Pro Italy jih začíná Římem a jídlo je jedním z nejdůležitějších okamžiků dne. S touhle filosofií se nedá nesouhlasit a moje aklimatizace je vždycky neuvěřitelně rychlá. Jsem prostě Italofil. V Itálii vás totiž vždy čeká něco, co vás mile překvapí, a dost možná i něco, nad čím vám zůstane rozum stát.
Do Itálie jezdím většinou autem
Přeskočím Brenner a rázem se ocitám v zemi s úžasnou kávovou kulturou a jednou z nejlepších kuchyní světa. Un cappuccino e un cornetto je povinnou součástí mojí cesty hned za hranicemi. Bar u benzínky je totiž takřka posvátným místem, kam se chodí na caffè i na kus řeči, a vůbec nevadí, že se neznáte. Podlehl jsem kouzlu italských dálnic, které se vinou od severu k jihu nádhernou krajinou, a naučil se pracovat s faktem, že bliká-li Ital levým blinkrem, zahne vpravo nebo vůbec.
Prosecco a krabi na Benátsku
Pokud nemáte plán na babí léto, necelé tři hodiny za Passo del Brennero na vás čeká kopcovitá oblast Benátska mezi městy Conegliano a Valdobbiadene a moje srdeční záležitost prosecco. Malebné křivolaké stezky pouze pro jedno auto, téměř obřadné servírování prosecca do ledem vychlazené sklenice a soukromé vinice, to je Strada del Prosecco. Pokud si nevíte rady s výběrem a nemůžete degustovat, objevíte-li láhev prosecca oceněnou Tre Bicchieri – nejvyšším oceněním v prestižním průvodci Gambero Rosso, vyházejte všechno z kufru a kupte tak deset kartonů.
Asi tak jedno cappuccino dělí tuto oblast od Benátek. Kdybych se měl rozhodnout, zda jet autem z Mestre do Benátek po silničním mostě, jenž byl otevřen v roce 1933, nebo připlout lodí z Cavallino, rozhodně bych volil druhou možnost. Pohled na všechny ty věže, dómy a paláce Benátek z otevřeného moře mi vždy vyrazí dech a prostě se fascinovaně kochám. Vodní taxi zastavuje navíc přímo u Piazza San Marco. Až tady budete, rozhodně musíte zkusit fritované mladé kraby s okurkovou majonézou. Zvláštností tohoto jídla je fakt, že se krabí děti jedí s celou schránkou, která je opravdu měkká, neboť tento krab se stále svléká a jeho „krunýř“ nikdy nestačí ztvrdnout.
Spaghetti ve Florencii
Italové mi udělali velikou radost svou novou A1 Variante, dálnicí spojující Bolognu s Florencií, a tudíž je to do Florencie vlastně blízko. Perla Toskánska nabízí nejen impozantní sochu Davida a Ponte Vecchio, ale hlavně krásné náměstí Piazza Duomo, kde můžete dlouze sedět u prosecca a přemýšlet, kam půjdete na večeři. Křupavá smažená zelenina jako předkrm, sauté di cozze a Chianti Classico (já zůstávám u prosecca) určitě stojí za vyzkoušení.
A nejoblíbenější jídlo mých dcer spaghetti alle vongole e cozze je samozřejmě nutností. Mírně štiplavá chuť lehké omáčky z bílého vína, česneku a bylinek s trochou peperoncino, ve které se vařily mušle, povýší těstoviny na naprosto luxusní záležitost, které nelze odolat. A pokud snad na talíři zbyde trochu omáčky, zkuste do ní namočit chleba.
Jako sladká tečka po vydatném obědě či večeři by mohly přijít vhod Cantucci. Tradiční toskánské cantucci jsou velmi tvrdé a křupavé sušenky z mandlového těsta s kousky celých mandlí uvnitř. Jsou charakteristicky protáhlé, krájené na šikmo z válečku. Namáčejí se do kávy nebo dezertního vína, ale i když nemáte tekutinu po ruce, jsem si jistý, že se vůbec nic neděje.
Pizza v Římě
Všechny cesty vedou do Říma, ty moje pravidelně již několik let. Vynechávám typické pasti na turisty - bílý ubrus, číšník s motýlkem, flek někde blízko u něčeho hodně turistického, ceny astronomické, sedí tam jenom turisté a žádní místní. To se to dnes cestuje, když mrknete na Tripadvisor a hned víte, jaká ta restaurace je. Já jsem si to musel svého času vychodit a na oplátku jsem se dostal k věcem, které se asi běžně neservírují. Pizzu jedl zřejmě každý, ale varianta tenounkého těsta s prvotřídním kaviárem, uzeným úhořem či lososem a trochou balsamika, to je jednoduše paráda.
Doporučuji experimenty v oblasti dolce, třeba zmrzlý citrón. Skrývá v sobě totiž něco mezi zmrzlinou a krémem a bude vám líto, že citrón není ve velikosti grepu.
Jezdíte-li někam dlouho, může se vám stát, že pro vás prostě upečou něco speciálního s domácí marmeládou a to je přesně ten okamžik, kdy se jaksi nehodí vysvětlovat, že nejíte lepek, cukr už vůbec ne a že pokud je v tom laktóza, není to nic pro vás. Prostě se na to vrhněte a vychutnejte si každé sousto.
Burrata v Puglii
Rozhodně se nebojte dát si jako předkrm plněné fiory (cuketové květy). Když je přinesou, jsou strašně horké, a až se konečně zakousnete do sýrovo-ančovičkové náplně, budete okouzleni. Chybu nelze udělat ani když zvolíte burratu, což je měkký sýr, který vypadá jako svázaný měšec, okolo to je pevnější, protože to je mozzarella, ale když se do toho řízne, tak je v tom smetana. Úplně nádherně měkká smetanová mozzarella, fantazie, dokonalost, nádhera. Je to ten typ jídla, co jím se zavřenýma očima.
Burrata pochází z Apulie a jestli někde v Puglii uvidíte houkající auto nabízející čerstvou mozzarellu a burratu, zastavte ho, i kdyby to znamenalo, že mu skočíte pod kola. Při návštěvě Puglie všude nabízejí typické orecchiette, těstoviny ve tvaru oušek, které už se naštěstí dají koupit i u nás, někdy je zkuste.
Klobásky ze Salenta
Připravte se na to, že na večeři kolem osmé je ještě příliš brzy a že o salsiccie (klobáskách) ze Salenta se vám bude ještě dlouho zdát. Jsou jemně pikantní a nemají chybu. Někdy obsahují fenykl, což zní strašidelně, protože má nasládle pendrekovou chuť, ale do klobás se používají semínka, takže se na chuti projeví velmi pozitivně. Opustit Itálii bez calamari e gamberi fritti by byla školácká chyba. Zakápněte calamari citronem a jezte rychle, nebo nebude. Vynechte gamberi - krevety, pokud nechcete vytahovat z pusy ještě dalších deset minut tvrdou skořápku. A když na vás nezbyde, zkuste humra. Ani zdaleka není považován v Itálii za pokrm, od něhož vás odradí astronomická cena, podává se s těstovinami nebo bez a většinou dostanete na boj s klepety i slušivou papírovou zástěrku.
Ani jednou jsem nezmínil zmrzlinu a to proto, že jsem jí snědl tolik, že by to vydalo na další stránku.
No prostě jel bych hned!!!!
Petr Štros
