​Práce v IT vyžaduje kreativitu, analytické myšlení a často vytrvalost. Ani jedna z těchto vlastností není vázaná na chromosom Y a můžeme najít nesčetně žen, které se jimi vyznačují. Hůře už se nám budou ženské jehly hledat v samotné kupce profesionálního IT sena. Zastoupení mužů a žen pracujících v oblasti technologií je dlouhodobě nevyvážené, z ne zcela jasných důvodů. Proto jsem se rozhodl vydat na menší túru napříč historií i horkou současností, abych si udělal obrázek o možném budoucím vývoji. Zjistil jsem, že ženy v IT jednoznačně….

….mají svoje místo v Cleverlance

Moje první zastávka nevyžadovala cestování v čase, a prostoru jsem také moc překonávat nemusel. Popovídal jsem si s Veronikou a Šárkou, které pracují jako vývojářky u nás v Cleverlance. Obě využívají své talenty při vytváření a zdokonalování řešení pro Komerční Banku. Samozřejmě jsem po Veronice ani Šárce nechtěl, aby mi osvětlily celosvětový problém nedostatku žen v IT. Jako zářné příklady těch, které se informačními technologiemi profesionálně zabývají, mi však pomohly osvětlit některé aspekty toho, jak zástupkyně opačného pohlaví vnímají pracovní prostředí v oboru. 

 Na první pohled se zdá kariérní cesta Veroniky i Šárky téměř shodná. Obě studovaly na ČVUT, kde se dozvěděly o Java Clever Akademii. Odtud zamířily jako Junior developerky do Cleverlance a týmu v Komerční Bance, kde každý den naplno využívají svoje znalosti Javy. Na otázky ohledně diskriminace naštěstí těžko hledaly případy, s nimiž se osobně setkaly. Pouze Veronika si vzpomněla na svoje studium, kdy měla tu smůlu, že jí byl pro společný projekt přidělen kolega, jehož názory na uplatnění žen ustrnuly někdy kolem první poloviny devatenáctého století (jak si ukážeme, ani tehdy by neměl pravdu). Narazit na chodící snůšku předsudků určitě není příjemné, ale nezdá se, že by u nás mnoho lidí mělo tendenci ženám v IT přímo házet klacky pod nohy. Naopak, jak Veronika, tak Šárka byly až překvapené, jak snadno se staly plnohodnotnými členkami týmu, tvořeného převážně muži. Obě mluvily o přátelské atmosféře, ve které žabomyší ani mužskoženské války nemají prostor. Všichni kolegové v Cleverlance jsou ochotní poradit a zároveň naslouchat odborným názorům svých spolupracovnic. 

 Veronika: ​“Začala jsem programovat, protože se mi líbilo, že mě někdo poslouchá na slovo. A když neposlouchá, tak jsem něco udělala špatně já a snadno to opravím.”

Vraťme se ale ke zdánlivě identické cestě obou kolegyň do Cleverlance. Takový pohled je nesmírně zjednodušující a zastírá nejdůležitější část příběhů Veroniky a Šárky. Obě dvě vývojářky se od sebe navzájem velmi liší v zájmech, myšlení a přístupu. Šárka například holduje běhání a kytaře, zatímco Veronika ráda rybaří a svoje umělecké sklony vkládá do olejomalby. Kromě toho se Veronika během studia i ve volném čase vždy věnovala programování her. Jedním z výsledků jejího snažení je naučná hra určená dětem, My Diabetic, jejíž demo můžeme nalézt ke stažení zdarma mezi aplikacemi na Google Play. Šárka se zase zabývala kyberbezpečností, což je oblast, která se jí nyní výborně hodí v prostředí online bankovnictví. 

 Šárka prošla Java akademií v Cleverlance a dnes je již samostatnou vývojářkou. 

Do své práce obě developerky vkládají různorodé zkušenosti a vynikají ne proto, že přísluší k jednomu či druhému pohlaví, ale díky tomu jak doplňují zbytek vývojářského týmu. Mohou tedy sloužit jako inspirace pro kohokoliv, kdo si nemyslí, že existuje pouze jeden jediný stereotyp “správného ajťáka”.

….mají na koho navazovat

Abychom té inspirace neměli málo, rozhodl jsem se ohlédnout za klikatými dějinami informatiky a najít ty nejobdivuhodnější ženy, které možná nedostávají tolik místa na výsluní jako ostatní průkopníci. Našel jsem tolik materiálu, že vypsat všechny příklady by bylo pro obsah jednoho článku prakticky nemožné Zatím se tedy soustředím na dvě osoby, které pomohly posunout obor informačních technologií o nějaký ten mílový krok vpřed. 

Ada Lovelaceová prožila fascinující život a jako jediný legitimní potomek Lorda Byrona, se do zajímavého osudu v podstatě narodila. Nás může zajímat zejména její spolupráce s Charlesem Babbagem, který bývá označován za otce počítače. Ve 30. a 40. letech 19. století se tyto dva vynikající mozky sešly a vyprodukovaly teoretické práce, jež stojí na počátku moderní koncepce hardwaru a softwaru. Babbage popsal svůj Analytický stroj v roce 1837 a o pár let později se Lovelaceová seznámila s jeho teoriemi a napsala obsáhlý poznámkový aparát, v němž se zabývá mnoha aspekty a potenciálem Babbageova stroje. Mimo jiné sepsala algoritmus, který by umožnil Analytickému stroji vypočítat Bernoulliho čísla. Tento algoritmus bývá považován za první počítačový program vůbec a z Ady Lovelaceové se tak stala první programátorka v historii. 

 Grace Hopperová se do světa informačních technologií dostala o století později než Lovelaceová. 40. léta 20. století se nesla ve znamení globálního konfliktu, během něhož přišli o život miliony lidí. Druhá světová válka ovšem také umožnila ženám zapojit se do mnoha odvětví, které byly dříve výsadou mužů. Tak se stalo, že v roce 1943 byla profesorka matematiky Hopperová přijata do amerického námořnictva, pod jehož záštitou začala spolupracovat na vývoji slavného počítače Harvard Mark 1 (“nultá generace moderních počítačů”). Její přínos se nezastavil u válečného úsilí. Kromě práce na Harvard Mark 2 byla Hopperová jednou z průkopnic ve vývoji kompilátorů, tedy překladačů strojového kódu do běžného jazyka. Vděčíme jí také za pojmenování věčného nepřítele programátorů – chyby v kódu označujeme slůvkem “bugs”, protože Hopperová objevila v útrobách Mark 2 zcela opravdového brouka, který bránil počítači správně fungovat. 

…..mají co nabídnout

Ať se díváme do dávné minulosti nebo se bavíme se ženami v IT dnes, jejich přínos a schopnosti nejsou o nic menší než u jejich mužských kolegů. U nás v Cleverance je vítáme s otevřenou náručí a bez jakýchkoli předsudků. Blíží se nám letní Java Akademie a to je podle mě skvělá příležitost pro všechny nadané mladé programátorky jak ukázat co v nich je. S tím hezkým bonusem, že ty nejlepší mohou ze školy rovnou vklouznout do světa profesionálů. 

V našem společném bádání jsme ale stále na začátku. Zbývá nám například zjistit, jak se stane, že muži mají přesilu, jak tento stav můžeme pomoci změnit, či kde všude se lze s ženami v IT setkat u nás. O tom všem a mnohém dalším si povíme zase příště.

Lukáš Horák