se tento přístup mění v souvislosti se vstupem výzkumu do oblasti interaktivního designu. Zásah webové stránky může být měřen mnohem přesněji než například v případě tištěné inzerce, takže je zásadní pochopit uživatele a nastavit produkt nebo službu v souladu s jeho očekáváním. Spotřebitelský výzkum se tak stává důležitým byznysovým nástrojem. </p><p> Naše praxe v QUB ukazuje, že to má smysl. Kvalitní interaktivní design, který lidé mají skutečně rádi a opakovaně se k němu vracejí, se bez kvalitního vhledu do potřeb uživatele neobejde. Podívejme se na tři základní důvody, proč tomu tak je. </p><p> Můžeme jim říkat 3 P. </p> <h2> Pravda</h2><p>Tak zaprvé: <b>pravda</b>. Námi vytvářený design nestaví na našich předpokladech nebo hypotézách o tom, jak by měl vypadat a sloužit. Vychází z informací o skutečných potřebách lidí, kteří jej budou využívat. Stojí na faktech. Dobře, pár rozhovorů s uživateli ještě neznamená, že víme přesně všechno. Ale pořád je lepší mít alespoň nějakou představu o tom, pro koho daný produkt vyvíjíme, než si v zasedačce házet korunou nebo věštit z křišťálové koule.</p><p> S tak osvíceným přístupem jsme se setkali u jednoho z našich klientů z bankovního světa – ČSOB Leasing. Při našich společných setkáních jsme často diskutovali o tom, jakým způsobem lidé budou vnímat pole mobility, do kterého se dotyčná značka chtěla posunout. Předpokladem bylo, že si výraz mobilita lidé spojí s cestováním a mobilními zařízeními. Ve výzkumu jsme zjistili, že klienti v mobilitě vidí hlavně svobodu, volnost a flexibilitu. A na nás jako designerech již bylo, abychom tyto atributy nějakým způsobem zhmotnili v designu, a vytvořili tak relevantní službu po všech stránkách.</p><h2> Pozornost</h2><p> Zadruhé máme <b>pozornost</b>. Na základě dat víme, kam soustředit naši pozornost, na co se zaměřit a co naopak potlačit. Nestřílíme naslepo. A když přijdou nečekané změny, výsledky výzkumu nám řeknou, které aspekty prioritizovat a které naopak zcela upozadit. </p><p> Nedávno jsme pracovali na mobilní aplikaci pro jednu ze zdravotních pojišťoven. Zadání bylo poměrně široké jak z hlediska zacílení, tak z hlediska možných funkcionalit aplikace. Ta mohla potenciálně obsahovat více než třicítku funkcí a oslovit poměrně heterogenní skupinu uživatelů. Díky výzkumu jsme byli schopni zúžit cílovou skupinu a metodou <a href="https://www.usability.gov/how-to-and-tools/methods/card-sorting.html" target="_blank">card sortingu</a> jsme identifikovali tři hlavní funkce, které by klienti u aplikace primárně vyhledávali a využili alespoň jednou měsíčně.</p><h2> Porozumění</h2><p> Zatřetí je to <b>porozumění</b>, které je naprosto zásadní pro tvorbu dobrého designového zadání a následně kvalitního interaktivního nástroje. Produkt nebo služba se musí stát přirozenou součástí každodenního života uživatele, aby byl úspěšný. A to bez toho, aniž bychom rozuměli našim zákazníkům, lze těžko. Určitě se najdou situace, kdy jsme schopni se do daného problému vcítit, nicméně je potřeba mít na paměti, že i zdánlivá známost může skrývat mnoho překvapení.</p><p> Před několika měsíci jsme byli osloveni jedním z <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Kolektivn%C3%AD_spr%C3%A1vce" target="_blank">kolektivních správců</a>, abychom nadesignovali frontend pro velmi komplikovaný systém na zpracování dat, který je kompilací několika databází a procesů. Ukázalo se, že stávající podoba, kterou vytvořil interní IT tým, se v některých vcelku zásadních a zdánlivě jasných věcech překvapivě míjí s potřebou kolegů pracujících se systémem. Díky rozhovorům se zaměstnanci i stakeholdery jsme navrhli design systému, který rezonoval s očekáváními a zažitými postupy uživatelů i strategickými cíli organizace. </p><p> Naše zkušenosti potvrzuje výzkum z roku 2017 <a href="https://info.usertesting.com/2017-ux-and-user-research-industry-survey_report_Registration.html" target="_blank">UX and User Research Industry Survey Report</a>, který globálně zmapoval postavení UX a uživatelského výzkumu ve společnostech. Ukázalo se, že více než tři čtvrtiny řídících pracovníků se shodují na tom, že uživatelský výzkum pomáhá organizaci být efektivnější.</p><p><img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/vyzkum/vyzkum1.jpg" alt="vyzkum1.jpg" style="margin:5px;width:650px;" /><br></p><h4> Graf 1. Dopad uživatelského výzkumu na efektivitu organizace </h4><p> Data studie CX Goes Mainstream The Customer Experience Industry Report, 2018 potom přináší výsledky z oblasti zákaznické zkušenosti a jejího podílu na úspěchu značky. 96 % řídících pracovníků uvedlo, že uživatelský výzkum zlepšuje kvalitu produktů a služeb jejich společnosti, přičemž v minulém roce s tímto výrokem souhlasilo o deset procentních bodů méně. </p><p><img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/vyzkum/vyzkum2.jpg" alt="vyzkum2.jpg" style="margin:5px;width:650px;" /><br></p><h4> Graf 2. Dopad uživatelského výzkumu na kvalitu produktů/služeb </h4><p> Ukazuje se tedy, že přínos výzkumu je i z obchodního hlediska vnímán jako důležitý a jeho role není pouze „píárová“. Úspěšné firmy přináší svým zákazníkům služby a produkty, které jim umožní cítit se lépe a být lepšími v nejrůznějších směrech. Toho dosáhneme relevantním cílením, empatií a prací s fakty, které získáme jedině výzkumem. </p><p> <i>Kateřina Svatoň Gillárová</i> </p>
Jak se pozná skvělá tužkahttps://www.create-it.cz/Blog/Stranky/tuzky.aspxJak se pozná skvělá tužka<p>Díky masivnímu rozšíření dotekových obrazovek začíná pomalu zastarávat ťukání do klasické klávesnice. A co teprve tužka, nástroj, který má za sebou historii dlouhou několik století, ta pro mnoho lidí představuje jenom matnou vzpomínku na školní léta. Psaní tužkou ale nevymizí, dokud budou existovat lidé, kteří po sobě ve světě chtějí zanechat stopu. Nejen černou stopu tuhy na papíře, ale i dobré nápady, které tužka na papíře zaznamenává. Přestože - nebo možná právě proto, že tužka už není každodenní nutností, oblíbili si její využití kreativní jedinci. Tužkový fajnšmekr se ale nespokojí s jakýmkoliv kusem dřívka z papírnictví. Co tedy musí splňovat opravdu kvalitní tužka?<br></p><h2> Schopnost povzbudit mysl </h2><p> Ještě než se ponoříme do světa tuh a dřívek naplno, měli bychom si ujasnit, kde vězí výhoda tužky oproti jiným, moderním metodám záznamu. Klasické psaní na papír bylo dříve vyučováno ve školách z praktických důvodů. I v době počítačů a tabletů však ve třídách stále zůstává - a to nejenom díky tradici či nemoderním osnovám. Je dokázáno, že ruční psaní pomáhá vytvářet a upevňovat hned několik našich kognitivních schopností najednou. Častější psaní bez berličky automatických oprav zesiluje naše povědomí o pravopisu a tvaru písmen, což napomáhá lepší funkci paměti, kterou tím mentálně “protahujeme”. </p><p>Především ale může tužka pomoci naší kreativitě. Jedním z nejdůležitějších aspektů kreativního myšlení je schopnost se na problémy dívat z širokého, holistického pohledu. Z výzkumů za pomoci funkční magnetické rezonance víme, že pouhé ťukání do klávesnice aktivuje relativně malou oblast našeho mozku. Oproti tomu psaní tužkou zapojuje místa řídící jazyk, zpracování vizuálních informací a komplexní motorické funkce. I obyčejná tužka postačí k tomu, abychom plně nastartovali naše mozkové závity na vyšší obrátky než při jiných typech psaní. </p><h2> Příběh </h2><p> Nejen tužka jako taková, ale i konkrétní výrobci a modely mají za sebou často bohaté dějiny, které se dodnes odrážejí na jejich specifických kvalitách. Víte například, proč je velká většina kancelářských tužek žlutá? Jedná se o barvu, kterou si pro svůj zářivý finiš na tužce zvolila českobudějovická firma <a href="https://www.youtube.com/watch?v=_aEZMoqobKo" target="_blank">Hardtmuth</a> a nazvala ji podle největšího diamantu na světě - Koh-i-noor. Ta si následně získala světový věhlas, jehož důsledkem pak bylo i kopírování jejího stylu. Vývoj fantastických tužek se u Hardmuthu nezastavil a mezi vyhledáváné špičky tužkařského řemesla z Čech dnes patří například legenda Toison D’Or 1900, jejíž kvalitní design zůstal nezměněný už 50 let. </p><p> Zcela nejdelší historii má řemeslná výroba tužek v Německu, kde již v roce 1662 najdeme v Norimberských kronikách záznamy o jistém Friedrichu Staedtlerovi. Ten se ve městě proslavil jako tvůrce tužek. Jeho um a řemeslo se v rodině Staedtlerových předávalo dál a v 19. století již firma <a href="https://www.youtube.com/watch?v=eBhl_ZP_xYs" target="_blank">Staedtler</a> představovala nejvyšší standard v produkci tužek. Jedním z modelů, který rozšířil povědomí o tužkách Staedtler mimo německé i evropské hranice, byl <a href="https://www.staedtler.com/premium/Quality-And-History" target="_blank">Mars</a>. První pobočky v zahraničí pak Staedtler otevřel v USA a Japonsku, což odráží místa s největším zájmem o skvělé tužky i koncentrací lidí schopných je vyrobit. </p><p> Japonci se ve 20. století předháněli a dodnes předhánějí v inovacích i kvalitě zpracování svých tužek. Typickým znakem japonských tužek je vysoká kvalita jejich povrchové úpravy, ať už jde o zářivé prvky zlatavé barvy nebo fakt, že se běžně používá až 14 vrstev povrchového nátěru. Dvěma hlavními rivaly v Japonsku jsou firmy Mitsubishi a Tombow - možná nejznámější japonskou tužkou je právě Tombow Mono 100, další z řady legendárních psacích nástrojů. </p><p> Kdyby se vám zachtělo psát stejným typem tužky, kterou v ruce svírali velikáni literatury jako Ernest Hemingway či John Steinbeck, máte možnost. <a href="https://www.youtube.com/watch?v=cVnVxRussSI" target="_blank">Blackwing 602</a>, tužka vyrobená americkou firmou Palomino, se vyznačuje nejen vynikajícími psacími vlastnostmi, ale také širokou a vyměnitelnou gumou. Ne všechny nápady, včetně těch pocházejících z hlav geniálních spisovatelů, si totiž zaslouží na papíře zůstat. </p><h2> Řemeslo a nejlepší materiál </h2><p> Světová centra tužkařského umění mají jednu společnou výhodu - nacházejí se v blízkosti ložisek kvalitního kaolínu. Bělostný a jemný jíl, který se výborně hodí pro výrobu keramiky, je nezbytnou součástí produkce tužek. Přestože první tužky nebyly nic víc než čistý grafit umístěný mezi dvě dřívka a převázaný provázkem, posunula se brzy jejich výroba na vyšší úroveň. Rozemletý grafitový prášek smíchaný s kaolínem se následně vypálí v pecích, stejně jako jiné keramické výrobky. Na konci tohoto procesu pak stojí tuha. Poměr jílu a grafitu určuje její tvrdost, um ve správném promíchání a zpracování dvou základních ingrediencí se také odráží v její kvalitě. Nekvalitní, lámavé a prášící tužky svědčí o nedostatečném řemesle a špatném základním materiálu. Šlendrián lze poznat i bez jediného tahu tužkou, pohledem na umístění tuhy. Stačí, aby byla mimo přesný střed mezi dřívky jenom trochu, a můžete si být jisti, že ořezávání bude provázeno neustálým lámáním nerovnoměrné tuhy. Mix kaolínu a grafitu zůstává hlavním zdrojem tuh, ale již zmíněné japonské firmy vyvinuly i zcela syntetická řešení. V nich jsou nahrazeny staré a osvědčené metody výroby tuhy procesem, jehož výsledkem je polymerová tuha. </p><h2> Potěšení pro smysly </h2><p> Ořezávání kvalitní tužky by jejímu majiteli mělo přinášet radost. Nejen kvůli její nelámavosti, ale také vůni, která ořezávání provází. Správná tužka je totiž vyrobena z vonného dřeva, nejčastěji cedrového či lipového. Samotné ostření psacího nástroje není náročností nijak vzdáleno jeho výrobě. Přestože se do něj může pustit každý s relativně levnými nástroji, skutečně dobře ořezaná tužka vyžaduje profesionálnější péči. Správně by například strouhání mělo sestávat ze dvou fází. Během první se pouze odstraní přebývající dřevo obklopující tuhu, ve druhé fázi se pak naostří hrot tužky. </p><p> Praví experti na tužky dokáží mluvit hodiny o jednotlivých modelech a jejich rozdílech, podobně jako someliéři umí mluvit o víně. Stejně jako u vína ale nepotřebujete být expertem na to, abyste dokázali ocenit práci mistrů svého řemesla. Tužky patří k pozadí skoro každé kanceláře a většinou nad nimi vůbec nepřemýšlíme. Ty opravdu kvalitní ale patří k malým uměleckým dílům, která dokáží nejenom zaznamenat kreativní nápady, ale i povzbudit kreativního ducha svých majitelů. </p><p>Jedním ze stěžejních hesel Cleverlance je <a href="/Blog/Stranky/k.aspx">Kreativita a Komunikace, </a>a proto nás zajímá vše, co může podpořit novátorskou mysl k hledání originálních řešení. Někdy se tajemství inovativního ducha může skrývat i v ostrouhaném tenkém dřívku. <br></p><p> <i>Lukáš Horák</i></p>
Malý ostrov v Baltském moři (I.)https://www.create-it.cz/Blog/Stranky/Kotlin1.aspxMalý ostrov v Baltském moři (I.)<p>Programování je komunikace. Z jedné strany se snažíte vysvětlit rychlému, ale poměrně hloupému stroji, co má dělat (to je ta lehčí část), z druhé strany ten samý program slouží jako popis řešení nějakého problému pro ostatní lidi (to je nesrovnatelně těžší). Tyhle dost odlišné cíle navíc musíte realizovat pomocí jediné věci - programovacího jazyka, který má tím pádem naprosto zásadní vliv na to, jak budete úspěšní.<br></p><p> Programovací jazyky totiž mají osobnosti a jako v každém dlouhodobém vztahu, i tady se časem můžou vyskytnout problémy. Třeba se máte léta rádi s C++, ale už se prostě nedokážete dál dívat na znetvoření způsobená desítkami nepovedených plastických operací. Nebo už vás nebaví soužití, ve kterém vám ten druhý neustále dává najevo, že jste hloupější, i když máte dva doktoráty (Haskell). Poměr s PHP se taky nedá utajit navěky, takže je lepší ukončit ho dřív, než se provalí veřejně, a večírky s JavaScriptem a harémem jeho webových frameworků jsou sice strhující, ale ranní kocovina je strašlivá.</p><p> Naštěstí pro nás je v těchto případech úplně v pořádku říct „není to mnou, je to tebou“ a najít si lepší programovací jazyk. Těch se sice ročně zase tolik neurodí, ale je tu jeden, který navzdory svému mládí už dokázal způsobit značný rozruch: Kotlin. Pojďme se blíž podívat na to, jak se mu to povedlo, a zjistit, jak nám může pomoci.</p><h2> Tryskové mozky útočí</h2><p> Za vznik Kotlinu je zodpovědná firma JetBrains s. r. o. Pocit národní hrdosti trochu kazí fakt, že drtivá většina vývojářů pracuje v Petrohradě a oficiální pražské sídlo bylo údajně zvoleno pouze proto, že v Česku se stále ještě podniká lépe než v Rusku (takže můžeme být pyšní aspoň na něco).</p><p> JetBrains vyrábějí špičkové nástroje pro vývojáře, a tak je vlastně docela logické, že se rozhodli k nim přidat i „nástroj“ ultimativní, vlastní programovací jazyk, a to s poměrně ambiciózními cíli. Takový úkol je běh na velmi dlouhou trať (vývoj začal v roce 2010, první stabilní verze vyšla v únoru 2016) a vyžaduje expertní znalosti i jistou dávku štěstí. Víceméně napoprvé musíte trefit mnoho vzájemně propojených věcí a ještě musí být výsledný produkt dostatečně atraktivní na to, aby dokázal přetáhnout nebožáky z nešťastných, ale zajetých vztahů se staršími jazyky, které navíc často komplikuje přítomnost tchýně (v této analogii manažer programátora).</p><h2> Komu tím prospějete?</h2><p> Když už se rozhodnete investovat nemalé množství peněz a času do tak nejistého projektu, jako je vývoj nového programovacího jazyka, je dobré od začátku mít jasno o jedné důležité věci: kdo je vaše publikum. Kotlin je koncipován jako pragmatický, obecně použitelný průmyslový jazyk, ale ještě před pár lety existovala jedna skupina, jejíž zoufalství převyšovalo běžný průměr našeho odvětví. Touto snadnou kořistí byli Android vývojáři.</p><p> Kvůli souběhu několika nešťastných jevů se stalo, že stará dobrá Java používaná na Androidu začala výrazně zaostávat - ještě v roce 2013 Android oficiálně podporoval maximálně Javu ve verzi 6. Java 6 je z roku 2006. Android roku 2013 bylo opuštěné městečko z rozpadajících se bytekódů uprostřed vyprahlé pustiny starých API, které pomalu pohlcuje poušť nekompatibility a kde se poslední zapomenutá skupinka omšelých prospektorů snaží vykutat svými tupými krumpáči nuggety z dávno vytěžené zlaté žíly, zatímco nad jejich hlavami se slétají supi headhunteři.<br></p><p> <img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/Kotlin1/kotlin-i-vnitrek.jpg" alt="kotlin-i-vnitrek.jpg" /> <br> </p><h2> I bylo světlo</h2><p> Autoři Kotlinu naprosto správně pochopili, že pokud tuto smutnou situaci vyřeší, může být Kotlin na Androidu onou bájnou a zásadní „killer app” pro jejich nový programovací jazyk. A přesně to se také stalo v únoru 2016, kdy vyšel Kotlin 1.0 s podporou Androidu a JVM. </p><p> Nejenom že najednou všichni Android vývojáři měli k dispozici moderní, elegantní a efektivní jazyk, který byl už tehdy pár let napřed před aktuální Javou (o prehistorické Javě 6 nemluvě), ale hlavně od té doby verze jazyka, kterou používáme k vývoji Android aplikací, už není závislá na verzi systému, kde tyto aplikace běží - což je vzhledem ke stále nevyřešené fragmentaci androidího ekosystému obrovský pokrok.</p><p> Spokojené pomlaskávání a nadšené mručení Android programátorů bylo tak hlasité, že dolehlo až do Mountain View v Kalifornii, kde se pak o rok a pár měsíců později stala bezprecedentní událost: Peklo zamrzlo a Google v květnu 2017 ustanovil Kotlin (po Javě a C++) dalším oficiálním jazykem Androidu. </p><p> Jak se ukázalo později, byl tohle jenom začátek - dnes je Kotlin použitelný na telefonech (Android, iOS), počítačích (Windows, Linux, macOS…), serverech (všude, kde běží Java), v prohlížečích (díky transpilaci do JavaScriptu) a dokonce díky přímé kompilaci do nativního kódu i v různých IoT nebo embedded zařízeních. Všechny tyto platformy přitom samozřejmě můžou sdílet společnou část kódu napsanou v Kotlinu!</p><h2> Cynické intermezzo</h2><p> Ostřílení a ostražití IT harcovníci v tuto chvíli namítnou: „Tohle všechno je bezvadný, ale Kotlin vyvinuli ,JetBrains s. r. o.', ne ,Nadace pro nezištné zlepšování života vývojářům na deprivovaných platformách o. p. s.', co z toho jako mají? O co jim ve skutečnosti jde? Je bezpečné do Kotlinu investovat?“. Velmi správné otázky!</p><p> Když už se rozhodnete věnovat nemalé množství peněz a času tak nejistému projektu, jako je vývoj nového programovacího jazyka, je dobré od začátku mít jasno i o další důležité věci (zvlášť pokud jste komerční firma): jak na tom vyděláte. JetBrains otevřeně přiznávají, že jedním z účelů Kotlinu je podpora prodeje jejich komerčních IDE (a to je fér, protože spoustu svých produktů dávají k dispozici zdarma) a souvisejících věcí (literatura, školení), dalším důvodem pak to, že při vývoji těchto IDE jim přestaly vyhovovat stávající programovací jazyky, a tak si prostě udělali vlastní. Očividně ne všechny projekty typu „udělej si sám“ musí skončit katastrofou (Přemek Podlaha likes this).</p><p> Kotlin si jako každá nová věc žádá určitou počáteční investici - zejména čas vývojářů a důvěru manažerů i zákazníků. Rychlá návratnost je prakticky zaručená díky efektivnějšímu vývoji a vyšší kvalitě dodávaných projektů a co se týče bezpečnosti této investice do budoucna, je to docela jednoduché: Kotlin včetně překladače, standardních knihoven, nástrojů, IDE pluginů a podobně je přirozeně kompletně open source. Taktéž hlavní IDE, které Kotlin podporují (IntelliJ Idea Community a Android Studio) jsou open source, a JetBrains s Googlem společně založili nadaci, které patří ochranné známky, volí hlavního designéra jazyka a komisi, která rozhoduje o zpětně nekompatibilních změnách v jazyce. Nemůže se tak stát, že by si Kotlin nebo jeho ekosystém začal někdo pro sebe uzurpovat za účelem zisku (příjemná změna, pokud máte ještě v paměti vleklé patentové spory Oracle vs. Google ohledně Javy na Androidu).</p><h2> // TODO</h2><p> Příště se podíváme, čím Kotlin až trestuhodně rozmazluje své uživatele, kterým vlastnostem vděčí za svoji raketově vzrůstající oblibu a jakými zbraněmi dobývá donedávna ještě výsostná území zavedených technologií. A pokud by vás zajímalo, proč se Kotlin jmenuje tak, jak se jmenuje, odpověď je v titulku… </p><p> <i>Jiří Hutárek</i></p><p>Foto v záhlaví: Google Maps<i></i></p>
Cestopis Öresundskýhttps://www.create-it.cz/Blog/Stranky/skandinavie.aspxCestopis Öresundský<p>To jsme se takhle s kamarádem rozhodli, že si zaletíme na třídenní prodloužený víkend na konci září do Malmö, třetího největšího města Švédska. </p><p> Zpáteční letenka Katowice-Malmö vyšla na 700 Kč (měsíc před odletem). Takže z Brna s Flixbusem do Katowic (velmi se nám vyplatilo nechat si časovou rezervu) a pak 2 hodiny do Malmö. Na letišti jsme si vyměnili 50 Euro za 510 švédských korun (kr), ale zbytečně - jak jsme později zjistili. </p><h2> Švédsko - Malmö</h2><p> Nastoupili jsme do autobusu, co jede do centra a při placení nám řidič sděluje “No cash”. Neberou papírové peníze - místo toho platíme kreditní kartou! </p><p> Po příjezdu do centra jsme si zašli do obchodu s potravinami Mästerlivs. Obchod byl běžná “sámoška”, ale všechny potraviny byly prémiové kvality a vše "bio". Otevřené "obsluž-se-sám" vitríny měly čerstvou a skoro zářící zeleninu a saláty (v porovnání s českými zeleninovými vitrínami masivní rozdíl v kvalitě). </p><p> Běžně je u kasy i chladící box se <a href="https://www.wikihow.cz/Jak-u%C5%BE%C3%ADvat-snus" target="_blank">snusem</a>, což je druh tabáku, co se vkládá pod ret (ten druh co používá Seržant Horváth ve filmu Zachraňte vojína Ryana nebo Saga Noren, Švédská vyšetřovatelka ze seriálu Most). V EU je legální pouze ve Švédsku. Používá se hlavně pro odvykání kouření, to je ten důvod, proč tak málo Švédů kouří cigarety - používají totiž místo kouření drahých cigaret tu levnější, silnější a “zdravější” alternativu. Zároveň je to také důvod, proč je ve zbytku EU zakázaný.</p><p> Snus se ve Švédsku prodává i v bezcelní zóně na letišti nebo na lodích, co plují ze Švédska do Finska (jakmile však loď přesáhne hranici do Finska, snus se již prodávat nemůže).</p><p> Dostali jsme chuť na kávu. Nedaleko náměstí jsme našli kavárnu, kde si kamarád objednal espresso a já filtrovanou kávu - později jsme zjistili, že v každé kavárně nebo restauraci jsou přistavené kávovary nebo ohřevné nádoby s filtrovanou kávou, kde si zákazník může dát kolik jen kávy chce. Hlavní výhoda je, že i když tuto kávu vnímají Švédi (i Dánové) jako normální, chutná jako výběrová kolumbijská nebo brazilská.</p><p> Zašli jsme do nedalekého botanického parku Slottsträdgården, kde je Malmöcký hrad a mlýn, jedna z nejhezčích scenérií ve městě. Přímo v parku je také Slottsträdgården Kafé s opravdu bohatou nabídkou - měli vše od kávy, přes cheesecake, fermentovaný nápoj kombucha až po skořicové závitky. Už v tomto parku jsme si s kamarádem všimli, že jsme zatím nepotkali člověka, co by vypadal zasmušile. Místní děti pobíhaly v parku a hrály detektivní hru. Začali jsme si pomalu uvědomovat, proč kvalita života ve Švédsku patří na nejvyšší příčky ve světovém žebříčku. </p><p> <img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/skandinavie/image1.png" alt="" /> <br> </p><p> Konečně jsme se vydali do centra a zjistili, že studený vítr je čím dál silnější. Koupíme si šálu! Za pár minut jsme vyšli ze sekáče o šály bohatší, zapadajíce tak o trochu více do skvělého severského stylu, navíc s dobrým pocitem, protože výtěžek šel na charitu. </p><p> Ve 3 hodiny odpoledne jsme měli domluvený check-in s naším AirBnb hostitelem. Od centra je to 40 minut chůze. Řekli jsme si, že si aspoň prohlédneme větší část Malmö a vydali se na cestu.<br></p><p> Náš hostitel Michail byl velice pohostinný a pohodový, za celý 3 denní pobyt jsme s ním měli několikahodinové rozhovory především o životě ve Švédsku. Vysvětlil nám například, že ačkoliv jsou Švédi navenek veselí lidé, v zimním období a polárních nocích tomu tak není. Velká část lidí začíná propadat depresím kvůli dlouhodobému vystavení tmě. Švédi se s touto situací pak vyrovnávají různými způsoby, alkohol je jeden z nich. </p><p> Druhý den ráno jsme již nechtěli chodit po městě jen pěšky, proto jsme si nainstalovali aplikaci Skånetrafiken, která mimo používání QR kódů navíc poskytuje levnější jízdenky. Stačí zadat telefonní číslo a číslo karty. Proběhne nákup jízdenky, která nadále funguje další hodinu (i offline, je dynamicky generována podle času a soukromého klíče, podobně jako tomu je u české aplikace “Můj vlak”). V MHD jsou pak infračervené skenery, co naskenují QR kód (ať už z papírové jízdenky nebo displeje mobilu), který ve své databázi ověří a následně zneplatní. Neexistují zde zastaralé žluté tiskárny pro tisknutí času na papírový lístek. </p><p> Ačkoliv jsme se pohybovali v centru města Malmö, nevyskytovala se zde takřka žádná auta. Jestli jsme za 3 hodiny potkali 50 aut, bylo to moc, lidé hodně využívají MHD. A je zde nesmírně propracovaný systém cyklostezek a opravdu velká část populace se dopravuje na kolech - šetří tak životní prostředí a posilují svoje zdraví. Město bylo jen protkáno přeplněnými stojany na kola a půjčovny kol se zde vyskytovaly též hojně. Nejpříhodnější způsob půjčení kola je ale, podobně jako u českých Rekol a Velonetu, přes mobilní aplikaci. Cyklostezky jsou zde skoro posvátné. Všichni - kromě turistů - využívají chodník a dávají striktní pozor, aby nechodili po cyklostezce a nepřekáželi tak cyklistům. Ti zde mají přednost a pruh pro cyklisty je i na některých dálnicích. I lidé bez domova (potkali jsme tři) mají vlastní kolo. </p><p> <img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/skandinavie/image5.png" alt="#codinglife" /> <br> </p><h2> Most přes Öresund</h2><p> Švédské Malmö a Dánskou Kodaň (København) spojuje obousměrný most. Je to nejdelší most kombinující železniční a silniční trať v Evropě. Zvolili jsme cestu vlakem, jízdenka nás stála 396 švédských korun. Vlak byl velice moderní, mimo klasických zásuvek nabízel i např. 3.5 jacky na sluchátka, kde hraje místní rádio překrývané informačními hlášeními vlaku. Za půl hodiny jsme v Kodani. </p><h2> Dánsko - København</h2><p>Kodaňský systém cyklostezek se nám nezdál tak propracovaný jako v Malmö, za to tady ale bylo mnohem víc lidí na kolech. Náš první hlavní cíl byla socha Malé mořské víly. Cestou k ní jsme zašli nakoupit pár suvenýrů a něco malého k snědku, opět jsme ocenili množství obchůdků s bio potravinami. Zvýšený výskyt aut značky Tesla a kvanta lidí s bezdrátovými sluchátky Airpods jsou jasnými ukazateli silnější ekonomiky v tomto regionu. Jak jsme sami zjistili, ve Švédsku jsme cenu násobili 2,5x, abychom se dostali na přibližnou hodnotu v českých korunách. V Dánsku jsme pak museli pronásobovat 3,5x (běžný oběd za 180 korun vychází ve Švédsku na 449 Kč a v Dánsku na 623 Kč). </p><p> Po cestě jsme narazili na Nyhavn, oblast, pro niž jsou příznačné domy s fasádami rozličných barev. </p><p> <img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/skandinavie/image3.png" alt="#nyhavn" /> <br> </p><p> Cestou k Malé mořské víle jsme narazili na velkou přístavní kavárnu Toldboden (viz fotka v záhlaví článku). Designově byla podobná jako brněnská kavárna Skøg nebo pražská Cafedu, provedením však mnohem povedenější. Obsluha byla extrémně příjemná a zde jsem asi poprvé pocítil Hygge.</p><p> Hygge je dánský pojem označující štěstí, z definice přesně “Hygge je dánské a norské slovo, vyjadřující pohodový přístup k životu, spjatý s pohodlným bydlením a uměním najít si něco krásného v každém okamžiku.” Setkali jsme se zde i s Čechy, kupovali si točené pivo, jedno za 55 dánských korun (následně nám řekli, že není tak dobré jako Plzeň).</p><p> S kamarádem jsme si dali kávu, která byla servírována v zajímavých skleničkách Weck původně určených k zavařování. Káva byla opět perfektní. </p><p> Samotná socha pověstné víly, cíl naší vycházky, byla spíše zklamáním. Z našeho pohledu to byla ničím nevýrazná socha, a celková scenérie v nás nevzbudila žádné pocity.</p><p> Již ve Švédsku jsme měli nápad, že bychom mohli prozkoumat větší část města na kolech, plán jsme uskutečnili ale až zde. Stáhnul jsem aplikaci Donkey Republic a zadal číslo kreditní karty. Pronajal jsem dvě kola na 6 hodin, aplikace mi hned zobrazila lokaci nejbližších dvou. Když jsme k nim přišli, aplikace se připojila přes bluetooth (!) k bezdrátovým zámkům kol a odemkla je, stačilo zmáčknout tlačítko Unlock. Tato oranžová kola navíc mají na řidítkách držátko s gumovými úchyty na mobil, takže jsem jen zadal do mobilní navigace náš další cíl, Christianii, a jeli jsme. </p><p> Po půl hodině jízdy jsme dojeli do Christianie. Jedná se o anarchistickou hippie oblast uprostřed Kodaně, kde neplatí určité zákony. Člověk zde může koupit skoro cokoliv. Většina stánků zakazuje focení, ale u vchodu se mi podařilo pořídit jednu fotku.<br></p><p> <img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/skandinavie/image2.png" alt="#codinglife" /> </p><p> V Christianii používají vlastní měnu, přijímány jsou ale i dánské koruny a samozřejmě karty. Nejpoužívanější je pak systém mobilních plateb MobilPay, ten je ale pouze pro klienty dánských bank. S kamarádem jsme si každý koupili jedno malé dánské pivo, chutnalo dobře.</p><p> Po prozkoumání Christianie jsme se vydali zpět, zajeli ještě do místního parku, porozhlédli se v okolí hradu a zakusili kávu v místní kavárně. Obsluha byla opět velice přívětivá.<br></p><p> <img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/skandinavie/image4.png" alt="#codingnight" /> <br> </p><p> Večer jsme jeli zpět přes most do Malmö.<br></p><h2>Všude dobře...</h2><p>Pozdě do noci jsme si s naším hostitelem povídali o jeho focení a cestování. Ráno jsme si koupili přes mobilní aplikaci jízdenku do centra a pár desítek minut čekali na hlavním nádraží. To mi umožnilo sledovat místní lidi. Všiml jsem si, že tu skoro nejsou obézní lidi. A opět ten všudypřítomný veselý výraz: dokonce i starý pracovník hlavního nádraží, co má za úkol leštit stoly a prodlouženou paží s klepetem sbírat dopité plechovky ze stolů, byl usměvavý a vypadal, že ho ta práce naplňuje. Nyní, již zběhlí v místních poměrech jsme si nainstalovali mobilní aplikaci Flygbussarna a koupili jízdenky na letiště. Po 1,5h letu jsme přistáli v Katowicích, odkud jsme se do Brna tentokrát dopravili prostřednictvím BlaBlaCar. Po 4 hodinové jízdě s upovídaným Egypťanem jsme byli doma.<br></p><p> Celkově ve mě Malmö a Kodaň zanechaly skvělý pocit a nezapomenutelné dojmy. Rozhodně doporučuji navštívit alespoň jedno ze severských měst a okusit jejich kulturu, charakter a způsob života. Nebudete litovat! </p><p> <em>Jan Jileček</em><br></p>
Testování jako nezbytná část vývojehttps://www.create-it.cz/Blog/Stranky/chyby.aspxTestování jako nezbytná část vývoje<p>Testování je poslední fáze, kterou prochází produkt ještě před tím, než ho vypustíme do světa. Je stále plno firem i lidí, co právě tuhle fázi podceňují. Z celého světa pochází čísla spojená s chybným testováním, pár skutečných, děsivých chyb, které mají na starosti i lidské životy, a také na chyby v zabezpečení, kterých využili „hackeři“.<br></p><h2> Zajímavá čísla z roku 2017</h2><p> Společnost TRICENTIS se zabývá testováním softwaru a níže zmíněné statistiky a některé z největších chyb jsou dohledatelné právě na jejích <a href="https://www.tricentis.com/software-fail-watch" target="_blank">stránkách</a>. Statistiky jsou dostupné každý rok, a proto se do budoucna můžeme těšit na další a to z roku 2018.</p><ul><li><b>3 683 212 665</b> – Je počet lidí, na které měl dopad chybný software po celém světě. Pro lepší představu, je to zhruba polovina celkové populace.<br></li><li><b>1 715 430 778 504 USD</b> – nebo také: JEDEN TRILION SEDM SET PATNÁCT BILIONŮ ČTYŘI STA TŘICET MILONŮ SEDM SET SEDMDESÁT OSM TISÍC PĚT SET ČTYŘI amerických dolarů – (Uff, a je to). Číslo, kterým se dá vyčíslit finanční škoda za softwarové chyby, které nastaly po celém světě.<br></li><li><b>268 roků 8 měsíců 2 týdny 3 dny 8 hodin a 46 minu</b>t je čas, který byl ztracen právě díky chybám.<br></li></ul><h2> Děsivé chyby</h2><p> Chyb, které v historii lidstva způsobily opravdu rozsáhlé škody, je velké množství. Některé z nich měly dopad i na lidské životy:</p><h3> Nedoručení lékařských zásilek</h3><p> Národní kontrolní úřad Spojeného království zjistil, že 709 000 lékařských e-mailů nebylo doručeno svým adresátům z řad pacientů, ale i praktických lékařů. Bylo zjištěno, že 1 700 z nich mohly způsobit vážné zranění pacientů a dalších 500 000 obsahovalo důvěrné informace. Backlog, neboli fronta zpráv se hromadila po dobu pěti let. Zajímavé na tom je, že firma, která měla na starosti tento software, o této chybě od roku 2014 věděla. </p><p> <a href="file:///Users/veronikajandova/Documents/Komunikace/Create%20IT/digitalhealth.net/2017/06/1700-cases-of-potential-harm-from-medical-correspondence-error" target="_blank">(Více ZDE)</a></p><h3> Špatně fungující lékařský stroj<br></h3><p> Lékařský přístroj „Therac-25“ byl používán pro radiační ozařování nádorů v Kanadě. Chyba nastávala při přepnutí do módu s vysokoenergetickým rentgenovým ozařováním. Při použití již zmíněného módu bylo potřeba před paprsek postavit pár filtrů a tím jeho intenzitu ozáření zmírnit. Iontová komora, kde se měřila intenzita ozáření, ale bohužel obsahovala chybu a tak nedocházelo k dostatečné filtraci paprsku. Tři lidi tato chyba stála život a dalším třem způsobilo ozáření těžké ublížení na zdraví.<br></p><h3> Nefungující služba pro oznámení zneužívání dětí</h3><p> Rok 2017, Florida. Software, který se měl starat o shromažďování hlášení ohledně zneužívání dětí a jeho následné předání lidem, kteří se o tuto problematiku starají, nefungoval správně. Shromážděné hlášení se přestala odesílat do správných rukou. Než se na chybu přišlo, uběhly tři měsíce a za tu dobu se nashromáždilo 1 500 hlášení, což znamená, že po tuto dobu mohlo být až 1 500 dětí ve vážném ohrožení. </p><p> <a href="http://tampabay.com/news/child-abuse-tips-silenced-for-months-by-dcf-computer-glitch/2323316" target="_blank">(Více ZDE)</a></p><h3> Automatické dveře</h3><p> Šest lidských životů si vyžádal požár v kanceláři, ve které byly pouze automatické dveře. Kvůli požáru vypadla elektřina a jelikož automatické dveře neměly manuální otvírání, lidé se nemohli dostat do bezpečí, neměli jak dveře otevřít. </p><h3> Prolomení zabezpečení „hackery“</h3><p> Zabezpečení serverů společností, které mají uložené v databázi různá data o svých klientech je velmi důležité. Únik těchto dat, kterými mohou být různé přístupové údaje do účtů, čísla kreditních karet, kopie občanského průkazu a podobně je velký skandál. Pár takových příkladů je zmíněno níže. </p><h3> Uber</h3><p> „Hackerům“ se v roce 2016 podařilo prolomit zabezpečení Uberu. Ukradeno bylo 57 milionů uživatelských záznamů, které obsahovaly uživatelovo jméno, email a telefonní číslo. Dále byly odcizeny údaje z 600 000 řidičských oprávnění, což je v USA jeden z hlavních způsobů identifikace.</p><p> <a href="https://www.wired.com/story/uber-paid-off-hackers-to-hide-a-57-million-user-data-breach/" target="_blank">(Více ZDE)</a></p><h3> EQUIFAX</h3><p> Skandál se odehrál ve Spojených státech ve firmě EQUIFAX roku 2017. Firma funguje jako registr dlužníků a poskytuje odhad úvěrových rizik. „Hackeři“ tuhle firmu okradli o 143 milionů uživatelských záznamů, které mimo jména a příjmení obsahovaly i čísla sociálního pojištění. Také bylo oznámeno, že bylo odcizeno dalších 209 000 čísel kreditních karet. Firma EQUIFAX tento skandál oznámila až 4 měsíce po krádeži.</p><p> <a href="http://fortune.com/2017/09/07/equifax-hackers-personal-details-143-million-people/" target="_blank">(Více ZDE)</a></p><h3> Cioncheck</h3><p> Japonská burza s digitálními měnami byla v roce 2018 okradena „hackery“ o 58 miliard jenů (10,8 miliardy korun). Jednalo se o krádež kryptoměny NEM, jejíž hodnota se po zveřejnění informace o krádeži snížila o 11 %. Jedná se o zatím největší krádež kryptoměn v historii. Burza oznámila, že zhruba 260 000 vlastníků této měny odškodní v japonských jenech.</p><p> <a href="https://byznys.ihned.cz/c1-66030200-nejvetsi-kradez-kryptomen-v-historii-hackeri-pripravili-japonskou-burzu-coincheck-o-pul-miliardy-dolaru/" target="_blank">(Více ZDE)</a></p><h3> Ashley Madison</h3><p> Hackerská skupina „Impact Team“ se dostala do serverů společnosti Avid Life Media, které patří Kanadská online seznamka Ashley Madison. Ukradeno bylo 37 milionů soukromých údajů uživatelů a ty byly následně dále šířeny na internetu. Dopad měl vliv na život milionů uživatelů a média také informovala o několika sebevraždách. Zajímavé na tom je, že „hackeři“ získali uznání za to, že upozornili na nevěru a lži ve vztazích. </p><h2> Testování je základ</h2><p> Závěrem bych chtěl znovu poukázat na to, že testování je velmi důležité a je potřeba aby ho dělali lidé, kteří k němu mají předpoklady a tato práce je baví. Není to práce, kterou by mohl dělat každý, jak si plno lidí myslí. Jak jste se již mohli dočíst, v některých případech může mít špatně provedené testování na svědomí i lidské životy. Rád bych tímto pozdravil všechny testery a testerky, co se v tomhle oboru práce našli a vidí smysl v tom, co dělají. </p><p> Pokud Vás tento článek bavil a chtěli byste se dozvědět více případů, kde se projevilo chybné testování, zde je pár odkazů z kterých jsem i čerpal.</p><p> <a href="https://www.tricentis.com/software-fail-watch/" target="_blank">https://www.tricentis.com/software-fail-watch/</a></p><p> </p><a href="https://www.root.cz/clanky/deset-nejvetsich-softwarovych-chyb-v-historii-lidstva/" target="_blank"><p>https://www.root.cz/clanky/deset-nejvetsich-softwarovych-chyb-v-historii-lidstva/<br></p></a><p> </p><a href="https://www.topmagazine.cz/nejvetsi-hackerske-utoky-v-dosavadni-historii-internetu-1/" target="_blank"><p>https://www.topmagazine.cz/nejvetsi-hackerske-utoky-v-dosavadni-historii-internetu-1/<br></p></a><p> <i>Marcel Ondruška</i><br></p>
Jak se vyhnout nemoci na pracovištihttps://www.create-it.cz/Blog/Stranky/prevence-onemocneni.aspxJak se vyhnout nemoci na pracovišti<p>Od třicítek venku jsme se plynule přesunuli blíž ke čtyřicítkám v našem těle - nastupuje chřipková sezóna. Posmrkávájící a kašlající kolega u vedlejšího stolu tak značí předzvěst, že za dva dny budete společně smrkat a kašlat v tandemu. Protože většina z nás pracuje v obklopení jinými lidmi, sdílíme vedle zážitků z letních dovolených i naše viry a bacily. Přinést si z pracoviště nemoc je bohužel poměrně běžné, nikoliv ale nevyhnutelné. Ačkoliv zásady pohybu v prostředí, v němž se dá očekávat přítomnost nakažlivých mikrobů, jsou relativně přímočaré, často je opomínáme. Proto jsme se rozhodli si je připomenout a snad tak zabránit nekonečnému koloběhu rýmiček a chřipek, cestujících napříč kancelářemi, odděleními či celými společnostmi.<br></p><h2> Nepořádek na stole není jenom nebezpečí pro oči </h2><p> Neuklizené rozházené pracovní místo se bacilům líbí. Znamená totiž, že jeho majitel neholduje častému úklidu a tak se mohou nerušeně množit. Telefon patří k nejlepším sběračům nebezpečných zárodků, ale klávesnice mu je v tomto ohledu silně v patách, stejně jako povrch pracovního stolu. Stačí pak rychlá schůzka nad společným projektem, kde se všichni zúčastnění sejdou u jednoho notebooku, abychom zajistili, že naše nemoc poputuje úspěšně dál. Pravidelné čištění pracovního prostoru je z hygienického pohledu nutností. Stejně tak si ale dávejte pozor na sdílení předmětů u nichž je velká pravděpodobnost, že se na nich nachází mikroby (to jsou mimochodem absolutně všechny předměty). Možná, že nošení vlastních fix na prezentaci se může zdát přestřelené, pomůže ale zabránit šíření neduhů. </p><h2> Nemoc je rukodělná práce </h2><p> Ruce jsou tím nejčastějším vektorem, z něhož se viry a bakterie dostanou dál do našeho těla. Relativně časté umývání rukou by tedy mělo být základním návykem každého z nás. Ano, “umyj si ruce” je něco, co slýcháme už od dětství, ale bohužel se ukazuje, že i například v nemocnicích není tato hygienická poučka dodržována do míry, kterou bychom očekávali. Pro nejrůznější případy, kdy nejsme poblíž umyvadla s mýdlem, je také dobré s sebou nosit antibakteriální gely či ubrousky. </p><p> I když naše ruce přicházejí s potencionálně nebezpečnými předměty do styku nejčastěji, naše kůže funguje jako skvělý izolátor od všeho v mikrobiálním světě, co se nám snaží škodit. Proto bychom si měli dávat pozor na to, aby snaha krycí soustavy nepřišla vniveč. Jizvy či oděrky bychom měli okamžitě vyčistit a zakrýt náplastí. Kromě ošetření ran si ale taky dávejte pozor na kontakt rukou s nechráněnými částmi našeho těla. Promnutí očí nebo vyšťourání kousku oběda ze zubů, se snadno může změnit v týden strávený v horečkách. </p><h2> Bojujte s nemocí co nejdřív a zbytečně neohrožujte ostatní </h2><p> Přes všechnu preventivní snahu se do vás může zákeřný bacil dostat a začít konat neplechu. Nepočínejte si ale jako kancelářský hrdina, který nastoupí do boje s deadliny i přes svoji nemoc. Zajistíte tím hlavně, že všichni ostatní v práci dostanou svoji vlastní možnost se hrdinně přemáhat. Při prvních jasných známkách nemoci se domluvte se svým šéfem - možná se domluvíte na práci z domova. I kdyby tomu tak ale nebylo, stále bude pro všechny přínosnější, jestliže se teoreticky opozdíte a vyléčíte. V opačném případě by totiž mohlo najednou stát hned několik projektů v momentě, kdy vaši kolegové začnou také odpadávat jako mouchy. </p><p> Základní hygiena na pracovišti se považuje za samozřejmost. Období chřipek otestuje její skutečné dodržování. Také to bude zkouška vaší odolnosti a všeobecné kondičky - ovšem jestli pravidelně sportujete a holdujete otužování, máte větší šance se virům a bacilům ubránit. </p><p> <i>Lukáš Horák</i> </p>
Co nás zaujalo na WebExpuhttps://www.create-it.cz/Blog/Stranky/webexpo.aspxCo nás zaujalo na WebExpu<p> V pátek a sobotu 21. – 22. 9. se v pražské Lucerně konal 11. ročník konference WebExpo. Tato akce je primárně zaměřená na developery, designéry a obecně lidi, co mají co dočinění s tvorbou webů a aplikací. </p><p> Přednášky probíhaly paralelně ve čtyřech přednáškových sálech v rámci pasáže Lucerna, nebyl tedy problém plynule chodit z jedné přednášky na druhou a cestou stihnout i zastávky na kávu a snack. Pokud se se konaly dvě zajímavé přednášky v tutéž dobu, nikdo nezoufal, neboť jsou všechny nahrané a volně dostupné na <a href="https://www.webexpo.net/videos/" target="_blank">oficiálním webu</a>.<br></p><p> Témata byla různá, ale všimla jsem si pár trendů, které se objevovaly napříč celou konferencí. Kooperace, prolínání oborů a polidšťování technologií. Prolínání bylo znát už ze samotné kategorizace přednášek. Oproti loňskému dělení na: developers, business a designers, se letos dělilo na: Post-fact Marketing, Design thinking, Creative developers a Workplace toolbox. Všechny přednášky probíhaly v angličtině. Díky tomu byla konference otevřená širokému publiku a čeští speakeři měli možnost poměřit svůj um se zahraniční konkurencí. A podle mého názoru obstáli skvěle. Určité rozdíly se však našly. </p><p> Bohužel se mi potvrdila doměnka, že jak tomu tak bývá i v jiných oborech, i v designu, vývoji a marketingu se Česko ještě má co učit. V zahraničí jsou věci jako design thinking, UX design, design sprint, nebo user centered design brány za nedílnou součást procesu, v Česku se o nich začíná mluvit. </p><p> Naštěstí je pár lidí, kteří se to snaží u nás změnit a posunout české způsoby práce a fungování IT firem blíže k tomu zahraničnímu způsobu (například skvělý <a href="https://www.webexpo.net/prague2018/talk?id=enterprise-ux-harder-better">talk od Běly Beránkové a Honzy Valdera</a>). Na druhou stranu jsem ale měla radost, že v Cleverlance držíme se zahraničím krok a (stejně jako je tomu například v IBM) máme svoje designové oddělení QUB. </p><p> A jaká témata mě nejvíce zaujala? </p><h2> <a href="https://www.webexpo.net/prague2018/talk?id=measuring-the-value-of-design">MEASURING THE VALUE OF DESIGN</a></h2><p>Doug Powell, designer z IBM částečně zodpověděl otázku, na kterou není jednoduchá odpověď. Jak se dá změřit design? A k čemu že je vůbec dobrý? Byl to zajímavý vhled do jedné z největších IT firem, její struktury, organizace a do způsobů jakými pracují designerské týmy napříč celou IBM. V přednášce zmínil, že už v roce 1966 Watson Jr. (tehdejší ředitel IBM) pronesl že: „Good design is a good business“. Této myšlenky se IBM drží dodnes a roku 2012 vytvořili vlastní designové oddělení. Také vyvinuli online learning platformu, aby se každý jejich zaměstnanec mohl sám v design thinkingu vzdělávat nehledě na to, jestli je programátor, nebo HR specialista.<br></p><p> A jak že se tedy dá design změřit? Přesným a konzistentním záznamem různých dat a každého projektu, sledováním toho, kolik lidí v týmu pracuje pomocí design thinkingu a jaká je úspěšnost těchto projektů oproti jiným. Čísla hovoří jasně, a proto se taky poměr designer:developer změnil z 1:80 na 1:20 a jejich cílem je tento poměr dotáhnout až na 1:8. </p><h2> </h2><a href="https://www.webexpo.net/prague2018/talk?id=lead-with-design" target="_blank"><h2>LEAD WITH DESIGN <br></h2></a><p> Milá slečna se zajímavým jménem Diamond Ho nám také dovolila nahlédnout do jedné z největších firem, která má co dočinění s online světem, Facebooku. Diamond přesně popisovala, z jakých rolí je složený design tým a jakým způsobem se postupuje při tvorbě designu pro 2 miliardy uživatelů. Tento postup hezky demonstrovala na příkladu s tvorbou pomůcky pro pejsky. Jednoduchá analogie srozumitelně ukázala, že design proces není nic složitého a že dobrá metodologie se dá použít na designování naprosto čehokoliv. </p><h2> <a href="https://www.webexpo.net/prague2018/talk?id=pitching-to-win">PITCHING TO WIN </a><br></h2><p> Od této přednášky jsem toho moc nečekala, ale nakonec mě velmi mile překvapila. Christian Barnett nastínil nejen, jak správně prodat projekt klientovi, ale taky jak prodat sebe sama. A charismatický Brit se prodal opravdu skvěle. Dokonce i navzdory tomu, že jako jediný speaker neměl žádnou powerpointovou prezentaci. Což byla i jedna z jeho rad – zapoměňte na powerpoint, lidé mají mnohem větší moc než obrázky! </p><h2>Tak zase příště!<br></h2><p> Z dvoudenní konference jsem odcházela nabitá novými nápady a inspirací a trvalo mi dokonce pár dní, než jsem všechno zprocesovala. Doufám ale, že to nebylo moje poslední WebExpo a doporučuji všem příští rok! </p><p> <i>Adéla Dostálová</i></p>