Open space je prakticky standard moderního pracoviště, a ne každému musí vyhovovat. Vliv na naši produktivitu má obrovské množství faktorů, od aktuální nálady, míry stresu, zdravotního stavu – až po prvky okolního prostředí. Z těch hraje tu nejhlavnější roli hluk. Křiklavou barvu zdí lze odfiltrovat pohledem do obrazovky laptopu mnohem lépe než štěbetavého kolegu u vedlejšího stolu. Co tedy dělat, aby náplní vašeho dne bylo víc než naštvané skřípání zubů a touha mít ovladač hlasitosti, který by fungoval na lidi?

Kavárens​ký dříč

K hlubším myšlenkám na toto téma mě přivedl můj známý, IT architekt, kterého jsem potkal v kavárně. To první náhodné setkání nevedlo k ničemu jinému, než výměně pozdravů a krátké konverzaci. Jenže jsem ho potom ve stejné kavárně potkal podruhé a následně potřetí. Nedalo mi to a zeptal jsem se ho, proč dává přednost práci v obecně hlučnějším prostředí namísto kanceláře. Podle něj mu kavárna vyhovuje mnohem více a odráží se to na lepších výsledcích jeho práce. Z toho jsem usoudil, že jenom hladina hluku sama o sobě nemůže být hlavním zdrojem nepříjemností, které některým lidem brání pracovat naplno v open spacu.

A zdá se, že tomu tak opravdu je. V nejrozsáhlejší dostupné meta-analýze​ identifikovali výzkumníci přerušovanou mluvu, jako druh hluku, který nabourává pozornost ze všech nejvíce. Osvětluje nám to i důvody, proč můj známý vyhledává spíše prostředí s konstantní mírou konverzace kolem něj. Zatímco kontinuální mluva, navíc z několik různých zdrojů, se ve výsledku slije v bílý šum, lze jednotlivé konverzace kolegů odfiltrovat mnohem hůře. Jsme extrémně společenští tvorové a všechny naše smysly se během evoluce dokonale naladily na sociální stimuly kolem nás. Je už celkem jedno, jestli s naším kmenem lovíme mamuta nebo vytváříme aplikaci pro iOS​. Hlas kolegy zasáhne naši pozornost jako blesk během prvních sekund, kdy zazní do ticha, protože si nejsme jistí, jestli náhodou nepotřebuje něco právě od nás. A i když poté uslyšíme že jen “nutně” potřebuje od jiného kolegy zjistit, jak včera hrála Sparta, vlak našeho soustředění už vězí zcela mimo koleje. Stejný scénář se v naší mysli může opakovat mnohokrát během jedné hodiny, natož pak celého pracovního dne.

Co do sluch​​átek

Podle dostupných informací to vypadá, že ze všech možných zvuků naší produktivitě nejvíce vyhovuje jeho absence. Ticho tedy nejenom léčí, ale i pomáhá dokončovat projekty. Znamená to tedy, že IT architekt v kavárně dělá chybu? Ne nutně.

Velkou úlohu nehraje pouze druh hluku, kterému jsme vystaveni, ale i míra, do jaké daný hluk odpovídá našim vlastním potřebám. „Pozornost“ nemůžeme považovat za jednolitý proces nebo vlastnost. Ve skutečnosti se jedná o těžce definovatelnou souhru mnoha kognitivních systémů, které spolu navzájem soupeří i se ​doplňují. A jejich konkrétní souhra je velmi individuální. Ve stejné analýze, na níž odkazuji výše, se ukázalo, že bílý šum (kontinuální hluk s rovnoměrnou spektrální hustotou) prospívá lidem s roztěkanou pozorností. Pro vlastní potřebu je tedy nutné najít si míru a druh hluku, který tolerujeme a vyhovuje nám.

​Může to být absolutní ticho, ambientní hudba nebo ruch veřejného místa. Ne všechen hluk bude vyhovovat každému. Pro pracovníky v open spacu je nejdůležitější se navzájem respektovat a zaměstnavatelé by měli umožnit svým podřízeným najít si takové prostředí, v němž budou odvádět ty nejlepší výkony.

Martin Paták