V dubnu jsme se zúčastnili závodu na Masarykově okruhu - byla to pro nás zábava. Přihlásili jsme se z legrace a zejména v cíli jsme se utvrdili v tom, že nemáme v úmyslu z podobných věcí dělat tradici. Jenže báječná atmosféra a zejména úžasná týmová pohoda naše rozhodnutí brzo změnily.

6. června jsme si na svá bedra vzali obrovský oříšek. Přihlásili jsme se na známý Spartan Race (www.spartan-race.cz). Přešli jsme z fáze „mluvíme o tom, že to jednou absolvujeme“ do fáze „finisher“. Překážkový závod, ve kterém nevíte jak dlouhá trať a kolik překážek vás vlastně čeká, používá slogan „Pochopíš až v cíli“. A s tím se dá souhlasit. Všem, kteří se ještě nachází v první fázi, však můžeme s jistotou sdělit, že to vůbec nebylo tak náročné, jak jsme očekávali.

24. června jsme se společně s celou republikou postavili na start Olympijského běhu (www.olympijskybeh.cz). Závodu s podtitulem „různí běžci, různá místa, jedna myšlenka“ se ve stejný čas na mnoha místech ČR zúčastnilo 25 000 běžců. Brněnská trať začínala téměř u naší firmy a vedla přes Palackého vrch, kam chodíme pravidelně trénovat, takže bylo téměř povinností se zúčastnit. Po absolvování více než sedmi kilometrů se nám udělala ta pravá žízeň na večerní zhodnocení našich olympijských výkonů. Všichni z nás ochotně navýšili své startovné o částku určenou na podporu charitativní činnosti Olympijské nadace, jež umožňuje sportovat dětem, kterým v tom brání nedostatek peněz.

22. srpna jsme vyběhli na brněnskou trať RunTour (www.run-tour.cz). I když jsme tento závod pojali vyloženě odpočinkově a vítězní Keňani nás porazili rozdílem několika tříd, všichni jsme si v areálu Výstaviště zaběhli pomyslné osobáky na 10 km.  Z každého našeho startovného odešlo 50 Kč na obecně prospěšnou společnost Světýlko.

19. září jsme pak zavítali do atraktivní, ale kopcovité, lokality brněnské ZOO na Běh zoologickou zahradou (rungo.idnes.cz) okořeněný motivací běžců v podobě možného vypuštění medvědů na konci běžeckého pelotonu :). Na trať o délce 7,3 kilometru vyběhla i řada kulturních a sportovních celebrit.

Běžeckou sezónu jsme zakončili 27. září naprostou šíleností – memoriálem Vlado Plulíka (www.ozvladaplulika.sk), během do vrchu z horské chaty Srdiečko po černé sjezdovce až na vrchol Chopku, druhé nejvyšší hory Nízkých Tater. Nevím, proč se to tedy oficiálně jmenuje běh, když většinu cesty jdete (ploužíte se). S průměrnou rychlostí jsme se nedostali ani přes 6 km/h. Navíc v den závodu se opravdu spiklo počasí. Teplota těsně nad nulou, prudký vítr, déšť, rozbahněná cesta. A za mlhou hustou tak, že by se dala krájet, nebyl vidět rybníček Brčálník, nebylo vidět totiž zhola nic. Když se na trati někdo vzdálil o víc jak 10 metrů, už jste rázem běželi zcela sami. A cíl jsme spatřili až ze vzdálenosti zhruba 15 metrů, takže o nějakém plánovaném finiši nemohla být ani řeč.

Již nyní víme, že sezónu 2016 otevřeme 19. března na nejstarším běžeckém závodu na jižní Moravě, na 71. ročníku Běhu Lužánkami (www.behluzankami.cz/). Budeme rádi, když se k nám připojíte.

Igor Čech