Aljaška, země vzdálená
26. 12. 2018
Aljaška, země vzdálená

Aljaška, ačkoliv je to pořád země USA a to dokonce svou rozlohou největší, je jen málo podobná tomu, co byste v pravém slova smyslu od "Ameriky" očekávali. Samozřejmě jako snad všude na světě i zde najdete ve větších městech rozeseté klasické řetězce rychlého občerstvení a hamburger podobný tomu v Čechách. Tím ovšem podobnost končí a čekají na vás už jen rozlehlé národní parky, průzračná jezera, řeky plné lososů a lesy překypující zvířaty, která známe povětšinou jen z televizních obrazovek.

My jsme vyrazili na Aljašku především za „ledovým“ dobrodružstvím: lezení ledů, ledových ker a jeskyň. Teprve druhotně se také porozhlédnout po krásách této divoké země.

Matanuska

Mířili jsme na ledovec Matanuska, se svou délkou 43 km a šířkou 6,4 km je největším ledovcem ve Spojených státech, který je dostupný i automobilem, a také na přilehlé ledovce v okolí. Vyrážíme tak směr Anchorage, největší město Aljašky, kde žije více než dvě pětiny obyvatel tohoto státu a které je obklopeno mohutnými horskými masivy.

matanuska_2.jpg

Přistáváme trochu unavení, ale co - jsme tady, a to dokonce i se všemi zavazadly.

Hned první, co mě trklo do očí (teda až po tom, co jsem si přečetla na desce, že úředním jazykem je angličtina a také 20 indiánských jazyků) byla jízda aut v prostředním pruhu. Zprvu jsem nechápala, co za podivnou hru „všichni jedem uprostřed“ se tady hraje.

Záhy ale spatřuju první a po pár kilometrech další kompletně zmuchlané auto, před kterým leží obrovský mrtvý los. Takže jsem se velmi rychle do hry připojila. Přece jen v prostředním pruhu máte alespoň o trochu větší šanci zareagovat na losa, který celkem často skáče na silnici.

los.jpg

Pokud tedy losa nepotkáte na silnici nebo hned v prvním lesíku u letiště, najdete ho v místním jídelníčku, kde spolu s lososem tvoří pravidelnou část stravy běžného Aljaščana, který ho má běžně celého naporcovaného v těch obrovských amerických mrazácích.

Lov je zde pro místní lidi vcelku normální záležitostí, stejně tak i rybolov. Náš místní kamarád Mark nám vysvětluje, že většinou zde chodí obyvatelé opravdu párkrát týdně na ryby. Asi tak jako my chodíme párkrát týdně na nákup do Tesca.

nature_.jpg

Po rozkoukání a ochutnání místních specialit vyrážíme do „terénu“. Tím pro nás nejsou hlavní turistické atrakce jako Alaska highway, polární kruh, ani polární záře ve Fairbanks, (vy se tam ale určitě podívejte). Pro nás to je zmrzlá voda, „přetavená“ do ledopádů.

Smutnou zprávou je komercializace tohoto ledovce. Za vstupné se vybírají obrovské sumy a provozovatelé nejsou ochotni vás pouštět bez horského průvodce za další vysoké částky. To, že jste horolezci, a že zde chcete lézt, a že licenci vůdce máte svojí vlastní, neberou jako žádnou polehčující okolnost. Byl to tedy první ledovec na světě, kde jsme za lezení museli platit, ale samozřejmě stojí to za to.

matanuska_1.jpgNejdobrodružnější výpravou byl Knik glacier

Dostanete se sem pouze lodí se zkušeným řidičem. Ramena řeky, po kterých plujete, nejsou jednoduchá na přečtení. Neméně složité je i samotné řízení mezi tisíci kousků ledovce a ledových ker, na jejichž vrchol jsem byla odhodlána lézt.

kry_1.jpg

Zakládáme tábor a obhlížíme plovoucí ledové obry. Nebudu zastírat, že lézt na ledových krách není ten nejlepší nápad. Kra je v neustálém pohybu. Otáčí se, anebo se rovnou celá v mžiku rozpadne a zřítí. Tak či tak to může mít fatální následky. Nemůžete se zde ani jistit. V případě nenadálého otočení kry byste totiž byli v pasti. Ano, ani případný skok např. z dvaceti, třiceti metrů do třístupňové vody, se také nejeví jako ideální volba, ale pořád o něco lepší. Pokud by byly kry ještě větší, tak už ani volba jakkoliv skákat není ta správná. Ideální je na něco takového zkrátka nelézt. 

kry_2.jpg

Pokud by vás napadla otázka proč se tedy na něco takového jako plovoucí ledové kry vůbec lézt tak na to je jednoduchá odpověď a to…protože jsou. Zážitek lézt na ledu je vždycky silný, přece jen lezete po zmrzlé vodě. No a tady ta zmrzlá voda ještě pluje a točí se dokola. Tak či tak, jsou to přesně ty chvíle, kdy se vám hlavou netočí tisíc myšlenek, ale soustředíte se jen na přítomnost.

kry_3.jpgPosledním cílem byl ledovec Byron Glacier, k němuž vede krásný trail. My jsme tu našli na lezení tuhle nádhernou jeskyni. Osobně bych nedoporučovala se v ní nijak zdržovat. Hlavně na jejím úpatí být velmi opatrný, protože zde neustále padají kusy ledu a kamenů, napadaných z vrchní části. Padají ale i samotné celé jeskyně. Při našem pobytu nám spadla její vrchní část a po našem odjezdu i celá spodní.

Pohledy, jež se vám však naskytnou, jsou jak z jiného světa..

jeskyne_.jpgAljaška je opravdu zemí jen těžko uvěřitelných krás, dobrodruhů a nespoutané přírody. Tenhle drsný kout planety má svoje vlastní pravidla, a když jsou dodržována, propůjčí vám kus sebe samé, jenž si odnesete i s sebou domů.

Můj TOP FIVE z Aljašky

1. Národní park Denali

Národní park Denali se rozkládá na ploše asi 6 milionů akrů. Většinu parku tvoří divočina. Právě tady máte největší šanci z celého vnitrozemí (a možná i z celého státu) spatřit velká stáda kopytníků. Můžete tu natrefit na lišku, vlka nebo grizzlyho. Za zvěří si lze objednat vyhlídkovou projížďku kyvadlovým autobusem. Ti odvážnější se mohou vydat do nitra parku na vlastní pěst. Součástí parku je také nejvyšší vrchol severní Ameriky – Denali, dříve nazývaný Mount McKinley, dosahující výšky 6190 m. n. m.

2. Půlnoční slunce a polární záře

Pokud chcete spatřit slunce o půlnoci nad obzorem (tzv. půlnoční slunce), musíte se vypravit až na sever za polární kruh. V městečku Barrow dokonce slunce nezapadá po celých 84 dní! Půlnoční slunce ale není to jediné, co můžete na aljašské noční obloze pozorovat. S trochou štěstí můžete prakticky po celé Aljašce pozorovat polární záři. Pokud chcete vsadit ohledně polární záře na jistotu, navštivte Fairbanks, někdy přezdívané jako město, kde se světla dotýkají země. Polární záře se začíná objevovat koncem srpna a ve Fairbanks jí můžete spatřit zhruba 200krát ročně! Návštěvu můžete spojit i s výletem na nedaleký severní pól a tamní Santovi vesničky.

3. Rýžování zlata

Aljaška je samozřejmě známá i díky zlaté horečce. První zlato bylo na Aljašce objeveno u města Nome. Zajímavostí je, že dle některých odhadů bylo za dob zlaté horečky objeveno pouze 5 % aljašského zlata! Pokud chcete zkusit své štěstí a rýžování zlata si vyzkoušet, můžete navštívit jedno ze 150 míst, kde je rýžování povoleno. Tyto plochy jsou většinou ve vnitrozemí a mezi nejznámější patří například Tayler Hwy nebo Jack Wade Dredge u 86 míle.

4. Treky po ledovcích

Na Aljašce je zhruba 100 tisíc ledovců, takže není divu, že treky po ledovcích jsou tu velmi populární činností. Některé ledovce jsou dokonce přístupné od silnice. Mezi jeden z nejnavštěvovanějších ledovců už zmiňovaný Matanuska glacier, kde mohou turisté po štěrkem pokrytém ledu ujít krátkou vzdálenost i v obyčejných turistických botách. Pokud se budete chtít vydat dál, neobejdete se bez maček přilby, cepínů a zkušeného průvodce. Mezi další známé ledovce patří například Byron glacier nebo Mendenhall glacier.

5. Glacier Bay – národní park

Národní park na jihu Aljašky. Nejjednodušší a zároveň nejoblíbenější způsob, jak si procestovat tento národní park jsou beze sporu mořské kajaky.

Lucie Hrozová