​Rozhlédněte se kolem sebe a zaměřte se na malé, otravné nedokonalosti. Každý z nás má v domě nebo v bytě věci či zákoutí, které potřebují opravit, ale my opravu neustále odkládáme. Když se pak konečně rozhodneme pustit do díla, udělá nám pohled i na malé zlepšení našeho okolí velkou radost. Samozřejmě existují lidé, jejichž práh trpělivosti s nedostatky kolem nich je mnohem nižší. A jejich cílem nemusí být pouze oprava opadávající omítky na vlastním domě, ale celkové zkrášlení prostředí, v němž se pohybují jak oni, tak jejich přátelé a sousedi. Skupina právě takových bojovníků proti nemilosrdným zubům času se snaží navrátit původní vzhled Krkonošskému podhůří. O jejich projektech i dlouhodobých cílech mi vyprávěl QA Competence leader z Cleverlance, Michael Čakrt.

Nezapomenout

Netřeba asi nikomu připomínat, že sudetská minulost se pojí s nejtemnějšími kapitolami naší historie. Otázky týkající se pohraničí koneckonců ještě stále vstupují do veřejného života ve chvílích, kdy se rozdmýchávájí debaty o vině či vracení majetku. Pod vším tímto balastem se dá snadno zapomenout na to, že předválečné Sudety byly místem s vlastní specifickou kulturou, v níž se mísily německé a české vlivy. Kromě nákladných staveb, které často navrhovali němečtí architekti, měla svůj typický vzhled i obyčejná sudetská stavení. Jednalo se mnohdy např. o tzv. hrázděné domy, za jejichž poznávací znak můžeme považovat neomítnutou nosnou kostru z trámů, mezi níž se nacházejí omítnuté pálené cihly. Nutno podotknout, že hrázděné domy nejsou v oblasti, kde se Michael pohybuje, typické a spíše patří do oblasti od Lužických hor po cca. oblast Českého Lesa, ale právě jako výrazný prvek sudetské architektury je dobré je zde zmínit. Poválečné události udělaly ze Sudet jakési kulturní vakuum, když se do vyprázdněných oblastí stěhovali lidé ze všech ostatních částí země. Důkazem absence původních kořenů v Sudetech může být například fakt, že na rozdíl od všech ostatních oblastí zde nenajdete žádný výraznější dialekt. Svědky dávné minulosti představují obrazové historické kroniky, v nichž je možno nahlédnout do světa, jenž začal okamžitě po válce mizet. Sdružení Přátelé Bolkova právě na základě podobných historických dokumentů opravuje zašlé památky i obyčejná stavení, která se nacházejí na pokraji kompletního zhroucení. 

 Takhle vypadal původní sudetský venkov

Cílem jejich snažení je obnova dezolátních objektů tak, aby se zachoval (či znova objevil) původní kulturní ráz oblasti. Dlouhodobý nedostatek jakékoli péče se na mnoha starých objektech podepsal do té míry, že je často těžké si představit návrat jejich autentického vzhledu. Například mnohé sakrální stavby se nacházejí ve zcela hrozném stavu. Ze starého hřbitova se tak postupně stala provizorní skládka, obrostlá náletovými dřevinami. Přátelé Bolkova přistupují k takovým projektům jako k výzvě. Poprat se musí s desítkami let, kdy byly objekty ponechány svému osudu. To obnáší sehnat experty, sehnat odpovídající materiál a hlavně mít vůli dotáhnout věci do konce.

 Hřbitov byl napůl skládka, napůl sklad dřeva, napůl změť rozbitých pomníků... 

Rozhodně to není procházka růžovou zahradou, po zařízení všech povolení a také financí přijde samotná společná práce, nebojím se říct dřina: obnáší to v průměru 10 hodin manuální práce denně, zarostlé pozemky je třeba vyklučit, pokácet a odstranit vzrostlé stromy, které za ta desetiletí vyrostly na dvorech, uvnitř domů či na hrobech. Následnou údržbu nemusí obstarávat zahradník, pozemky se udržují tradičním způsobem - vypásáním ovcemi a kozami (jenže i o ty se někdo musí starat). U úpravy venkovních ploch to ovšem nekončí a tak se hodí odborné řemeslné znalosti nebo alespoň ochota se je naučit alespoň z části a pomáhat, seč síly stačí: jako zedník, malíř, tesař, truhlář, kameník, pokrývač, klempíř, zámečník... 

 Přátelé Bolkova navrátili starému sudetskému hřbitovu důstojnost. 

Opravovat domy a spojovat lidi

Michael se mi svěřil, že jeho dlouhodobým cílem je opravit budovy evangelického kostela (první svého rázu v Krkonoších) a pivovaru. Tedy páteřní místa úzce spojená se zaniklou komunitou i kulturou. Michaelovi a jeho spolupracovníkům nejde totiž pouze o obnovení minulosti, chtějí svojí snahou zajistit i lepší budoucnost tohoto kraje. Michael se v okolí Rudníka - Bolkova pohyboval už od mala a vytvořil si k těmto končinám na periferii oblíbených krkonošských destinací hluboký vztah. Rád by tedy podpořil růst této oblasti i z hlediska ekonomického a kulturního. Tyto záměry mají odezvu u některých místních, velkého množství chalupářů, ale také u původních obyvatel. Podpora z Německa a i místního obecního úřadu se ukázala jako překvapivě velká a pomohla nastartovat některé z projektů Přátel Bolkova. 

 Zámecký pivovar v Rudníku kdysi a nyní - smutné svědectví doby

Vyrovnat se s minulostí lze různými způsoby, ale její popření nepatří k těm nejlepším. Pokud chceme žít v prostředí, které je nejenom hezké na pohled, ale také odráží svůj historický vývoj, musíme pro to udělat víc, než nechat věci ležet ladem. Michael a ostatní Přátelé Bolkova patří mezi ty z nás, kteří to nejenom chápou, ale i aktivně pomáhají slepovat z architektonických střípků mozaiku zašlé krásy minulosti.

 Obnova zvonice proběhla přesně podle původních plánů

Lukáš Horák